Jana Marie Jasinková

  15.11.1941    6.5.2017

Moje milovaná maminka Jana, rozená Vaváčková, provdaná Jasinková, odešla nečekaně po krátké nemoci. Zanechala tu manžela a dceru, pro které byla sluncem na tomto světě. Maminko, tak moc nám chybíš.

Zhlédnuto: 3 383x

Rozsvícené svíčky 0/1 409

V tuto chvíli nejsou rozsvícené žádné svíčky. Chcete nyní zapálit svíčku?

Položené květiny 6/340

Simona Jasinková
24. 5. 2018 Simona Jasinková
Simona Jasinková
Simona Jasinková
24. 5. 2018 Simona Jasinková
Simona Jasinková
Simona Jasinková
24. 5. 2018 Simona Jasinková
Simona Jasinková
Simona Jasinková
24. 5. 2018 Simona Jasinková
Simona Jasinková
Simona Jasinková
24. 5. 2018 Simona Jasinková
Simona Jasinková
Simona Jasinková
24. 5. 2018 Simona Jasinková
Simona Jasinková

Vzpomínky

6. 5. 2018
Simona Jasinková
Tak, a je to rok, co jsi nám odešla. Hoří mi tu svíčka a koupila jsem Tvoje oblíbené frézie. Tak jako minulý rok mi tu voní i šeřík.

Byl to rok,kdy jsem se učila žít bez Tebe. Bez Tvých rad, podpory, lásky. Nejde se to naučit, nejde s tím bojovat. Ten smutek je tak veliký, že ulpívá na všem. Říkala jsi mi, že sdílená radost je dvojnásobná a sdílená bolest poloviční. Jenže tu radost, mám-li, jsem vždycky sdílela nejraději s Tebou. Život sice jde dál, věci se dějí, ale chybí mi Tvé názory na ně, docela obyčejné povídání, těšení se, až Tě uvidím, nebo když jsme si každý den telefonovaly, až Tě uslyším.

Měla jsi tu ještě být, ještě jsi měla zažít mnoho jar plných slunce a lét, kdy ze zahrad voní tráva, květiny a večerní rosa, kdy po posekaném porostu pobíhají kosi a pijí z jezírka, kdy ráno hrdličky sedí na zábradlí terasy a cukrují v korunách stromů.  

Mám Tě tolik ráda, a tak strašně mě trápí,jaký konec to byl ...
2. 5. 2018
Simona Jasinková
Maminko moje. Před rokem jsi mi telefonovala dopoledne s přáním k narozeninám. I ty poslední, které jsi tu byla, byly díky Tobě krásnější, protože po tom našem rozhovoru jsem nabyla dojmu, že vše bude nakonec dobré, měla jsi lepší náladu, tak hezky jsme si popovídaly, dokonce se zasmály. Jsou to mé první narozeniny bez Tebe, bez Tvého přání, úsměvu, objetí.

Před rokem odpoledne jsem Ti napsala sms s poděkováním za tak krásný rozhovor. Až mnohem později jsem zjistila, že jsi ji nikdy nečetla. Je mi tu bez Tebe tak smutno, tak zbytečné se mi zdá spousta věcí, které dělám, když tu nejsi. Miloš mi dnes ráno přál, než šel do práce, on je moc hodný, opravdu moc a to jsme spolu přes deset let. Jen díky němu, a i díky tátovi, který mi to také trošku usnadnil, jsem ten poslední rok nějak zvládla. Přesto - na všem visí takový smutek, pocit prázdna po Tobě...
30. 3. 2018
Simona Jasinková
Dnes je to, maminko rok, co jsi mi odpoledne telefonovala, byl to takový milý rozhovor, který nenasvědčoval ... . A večer Tě odvezli do nemocnice, odkud jsi se domů již nevrátila. Nikoho by to nebylo napadlo, že to tak skončí. Pořád se s tím nemohu srovnat.
Zobrazit všechny vzpomínky