Vzpomínky na Tebe mi dávají sílu a víru v lepší svět... ❤️ Ještě pár dní a splní se mi můj velký sen, doufám, že konečně najdu klid a že můj život bude mít smysl takovej, jakej mít má... Přála bych si to sdílet s Tebou!
Myslím na Tebe stále! ❤️❤️❤️

Dnes se mi zdálo o tom, jak jsme chodili do školy jako děti... Byli jsme venku na zahradě a sbírali jsme třešně. Byl si na mě pěkně drzej, tak jsem si říkala, co s Tebou zas je, že Ti musím říct, ať jsi zas ten milej kluk. Vybavilo se mi, jak jsme se jako malý provokovali, ze srandy, bylo to jako živý... Z větví si mi dával ty třešně a byly hrozně dobrý a sladký. Prý to znamená něžný milostný city, tak se ve mně asi někde zachvěla ta láska k Tobě... ❤️ Co bych dala za to, kdybys tu byl...

Scházíš mi... ❤️

Píšu Ti až po půlnoci, přišla jsem domů v půl dvanácté a zapomněla jsem napsat, promiň mi...

Měl bys už 31, naposledy jsme spolu slavili 24, byli jsme tak nevinní a mladí. Stále na Tebe myslím. Stále jsem myšlenkami s Tebou... ❤️ Moc mi chybíš!

Myslím na Tebe stále... ❤️ Jak moc by byl můj život jiný, kdybys tu byl. Jsi ten nejlepší chlap, jakého jsem kdy měla tu čest poznat. Děkuji Ti za všechno to nádherný, co ve mně zůstalo. ❤️

Ahoj Marku bil jsi můj strejda vzpomínám na to jak jsmě učil když mi bylo čtyři  na PS4 jak se na tom hraje v jednu chvíli jsem tě vnímal jako bratra mám tě moc rát tak ahoj

Tolik bych Tě teď potřebovala... ❤️
Nemůžeš aspoň na tu dálku být chvíli při mně? Potřebuju Tvou ochranu...

Můj nejdražší z nejdražších... ❤️
Procházím teď šíleným obdobím, kdy nezvládám předstírat ani částečně klid. Všechno ve mně hoří, moje zdraví se hodně horší, někdy mám chuť se na všechno vy... Na všechno! Bolí mě stále ten pocit, že tu nejsi a už nikdy být nemůžeš... Jsem v nenávisti sama se sebou, hrozně bojuju s pocity vzteku, odporu, bojuju sama se sebou a nezvládám to. Nedokážu se z toho vymanit, uklidnit. Snažím se stáhnout nějak do sebe, protože chci být sama, ale ubíjí mě už i běžně fungovat, chodit do práce, jít na nákup, vadí mi lidi a to tak moc, že mívám návaly úzkosti, když třeba musím stát ve frontě. V práci mi denně projdou stovky lidí, mám odpor s kýmkoli mluvit. Nevím, jak to zastavit... Nevím, co se se mnou stalo...

Moc mi scházíš... ❤️ Kéž bych Tě mohla oživit!!! Jsem strašně vděčná, že se mi povedlo to přežít, že se mi povedlo jít dál... Myslela jsem si tenkrát, že to je nemožný. Myslím na Tebe stále, není den, kdy bych si nevzpomněla, věř, není den... V příštím životě si přeju Tě najít znovu, jen si přeju, abys mě neopustil... ❤️ Sním...

Píšu až po půlnoci... Ale myslím na to od včerejší půlnoci... V 11.14 jsem zrovna byla na cestě do práce, bylo mi tak zle... Těch 6 let strašně uteklo, nikdy jsem nevěřila tomu, že bych mohla být teď tam, kde jsem a nevěřila jsem ve dny, kdy pro Tebe nebudu plakat... Část mojí duše tenkrát odešla s Tebou a to se nikdy nezmění! Budu do konce svého života doufat, že v příštím životě se zase najdeme. Jsi to nejlepší, co jsem mohla kdy potkat... Vím, jak moc vzácný si byl a pro mě v mým srdci navždy budeš ten nejvzácnější chlap, co jsem kdy znala. Posílám jen a jen lásku... ❤️

Nikdy jsem si nemyslela, že bych o Tebe mohla přijít. Nikdy mě to ani ve snu nenapadlo... Byli jsme moc mladý na to, abych věřila tomu, že Tě můžu ztratit, až jsem Tě ztratila nadobro... Vždycky jsme si říkávali, že máme na všechno čas, že máme celej život před sebou... A najednou si byl pryč a s Tebou jsem odešla i já. Minimálně polovina mojí duše a už se nikdy nevrátila. Nic na celým světě nedokáže spravit tu bolest a prázdnotu, cos tu po sobě zanechal. S časem se člověk naučí to nějakým způsobem v sobě zazdít, ale kdykoli si vzpomenu na ten den, hrudník se mi úplně sevře a jako bych to prožila znovu. Chybí mi strašně moc Tvá láska, Tvůj pohled na mě. Ten krásnej čištej pohled, kdy si ani nemusel nic říkat, pohled, kterej mluvil za vše. Moc se mi stýská... Stále a pořád... ❤️

Strašně moc mi chybíš... Kéž bych si s Tebou zas mohla promluvit, zasmát se, kéž bychom se mohli jeden druhýmu podívat do očí a všechno si říct... Kéž bych Tě mohla obejmout... Tvůj odchod změnil navždy můj život, a ten čas tak utíká...

Tak moc mi scházíš... ❤️ Měla jsem štěstí, že jsem Tě vůbec mohla poznat, že jsem Tě mohla v tom životě mít... Tak ráda bych Tě zas viděla, je to tak strašně dávno... ❤️

Minulý týden se mi o Tobě zdálo. Objal si mě a řekl si, že ta část života se mnou byla tím nejlepším ve Tvým životě, dokud nás život nerozdělil. Řekla jsem Ti, že pro mě taky a nám oboum tekly slzy, to objetí bylo tak jemný, upřímný, hřejivý... Ten sen budu mít navěky v hlavě, vím, cos mi tím chtěl říct... Vzpomněla jsem si na to, jak vypadala láska, Tvoje skutečná láska, dobře vím, proč si mi to přišel říct... Děkuju! ❤️ Bude líp...

Všechno zlý pro něco dobrý... Ta změna za to stojí... Konečně mám pocit, že se věci hýbou dobrým směrem, kéž by to tak zůstalo! ❤️ Kéž by...

Dlouho jsem tu nebyla...
Už jsem málem byla s Tebou, ale to Ty víš, bylo to hrozný období, nezvládla jsem to. Sama jsem svýmu tělu podkopla nohy, všechno jsem podělala, skončila na JIPce. Jsem ráda, že jsem přežila, ještě jsem příliš mladá, ještě bych tam neměla bejt... Hodně se mi teď vracíš, četla jsem Tvoje dopisy, bolely. Hrozně moc... Psal si v jednom, že beze mě by odešla Tvá duše... Vždyť ta má taky odešla, shnila a umřela! Hned ten den, a pak další a další znovu. Narostla ve mně nová, kterou jsem zničila, zdeptala, zlomila, zabila taky... A teď potřebuju zas nechat narůst novou, takovou, která ve mně byla, když si tu byl Ty... Chybíš mi. Jsi NAVŽDY! ❤️

Scházíš mi... ❤️

Krásný Vánoce... Vám všem tam nahoru! ❤️

Zas nastává to období Vánoc, kdy mi budete všichni strašně moc chybět... Věř mi! Těch roků uběhlo už tolik, tenkrát jsem si ani nemyslela, že to vůbec někdy překonám. Kéž bych Tě mohla někdy vidět... Aspoň na chvíli... Ale na to je tenhle život už vyčerpanej... Snad je Ti tam dobře... ❤️

Děkuju Ti, Marku! Za všechno... ❤️

Nedávno jsem Tě měla ve snu, jak jsem si přála... Bylo to stejné jako vždy... Vrátil ses za mnou, byl si živý a zdravý, opět si říkal, že si musel bejt dlouho pryč kvůli nemoci, že ses léčil... A já jsem šla vedle Tebe, na Sezimáku, vnímala jsem každým dechem Tvou lásku ke mně a jak si šťastný, že ses vyléčil a můžeš bejt zas se mnou... A mezitím já jsem se Ti snažila říct, že tu mám někoho jiného. Probudila jsem se s pláčem... Dala bych cokoli na světě za Tvůj život, věnovala bych Ti bez váhání svůj a Ty to víš... Strašně mi scházíš!!! Posílám objetí a moc lásky... ❤️

Marku... ❤️
Kéž bych s Tebou mohla mluvit, kéž bych Tě zas aspoň viděla ve snu... Tak dlouho se mi o Tobě nezdálo, jako bys zmizel někam ještě dál... Teď bys tu měl být, takovouhle si mě měl znát, tohle se mnou zažít... Byla jsem tenkrát ještě šílená! To jsem sice stále, ale už jinak, už jsem dospěla... Chybíš mi, vzpomínám na Tebe s tou největší láskou, jen v tom nejlepším! Byl si tím nejčistším sluncem v mém životě... ❤️ Myslím na Tebe!!!

Byly to strašně divný dny, strašně složitý, nesnesla jsem se sama se sebou... Nějak jsem si těch 5 let dala jako jakousi pomyslnou čáru... Kterou to v sobě nějak uzavřu, smířím se... Vyrovnávat se s tím bylo hrozně těžký! Ale chci Tě nechat jít a nepřeji Ti nic jiného, než volnost, svobodu... Zasloužíš si jí! Šíleně moc mi chybíš a vždy budeš!!!

Pomalu se to blíží, bude to pět let... Pět neuvěřitelných let, cos navždy opustil můj život. Nemáš vůbec představu, jak moc si mi změnil život. Jsem tak vděčná, že se mi podařilo zamilovat se a vytěsnit tu nekonečnou bolest, kdy jsem 4 roky intenzivně plakala nad Tvýma věcma a usínala s pocitem prázdna. Kolikrát jsem snila o tom, že se v mým životě jednou nějak náhle objevíš, že Tě potkám, že si neumřel, že si jen musel na chvíli zmizet... Tolikrát jsem si to přehrávala v hlavě!!! Vždycky jsem měla potřebu Ti toho tolik říct. Dnes by mi stačila jedna jediná věta "Šíleně moc mi v mým životě chybíš, jako přítel, jako nejlepší kamarád, jako parťák pro každou kravinu, jako můj milovanej chlap"... Vím, že mě nikdo nebude milovat nikdy tak jako Ty, dívat se na mě tím pohledem, bojovat za mě a nikdo na světě nedokáže ocenit, jakou mám osobnost, kým jsem... Tos uměl jen Ty! Byl si tak šíleně čištej člověk, že to ani nedokážu popsat... V mých očích budeš navždy anděl, i když jsi byl rebel! ❤️

Marku... ❤️
Dneska v práci byli tři kluci, byli trochu připitý a dělali si tam srandu... Ten jeden Ti byl tak podobnej, měl tak podobný oči a úsměv... Vrátili se tam třikrát, pokaždý ve mně totálně hrklo. Ještě se se mnou bavil a smál se na mě, jako bych na pár minut viděla Tebe. Pořád na to myslím y jaký by to bylo, kdybys tu byl... Chybíš mi!!! ❤️ Vždycky budeš, navždy budeš kus mýho života, kus mojí duše...

Potkala jsem přítelkyni, řekla bych, že skutečnou... Neskutečně inspirující, skvělou holku, kterou nesmírně obdivuji. Je jí 21 let a má všechno v hlavě srovnaný stokrát víc, než já. Není nic, s čím by si nevěděla rady, až na občas pochroumaný srdíčko... Je jedním z těch lidí, co potkáš párkrát za život, víš, že je to výjimečný člověk a věříš mu víc, než lidem, co znáš roky, prostě to jde samo... Jsem neuvěřitelně fascinovaná tím, jaká je, co všechno zvládá, takhle schopnýho člověka jsem viděla pouze ve filmu. Taková ta ženská, co zvládá všechno, stíhá, nespí, a přesto vypadá dobře, má svoji morálku, zápal pro život a nádhernou auru, kterou vysílá kolem sebe. Ne, není to jen ve filmu, fakt taková existuje! V životě jsem takovýho člověka nepoznala a změnila mi život, po pracovní stránce i po stránce přátelství. Přeju si, aby mi takový přátelství vydrželo navěky! Ona je člověk, kterej tahá lidi nahoru, nikoli ke dnu. Je to fakt královna! A já za ní děkuju, hrozně moc!

Scházíš mi...
Snad všichni Tvoji kamarádi a známí mají už děti, nebo je mají na cestě, dokonce i ty, o kterých jsme si říkali, že nikdy mít děcka nebudou... Říkala jsem si, kde bychom bývali byli my dva... Myslím stále na Tebe, chybíš mi v mým životě a vždy budeš! ❤️

Stejská se mi po Tobě...
Byla jsem v Táboře, viděla jsem tam hodně vzpomínek, hodně vzpomínek s Tebou... Myslím na Tebe s úsměvem, úctou, láskou i poděkováním... Byl si největším světlem v mým životě a stal ses zároveň mou nejtemnější tmou... Navždy mi bude líto, že jsem o Tebe přišla, ať už jako o kamaráda, tak o partnera...
Posílám milión objetí! ❤️

Tvůj svátek...
♥️♥️♥️

Scházíš mi... Vidím sebe, jak stárnu, měním se, stává se ze mě jinej člověk, jiná žena... A Tebe vidím stále v těch 24 letech... Nestárneš, neměníš se, nestává se z Tebe jinej chlap... O to všechno jsem přišla! Všechno to zmizelo a Ty budeš v mých očích už navždy ten krásnej, čištej, vtipnej, inteligentní, vzdorovitej, tvrdohlavej, zarputilej, nespoutanej, hrdej a úžasnej kluk, kterýho jsem ve 12ti letech poznala... Navždy jsi takhle uchovanej v mý hlavě!!! Je tam uchováno to nejlepší z Tebe! A budu to opatrovat, dokud neumřu, slibuju!

