Tak, a je to rok, co jsi nám odešla. Hoří mi tu svíčka a koupila jsem Tvoje oblíbené frézie. Tak jako minulý rok mi tu voní i šeřík.

Byl to rok,kdy jsem se učila žít bez Tebe. Bez Tvých rad, podpory, lásky. Nejde se to naučit, nejde s tím bojovat. Ten smutek je tak veliký, že ulpívá na všem. Říkala jsi mi, že sdílená radost je dvojnásobná a sdílená bolest poloviční. Jenže tu radost, mám-li, jsem vždycky sdílela nejraději s Tebou. Život sice jde dál, věci se dějí, ale chybí mi Tvé názory na ně, docela obyčejné povídání, těšení se, až Tě uvidím, nebo když jsme si každý den telefonovaly, až Tě uslyším.

Měla jsi tu ještě být, ještě jsi měla zažít mnoho jar plných slunce a lét, kdy ze zahrad voní tráva, květiny a večerní rosa, kdy po posekaném porostu pobíhají kosi a pijí z jezírka, kdy ráno hrdličky sedí na zábradlí terasy a cukrují v korunách stromů.  

Mám Tě tolik ráda, a tak strašně mě trápí,jaký konec to byl ...

Maminko moje. Před rokem jsi mi telefonovala dopoledne s přáním k narozeninám. I ty poslední, které jsi tu byla, byly díky Tobě krásnější, protože po tom našem rozhovoru jsem nabyla dojmu, že vše bude nakonec dobré, měla jsi lepší náladu, tak hezky jsme si popovídaly, dokonce se zasmály. Jsou to mé první narozeniny bez Tebe, bez Tvého přání, úsměvu, objetí.

Před rokem odpoledne jsem Ti napsala sms s poděkováním za tak krásný rozhovor. Až mnohem později jsem zjistila, že jsi ji nikdy nečetla. Je mi tu bez Tebe tak smutno, tak zbytečné se mi zdá spousta věcí, které dělám, když tu nejsi. Miloš mi dnes ráno přál, než šel do práce, on je moc hodný, opravdu moc a to jsme spolu přes deset let. Jen díky němu, a i díky tátovi, který mi to také trošku usnadnil, jsem ten poslední rok nějak zvládla. Přesto - na všem visí takový smutek, pocit prázdna po Tobě...

Dnes je to, maminko rok, co jsi mi odpoledne telefonovala, byl to takový milý rozhovor, který nenasvědčoval ... . A večer Tě odvezli do nemocnice, odkud jsi se domů již nevrátila. Nikoho by to nebylo napadlo, že to tak skončí. Pořád se s tím nemohu srovnat.

Maminko moje, tak moc na Tebe denně, každý okamžik, vzpomínám. Jak divné to vše je, jak zmatené, smutné. Tolik mi chybíš. Před rokem Ti už nebývalo moc dobře. Čekala jsem na každý Tvůj telefonát a když jsem Tě uslyšela, takovou radost, obrovskou radost jsem měla. Nechtěla jsi, abych přijela za Tebou a tátou, neměla jsi náladu, ale když jsme si vždy tak povídávaly, bylo mi moc hezky, radostí mi poposkočilo srdce a já si říkala, že se brzy zase dostaneš do své obvyklé formy. A těšila se na to. Proč jen to takhle muselo dopadnout. :(  

Ahoj maminko. Tak je už únor. Blíží se jaro, které jsi tak moc měla ráda, kdy na zahradě vyrašily krokusy, zlatý déšť, rozkvetly stromy a dny se prodloužily. Jaro a léto jsi milovala, zatímco já naopak mám ráda podzim a zimu. Ani na okamžik na Tebe nepřestávám myslet. Strašně mi chybíš.

Moje milovaná maminko. Končí tento rok, rok, ve kterém jsi nás opustila a vše, co přišlo poté. Důsledky již přetrvají navždy, protože už nikdy Tě nebudu mít nablízku. Děkuji, že jsi byla a děkuji Ti, jaká jsi byla. Odpusť mi, prosím, vše, čím jsem Ti jen mohla ublížit.

Maminko, děkuji Ti za dnešní sen. Byla jsi v něm taková, jak na Tebe nejraději vzpomínám. A na ten svetřík, který jsi měla na sobě, na ten jsem úplně zapomněla. Když jsem se probudila, pořád jsem cítila Tvé objetí i Tvou vůni. Bylo mi smutno, že to byl jen sen, ale díky za něj. ♥

Krásné Vánoce, maminko. ♥ Tyto jsou první bez Tebe. Smutno je, přesmutno, ale Miloš mi udělal krásný Štědrý den, zahrál na harmoniku koledy, udělala jsem kapra a rybí polévku. Celý den na Tebe myslím, vzpomínám. Jak jsi Ty smažila kapry, šli jsme na hřbitov, usedli všichni k večeři, šli ke stromku, táta zazvonil místo Ježíška a rozbalili jsme dárky. Děkuji za všechny ty krásné Vánoce, které si nesu v srdci.

