Měl spoustu plánů a miloval život.
Měl spoustu plánů a miloval život.
Vím, že už je to delší doba, ale na tuto nešťastnou informaci jsem narazil až teď. Osobně jsem znal Honzu jen chvilku - jednou jsme se sešli v Brně, abychom probrali informace ohledně hry, kterou jsem dělal v jeho skvělém Fantasy Gamebook Enginu. Díky tomu enginu mi umožnil splnit si jeden ze svých snů a posezení a pokec s ním byl skvělý a inspirativní a tak si ho budu pamatovat.
Jana jsem osobně neznal, ale zaznamenal jsem ho v době tvorby hry Dex, pro kterou dělal první poslední, což soudím z těch mála videí, propagujících Dex, která jsem viděl. Proto mi tenhle milý a své věci oddaný člověk uktvěl v hlavě, takže jsem byl ze zprávy o jeho odchodu v šoku. Ostatně Jan byl stejný ročník narození jako já...
Od Janova odchodu už uplynula řádka let, a i přesto si na něj někdy vzpomenu. Mé vzpomínky nejsou osobního rázu, ale i tak - jsou to vzpomínky na člověka, který tu byl a již není, alespoň ne fyzicky.
Čest Janově památce!
Honza umrel na den presne jako muj tata - pred dvema lety...
Neznala jsem ho, ale vypada na skvelyho kluka a kamose!!
Při našem posledním nákupu ses na cestě k pokladnám zastavil u regálu s alkoholem. Dlouho jsi koukal na lepší lahve. Nakonec jsi ale vzal do ruky obyčejnou vodku. "Koupim si tohle, nechce se mi teď brát nic drahýho," zasmál ses. "Brzo mám narozky, tak třeba něco dobrýho dostanu," spiklenecky jsi na mě mrkl. No jo. Dneska by ti bylo 27. Pili bychom whisky a cejtili se jako králové. A ty bys byl spokojenej a já šťastná...Holt nestihli jsme. Tak si dneska dejte za Honzu. A hlavně něco dobrýho, těšil se na to!
Vzpomínám si na čundr v Polsku, kdy jsme šíleně zmokli a zoufale hledali, kam hlavu složit. Našli jsme jeden opuštěný kemp, kde stanovala pouze skupinka archeologů, jinak nikdo. Restaurace a všechno zařízení - zavřeno. Nejbližší vesnice moc daleko a déšť usilovný a prudký. A nám ještě ke všemu došlo všechno jídlo, zbyla jen jedna malá placatka Žubrovky. Celý den jsme proleželi ve spacácích a dělili se o poslední kapky vodky. Večer jsme dostali hlad. Začali jsme spřádat plány, jak se k nějakému jídlu dostat. Podnikli jsme nenápadnou obchůzku kolem tábořiště archeologů a zjistili, že mají zásoby. Já přemlouvala Honzu, ať za nimi zajde a on zase mě. Ani jednomu se nám nechtělo. Nakonec jsme si střihli. A pak jsme šli stejně oba. Už ani nevím, jestli jsme měli něco na oplátku nebo se nad námi prostě slitovali, ale podělili se s námi o pořádný kus žvance. Ani nevíte, jakou jsme měli z úlovku radost! Ve stanu jsme potom za světla čelovky a klapotu deště spokojeně debužírovali.
Jednou měsíčně rozesíláme Kaleidoskop – souhrn všeho zajímavého dění kolem Cesty domů. Přihlaste se k odběru a nic vám neuteče.
Praktické rady a informace v nelehké životní situaci najdete na informačním portálu pro nemocné, pečující a pozůstalé provozovaném Cestou domů.
V internetové poradně Umírání.cz odpovídají lékaři, sociální pracovníci, psychoterapeuti a právnička na vaše otázky.
Provozujeme domácí hospic a poradnu pro nevyléčitelně nemocné a jejich rodiny. Přispíváme ke společenským změnám s cílem zlepšit péči o lidi na konci života.