Zdálo se mi o Tobě... Vrátil ses a řekl mi, žes byl hodně nemocný a že ses léčil a nechtěl si mě trápit a že si to celý roky dělal pro mě. Tenhle sen se mi zdá od začátku... Že žiješ a vrátíš se s tím, žes byl nemocný a léčil ses. Zdá se mi to pořád dokola... Jen nevím proč! Co mi tím chceš říct. Nevím, jestli se zlobíš, že jsem se zamilovala do jiného chlapa... Chceš se mi připomenout, chceš mi něco ukázat? Minule jsem měla šílenou nostalgii ohledně Tebe, on mi Tě hodně připomíná, je to taky Vodnář a máte stejnou povahu, fakt stejnou. Vyprávěl mi vtipy o lidech z  práce a já si vzpomněla na Tebe, úplně přesně tímhle stylem si mluvil Ty a já se vždy řezala smíchy! Nezapomněla jsem na Tebe, nikdy nezapomenu, jen jsem se konečně posunula dál a dokonce se mi povedlo pustit si někoho k tělu a milovat. Je to upřímný a díky tomu jsem překonala tak trochu i Tebe a byla jsem schopna a ochotna Tě nechat jít. Prosím, nezlob se, že tohle cítím, ale díky němu zas můžu dejchat a žít dál...

Nechce se mi ještě umřít, nevolejte mě k sobě... Potřebuju se uzdravit, prosím! Ještě je čas! Mám pocit, jako by si pro mě všichni moji démoni šli, jsem jednou nohou v pekle, šíleně se bojím...

Je mi po vás neskutečně smutno... Svůj smutek jsem přestala zvládat. Moje tělo totálně selhalo... Možná chyběli už jen vteřiny a mohla jsem bejt s Váma. Bolí mě pocit, že jsem před pár dny mohla bejt už mrtvá. Všechny dny splynuly a nic si nepamatuju. Je mi šíleně smutno z toho, co se stalo. Ještě mě k sobě nepouštějte, prosím!

Vždycky se mi po Tobě bude stejskat! Budeš mi chybět po zbytek mýho života... Tvůj čas byl tak strašně moc krátkej... Tak strašně moc............

Tolik jsme vás všechny uvěznili v nás samotných... Voláme po vás, držíme vás, modlíme se za váš návrat, i když vaše limity už byly zastaveny... Je mi to tak líto! 4 roky jsem se utápěla v morbidním, drastickým, nedejchatelným smutku a prázdnu po Tobě... A po celou tu dobu jsem Tě tu držela. Nedokázala jsem se s Tebou rozloučit a nechat Tě odejít - doufám, že na lepší místo. Nikdy na Tebe nezapomenu, nikdy Tě nevymažu ze svýho srdce, navždycky tam bude speciální místo, který bude jen a jen Tvoje!!! Opustil si mě příliš brzy, opustil si mě tak náhle a zanechal si tu strašně moc otazníků, na který nikdy nedostanu odpověď. Ty dny, kdy jsem bez Tebe nemohla ani dýchat mě naučily přežít nemožný a udělaly ze mě hodně silnýho člověka! Ty dny, kdy jsem musela vstávat a žít dál i bez Tebe mi ukázaly, že se nedám zlomit... Byly to nejhorší dny, týdny, měsíce, roky mýho života... A po tom nekonečným trápení jsem konečně našla svůj smysl života! Doufám, že se na mě nezlobíš, že mi to odpustíš...

Doufám, že tam, kde jsi je Ti krásně... ❤️
Čekala jsem tak dlouho... Na to, co cítím teď! Všechno přece přijde ve správný čas, že jo? To, co se ve mně odehrává...modlila jsem se za to! Každý každý každičký den! Mohlo by mě to úplně rozdrtit na prach, tak slabá vůči tomu jsem. Ale je to moje jediná spása, můj svět, můj život... Vím ale, že nikdy nenaleznu klid, dokud nebudu vědět, co se tenkrát opravdu stalo... Nosím to v sobě! Ale už nemusím usínat s myšlenkou na Tebe, nebo se s ní probouzet, díky bohu je to pryč a doufám, že i Ty jsi díky tomu volný. Moc mě mrzí, že jsem Tě tu držela tak dlouho... Snad mi jednou odpustíš! ❤️

❤️❤️❤️

Stýská se mi... Nedávno se mi o Tobě zas zdálo, byl si zase živý, ale nedokázali jsme se pochopit, nechtěl si se mnou bejt... V těch snech jsi přesně takový, jako ty poslední dny, co jsem s Tebou žila... Jsi tam tak krásný!!! ❤️

Přečetla jsem si dnes několik starých vzkazů, které jsem zde zanechala... Počínaje tím prvním a pokračovala jsem dalšími... Kromě obrovské bolesti mi to ale ukázalo, jakým vývojem jsem procházela. Dny, kdy jsem myslela, že se už nikdy nedokážu nadechnout, chvíle, kdy jsem si přála umřít, kdy jsem měla pocit, že jsem mrtvá... Kdo jsem dnes? Jsem úplně jiná! Tolik jsem se změnila... Byla to pravda, čas rány zahojí, zůstanou jizvy a hluboký, ale bolest se strašně otupí, není ostrá a štiplavá, je tupá, udušená, utopená v slzách, co jsem za Tebe vybrečela, ve vodce, kterou jsem za Tebe vypila, ve snech, který jsem pohřbila společně s Tebou... Je to pryč, nejsi tu a nikdy tu nebudeš! Nikdy jsem neměla právo Tě tady věznit, je mi to hrozně moc líto. Tvoje duše si zaslouží být volná... Stejně jako byla volná tady na tom světě! Jsi ten nejčistší chlap, jakýho jsem kdy znala, Tvoje důstojnost je pro mě dodnes absolutně nenahraditelná, Tvá nespoutanost, vzdorovitost, paličatost, nikdy to nesmažu!

Dnes je to zas nejdéle, co jsem kdy byla bez Tebe... Setkáme se ještě? Teď buď volný, navždy volný... ❤️

Poprvé v roce 2022...
Tvoje srdce dotlouklo v roce 2017...
Tak rychle to utíká! Je to už tak dávno, ale občas se to zdá být jako včera, jsou takový chvíle, kdy mi přijde, jako bys tu byl, někde tady pořád naživu...
Vím ale stále jistě, že bych svůj život vyměnila za Tvůj!!! Dala bych Ti svoje roky, nebo se o ně aspoň podělila! Pamatuješ: "Když do toho půjdeš Ty, já jdu taky!" Byli jsme blázni, Ty ještě větší, žes mě tolik miloval... Vím to, pamatuju si to! I když si někdy potřeboval utéct, vím, žes za mě bojoval nejvíc, jak si mohl, proti všemu, proti všem. Díval ses na mě tak, jak nikdy nikdo!!! Kéž by ses tak na mě mohl ještě jednou podívat! Strašně si Tě vážím, přála bych si tomu všemu rozumět! Pochopit, co se stalo a proč se to stalo! Celý roky to zůstává ležet v mojí hlavě... Kéž bych to dokázala zabít...

Taky tak slavíte ty Vánoce? Ptám se letos poprvé, protože je vás tam moooc... Jak se asi Vánoce slaví v nebíčku? ❤️❤️❤️ Všem vyřiď, že na vás myslíme, úplně na všechny! ❤️ Hlavně naše maličká a dědýsky... Bože...

Marku...
Jaký by to asi bylo dneska, kdybys tu mohl zůstat? Byli bychom MY? Jak bys vypadal? Byl bys pořád stejný člověk? Jak by vypadaly Tvoje vlasy, Tvoje ruce, Tvůj život? Co by bylo, kdybys neumřel? Myslela jsem na to každý den... Po čtyřech letech je to ale konečně trochu tupý... Myslím, že jsem vybulela pro Tebe oceán, teď nejsem schopná jediný slzy, hrozně jsem otupěla. Poznala jsem někoho s velkým charakterem, je Ti hodně podobný, hodně, vlastně je to trochu moje zrcadlo. Je to moc zvláštní, ale dost hluboký... Hlavně je to vzájemný a bláznivý. Nevěděla jsem, že jsem tak silných citů ještě schopna. Poprvé jsem přestala myslet na Tebe. Někdy se ptám, jestli je to fér, jestli na to mám právo. Omlouvám se Ti, odpusť mi to... Potřebuju lásku, potřebuju, aby mi ji někdo dal a potřebuju tu všechnu, co mám v sobě, někomu předat... Tebe si do konce svýho života ponesu v sobě, nikdy se s tím nesmířím!

Den zesnulých...
Vždyť já na vás všechny myslím každý každičký zasraný den!
Marečku! Posílám lásku a děkuji za vše! ❤️

Marku...

Jak moc těžký je snažit se žít bez Tebe... Někdy si říkám, že už Tě musím pustit, ale pak k Tobě zase hluboce přilnu! Stýská se mi teď hodně po babičce, nějak si nedokážu uvědomit, že tady není a nikdy nebude... Pamatuju si ty záblesky z celýho svýho života, z toho, jak se mnou od malinka byla. Bolí mě to čím dál tím víc... Jako bych jí až teď začala odpouštět, a začala chápat, že tu není. No, jen to píšu, už zase bulim, stojí to všechno za hovno! Fakt... Chybí mi děda! Já se z toho poseru...

Čtyři roky... Srdce mám zlomený pořád!

Je to nejdýl, co jsem kdy bez Tebe byla... A každý den je to znovu a znovu... Zase nejdýl, co jsem kdy byla bez Tebe! Kdy se konečně dokážu od Tebe odpoutat, přestat Tě tolik milovat? Kdy konečně udělám něco správně, tak, jak mám? Proč si mě tady nechal samotnou, proč? Proč si mě tu nechal umírat pomalu každý den víc a víc..? Jak moc se mi stýská! Chci tu Tvoji lásku zpátky, přeju si, abys mě nikdy neopustil! Položila bych svůj život za jednu hodinu s Tebou!!! Nechápu, jak si mohl odejít, věděl si, jak moc Tě miluju a že celej můj život visí jen na Tobě!!! S Tebou celej můj život skončil a 4 roky se tu polomrtvá potuluju a bloudím... CHYBÍŠ MI!

Už začal, měsíc, kterej nenávidím ze všeho nejvíc! Strašně moc mi chybíš, Marku... ❤️

Je ten život bez Tebe tak na..........
Jenom bloudím tam a zpátky, tohle jakoby nemělo řešení.
S Tebou odešlo všechno...

Marku... ❤️
Dneska jsem byla u doktora v Praze, procházela jsem městem a z venku jsem viděla do jednoho bistra, kde jsem viděla dva kluky, jak sedí a jí. Ten jeden Ti byl tak podobnej, že na to celej den myslím... Je to šílený! Tak moc mi scházíš... Doufám, že to víš! ❤️

... pokračování...
Táta je hodně smutnej, protože s ním byl 11 let každej den, ale držíme s ním. Za chvíli tam za ním zas pojedu. Víš, byly to tři důležitý úmrtí v rodině za blbý dva měsíce! Takže půlku rodiny už nemám. Zbyli mi rodiče, pes a kočky. To je moje rodina teď... A já den co den umírám panickou hrůzou, že se někomu z nás něco stane. Žiju ve strachu každou vteřinu svýho života... Protože já už nechci nic ztratit. Barák mám plnej věcí po těch, co umřeli... hlavně po Tobě, ve svým pokoji mám ve skříni Tvoje oblečení a ano, i po 4 letech stále spím v Tvých trikách... Tak moc jsem Tě milovala!!! Je mi po vás všech hrozně smutno! Hrozně moc, sžírá mě taková úzkost... Přála bych si, abych vás všechny mohla zase jednou spatřit. Aspoň na chvíli. Tebe vídám ve snu často, a pořád dokola ten samý sen, 4 roky sny o tom, že žiješ, ale žes byl hodně nemocnej a musel si odjet, aby ses mohl léčit. 90% snů o Tobě je takových... Já bych dala cokoli za to, kdybych věděla, že dýcháš! ❤️

Stále víc a víc přemýšlím nad tím, jak moc Tě chci nechat odejít... Hrozně mi chybí láska, a není to o tom, že bych se zahořkle bránila, naopak, moc bych si přála aspoň chvíli všechny ty horký emoce v sobě zase zažehnout. Problém je v tom, že to nejde, a čím víc chci, tím víc to nejde. Úcta a láska, kterou si ke mě cítil Ty, byla nepopsatelná! Chtěla jsem s Tebou mít rodinu, ty děti, co budou mít Tvoje modrý oči a povahu. To byl můj sen... Bez Tebe si neumím představit, že bych měla mít vůbec někdy dítě. Celý tý roky se před lidma schovávám, jsem společenská, když jsem v práci, nebo se jdu někam bavit, ale pak zase potřebuju úplně zalézt do díry a nikoho nevidět, neslyšet! A nechci to tak, bohužel jsem víru v lidi ztratila, a rodina, kterou jsem měla, půlka je pryč. Tátovi umřel táta...s dědou jsem byla nejvíc v kontaktu, ten pohřeb byl ohromnej, tolik lidí, bylo to krásný, pokud se tohle dá vůbec o pohřbu říct, ale děda by to tak chtěl...

