"Dnes" před 5 lety, kdy loučily jsme se s Tebou, nám bylo hodně ouvej...Těch bílých tulipánů jsi tam měla přesně tolik, kolik Ti bylo  tehdy roků. A vprostřed mezi nimi jeden rudý...jako srdce, jako láska. Nikdy nezapomeneme.

Myslíme na Tebe. Chybíš nám. :-(

Dnes jsem si četla Tvoje krásné verše, Leničko... vzpomínám na Tebe.

Třetí místo u stolu...Chybíš nám.

Odešla jsi a svět přestal být jako dřív..................................................................

Ńezemřela jsi. Jen jsi odešla někam, odkud jsme možná přišli všichni a jen se tam vracíme zpět.  To, že se tam možná jednou sejdeme, se jmenuje Naděje, to, co nám dává sílu se k tomu upínat, má jméno Víra a to, co nás nikdy neopustí, je Láska.
Dnes bys měla narozeniny. Nemělas odejít tak mladá a neměla jsem být u toho.  Není to normální, mít své dítě už jenom ve vzpomínkách. A bolí to.  Posílám Ti světlo a trochu tepla pro Tvou hvězdu...

Tak jsme se byly podívat na pár dní na Želivce. Bez Tebe je to tam ale takové...prázdné. Cizí.
Ale příroda je tam stále stejně krásná a úchvatná, svěží, jakou ji máme ve vzpomínkách. Tak jako Tebe, kterás to tam tak milovala. Pořád tam stejně všem nabízí svou mateřskou náruč a řeka svou životodárnou vodu, jak jsme si říkávaly spolu a chodily se sem nabít a nasát tu vlídnou atmosféru, (čemuž jsme rozuměly jen my dvě :-) ) , aby jsme měly zas z čeho čerpat po celý rok a Tys mohla psát svá krásná díla o tom, jak jedinečnej dar je život a taky o hlubinách lidských duší...
Nikdy nepřestaneš být součást nás. Milujeme Tě.
Mamča a Andy

Stýská se mi. Chybíš mi stále víc...

Svítím Ti dnes celý den.
Měla bys narozeniny. U Tvého obrázku je vázička s čerstvou levandulí, která voní po Tvých vlasech a mně tím miminkem, které se mi před lety narodilo. Můj nejkrásnější den v životě.
Chybí mi moc, to nejhezčí slovo v životě, to jak jsi je uměla vyslovit jenom Ty: "mamčo"...
Děkuji Ti, že jsi byla. Že ses zrovna mně narodila, si budu hýčkat do konce života.
Pojmenovala jsem hvězdu po Tobě, jsme v ní Ty a já v jedné podobě. A bude zářit navěky, Mylencz

"Je krásné věřit, že vítr, co cítíš na kůži, je pohlazení od anděla, kterého jsi miloval..."
.


Můj anděl mě hladí vánkem
.
Kdybych jen byla věděla
že měla jsem doma anděla
On se mě ptával, jak je mi,
jak se mi žije s lidmi na zemi
a sám,
měl už chudák "na kahánku"
.
Kdybychom byly
to věděly
Ach, jak moc chybíš mi
ty můj vánku
ze vzdušného zámku,
anděli...

Pamatuji si ze Želivky, jak jsme kopaly šišky po cestě a díky jednomu pocestnému klukovi jsme  spolu tehdy vymyslely algoritmus randění...:-)))  Však to víš jen ty, byla to fakt sranda. To vymýšlení a doplňování se. Chybíš mi, nemám s kým si dělat přesně tuhle srandu, které rozumíme je my. A stačí nám to, nemusíme to vytrubovat dál :-) Posílám ti pusu :-*

Stále vzpomínám. Moc mi chybíš.

Dnes je to 46 let od svatby mé a Tvého táty. Tak ho tam nahoře pěkně pozdravuj. Snad je vám tam spolu dobře..

Strašně moc mi chybíš...

Tvůj motýlek, Leničko, z Tvojí krásné Básně, zalétá často do básní mých... a tak na Tebe není možné zapomenout nikdy; stále zůstáváš v mých myšlenkách, v srdci...

Vzpomínám na Tebe pořád, Leni

Trochu ted nestíháme. Ale vím, že bys nás obě v tom podporovala. Máme Tě rády. Mamča a Andy

Není větší bolesti
než je ztráta dítěte
zvlášť, když nemáme
nikoho jiného na světě

Dnes je den narozenin Tvého táty. Tak se tam mějte spolu rádi...

Básnířko... chybíš mi. pb

Bože.Tak strašně to letí. Už to byly dva roky a já nedovedu žít tak, jako kdybys tu nikdy nebyla.
Venku jsou tak nádherné dny a ty to nevidíš. Tvůj strom ve Višňovce, u kterého jsem dělala Tvé fotky, už taky není. Přežil tě sotva o měsíc. Najednou do něj trefil blesk a urazil mu jednu větev. Nepochopili jsme to, ale pak ho porazili. Byl obsypaný třešněmi...:-(
Chodíme si někdy s Ešlinkou sednout na jeho pařez a rozjímáme. Vždycky mě k němu vede, když jdeme na procházku. To už tak automaticky.

Zítra je ten den, o kterém jsi Andy říkala, že " si ho teda uměla vybrat". Bude to už 38 let, kdy jedna pitomá lidská nepozornost vzsla život tvému tátovi...

A zároveň den narozenin tvé dcery. Moc o tom nechce mluvit, ale já vím, že jí chybíš. Stejně jako mně. Myslím ale, že můžeš být klidná, vede si docela dobře, i když to nemá vůbec jednoduché. Děkuji ti za ni.

Máme tě obě moc rády, moc tě milujeme. A myslíme na tebe pořád...

Chybí mi to, jak jsme si i beze slova rozuměly. Nikdo jiný už takový není. A nebude. Je hrozné to vědět, zlato moje...:-(

BYLA JSI A VŽDYCKY BUDEŠ, TOU NEJLEPŠÍ BÁSNÍŘKOU. NAPOŘÁD...

Odčítání ::
L.T. 2013  


Někdy to zkouším... odcházet
úplně tiše, lehkým krokem
jak perleťový obrázek
mizívá ze zamrzlých oken
ztrácet se, jak když vybledne
noc Lva... tak plaše vládne Panna!
Kolik je jeden bez jedné?
Někdy to zkouším... nehledaná.

Nehledej. Kdo si vzpomene
že jindy se ta holka vrací
našel by prázdné, zlomené
skořápky z hnízda komplikací
a málo síly pro oba...
Já už tu nejsem, už pár pátků
se mi ta tvář jen podobá
nezná z mých písní ani řádku.

A to se my dva dovedli
drze smát, až nám tekly slzy!
Věštit jak bláznem posedlí
"co dáváš, vracívá se v kruzích,
snad nebudem hrát v dramatu..."

To není málo. Ani mnoho.
Takovou si mě pamatuj.

(Kolik je jedna bez jednoho?)