Ahoj maminko, tak trošku peču vánoční cukroví, ačkoli jsem to vlastně nikdy nedělala. Však víš, já to nejím a Miloš si vozí od maminky, ale kvůli tátovi. Aby věděl, že vůbec Vánoce jsou,  i když co to pro nás bude za svátky bez Tebe. Ty jsi již loni nepekla, poprvé, nebylo Ti dobře, ale Tvoje cukroví bývalo tak dobré. A tak zanikají recepty i um. Pracny, rohlíčky, vinné cukroví, plněné ořechy ... já dělám jen ty rohlíčky a nějaká linecká kolečka. A příšerně mě to nebaví. Miloš bude na Štědrý den po noční, 25. prosince bude doma, ale 26. prosince už má zase denní, horší bude Silvestr, to má noční. Prý prokecáme celou noc aspoň po telefonu, no, ale ... kde jsou ty časy, kdy jsme vítali sami dva nový rok v tichu pod Karlštejnem. A vy jste byli s tátou spolu. Teď je sám. Bojím se, jak to zvládne. Mohl by jet za babičkou, bude mít příští rok 95let, ale nechce jet se psem. A u nás být také nechce, máme kočky a Samíka nenechá dlouho samotného doma. Je to tak špatně bez Tebe, tak špatně.

Ahoj maminko. ♥ Všechny dny bez Tebe jsou smutné,jako kdyby na nich visel stín, něco tu není, něco drahého, blízkého, kus mne je pryč, nikdy to nepřebolí, nikdy si nezvyknu. A jsou dny, které jsou jiné a kdy si víc uvědomuji, jak jsi vše řídila, o všem měla přehled a vše dělala pro ty, které jsi milovala. Mám dnes svátek. Táta si nevzpomněl, ale nemám mu to za zlé, má toho moc, neví co dříve a je to pro něho bez Tebe také tak těžké. Miloš mi to vynahrazuje, ale Ty - Ty by jsi byla první s přáním, přáním od srdce a s láskou. Chybí mi to teplo, ta Tvoje blízkost, přítomnost, pochopení, rady ... jak se to všechno jen mohlo tak rychle stát. :(

Ahoj maminko. Dnes by měla babička 108 narozeniny. Nepřežila jsi jí ani o dvacet let. Tolik mi obě chybíte. Vzpomínáš, jak jsme spolu domlouvaly její pohřeb? Bylo nás tam málo, jsme malá rodina a nyní - už vlastně žádná ani není. Je mi smutno, moc smutno.

Ahoj maminko. ♥ Tak začal prosinec, měsíc, který měl vždy to největší kouzlo. Chystala jsi svojí červenou knížečku s recepty na vánoční cukroví, taťka loupal ořechy ze zahrady, chystala jsi si formičky na pracny a vykrajovátka na "špicpůby". Pečení nebylo Tvojí velkou vášní, o to lépe však chutnalo. Tvoje cukroví už také neochutnám a maminko - tu knížečku se všemi Tvými oblíbenými recepty, tak tu mám u sebe. Je to starý diář z roku 1972, kdy jsem ještě nebyla na světě a ty nejlepší recepty jsi si do něho zapisovala po čtyři desetiletí. Možná někdy dostanu odvahu a něco z něho uvařím, ale nikdy to nebude takové jako od Tebe. Každý den mi tak moc, moc chybíš.

Ahoj maminko. ♥ Táťka byl dnes na běžné kontrole u doktora, trošku jsem byla nervózní, na kontrole byl i Miloš. Miloš má nosit stahovací punčochu kvůli žílám, ale jinak je vše v pořádku, taťka mne ale potěšil, také bys měla radost, dopadl na svůj věk velmi dobře. Kéž by to tak dlouho a dlouho vydrželo. Mám už jen tátu a Miloše, jinak jsem na světě sama. Ty jsi pro mne byla nejdůležitější. Pořád na Tebe myslím, moc mi chybíš, moc.

Ahoj maminko. Táta má dnes narozeniny. 75. jubileum, Bez Tebe je ale slavit nijak nebude a popravdě, na slavení nemáme náladu ani jeden. Nikoho z nás by nenapadlo, že nebudeme všichni v tento den spolu. Osud je tak krutý, maminko. Kéž bys tu byla.

Každý tento den po celý svůj život jsem dělala totéž. Přála jsem Ti k narozeninám. Přijela bych domů, přivezla Ti nějakou drobnost a něco málo uvařila, aby jsi viděla, že nikdy nebudu kuchařka jako Ty, ale že snaha se cení. :) Tatínek už by Ti přál brzy ráno. Maličcí Endulka se Samíkem by poštěkávali u okna do zahrady, uvařila by jsi slavnostní zadělávané kuře, poseděli bychom u kávy a povídali si. A večer bych odjela k nám domů a přitom viděla v těch Tvých kouzelně modrých očích onen nepopsatelný smutek, který v nich byl pokaždé, když jsem odjížděla. :( Letos už Ti popřát k narozeninám nemohu, ani dát pusu, ani spolu nebudeme zkoušet vzorečky parfémů, jak jsme dělávaly, a kávu si musím vypít bez Tebe. Ty moje štíří maminko, tolik mi chybíš. :( Tak něžná je vůně růží zvečera vonících ze zahrady, jako Tvá láska, kterou už nikdo nenahradí.

Maminko, posílám Ti Tvoji oblíbenou písničku, snad ji slyšíš. ♥

https://www.youtube.com/watch?v=TY4uxdAt4-M

Maminko, dnes je to půl roku, kdy Tvé tělo zlomilo Tvou mysl a ty jsi nám odešla. Bylo to tak těžkých šest měsíců, vše se změnilo. S tátou na Tebe stále vzpomínáme v každém hovoru, oporou velkou je mi Miloš. Tolik věcí bych Ti chtěla povyprávět, zasmát se s Tebou....