Barunko, vydržte, vím, je to dlouho a je toho moc...někdy si prostě musíme projít tím nejnemožnějším obdobím života...před šesti a půl lety mi zemřela přítelkyně, tři měsíce po ní můj přítel...zhroutila jsem se...za další půlrok polil benzínem a zapálil jeden zlý člověk mou další přítelkyni a ten jeden jediný rok života jsem završila dopravní nehodou, kterou jsem díky Andělu strážnému přežila, byť stačilo pár centimetrů a byla jsem  na místě tam, kde moji přátelé...ten rok mi dal hodně moc zabrat... vydržte, vše se v dobré obrátí a zase bude líp, držím Vám pěsti a jsem tu s Vámi

Sluníčko moje...
Jsem unavená, hrozně moc unavená... Nenávidím sebelítost, ale tak nějak už si skutečně říkám, kdy tohle všechno skončí? Poslední půl rok je absolutní peklo, který snad opravdu nemá konce... Nejdřív umřela teta, pak jsem byla v nemocnici, pak umřela babička, pak jsme si vzaly do péče prababičku, ta taky zemřela. V rodině jsou hrozný dohady, vyšlo najevo tolik špíny, která byla celou dobu někde zametena. Nedokážu tomu ani věřit, je to jak blbej sen. A děda od táty je v nemocnici a není na tom vůbec dobře. Ani si nepamatuju, kdy bych slyšela něco pěknýho, něco milýho. Den co den je jen stres a starosti, a já nevím, kolik toho s mámou dokážeme ještě unést... Ten svět se zas tak moc otočil naruby, i když udělám cokoli, nedokážu to změnit. Kdy se tohle prokletí už konečně zlomí? Říkám si, že přece nejsem zlej člověk, ani zrádnej, lidem neubližuju, naopak, pomůžu i cizímu...Tak kdy tohle prokletí už dokážu prolomit? Utopím se sama v sobě, nedokážu pustit ani slzu, nejde to!

Hrozně moc mi chybíš!!! Už skoro čtyři zasraný roky... Marku... ❤️

Kotě moje...
Dlouho jsem tu nebyla, od tý doby, co zemřela babička, objevilo se řešení, kam půjde prababička, o kterou se babička doma starala tolik let... Nikdo nechtěl, nemohl, s mámou jsme jí nechtěly nikam dát, takže jsme si ji vzaly k nám domů... Všechno jsme připravily, polohovací postel, stolek k posteli, udělaly jsme jí pokoj jen pro ní, všechno jsem jí naskládala do skříněk... A byla tu s námi, v tu dobu byla v nemocnici a přivezli ji rovnou k nám. Byla tu u nás tak krátce a včera zemřela... Měnily jsme si s mámou směny v práci, abychom se o ni mohly starat, protože už nechodila. Byly jsme přípravný tomu zasvětit všechno, a pak zemřela... Je to pro ní vysvobození a mám čistý svědomí, že jsme pro ní udělaly maximum a že tu cestu tam nahoru jsme ji nějak zpříjemnily... Vyprávěla jsem jí o Tobě, o tom, že jsi moje životní láska a že už tohle nikdy nedokážu cítit. Dodnes jsem se nevyrovnala s Tvou smrtí a teď, během půl roku umřely teta, babička i prababička... Aspoň jsou spolu!

Barunko, držte se...je to smutné a nespravedlivé, nemůžeme ale dělat nic...také mi odchází ti, které budu do konce svých dnů nade vše milovat...jediné, co mohu, přát jim, že tam jsou všichni společně, mají se tam dobře a nic je nebolí...

Baruško, je to smutné...Babička se netrápí a třeba se už viděla i s Markem. Hodně sil Baruško.

Odešla... Babička odešla... Strašně moc mě to bolí, nedokážu to pochopit, byla úplně zdravá! Marku, zešílím... Moje maličká, proč ona?

Marku...
Okamžitě si tam stoupni a nepouštějí jí tam! To nejde! Zblázním se, už tolik dní je v umělým spánku, jsou to nekonečný dny... Zabíjí nás to všechny! Život je tak divnej, pořád nosí tolik bolesti! Nikdy jsem se nedokázala smířit s tím, žes odešel Ty... A chybíš mi, každý den, každou minutu, každou vteřinu.... Chybíš mi pokaždé, když se nadechnu a Ty tu nejsi... Chybíš!!!

Marku...
Prosím, nesmíš tam babičku pustit, víš? Nesmíš, ona musí bojovat a bejt tady s náma! Je už několik dní v umělým spánku, ale to tělo si musí jen odpočinout, řekni všem, ať jí nikdo nechodí naproti! Nesmíte si ji vzít, je ještě příliš brzy! Potřebujeme ji! Prosím... ❤️ PROSÍM!

Barunko, držte se...ano, musíme nějak překonávat tu bolest a smutek..musíme ale žít za ty, kteří nám odešli a neskutečně chybí i po mnoha letech...odešli našim očím, ale navždy zůstanou v našich srdcích...

Děkuji Barborko. Drž se ,ano? Nic jiného nám nezbývá.

Dnešní vzkaz je věnován všem cizincům, co tu "zapálí svíčku", "položí květinu", nebo " napíší vzpomínku"... Děkuju vám! Děkuju za Marka! Jste hodný lidi... Když vím ke komu se obrátit, taky občas něco přiložím, ale snažím se to omezit. Ne z nějaký neúcty, ale prostě to chci nějak potlačit, to všechno, hlavně tu smrt! Děkuju hlavně Jitce a Martině, od počátku mi sem dávají svoji sílu, i když mají samy síly sotva pro sebe. Martinko, jsem ráda, že si omezila svoje denní psaní, jak za Romču i mamku... A Jitko, Vám taky děkuju, pořád na mě myslíte, i když já jsem tenkrát neodepsala... Tohle jsou ty naše virtuální "životy" a jsou tak na hovno, že to ani nejde popsat. Držte se! Děkuju! ❤️

Marku...
Nic na světě si nepřeju víc, než Tě aspoň na minutu spatřit, položila bych za to život, přísahám...
Lidi mi říkali, že to přejde, je to už 43 měsíců, nepřešlo to... Pořád bych dala svůj život za Tvůj!!! Kdykoli a bez váhání...
Tvůj život měl mnohem větší smysl! Jsi nejlepší, nejčestnější, nejhrdější člověk v mým životě! Pamatuju si chvíle, kdy jsem Ti pořád říkala "Jsme mladý, pojď někam ven, pojď se bavit, přece nebudeme o víkendu doma"... Dneska bych dala cokoli za to bejt s Tebou už navždy doma! Chybíš mi... Sama se někdy modlím, aby to přestalo!!!

Doufám, že cítíš všechnu tu lásku, kterou k Tobě chovám!!! Je obrovská... Dýchá se mi bez Tebe špatně! Já v srdci pořád cítím tu lásku, kterou si měl Ty ke mně! Nosím to v sobě a dusí mě, že už Tvůj tlukot srdce neslyším... Bože, je to tak dávno! Tak dávno... A přitom tu vedle mě stále chodíš, ležíš, stojíš za mnou, když se dívám do zrcadla, jdeš se mnou ve tmě, když mám strach, povídáš si se mnou, zachraňuješ mě, když hořím. Jsi pořád a všude... Někdy se Tě snažím odehnat, někdy Tě volám k sobě, někdy se snažím jít dál a někdy si přeju vrátit čas... Jsi má životní láska, jsi moje duše, jsi můj svět, ve kterým stále žiju, jsi můj vesmír, jsi má největší bolest a nikdy nebudu schopna to překonat...

Je to stín, co mě pronásleduje...
Nemůžu se toho zbavit. Jednou je to nějak ok, protože to dokážu potlačit a schovat někam do hlubiny, pak mě to ale zas dožene a totálně mě to sejme...

Marku...
Strašně moc mi scházíš!
Kdybys tu byl, můj svět by byl tak hrozně jinej! Od toho dne, kdys odešel Ty, odešlo všechno, všechno, co ve mě bylo si vzal s sebou... Cítím se tak prázdná! Jako bych byla pohřbena s Tebou...

Můj nejdražší človíčku...
Dnes by si oslavil krásných 28 let.
Jak moc krátkej byl ten Tvůj život, milovala jsem Tě tak, jako nedokážu milovat nikdy nikoho. Dala bych všechno na světě za to, abych Tě mohla vidět se smát...

Nevím, jak se ta bolest má přežít... Je to každodenní zápas, se všema těma mýma vnitřníma démonama... Někdy to bolí tak moc, že si říkám, že mi praskne srdce. Přála bych si, abys všechny ty úspěchy mohl prožívat se mnou. Přála bych si dát Ti všechnu tu lásku, která ve mě je... Přála bych si vidět Tvou krásnou tvář a smět se Tě dotknout... Přála bych si, aby se to nikdy nestalo! Hrozně mi scházíš... Hrozně moc!

Je mi po Tobě šíleně smutno... Tak moc bych si přála, abys tady mohl bejt, je toho tolik, co bych Ti chtěla říct, ukázat, co bych Ti chtěla dát... ❤️ Cokoli se mi povede, bych chtěla prožít s Tebou, všechno to dobrý sdílet, podělit se o to... A když je mi smutno, chtěla bych, abys tu byl, jen mě objal a zase jsme společně mlčeli... Je to tak dávno.........

Nedá se bez Tebe žít, čím dal tím víc to chápu, že tu prostě nejsi, ale čím dál tím víc mi to přijde absurdní, nechutný a nefér... Prostě kde jsi? Kde je Tvůj úsměv, jde je ta Tvoje láska, kde je Tvůj pohled, blbý vtipy, kde je Tvoje paličatost, kde sakra jsi? Proč nejsi tady, teď, tady vedle mě. Proč? Jeblo by mi z toho... Život bez Tebe neznamená nic! Měla jsem umřít já, páč Ty by ses s tím porval, prostě porval mnohem líp, než tohle, co tady vytvářím já... MARKU ❤️❤️❤️

3 roky... Marku, 3 zasraný roky! Scházíš mi...

Škoda, že si nepoznal Hürrem, je fakt šílená, divoká a vzdorovitá... Je to hrozně rozpatlanej pes, umřel si Ty, umřela Lea, tak jsem si pořídila tuhle mrchu a dala jí všechnu tu lásku, která zůstala prázdná po vás... A tak jsem z ní udělala fakt blázna, ale zase mi zaměstná hlavu a pořád se mazlí. Za měsíc jí bude rok, letí to. Vždycky jsem nenáviděla kočky a teď máme dvě doma a taky bych za ně dejchala, tos neviděl, jak jsou mazlivý a hodný. A veliký... Nemít tyhle tři blbečky, tak bych asi chcípla, já nevím... Vždycky v nich najdu klid a čistotu. Kočka je Lila a kocour Johnny... A pes Hürrem = ta, co dává radost (turecky)... Četla jsem příspěvky za poslední rok a vlastně jsem Ti to ani nenapsala... Kočkám bude taky kolem roku, dostaly se k nám náhodně, ale už jsme si je nechali... Jsou fakt zlatý ❤️ Jsou to nějaký ty mývalí, takže mají hrozně dlouhý ocasy a Johnny je navíc celkem tlusťoch, Lila je proti němu drobná. A Hürrem, tak ta je asi jak Lea, prostě Ridgeback, je překrásná! ❤️

Byly doby, kdy jsem sem psala pořád, pořád dávala svíčky a pořád pokládala květiny... S postupem času tuhle stránku nenávidím víc a víc! Připomíná mi, že jsi nekonečně daleko, že se Tě nemůžu dotknout, že neuslyším odpověď... Minule jsem se opila a probudila se na zemi, na Tvým oblečení, vyndala jsem ho ze skříně, navoněla si ruce Tvým parfémem a usnula jsem... Taky jsem si nedávno četla naše poslední zprávy a maily, bolelo mě to jako sviňa. Projela jsem všechny fotky a videa a nechápala, jak se to prostě mohlo stát, že tu nejsi, žes mi umřel. Je srpen, už jen tři dny a budou to tři roky... Hrozná doba! Šíleně mi chybíš!!! Pamatuju si ten den, kdy jsem se to dozvěděla a než jsem usnula, modlila jsem se, aby až se ráno vzbudím, aby to byl jen sen. Nebyl... Byl si najednou nenávratně pryč! Sakra, chtěla bych Ti toho tolik říct! Nenávidím ten pocit, že tu nejsi! Tolik Tě tu chci mít... Slunce moje!  ❤️

Ty moje krásný Slunce, zdálo se mi o Tobě. Miluju ty sny, ve kterých Tě spatřím takovýho, jakýho si Tě pamatuju. Měla jsem tu možnost Tě v tom snu objímat, dokonce jsem věděla, že to je sen a že Tě musím objímat co nejdýl to půjde. Tvoje krása se nedá s ničím na světě srovnat, Tvůj charakter taky ne, nikdy v životě nepotkám člověka jako Ty. Nikdy... Blázen jako Ty mi v tom životě šíleně chybí, Tvoje ztráta je mou životní prohrou... Tou největší životní prohrou! Našla jsem včera večer sešit, do kterýho si mi psal, úplně upřímně jsem se u toho nasmála, ten Tvůj divnej smysl pro humor... Kterej jsem milovala. Naši spolužáci tak nějak dosáhli svých snů, mají rodiny, velký úspěchy za sebou a my dva, koukni jak jsme dopadli... Já Tě ztratila a tím se mi převrátil život tak naruby, že ho nezvládnu už nikdy žít normálně... Zasekla jsem se někde v Tobě a kus mě sis vzal s sebou pryč. Tak noc bych si přála, aby ses na mě podíval tak, jako bych byla to jediný krásný na celým světě... ❤️

Chybíš mi... Vždycky budu tak nějak napůl žít Tebou! ❤️

Milá Barunko,
Taky Vás moc chci  podpořit, že čtu a ronim slzy nad Vaším Markem. Často na Vás myslim a držím Vám palce, ať aspoň s pejskem Leou je život snesitelnější. Mě před 8mesici zemřel milovaný táta a pořád to nemůžu rozchodit, ach jo. Tak se mějte moc hezky a přeji Vám lepší zítřky. Erika

Ahoj Baru,
U jednoho z posledních vzkazů jsi napsala, že to nikdo nečte, tak jsem se rozhodla napsat. Chodím sem už skoro 3 roky. Neznáme se a myslím že jsem z druhé strany republiky a i přesto s tebou cítím tvou bolest, mockrát jsem poplakala u tvých vzkazů, radovala se s každé věci která se ti za ty roky podařila a držela pěsti když jsi před sebou měla těžký den. Jsi neskutečně silná žena a neuvěřitelně milující bytost.
Mám nějakou potřebu ti říct, že ikdyz se ti zdá že jsi sama tak někde může být někdo, kdo ti moc fandí a přeje hezký život protože si to zasloužíš! ❤️

Moje nejmilovanější slunce ❤️
Zas mám dny chození po pokoji s pocitem zlomenýho srdce a s otázkou proč... Zas mám noci plné snů o Tobě. Včera jsem se vzbudila, ve snu jsem cítila takovou reálnou bolest z Tvýho odchodu. V tom snu jsem řekla "Jsi moje všechno a rozbrečela jsem se"... To mě vzbudilo a rozbrečela jsem se skutečně. Pořád je pro mě hrozný přijímat, že tu nejsi. Moje obrovská životní prohra... Přeju si jen a jen Tebe! A život bez Tebe prostě ztratil smysl...

Můj nejdražší Marku...
Stále se mi o Tobě zdá, podruhé během jednoho týdne, opět ten samý sen. Kéž bych aspoň věděla, co to znamená, proč se mi to stále dokola zdá, kéž bych věděla pravdu... Kéž bych Tě ještě mohla obejmout, vidět Tvý krásný oči a slyšet Tvůj smích! Tak šíleně moc mě bolí srdce! Já se tak moc snažím si to nepřipouštět, tak moc se snažím proplouvat dny. Hledám asi jen způsob, jak tu svou životní cestu přežít... Protože jsem uvnitř sebe tolik věcí zazdila, zničila! Spolu s Tebou odešlo vsevhno, v co jsem věřila, s Tebou jsem umřela já... Pamatuješ? První pusa ve škole, bylo nám dvanáct, byla to pusa na krk... Byl si nejlepsi přítel jakého jsem kdy měla, a byl si ten nejlepší chlap na světě, moje spřízněná duše, má životní láska... Srdce se mi snad roztříští na milión střepů... CHYBÍŠ MI! ❤️

Víš, děsí mě jedna věc... Teda děsí mě jich moc, ale děsí mě máma! Život jí plyne rychleji a hlavně hůř, než by chtěla, ale děsí mě představa, že třeba vážně jednou odejde... Ty jo, nikoho nemám. S Tebou jsem chtěla všechno, pak jsem se s mámou odstěhovala, a život k ničemu... a začínám se bát. Ona má ty řeči, ty kecy a mě to děsí! Není láska, není chlap, mě skoro 30, nejsou a nebudou děti (já se prostě znovu neumím zamilovat, byls můj svět!) A máma se těšila na vnoučata a teď ví, že nebudou a všechno vzdává... Nechci dítě bez Tvý povahy, navždy budeš moje všechno a můj život je tak marnej... Bojím se, bojím, už mám jen ji... Ona se postupně vzdává, bojím se, že onemocní! Prosím, pomoz mi... Prosím... Ona se bojí sebe a já se bojím jí! Miluju jí a nenávidím sama sebe za tuhle nechutnou závislost na lidech! Tolik to bolí, někým žít...

Marku... ❤️
Je to Tvůj třetí svátek, kterej nemůžu být s Tebou! Ale myslím na Tebe... Moc mi scházíš! Moc!!!

Nejdražší z nejdražších... ❤️
Proč je všude kolem tolik tmy, když tady nejsi? Jako by světlo odešlo navždycky s Tebou! Proč se člověk ani po takové době nedokáže naučit zas normálně žít? Všechno je to vždycky na chvíli... Chvíli se všechno zdá být srovnaný, ale pak zas klečím na kolenou a přeju si jen to, abys tu byl se mnou. Moje láska k Tobě zůstane navždy mým nejhlubším citem, který jsem kdy cítila, dokud budu dýchat, mé srdce bude Tvé. Jsi tím největším štěstím, co jsem v životě měla, i tou největší bolestí, jakou jsem v životě zažila. Jsi mým největším ohněm i bouří, mou největší láskou, mým trápením! Je to boj, který budu svádět do konce svého života, protože jsem tak šíleně slabá a prostě se s tím nedokážu smířit... Neskutečně moc mi scházíš! ❤️

Zdálo se mi, že ses za mnou vrátil, že si za mnou přišel a prostě si byl živý... Ty se ve snech vracíš za mnou a já si v realitě tak moc přeju jít zase za Tebou. Nevím, proč zrovna nám dvoum život nedovolil být spolu. Nikoho jsem nikdy tak moc nemilovala a ani to nikdy už nedokážu. Tak moc bych si přála to aspoň na jeden jediný den vrátit. Těžko se to popisuje a mluvím o tom často, ale nedokážu vyjádřit, jak moc mi chybí Tvá láska, ten pocit, že mě tak moc někdo může milovat. Za jeden lásky s Tebou bych položila život. Můj život neznamená nic, když ho nemůžu sdílet s Tebou... Je mi k ničemu, nic nechci, všechno jsem zahodila, chci tak moc jen být s Tebou! Jenže ne tam, ale tady a to už nikdy nemůžu... Každý den znovu a znovu to týrá moje srdce a kolem mě není nikdo, kdo by to pochopil, nikdo, kdo by tu bolest na chvíli převzal za mě. A já žiju mezi lidma dál a přitom moje duše dávno odešla s Tebou! Sním o Tobě, sním o Tobě každý den, ale už nikdy se Tě nemůžu dotknout. Jsi tu pořád! ❤️

Co bych Ti tak mohla říct... Marku! ❤️
Kdybys tu byl, byl bys zklamaný, nešťastný, zoufalý... Neměl si rád, když si neměl na výběr, neměl si rád bezmoc.
Ať se stane cokoli, doufám, že až moje dny skončí, dostanu se za Tebou! Nepřeju si nic jinýho... Dala bych všechno, všechno za to prožít to s Tebou znovu! I za cenu tý bolesti... Každá vteřina života s Tebou mi za to stála, přísahám! Byly to nejkrásnější chvíle v mým životě a Ty jsi v něm byl ten nejkrásnější člověk... Za všechno Ti děkuju! Odpusť mi, prosím... ❤️

Slunce mého života...
Má životní lásko, má duše...
Má nejsladší vůně, má překrásná růže, má nejmilejší melodie, má andělská výsost.
Celý svět bych zbořila, abych zas mohla najít Tebe...
Celý svět bych pohřbila, aby ses mohl znovu narodit Ty...
Svůj život bych prodala, prošla bych peklem, jen aby se tlukot Tvého srdce nikdy nestal ztraceným...
Jak mi schází Tvá divoce něžná láska, jak mi chybí Tvá vzpurnost, důstojnost a loajalita... Jak mi chybí Tvůj pohled a upřímná slova, jak schází mi ta pravda, pravda o tom, jak strašně moc mě miluješ... Jak mi sakra chybí ta LÁSKA!
Odpusť...
Odpusť mi...

Odpusť mi a děkuju...
Děkuju Ti za všechno...
Vím, že mi jednou dokážeš odpustit, vím, že Tvé horké srdce mé jednou pochopí.
Neopouštěj mě, buď pořád se mnou!
Prosím, buď tady pořád se mnou, protože i já budu navždy s Tebou...
Když vyhasl Tvůj život, ztratilo význam úplně všechno a já vím, že nikdy nenajdu způsob, jak to prázdno zaplnit, i když se budu snažit sebevíc.
Odpusť mi, všechna rozhodnutí, všechna zklamání, všechny kroky vedle...
Odpusť mi ty hlouposti, jsem jen člověk.
Odpusť mi ty hořkosti, i já cítím vztek a bezmoc.
Odpusť mi, že tam nejsem já, ale Ty!
Odpusť, jak často na to zapomínám, jak často zapomínám skutečně žít, žít za dva, jak jsem slíbila. Někdy nemám sílu ani žít sama za sebe...

Zdálo se mi o Tobě... Proboha dala bych cokoli za to, abys tu aspoň pár minut mohl se mnou být! Nikdy nepřestanu věřit v to, že se my dva spolu znovu setkáme! Dělám šílené věci, ale konečně se vracím k tomu, kým jsem byla díky Tobě. Děkuju za všechno, Marku! Děkuju! ❤️❤️❤️

Můj nejdražší Marku...
Jsou to už třetí Vánoce bez Tebe a já bych dala vše na světě za to, kdybych ještě aspoň jedny jediné mohla strávit s Tebou...
Chybíš mi! ❤️
Odpočívej, posílám Ti milion polibků ❤️

To nejkrásnější na světě je láska, vzájemná láska, která je skutečná, vášnivá, divoká, hluboká a pravdivá, upřímná. Nikdy nezapomenu na ty noci, kdy jsme leželi naproti sobě, dívali se jeden druhému do očí a mluvili jen očima, beze slov. Vždycky jsem přejížděla prsty po Tvé hebké tváři, nikdy jsem nedokázala tu Tvou krásu uchopit, pobrat ji ve své hlavě. Dívala jsem se Ti do očí a cítila, co cítíš, co si myslíš, jak mě vidíš... Věděla jsem, že všechno je to pravda, věděla jsem, že k sobě patříme, že jsme si tak podobní, že se navzájem milujeme tak moc, že bychom se tím mohli zabít. Pamatuješ, co jsem Ti vždycky říkala? "Když do toho půjdeš Ty, dobře víš, že já půjdu taky!" A ani jednou v životě jsem neváhala! S Tebou jsem neměla strach, nikdy a z ničeho. Nevěděla jsem, co to strach je. Byli jsme dva šílení rebelové, co žili fakt naplno a já slibuju, že taková budu vždycky, že se nikdy nenechám zkrotit, že se nikdy nenechám udusit! Budu taková vždycky, i za cenu toho, že budu jediná! ❤️

Hrozně moc Ti děkuju! Za všechno! Kéž bys jen věděl, jak moc mi scházíš... ❤️

Marku... Utopím se... Nechápu, jak je možné, že se mi tohle všechno děje. Můj život je tak bezvýznamný, dala jsem mu tak nízkou hodnotu. Nedokážu to stále nějak spořádat, já už prostě nevím jak. Strašně mě bolí, že tu nejsi a čím víc jdu životem dál, tím víc se vracím zpátky za Tebou. Čím větší prohry, tím intenzivnější ty návraty jsou. Ale jestli to všechno je trest za to, že jsem dovolila, abys takhle odešel, že jsem tomu nemohla zabránit a nemohla Ti pomoct, pak ho přijímám. Jsem ochotná podstoupit vše, jen abys mi odpustil... Zničila jsem vše, co si ve mě s láskou pěstoval, je mi to strašně líto! Tolik bych si přála vrátit čas! Odpusť mi...

Dívám se na ty dva roky, co uběhly... Dívám se na cestu, kterou mám za sebou, vidím, jak moc jsem šla dopředu a jak moc se zas vrátila zpátky, vidím, kolikrát jsem spadla dolů a kolikrát jsem zas dokázala vstát. Mohla jsem teď být s Tebou, mohla jsem Tě mít po boku, žít vedle Tebe a usínat každou noc s Tebou, Marku. Měli jsme tak nádherné plány, tolik jsem Tě milovala, tolik moc! Kéž bys věděl, jak moc! Lituji toho, jak málo jsem to ukazovala, lituji toho, jak vzdorovitá jsem vůči Tobě byla, jak jsem byla hrdá a k ničemu to nebylo. Nikdy už nepoznám nikoho, jako jsi Ty. Chybí mi ty krásné modré oči a hebká pleť, ten krásný úsměv a hysterický smích. Chybí mi ta vůně a ty debilní kecy, cos pořád měl. Chybí mi ta tvrdohlavost, upřímnost a jemná rebelie... Chybíš mi moc. Odpusť mi, prosím! ❤️

Hrozně hrozně moc se mi stýská... ❤️

Sluníčko... ❤️
Stalo se to v neděli 10.11., přišla jsem domů, strašně unavená a úplně zničená. Dostala jsem se do strašně zoufalé situace, najednou jsem cítila, jak mi je všechno jedno, jak nemám ani sílu mluvit, bránit se, a jediné, co jsem chtěla je jít domů a spát. Věděla jsem, že se už nikdy nevrátím a že než se s tím smířím, bude to strašně bolet, bude to nekonečné. Jenže pak se stalo něco, co mi z minuty na minutu změnilo život, něco, co přišlo proto, abych se trápila míň a pomáhá to. Pomáhá to na vše. Psí láska je to nejčistší. Ona je moje Ty, ona je Lea, ona je vším. Lásku přijímá a vrací a teď už nemusím usínat sama. Strašně to léčí... ❤️❤️❤️

Snad mi jednou dokážeš odpustit to všechno... Moc mi chybíš! Moc...

Myslím, že teď už bys byl snad konečně na mě malinko pyšný... Dokázala jsem se dostat sem, byly chvíle, kdy jsem chtěla všechno vzdát. Věděla jsem, že to jednou přijde, že se to musí nějak otočit. Každou noc jsem ležela v posteli a přemýšlela, jak to mám překonat, to období, kdy se všechno sype... Ale mám teď pár pevných bodů, které mě dostávají výš. Kéž bych Ti to všechno mohla říct, kéž bych mohla vidět, jak si na mě hrdý... ???? Vím, že jsi někde nablízku, vím to!

Marku... ❤️ Moc mi chybíš! Všechno, co bylo s Tebou, všechno to dávalo smysl. Nic mě nikdy nezničilo tak jako to, že vyhasl Tvůj život. Je mi to tak líto, nepromarnila bych jedinou minutu, abych s Tebou mohla být. Byli jsme spolu pořád, denně tolik mluvili a smáli se. Šíleně se mi po tom stýská. Všechny ty zážitky mi navždy zůstanou v hlavě, jsou tím nejcennějším, co mám! ❤️ Děkuju za všechno, Ty jsi narozdíl od ostatních lidí přesně ten, který je pro mě inspirací jak žít a jaký být. Jednou mi snad všechny ty moje přešlapy a hříchy odpustíš a budeš pyšný. Pyšný aspoň za to, kdo jsem...  

Žiju tady už dva roky, utekla jsem sem, aby mě ta bolest pronásledovala méně. Pořád jsi ale se mnou, při každé významné situaci, když hledám útěchu, hledám ji v Tobě, když hledám lásku, najdu ji v Tobě, když hledám sílu, najdu ji ve slibu, který jsem Ti dala, když potřebuju radu, chtěla bych, abys mi ji dal Ty, když je mi smutno, nejvíc mě bolí to, že tu nejsi... Když chci věřit v lidi, vzpomenu si na to, kdos byl, když chci něhu, vzpomenu si na Tvé objetí, když chci upřímnost, vidím Tvůj pohled. Jsi vždycky se mnou... A navždy budeš! Jsi všechno, dala bych vše za hodinu Tvého života... Lidé si ničeho neváží a nechápou pojem času, nechápou význam lásky... Všichni svůj čas marní a lžou dokonce i sami sobě. Nemůžu pochopit, že někdy existoval člověk jako Ty. Často se dívám nahoru a přemýšlím, Ty jsi můj Bůh, Ty jsi má hvězda. Nikdy se nesmířím s tím, že jsi mrtvý a žes mi byl tak náhle a násilně ukraden. Nikdy to nepřekonám! Posílám Ti strašně moc lásky tam nahoru... ❤️

Tolik bych si přála, aby Tvé srdce tlouklo... Dala bych Ti to své! Určitě bys tady zabojoval víc, než já. Určitě by ses s tím vším popral mnohem lépe! Scházíš mi, strašně moc! ♥️

Děkuju, žes mě nikdy nezradil a děkuju, že ses za mnou pokaždé s láskou vracel. Děkuju, že jsem mohla být každičký den po Tvém boku a poslouchat, jak jsem nádherná. Děkuju, že sis se mnou povídal a že si ke mě byl upřímný, i když to bylo někdy strašně tvrdé. Děkuju, že ses do mě zamiloval a miloval mě věrně! Děkuju, že ses vzpouřil proto, abys se mnou mohl být a děkuju, žes mi vždycky odpustil. Děkuju za to, žes byl mým nejlepším přítelem a zároveň mou divokou láskou. Děkuju, žes vůbec byl a že jsem měla tu šanci Tě ve svém životě mít! DĚKUJU!!! ❤️ Vím, že tohle už nikdy nezažiju, a o to víc se budu trápit, protože mi chybíš nejen Ty, ale i ta láska, která byla ve mě a kolem mě, když si se mnou byl. Dala bych cokoli za to, abychom si mohli spolu sednout na lavičku a povídat si, tak jako předtím... Chtěla bych Ti toho tolik říct, tolik! Je mi líto, že už si s Tebou nikdy povídat nemůžu a vím, že Ty bys za to taky dal cokoli... Vím, že bys mě neopustil! Ach.........hrabe mi ze všeho!

Tak strašně moc si přeju, aby ses mi vrátil... Nikoho jiného nemám, přijde mi, že se celý svět totálně podělal! Lidi jsou nechutný, sobecký, zrádný...I když se snažím, tak tenhle život nemá význam. Ne bez Tebe! Propadám se do toho všeho, strašně moc a nevím, jak z toho ven. Jak jen jsem mohla dovolit, abys odešel, jak? Neuvěřitelně mi chybíš a vím, že si mě miloval tak moc, jak to už nikdy nikdo nedokáže. Byla jsem s Tebou milovaná, krásná, hrdá, chráněná! Stýská se mi po tom! Vím, že bys pro mě položil život, vím, že bys pro mě udělal cokoli, vím, žes mi nikdy nelhal. Jsi ten nejčestnější člověk, jakého jsem kdy poznala! Tolik síly a zároveň tolik jemnosti v jednom chlapovi. Jsem strašně smutná, že tady nejsi se mnou. Jsi totiž jediný člověk na světě, který mě nikdy nezradil, proto pro mě vždy budeš něco jako můj Bůh. Děkuju Ti za všechno! Děkuju za každý den, kdy ses za mnou s láskou vracel a nemohl se mě dočkat, za každou noc, kdys mě chránil před zlými sny. Děkuju, žes byl můj! ❤️

Baru, drž se, nevzdávej se! Máš Marka ve svém ♥, nikdo Ti ho nevezme, vzpomínky Ti NIKDO, NIKDY nevezme. Jsou jen Tvoje, ve Tvém ♥ ...na urničku se vykašli...tam Marek není... s ♥ v duši a krásnou neděli přeje Jana K.*

Pomoz mi, prosím! Jakkoli! Jen mi prosím nějak pomoz, jsem bez Tebe bezmocná a bojím se! Strašně moc se bojím, už to nechci... Mám vážně strach, bojim se, buď se mnou! Křik, rozbíjení věcí, nadávky, ponižování... Nemůžu to zvládnout, když tu nejsi! Jak se mi tohle může dít, po tom všem? Já jsem mámu bránila, ale stejně to bylo k ničemu, Marku, prosím! Buď tady, bud ve mě, jinak tady umřu... Mám takový strach!!! MÁM STRACH!!!

DĚKUJU! ❤️ Děkuju Ti za všechno!!!

❤️❤️❤️

Vím, že tam dnes budeš se mnou... Je to jeden z nejdůležitějších dnů za poslední dva roky! Rozhodne asi o všem... Budu Tě tam mít s sebou a budu se modlit, abych to zvládla, už jen pro Tebe a mámu. ❤️

Doufám, že se tam jednou setkáme a že mě poznáš... Pokud Tě tam najdu, už nikdy Ti nedovolím odejít! ♥️ S Tebou odešlo všechno, i upřímnost a láska... Chybí mi ten čistý svět. Chybíš mi Ty! Najdu Tě! Udělám pro to cokoli!!!

Navždy MŮJ, navždy NÁŠ!!!
Milujeme Tě! B&M ♥️

Sluníčko moje... Včera jsem přišla na hřbitov a Tvoje urnička tam nebyla. Volala jsem Tvojí mámě a ptala jsem se, co to je. Řekla mi, že si Tě vzala domů a že neviděla důvod, proč by mi to měla říkat. Taky mi řekla, že jsi její dítě a že to je její rozhodnutí, ať jdu v životě dál. Myslela jsem, že mi praskne srdce, že se už nenadechnu. Nemám ponětí, jak se s tím mám vyrovnat. Jak se mám smířit s tím, že už Tě do konce svého života nemůžu navštívit. Šíleně moc mě to bolí, totálně všechno se mi zhroutilo! Už nikdy za Tebou nemůžu přijít. Je mi to líto, jsem neuvěřitelně zoufalá! Nechápu to a myslím, že nikdy pochopit nedokážu. Vždycky budeš v mém srdci, vždycky! Odpusť mi to, odpusť, že to nemůžu nijak změnit. Odpusť!

Marečku, šíleně moc mi chybíš. Je mi neuvěřitelně smutno! A dodnes nevím proč!!! Dala bych celý svět za to, abys tu mohl být... Položila bych svůj život za den strávený s Tebou!!! Jeden jediný den, Ty moje sluníčko! ♥️

Asi mi přeskočí! Dva zkurvený roky, mýho podělanýho života! Dva roky bez Tebe!!! Děkuju za všechno! ♥️ Charašo!!!

Sluníčko... Už zítra... Nemůžu pochopit, že čas tak utíká, je to jako celá věčnost a zároveň si ty chvíle s Tebou pamatuju, jako by to bylo včera. Čím víc jdu životem dál, tím víc mi chybíš. Čím víc kroků dělám dopředu, tím víc si přeju být zpátky s Tebou. Čím víc poznávám ostatní, tím víc si vážím Tebe. Jsi ten největší poklad, jaký jsem kdy měla. Jsi nejzářivější hvězda celého mého života! Jsi ten jediný člověk na světě, který mě nikdy nijak nezradil. Jediný!!! Jediný, kdo mě netahal ke dnu, ale naopak mě vždy táhl nahoru. Děkuju... ❤️ Moc mi chybíš!

Šíleně mi chybíš..! ♥️♥️♥️

Scházíš mi, Marku... ❤️ Moc mi scházíš, Ty i všechno to kolem Tebe, to, jaký si byl! Pamatuju, jak jsem pracovala v Táboře u Nováka a Tys mě tam vyzvedával, nebo si mi vozil jídlo. Nikdy nezapomenu ty dny... Jako by to bylo včera, jen vím, že až vyjdu ven, už tam nikdy nebudeš... Sluníčko moje, tvrdohlavý srdcař, nejtvrdší a zároveň nejjemnější člověk, jakého jsem kdy mohla poznat... Tak tvrdý k okolí a životu a tak jemný ke svým blízkým. K rodině, přátelům a ke mě ses choval tak loajálně... Nikdy jsem si Tě nezasloužila a děkuju, že jsem mohla být součástí Tvého života, Slunce! ❤️❤️❤️

Děkuju, Marku, za to, žes na mě byl vždycky tak hodný a milý... Scházíš mi! Strašně moc! ❤️

Dneska jsem hrála Lastko, pomáhá mi to přežít těžší chvíle, od doby, cos odešel... Naučil si mě to hrát, vždycky, když jsem to hrála, přišlo mi, že jsem Ti malinko blíž, jako když Ty si hrál na PC a já na PS. Ten den, kdy se to stalo jsem se vysprchovala, oblékla se do Tvého oblečení a hrála to hodiny vkuse. Díky té hře jsem se dostala do nové etapy života, která mi skončila. O to víc mě tohle zas bolí, ono když máš kolem sebe lidi, kteří Ti pomáhají žít dál a zapomenout na to nejhorší, je to strašně fajn, ten život někdy... Ale když se pak dostaneš do situace, kdy jsi sám, tak se to vrací, najednou je víc prostoru přemýšlet a míň prostoru žít. Když to vyjde, tak do konce týdne budu mít malou Sultánku, dokonce ty nabídky jsou dvě, i když žádný hafan nebude jako Lea, ta byla prostě kus mě... Mám pro ni jméno, které si plánuji už dlouho, bude to Hurrem, po skutečné sultánce, znamená to "Ta, co přináší radost"... Kéž by to vyšlo, můj život by to změnilo lepším směrem. Ach, odpočívej! ❤️

Setkání s Tebou bylo to nejlepší, co se mi v životě přihodilo! Jsi ten nejčistší člověk, jakého jsem kdy měla čest poznat. Bylo nám pouhých 12, a přesto jsme chápali svět jinak než ostatní. Zbožňovala jsem Tě jako kamaráda, jako prvního člověka, který se mě zastal. A milovala jsem Tě jako muže s obrovským srdcem. Navždy zůstaneš v mém srdci, prostě do konce těch mých dní! Strašně se mi stýská po Tvé úctě a lásce, strašně mi chybí Tvá přítomnost. Nemůžu se vynavzpomínat na to pouto, důstojnost, na tu důvěru, na ten obdiv, který jsem v Tobě viděla... Nikdo se ke mě nikdy nechoval tak čestně jako Ty. Nikdy si na mě nepoužil žádné lži, intriky, manipulaci, nikdy si nezklamal mou důvěru a cos řekl, to vždycky platilo! Vždycky si Tě za to budu vážit a věř mi, že se po zbytek života budu modlit za to, abych Tě mohla spatřit v nějakém tom dalším světě. S láskou a úctou, B.

Děkuju Ti za to, žes ve mě vždycky věřil a děkuju Ti za to, že jsem já vždycky mohla věřit Tobě!!! ❤️

Možná jsi jediný, kdo na mě stále čeká! Možná jsi jediný, kdo ve mě stále věří! Možná jsi jediný, kdo se skutečně ztratil! Děkuju za všechno, cos třeba slyšel a doufám, že co nejdříve budeš zas se mnou..! ❤️

Neboj, Marku, já věřím, že se tam potkáme..! Vždycky jsem věřila a nikdy nepřestanu! Žiju tím!

Odpočívej, pořádně si odpočiň a naber sílu na to, až se k Tobě dostanu já, protože TAM spolu rozjedeme nebeskou party... Přála bych si, abys mě poznal, až za Tebou jednou přijdu. Stále nemůžu pochopit, proč se to stalo, proč právě Tobě. Tvůj odchod je mi největší životní záhadou, ani po dvou letech nejsem schopna si to srovnat a pochopit. Je mi neskutečně lito všechno, co jsem podělala. Byl si ten nejvíc upřímný člověk na světě, nikdy to nebyly žádné hry, žádné lži, žádné levárny... Ta největší svoboda s Tebou byla o tom, že jsem se nemusel bát podrazu, nebo lží. Vždycky jsem si byla jistá, že můžu kráčet před Tebou, protože mi záda kryješ, protože mi do nich nikdy nůž nevrazíš, a protože si byl vždycky nablízku. Byla to největší svoboda, jakou jsem kdy cítila! A mrzí mě, že jsem spoustu věcí pochopila tak pozdě. Posílám milion objetí, Máro! ❤️❤️❤️

Už mám za sebou ten koncert a věřím, že kdybys tady byl, byl bys tam se mnou! Byl to dokonalý zážitek, zbláznil by ses, kdybys to slyšel, hlavně Coreyho! Ale určitě si tam někde byl se mnou... ❤️ Hrozně moc ve svém životě dělám bordel, zasekla jsem se na jednom místě a nedokážu se z něj pohnout. Snažím se udělat jedno radikální rozhodnutí, ale je to pro mě šíleně těžké, protože to nedokážu úplně tak moc ovlivnit. Chybíš mi, chybí mi Tvá láska a Tvá úcta. Škoda, že už nikdy nepoznám nikoho, kdo by ke mě cítil to, co Ty. V životě si mi neřekl špatné slovo, nikdy si na mě nezvýšil hlas, nikdy si mě nijak neurazil, tolik sis mě vážil a chránil mě už od mala. Jsem Ti za to neskutečně vděčná! A je mi líto, že jsem o Tebe přišla, dala bych všechno za to, abych to mohla změnit. Neznám nikoho tak čistého, jako jsi byl Ty! Strašně si Tě vážím! A je mi líto všeho, co jsem posrala, snad mi to jednou dokážeš nějak odpustit... MARKU ❤️

Moc se mi po Tobě stýská, chybíš mi v mém životě... Kéž bychom si mohli ještě jednou spolu popovídat. Děkuju za všechno, cos pro mě kdy udělal. Nosím a navždy ponesu všechny vzpomínky s sebou! Posílám Ti milion polibků a objetí a doufám, že tam, kde jsi, je Ti fajn... ❤️

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsi mrtvý, Marku! Bože, co já... Ale Tvoje máma! Ty jo! Co sakra já, co já o tom vím... Ale ona, člověk, pro kterého si byl všechno, jedná jediná jednička na světě! ... Bože!!! Proč?

Ach....... Nemáš vůbec ponětí, jaké já mám výčitky, jak moc mě to pronásleduje, jak to mě samotnou svým způsobem bolí... Ale někoho jsem poznala, někoho, s kým mi bývá dobře, někoho, koho jsem nepozvala, ale někoho, kdo o mě opravdu dlouho bojoval... Někdy mi přijde šíleně nefér, že jsem tak volná a můžu udělat všechny ty věci, co jsem měla udělat už dávno... Dávno pro Tebe!!! Bože! vždyť Ty víš, že budeš navždy v mém srdci, ponesu Tě s sebou do svého posledního dechu, ale asi jsem příliš mladá a poznala jsem někoho, kdo mi dal sílu věřit, někoho, kdo je se mnou, i když Ty dny jsou na hovno, někoho, kdo mě chrání a je mi vždy za zády! Je mi to líto, že Ti tohle nemůžu už dát! Je mi líto, že tady nejsi a každý den se modlím za to, abys prostě žil. Nikdo si neumí představit, jak mi je... Pokaždé, když projdu v šatně kolem Tvých věcí, jak mi je pokaždé, když vnímám, že jsi umřel! Ta věta mě navždy zabila! Opravdu zabila a už nikdy to nebudu JÁ, ZBOŽNUJI TĚ! Umřela jsem taky ten den!

Live is so fckng hard, when you're not here! I'm so sorry for all the mistakes I've ever done. Please, forgive me, my LORD!!! I'll be 4ever inspired by you! By your pride and soul, and please, forgive me, that I forgot to be the women I really am! I swear I'll be!!! All I love you for I' ll do on my own! Still and always! ❤️

Strašně moc mi scházíš! Ty, Tvoje důstojnost, Tvůj hlas, Tvoje inteligence, prostě celkově Tvůj jedinečný charakter... Ach, ten zápal pro něco, ta vášeň, ten způsob lásky jakože "na milion procent"... Neznám a v životě nepoznám tak čistého a nezkaženého člověka! A přísahám, že bych svůj život věnovala celý Tobě! Ihned bez vteřiny váhání bych Ti ho
odevzdala, jen proto, abys Ty mohl žít!❤️

Sluníčko, dneska máš svátek, vybavil se mi ten poslední, cos měl, ten den si pro mě jel do práce a měl si na sobě bílé triko! Stál si tam venku, kouřil a čekal, až přijdu ven... Je neuvěřitelné, že už tady nikdy nebudeš a že se už nikdy spolu neuvidíme... Doufám, že se máš dobře, že se na mě tolik nezlobíš, a doufám, že jednou se sejdeme aspoň TAM a já Ti budu moct všechno říct... ❤️

Je mi to tak strašně moc líto!!!

Marku, scházíš mi! ♥️ I když můj život běží dál, pořád myslím na ten den, kdy se svět tak strašně moc změnil... Někdy má člověk pocit, jako by ses měl každou chvíli zas objevit ve dveřích a usmát se... I po roce a půl tyhle chvíle přicházejí! Smířit se se smrtí je hrozně složitá situace, vlastně to nikdy úplně nepůjde, především je to šílené u tak mladých lidí, kterým byl život tak násilně přerušen, tak nečekaně vytrhnut... Já sama vím, že to ponesu navždy s sebou a až jednou budu prožívat svoje poslední minuty, odnesu si to i na onen svět. Nikdy to ve mě neutichne, nikdy mi nepřestane být smutno, nikdy se nepřestanu ptát proč, nikdy nepřestanu přemýšlet nad tím, kde jsi a jak Ti tam je, nad tím, jaké by to bylo, kdybys tady zůstal... Ta bolest se ve mě jenom utopila, nikdy už o ní nemůžu s nikým mluvit, protože nikdo ji v sobě nenosí. Každý si myslí, že už je to dávno, že už to je pryč, ale věř mi, že není a nikdy to nezmizí! Je mi Tvého života nesmírně líto! S hlubokou láskou, B. ♥️

Dneska jsem po dvou letech viděla video... Mělo to asi 12 minut a já vydržela první minutu...To si byl vážně tak vysoký, tak hezký, bože, tos byl vážně až tak moc hrdý? To nebylo video, kdes zpíval, dělal srandu a tak, bylo to video, kdes byl Ty! Ty jako člověk, jako chlap... Bože!!! Vážně si byl takový? Tak něžný, chytrý, divoký a bože... Vážně tak moc krásný??? Máma mi to nechtěla dát, ale konečně jsem to vyhrála a viděla to! Málem jsem umřela! Bože, tolik to bolelo!!! Přísahám, že bych raději měla infarkt, raději bych.... Bože, raději cokoli, Marku!!!

Marku, je mi strašně smutno a strašně špatně... Chybí mi normální život! Přijdu si jako blázen... Poslední dobou se nějak propadám, stále hlouběji a hlouběji! Vrátili se všichni ti moji démoni a já s nimi nedokážu vyjít, neumím je utěšit, nejde mi to! Sžírá mě to neskutečným způsobem! Já nechápu, jak jsem se sem mohla dostat! Všechno bylo fajn, začalo se dařit, tak proč jsem teď zas tady a cítím se tak zlomená... Vím proč, protože jsem slabá, neuvěřitelně slabá! Bože, jak já se nesnáším za tu svou hloupost a slabost! Je mi to tak líto, musíš být ze mě zklamaný... Promiň!

Ach, sluníčko! Tolik bych se chtěla zeptat, jak se máš... Život mi poslední dobou přijde tak zvláštní, složitý a absurdní! Snažím se a bojuju a když si myslím, že jsem svůj boj vyhrála, ocitnu se zase v tom prázdnu a bezmoci. Člověk tak srdečně něčemu věří a během minuty zjistí, že je všechno jinak a co může být horší, než když přijdeš o své jediné naděje, o svou víru... Vždy jsem byla taková hrdá lvice, která dokázala všechno! Přála bych si zas být tou holkou, kterou jsem byla dřív, slibuji, že to dám všechno do pořádku! Já přece nejsem žádná oběť, já přece nejsem holka, která prosí o soucit, nejsem holka, která vůbec prosí! Musíš mi dovolit jít dál, musíš odejít, nemůžeš tu zůstávat se mnou tak moc. Navždy v mém srdci zůstaneš, ale musíš mě nechat jít! Možná mi to nikdy neodpustíš, ale já se tak rozhodla, protože svůj život chci žít po svém! Snad to někdy pochopíš, někdy mám pocit, že se mi tohle všechno děje jen proto, že se na mě zlobíš. Prosím, nezlob se! Odpočívej... ♥️

Ach, slunce moje... Mám zimní semestr za sebou! Byl si mi velikou oporou... Děkuju! ❤️

Sluníčko... Všechno nejlepší tam nahoru!!! ♥️ Jsou to už druhé narozeniny, které prošly bez Tebe. Tenhle den pro mě bude vždy hrozně důležitý a bolestivý! 26 by Ti slušelo, vím to...

Hrozně často se teď v myšlenkách obracím na Tebe! Bože, tak moc bych si s Tebou chtěla promluvit! Byl si vždy tak racionální a vždy si uměl zachovat klid, zatímco já vyváděla... Hledám v Tobě sílu pokaždé, když se cítím slabá, pokaždé si říkám, že žiju za dva a věř mi, že se ve mě ty pocity moc perou,však Ty víš! Nosím to v sobě every fucking day, jen o tom už nemůžu mluvit... Ale nikdy jsem nezapomněla, to Ti přísahám! ❤️ Slunce moje překrásný!

Je to tak divné, tak moc divné, že tady nejsi! Nikdy nebudu schopna to pochopit, nikdy to nedokážu zcela přijmout... Za pár dní by Ti bylo 26, je mi tak moc líto, že Tvůj život byl ukončen tak brzy, tak strašně moc brzy! Mám tolik vzpomínek, za ty roky, co jsem Tě znala je toho tak moc a já si občas vybavím něco úplně nečekaně a vždycky se tak od srdce zasměju! Zároveň si vždy vybavím ten Tvůj napnutý hrudník, vzpřímený postoj a důstojnost, pak Tě člověk rozesmál a Ty ses lámal a měl ty svoje záchvaty smíchu... Stýská se mi, Marku. Zvládnu to, neboj se! Slibuji, že ve všem udělám pořádek... Odpočívej! ♥️

Slunce mého života, včera jsem hodně přemýšlela... Uvědomila jsem si, že ze všech těch lidí kolem mě, si Ty ten úplně jediný, který mi nikdy nelhal! Prostě žádné lži, žádné intriky, žádné klamy, ani iluze... Někdy si byl tak upřímný a rovný, že to bylo nepřijatelné, až na zbláznění, občas jsem si tak moc přála, abys raději nic neříkal, abys byl raději zticha... Jsem Ti strašně moc vděčná, že si nikdy nic nehrál, že si byl vždy upřímný a že to, co jsi řekl zásadně vždycky platilo, vždy sis zatím stál... Ty můj paličáku! ❤️ Ach, snad Ti tam je dobře a snad Ti bude lépe, až to všechno dám dohromady! Odpusť mi, prosím! Odpusť!!! ♥️

Víš, miloval si mě z celého srdce, já milovala Tebe, a přesto jsme nebyli dokonalý pár, hádali jsme se, a většinou kvůli tomu, jak moc jsme byli stejní, ne kvůli tomu, že bychom byli jiní. A dneska, když už všechno vidím jinak a když můj život je jiný, tak si uvědomuji, že mi to něco skutečně dalo. Za prvé, když si odešel a já zůstala sama, musela jsem se najít a spolehnout na sebe, svoje myšlenky a pocity. Dneska jsem člověkem, který zná svou cenu! Vždycky si mě učil, že si mám kolem sebe držet jen pár lidí a vysrat se na všechny ty nuly okolo... Nakonec jsem spálila mosty za všemi. Vzala jsem kus Tvé osobnosti a naučila se jí používat tak, jako Ty, a když na to myslím, vím, že jsem někdo a umím to ocenit! Pak si mě naučil vidět rozdíl mezi tím, co je dobré a co špatné. A především, naučil si mě, že ten vzdor ve mě je v pořádku a že za něj budu bojovat, že má důstojnost nikdy neklesne, i kdybych tím měla pohřbít sama sebe. Jsem vděčná, že tyhle všechny věci dnes mám! DĚKUJU! ♥️♥️♥️

Sluníčko, buď tam zítra prosím se mnou! Potřebuji Tě tam! Prosím... Nezvládnu to bez Tebe!

Sluníčko moje... Chybíš mi, vážně mi v tom životě scházíš, už jen jako člověk, jako přítel, kterým si mi byl od malinka... Nějak to nemůžu všechno pochopit, přijde mi to dost debilní, že tady nejsi... Zkoušky jsem zvládla a čekají mě další a věřím, že tam zas budeš se mnou, tak, jako vždy, když se dívám do zrcadla a říkám si, že to zvládnu. Pamatuju si, jak si vždy stával za mnou a díval ses na mě, nebo jak sis ze mě dělal srandu, když jsem si upravovala vlasy, jak si mě napodoboval... Zdálo se mi o Tobě zas, a v poslední době se necítím zdravotně moc dobře, myslím, že bych měla navštívit doktora, ale znáš mě, nesnáším je a navíc se bojím, bojím se toho, co se dozvím... Myslím na Tebe, nikdy jsem nezapomněla, prosím, nemysli si, že ano... Posílám Ti milion polibků, Marku! ♥️

Viděla jsem Tě ve snu, Marku... Přesně takového, jakého jsem Tě znala, v tom oblečení, které si nosil. Pruhované triko a riflové kraťasy, měl si ten svůj dokonale upravený účes, byl si tak vysoký a Ty dlouhé ruce a hubené nohy, kterým jsem se vždy smála... Tvůj úsměv a nádherné zuby, a v situaci, která na Tebe přesně sedí - rval ses, zbil si partu idiotů, a smál ses jim, přesně takhle si pamatuju tu situaci, kdy na Tebe bylo sedm chlapů a Tys je sám všechny rozbil, až Ti celý bar tleskal. Stála jsem v tom snu  na ulici a nechápala jsem, jakto, že jsi tu, ale Tys mě neznal, nepoznal si mě. Jako zpívá Eric Clapton, jestli budeš znát mé jméno, až se uvidíme v nebi... Zítra mám další zkoušky, budu si dávat sílu tím, že si představím, jak mi napovídáš, uvidím Tě vedle sebe, v mé fantazii tam budeš se mnou! A často jsi, sluníčko! Jen vím, že můj život je teď tady a já se rozhodla ho naplno žít, i já mám svého anděla, který mě snad nikdy nenechá spadnout. Krásnou noc, Marku! ♥️

Strašně moc mi tady chybíš, ani nevíš, jak bych si s Tebou chtěla promluvit, přijde mi to jako celá věčnost. Jsi pryč, ačkoli si byl od malinka součástí mého života. Je mi tak líto každé té pitomé chyby, je mi líto té mé debilní hrdosti, která mezi námi vždy udělala takové peklo, je mi líto, že jsem byla tak neústupná, že jsem Ti do všeho pořád kecala, je mi líto, že jsem stále chtěla něco víc, že mi nestačila Tvá láska a já vím, žes mě miloval neskutečně moc! Byl si to nejvěrnější stvoření na světě, nikdy si mě nedostával do blbých situací, nikdy si na mě nebyl hrubý, ach bože, jak si byl jemný člověk, jak si měl pro všechno zápal a šel do všeho naplno, jak si nikdy neuměl zpívat, mě kolikrát mohla prasknout hlava už jen když si měl ty své hysteráky! Byl si mi tak podobný... Vlastně jsme byli stejní, jen já byla vždy cíťa a dávala city najevo, Ty si byl studený čumák a všechno si dusil v sobě. Navždy, přísahám navždy budeš v mém srdci, to místo tam vždy pro Tebe bude! ♥️

Slunce moje, prosím... Prosím, netrestej mě! Odpusť mi to a netrestej mě za to! Prosím! Musíš mi to odpustit, nemůžu takhle dál žít...

Chtěla bych jen vědět, že se tam někde máš dobře... To jediné by mi stačilo!

Ach, Marku... ❤️ Děkuji Ti za všechno! Udělal si ze mě člověka, kterým dnes jsem, jsem na sebe pyšná, jsem pyšná na Tebe. Dal si můj život dohromady, když se pode mnou zem propadala. Zachránil si mě, když jsem žila život, který mě ničil a jen díky Tobě jsem dnes tím, kým jsem. Vím, že už zvládnu všechno, vím, že dokážu absolutně cokoli! Děkuji Ti za všechno, cos pro mě kdy udělal, budeš pro mě vždycky ten největší vzor! Snad mi jednou všechno odpustíš... S láskou ❤️❤️❤️

Sluníčko... Tak moc bych s Tebou potřebovala mluvit, tak strašně moc! Chtěla bych si sednout naproti Tobě a popovídat si! Potřebuju Ti toho tolik říct!!! Zítra Tě uvidím... A povím Ti všechno! Scházíš mi! Hrozně moc!

Viděla jsem na nebi hvězdu, byla tak nějak jediná, co vážně zářila, tak nějak jsem se do ní zadívala a prosila, abys mi to odpustil!!! Nechci si nechat každý den lámat srdce, cítím, že ho dokážu slepit, cítím, že můžu dokázat úplně všechno. Ve své hlavě Ti píšu takovou zpověď, všechno Ti to v sobotu povím. Pojedu za Tebou po škole, mám jen do dvou. Mám ten den dvě zkoušky a prezentaci, a pak pojedu za Tebou, abych ten den měla za sebou. Zní to špatně, já vím, ale věř mi, netěším se! Nechci to zas vidět, nechci se dívat na to, co z Tebe zůstalo, mě je z toho zle, jen když si to představím. Vím, že mě to zas na několik dní úplně sejme, ale dnes už taky vím, že to zvládnu. Chlapečku můj, odpočívej... ♥️

Ach, slunce mého života...♥️
Blíží se Vánoce, budou to mé druhé bez Tebe a asi nikdo si nedovede představit, jaký to je pocit, tak prázdný a tupý. Rozhodla jsem se vrátit k té tradici, kdy jsou pro mě Vánoce tím nejhezčím dnem v roce, tak, jak to vždycky dělala moje máma. To prázdno jsem se rozhodla naplnit, něčím, v co věřím. Ach, jak moc bych potřebovala zpověď! Mou zpověď pro Tebe! Jak šílený je ten život a jak zvláštně se ty cesty mění a prolínají a všechno vlastně souvisí se vším, nic není jen tak! Někdy se zastavím a koukám se symbolicky nahoru, co já vím, jestli tam jsi, ale snažím se na Tebe mluvit a vždy vnitřně doufám, že mi nějak odpovídáš. Nenávidím to ticho, které tu po Tobě zůstalo. To, cos mi dal, bylo v životě to nejkrásnější, co jsem zažila a děkuju Ti za to! Za každou vteřinu Tvého času, Tvé lásky, Tvé ochrany! A prosím, abys mi všechno jednou odpustil! Nemůžeš se na mě zlobit navždy, nemůžeš mě uvěznit v té bolesti, musím dýchat! Navždy budeš v mém srdci, navždy! ♥️

Je to dva roky, cos mi na svátek dal toho medvídka... Dnes ho mám v pokoji na stole a na tu jeho šálu jsem mu připnula Tvoje tři hvězdy, pane nadstrážmistr... ♥️ Dívám se něj každou noc a pamatuju si přesně ta slova a ten polibek... "Kočičko, tak všechno nejlepší"... Měli jsme hroznou kocovinu a vzbudili se k večeru a Tys jel k rodičům, abys mi přivezl dárek... A věděl si, jak moc jsem milovala růže, hlavně bílé, nebo žluté... Od chvíle, kdy jsem nosila Tobě květiny na hřbitov, nenávidím je... Přitom jsou tak krásné! Ty od Tebe stále mám, usušené. Jak bys teď vypadal vlastně? Byl bys pořád tak divný? A tak hrozně vzdorovitý? Házel by si věci kolem sebe? To byla Tvá obrana, nikdy si na mě neřval... Ale jednou si mě hodil do křoví, byli jsme opilí a já křičela a Ty ses mi vysmál a hodil mě do toho křoví, umřela bych smíchy, když si na to vzpomenu... Všechno to byl prosinec před 2 lety... Dnes jsem tady, bez Tebe a v novém životě! Ani nevím jak jsem to dokázala, ale jsem na sebe pyšná!

Koťátko, dneska jsem měla zkoušku, jsem si vzala pro štěstí Tvoje ponožky, snad to zabralo... Jela jsem tam úplně rozhozená, nešlo mi v noci spát a když jsem konečně usnula, zdálo se mi, že zvoním na Tvou mámu a ona na mě začala řvát, že to je všechno moje vina, že jsi mrtvý kvůli mě, že jsem neskutečná svině, že mě nikdy nechce vidět a že doufá, že nebudu nikdy šťastná. Když jsem se probudila, byla jsem vážně zoufalá, jsem začala přemýšlet, do jaké míry je to moje vina... Pak jsem si řekla, že musím zapomenout na tu chvíli a jít to napsat. Napsala jsem to, a pocit z toho mám skvělý, za hodinku jsem popsala 4 A4, takže bych řekla, že jsem se vyjádřila dost, aspoň v to doufám. Nějakým způsobem jsem si vždy přála, abys v těhle chvílích byl při mě, ale pak jsem pochopila, že do tohoto světa už nepatříš, a že po Tobě nemůžu žádat, abys do něj kvůli mě chodil. Jediné, co si můžu přát je, abys byl šťastný tam! Jednou Tě tam najdu a všechno Ti povím, všechno... ❤️❤️❤️

Myslím, že jsem v sobě hrozně dlouho nějaké věci dusila... Dnes jsem si vzala jeden z Tvých dopisů, kde mi píšeš, že mě miluješ od první chvíle, cos mě viděl... Napsal si mi tam, co všechno pro Tebe znamenám! A konečně, konečně jsem se zas naplno rozbulela a dostala to ven! Nechápu, jak mě někdo někdy mohl tolik milovat, nechápu, že jsem to tenkrát tak nevnímala, nechápu, jak jsem mohla pochybovat, čeho jsem se tak bála? Ani nevím, jak je možné, že chlap může tolik milovat jednu ženskou, tolik moc! Šíleně mi to chybí, ale vím, že to tam někde stále je. Tvá láska sice odešla s Tebou, ale zůstaly tu věci a vzpomínky, které mi ji budou vždy připomínat! Každému bych přála, aby byl někým tak milovaný, jako já Tebou! Děkuju Ti za všechno! Hlavně za to, že si celý svůj život chtěl sdílet jen se mnou a šel si proti všemu, proti rodině i přátelům, a to jen proto, abys se mnou mohl žít! DĚKUJU! ❤️❤️❤️

Sluníčko... ♥️ Doufám, že ať jsi kdekoli, že je Ti tam prostě dobře a že se na mě za všechny ty věci, které dělám nezlobíš... Myslím na to každý den, na to, že jediné, co si přeju je, aby existoval ten svět potom a Ty v něm byl šťastný... Dnes se mi zdálo, že mi umřel táta, bylo to hodně divné, všechny ty myšlenky a obavy, co se mi nějak zkreslí do snu. Stála jsem tam, koukala do zdi a říkala si, že mi umřel můj chlap, umřel Martin a teď aj táta, že ti muži v mém životě tak hnusně odcházejí... Možná, že jim skutečně nosím smůlu. Možná je to nějaká moje zkurvená karma, kdo ví. Nechci už nikdy zničit žádný život, nechci být součástí žádného neštěstí, žádných zklamání ani lží. Možná je lepší být na to na všechno sám, sám dokážeš nejvíc a nejsi zranitelný. Neumím si představit, že bych ten problém s karmou měla ještě někdy nějaký mít... Navždy Tě budu milovat a doufám, že tenkrát jsem Tě neviděla naposledy. Hrozně mi scházíš, ani nevíš jak! Milióny polibků pro Tebe... ♥️

Zlatíčko, zdálo se mi o Tobě! Zdálo se mi, že žiješ... Včera večer jsem říkala mámě, že si přeju, aby se mi o Tobě zas někdy zdálo a abys aspoň v tom snu žil... A splnilo se mi to! Proboha, hrozně moc mi scházíš! Ten dotek v tom snu bylo to nejkrásnější, umřela bych pro to, abys mě takhle chytil za ruku...

Toto datum, 22. navždy ve mě uložené... Čas utíká tak rychle, je to 15 měsíců mého života bez Tebe, 15 měsíců nešťastné lásky, 15 měsíců nepopsatelných odporných pocitů, 15 měsíců bez Tvého úsměvu, 15 měsíců probouzení do prázdna, 15 měsíců bez duše... 15 měsíců zkurveného pocitu, že už Tě nikdy neuvidím a 15 měsíců přesvědčení, že tohle do konce svého života ponesu s sebou! Zůstaneš navždy v mém srdci, moc Tě miluji, sluníčko! ♥️

Miláčku můj... Scházíš mi! Moc Tě miluji!!! ❤️ Tak strašně bych si přála, abys tady mohl být, dala bych za to cokoli! Ach... Cokoli! Za Tvůj jediný úsměv! Za Tvůj jediný dotek! ♥️

Miláčku můj... ♥️ Chtěla bych Ti zas jen připomenout, že jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo! Jsi ten nejúžasnější chlap na celém světě! Neumím si už ani představit, jak moc překrásný musí být pohled do Tvých očí, jak moc sladce líbáš, jak něžně objímáš, jak se hystericky směješ, jak házíš věcma kolem sebe, jak vyprávíš vtipy, jak se tváříš, když jíš něco, co Ti chutná, jak se díváš, když jsi unavený, jak klidně spíš, jak se pereš jako vzteklý pes, jak falešně zpíváš, jak si upravuješ vlasy, jak kouříš cigaretu, jak si házíš mobilem za zády, jak si dáváš ruce vbok, jak propínáš palce u nohou, jak stojíš s rukama v kapse, jak se mračíš, když Ti do očí svítí slunce... A strašně bych si zas přála cítit, jak šíleně moc mě miluješ, tu neuvěřitelnou oddanou lásku! MILUJI TĚ, ODPUSŤ MI! ❤️

Miláčku můj, vůbec nemůžu spát, zas mám to období, kdy jsem celé noci vzhůru a celé dny nepoužitelná... I když se snažím usnout sebevíc, prostě to nejde! Tak moc bych s Tebou potřebovala mluvit, sednout si naproti Tobě, pustit písničky na mobil, naředit vodku s džusem a povídat si, tam na tom dětském hřišti v 11 v noci a mít nekonečné debaty o všem, o světě, o nás, o lidech, o zbraních, o hudbě, o práci... Prostě o všem! Chtěla bych slyšet Tvůj hlas a zas vědět, že všechno bude v pohodě! Ach, jak moc mi scházíš, lásko moje... Za chvíli budou zas Vánoce, druhé Vánoce bez Tebe! A každé další už budou bez Tebe! Zajímalo by mě, jak bys teď vypadal, jestli bys byl pořád stejný a měl stejně udělané vlasy a jestli bys stále nosil tu bundu ode mě, a co to tetování, cos chtěl, měl bys ho teď? Kdo ví... Vždyť já už Tě znám jen z fotek a vzpomínek a vím, že už nikdy nebudeš se mnou. Šíleně moc Tě miluji! A navždy budu! ❤️♥️❤️

Srdíčko moje! ❤️ Tvůj úsměv mám navždy v hlavě! Moc Tě miluji!!! ♥️♥️♥️

Miláčku, jestli existuje nebe, chci Tě v něm najít... Jestli se znovu narodíme, chci být zase Tvojí holkou! Chci cokoli, jen abych se s Tebou mohla zase setkat! Ať jsi kdekoli, počkej tam na mě a já si Tě tam najdu, i kdybych měla projít peklem stokrát tam a zpět! A všechno Ti to povím, všechno Ti povím, jak moc Tě miluji a jak mi to je líto!

Strašně, strašně, strašně moc Tě miluji!!! ♥️♥️♥️

Sluníčko mého života... ♥️ Strašně moc bych si přála Tě obejmout! Já prostě vůbec nevím, jak mám ten život bez Tebe prožít! Moc Tě miluji, neumím se smířit s tím, že s Tebou nemohu být... Je to tak dávno, tak hrozně moc dávno, je to 14 měsíců, co Tvoje srdíčko netluče, je to neuvěřitelné! Tak moc bych se chtěla vzbudit a vidět Tě vedle sebe! Jsi to nejúžasnější, co mě kdy potkalo! A budu Tě navždy milovat! ♥️

Broučku můj, tak moc na Tebe myslím! Tak moc mi schází Tvá vůně a Tvůj úsměv, udělala bych pro to cokoli! Vůbec se mi teď nějak nedaří, hrozně se těším, až se z toho vymotám a bude zas líp... Tohle je moc vyčerpávající období, navíc ten podzim a počasí, to celkově působí tak divně! Jak moc bych si přála si lehnout vedle Tebe, lásko, položit si na Tebe hlavu a mít Tě blízko, nikdy už bych Tě ze své náruče nepustila! Lásko, kéž by šel prožít jeden jediný den s Tebou znovu, kéž by aspoň ve snu... Kéž bych mohla!!! Moc Tě miluji, strašně moc! ♥️ Tolik mi v tom životě scházíš, vůbec bez Tebe neumím žít, jsem tak ztracená...

Marku... ♥️ Je to pro mě strašně velký tlak, denně se tomu vyhýbat, denně to v sobě dusit, denně vědět, že se to stalo, ale že to nemůžu změnit a musím se tvářit, že jsem to zvládla! Když se mé myšlenky zastaví, je to jako vstoupit jednou nohou do pekla! Byl si tu se mnou a najednou si byl pryč a už tu se mnou nikdy nebudeš... A já mám celý život tohle tahat v sobě! Jak, sakra, jak? Snažím se s lidmi mluvit, snažím se je poslouchat, vnímat... Přijdou mi jak dementi! Fakt jako dementi úplní. Stýská se mi po Tobě a jsi jediný člověk, se kterým bych opravdu chtěla mluvit a je mi na hovno, když vím, že to nejde. Někdy se dívám nahoru a mluvím k Tobě a doufám, že Ty shora koukáš na mě a odpovídáš mi... Moc Tě miluji a myslím, že bez Tebe nedokážu žít!

...to poslední ráno...jsem to měla jako TY Barunko...objali jsme se...a má ♥ mi řekla za hodinu se vrátím... Bohužel, chtěli jej v nebi (jinak si to neumím vysvětlit)...sluníčko mého ♥ se nevrátilo...a tak mám jen obrázek s nápisem:"Sluníčko moje milé s tebou si prožívám na tom světě ty nejkrásnější chvíle." ... vzpomínám s ♥ a sluníčkem... :-)

Jsem mrtvá, lásko... Všechno ve mě umřelo v den, kdys odešel. Jsem tak jiná, tak nekompromisní, tak zatvrzelá, tak nezkrotná! Hrabe mi z toho, chtěla bych normálně žít, chtěla bych se posunout úplně někam jinam, začít se chovat, tak jak bych chtěla a žít podle svého! Nedokážu najít žádnou jistotu ani stabilitu a spadnu z každého schodu, na který šlápnu. Začínám se někam propadat, nevím, jak z toho ven, miláčku! Potřebuji Tě, potřebuji Tě vidět a promluvit si s Tebou! Vím, že kdybys tu byl, řekl bys tu nejkrásnější větu : "Neboj, spolu to zvládneme, moje malá holčičko!" ❤️ Dala bych za to cokoli! Miluji Tě!

Koťátko, dneska se mi o Tobě zdálo... Vedli jsme hovor o tom, co k sobě cítíme, řešili jsme to a Tys mě tak nějak uklidňoval, že mě chápeš, a já Ti hrozně chtěla vysvětlit, jak moc Tě miluji a Tys říkal, že to víš. Byl si to přesně Ty, Ty, jak si Tě pamatuju, byl to ten pohled do Tvých nádherných očí, úplně svítily modře! Jak moc jsi v mých vzpomínkách krásný!!! Jednou se tam dostanu a zjistím, jak to bylo... Udělám pro to všechno! Na ty noci bez Tebe si nikdy nezvyknu. Kdybych věděla, že tam něco je, že tam čekáš a že bych tam mohla být navždy s Tebou, všechno bych to tu nechala, všechno bych zahodila a vzdala všechno! Udělala bych cokoli na světě, abych mohla být s Tebou, lásko.

Víš, tam někde uvnitř je stejně kousek mého srdce, který stále čeká na den, kdy se vrátíš domů... Protože mu pořád nedokážu vysvětlit, že už tu s námi nemůžeš být. A vlastně jsem o Tvou lásku nikdy nepřišla, nikdy si mě milovat nepřestal, jen Ti přestalo tlouct srdíčko, Tvá láska nezmizela! Jen není hmatatelná, ale je uložena v mém srdci. Přijdu si bez Tebe opuštěná, ztracená, zbytečná... Je to už tak dávno, lásko moje! Proboha! Tak dávno!!! Moc Tě miluji! ♥️ Nejvíc v celém vesmíru miluji právě Tebe! Odpusť mi, prosím...

Srdíčko moje milované...
Zítra mě čeká první den ve škole, budu tam skoro 12 hodin, moc se těším, hned první předmět mám psychologii, to víš, to budu ve svém živlu... Ach, jak moc mi tu chybíš! Jak hrozně moc mi tu chybíš! Tolik jsem se změnila, až je mi z toho úzko! Teď už alespoň vím, kdo jsem. Jen jsem se tak nějak ještě neprobudila, stále ten život nedokážu brát zodpovědně, stále dělám také hlouposti, jak malá holka! Kéž bych už dokázala pevně stát, vždycky jen vstanu, zas se hroutím a stále dokola. Chtěla bych už zůstat silná a stát! Strašně moc bych si přála, abys tu mohl být se mnou, miláčku můj! Budu Tě navždy milovat, navždy budeš ten jediný, kterého jsem skutečně milovala! Je mi neskutečně líto, že jsem k Tobě nebyla laskavější. Nikdy se nesmířim s tím, že už Tě nikdy neuvidím! Nikdy to nedokážu pochopit! MILUJI TĚ!

Srdíčko moje... ♥️ Včera jsem prošla všechno Tvé oblečení, každé triko, každou košili, Ty jo, tolik vzpomínek, tolik věcí, u kterých jsme spolu byli! A Tvůj parfém, včera mi vybavil tolik situací, pocit, že jsi někde tady a že se Tě mohu dotknout, přitom mohu jen tak do prázdná sáhnout a nic víc... Scházíš mi! Chybí mi všechno a hlavně Tvá láska, ten pocit, když Tě někdo neskutečně vášnivě a posedle miluje! To je něco!

Víš přece, že to k Tobě nikdy cítit nepřestanu, že? Nechápu to... Jak je možné, že už Tě nikdy nemůžu spatřit... Bolí mě to a dusím to v sobě každý den. Věř mi, že se strašně snažím žít dál... Nějak jsem se teď ale zasekla a v ničem se nedaří, kéž to brzy skončí a já budu moct zas normálně žít. Doufám, že Tobě je jen a jen krásně, tak moc bych si přála vědět, že ano... Srdíčko! ♥️

Slunce moje... Nemám vůbec tušení, jak jsem se sem dostala, nemám ponětí, jak jsem dokázala tak moc zabloudit! Vím jen, že jsem o sobě asi nikdy v životě nepochybovala více než teď! Nikdy jsem neměla tak silný pocit toho, že už je to na mě moc a že už to nedokážu na svých rukou unést... Je mi smutno a nevím, jak se z toho dostat! Přijde mi to jako nekonečný kruh, ze kterého není cesty ven, nedokážu z něj vystoupit, nevím prostě jak! Pořád dělám tak šílené chyby, tak kdy to sakra všechno dokážu nějak napravit? To všechno skutečně jen pro ten můj původ? Vždyť toho jsem si už užila dost, v životě, s Tebou, Tvými přáteli i rodinou... nechci se cítit takhle! Nechci se dívat do zrcadla a cítit to! Nedokážu tomu čelit, když jsem takhle nízko... Tak proč to už nedokážu všechno nějak srovnat? Proč pořád dělám kroky vedle, to není možné, kam jsem schopna padat... Bolí mě to! Chtěla bych se schovat do Tvé náruče a být navždy v bezpečí! Scházíš mi, Marku! ♥️

Srdce moje... ❤️ Tak moc bych si chtěla povídat, je jedno o čem, prostě mluvit s Tebou, sedět naproti Tobě, koukat Ti do očí a mluvit! Je mi strašně líto, že jsem Tě nikdy neposlouchala, ta moje pitomá vzdorovitost byla vůči Tobě tak zbytečná! Teď to vím, vím to a je pozdě, měla jsem Tě poslouchat, vždycky si měl pravdu! A věci, cos mi říkal a já je nechápala, všechny je teď vidím. Vždy, když jsme se nepohodli, řekl si, že jednou snad pochopím, jak si to myslel a jak moc mě miluješ... Já to vím! Teď to vím a svět kolem mi to ukazuje čím dál tím víc! Obětoval si pro mě všechno a to doslova všechno! Nikdy předtím jsem to nechápala a hrozně mě to mrzí, potřebuju, abys věděl, že už to vím! Promiň mi, prosím! ♥️

Musel si mě milovat víc, než si dovedu vůbec představit... A musel si kvůli mě obětovat hrozně silnou věc, děkuju Ti za všechno, děkuju Ti za tu překrásnou lásku! ♥️❤️♥️ Šíleně mi scházíš! Stihnu se Ti někdy vyzpovídat? Stihnu to někdy odčinit, všechno to, co jsem tak podělala? Je mi to líto, neskutečně moc! Duše moje...

Zlato moje...
Cítím se mizerně, a ještě víc, než to, že se tak cítím, mě děsí důvod, proč se tak cítím... Přála bych si umět nějak pomoct, umět přemýšlet dřív, než se rozhodnu něco udělat. Kam musí člověk klesnout a čím vším musí projít, aby byl schopný a odhodlaný žít fakticky svůj život bez bolesti? A k čemu je víra, když věříš a přesto se zase všechno podělá... Vím, že se všechno děje z nějakého důvodu a těším se na den, kdy pochopím, proč se děje tohle. Nemůžu se zbavit myšlenky, že se na mě neskutečně zlobíš a že možná proto se tohle všechno děje. Potřebuju všechno změnit, vrátila jsem se obrovský kus zpátky, jediný dobrý je to, že vím, kudy cesta ke spokojenosti nevede... Je tolik věcí, co máme nevyřešených a když Ty jsi pryč, nikdy už je nemůžeme očistit. Snad jednou tam někde Ti budu moct všechno říct... Odpočívej sladce... ♥️♥️♥️

Lásko moje... Zítra mě čeká zápis na tu školu, tak se tam těším, od zítra je ze mě vysokoškolanda... Budu to mít jednou za 14 dní, takže u toho v klidu stihnu práci a spoustu dalších věcí... Tenhle týden se mi dost změní život a nejen zítra, ale ještě i v sobotu. Budu Tě navždy milovat ♥️

Pokaždé když se nad tím zamyslím, říkám si, že je nemožné, že jsi mrtvý... Když vidím naše fotky a vzpomínám na vše, co jsme spolu prožili a přijde mi to neuvěřitelné, to, že tady prostě nejsi a že se nemůžeš nikdy vrátit zpět. Ten život, co jsem měla, byl to můj vysněný život a já ho s Tebou mohla aspoň chvíli žít. Teď je to minulost a já se snažím tvořit nový život, až na to, jak osaměle se cítím. A je mi líto, že už nic nemůžu budovat s Tebou, nebo pro Tebe. A je mi líto, že nikdy nebudu mít Tvoje děti... Myslíš, že budu ještě někdy aspoň trochu šťastná? Tak moc bych ten pocit chtěla zažít... Tak moc!

Moje životní lásko...
Chtěla bych Ti říct, že mi moc scházíš! V mém životě se objevilo něco, čemu strašně moc věřím a já si přeju, abys mi odpustil, že jsem se pro to rozhodla. Ach... Je to už tak dávno, co jsem Tě naposledy viděla, svět se tak změnil. Myslím, že je čas ukončit tu hru, jakou s tím životem hraju a začít skutečně dělat věci tak, jak mi to říká srdce. Navždy Tě budu mít v hlavě, navždy budeš v mém srdci a budu Tě milovat do konce svého života... ♥️

Miláčku můj, byl to dost špatný týden, ale je to pryč... Neskutečně moc mi scházíš, Tvá přítomnost pro mě byla vždy tím nejúžasnějším! Tolik bych s Tebou chtěla mluvit, lásko, tolik moc... Miluji Tě, doufám, že "jsi" tu teď nějak při mě, mám pocit, že to bez Tvé pomoci nezvládnu. Prosím, stůj tu aspoň chvíli blízko mě! ❤️ Posílám Ti miliony polibků!

Koťátko moje... Symbolicky jsem čekala do půlnoci a celý den promítala ten poslední den, jako bys tu byl... Je to rok, je to vážně už rok, co jsem Tě neviděla! Zítra máme objednáno 22 růží a taky jsem udělala pro Tebe video, ze všech fotek a vzpomínek, co mám. Chtěla bych Ti říct, že Tě moc miluji a že Tě nosím v srdci každý den. Pamatuju si dny, kdy jsem myslela, že umřu. Byly chvíle, kdy jsem umřít i chtěla, ale naštěstí přišel zlom a já si řekla, že musím žít za dva, a i když to teď plácám úplně ne správně, tak doufám, že jednou na mě budeš hrdej! Ani po roce jsem nepochopila, co se stalo a proč se to stalo nám. Vždy to bude pro mě záhada... Snad je Ti nejlíp, jak jen může a snad mi jednou dokážeš odpustit! Miluji Tě! ♥️

Zítra, sluníčko...

Miláčku, zbývá ještě týden... Ještě jeden pitomej týden do toho prvního pitomýho roku, co jsem přežila bez Tebe. Já ani nevím jak, nemam tušení, všechno se do sebe hrozně zamotalo a tak rychle to plynulo. Moc mi scházíš, sluníčko moje! Miluji Tě, navždy! ♥️

Myslím na to... Každý každičký den to tady je se mnou! Jsi tady, a přesto Tě nemůžu obejmout, nejde se Tě dotknout, nejde to! V mojí hlavě stále vidím ty Tvoje překrásný modrý oči a ten poloúsměv! ♥️ Hrozně často v tom životě dělám chyby a špatný rozhodnutí, vždy nějak za něčím jdu a nedochází mi, že to není dobrá cesta, byla jsem zvyklá, že mě vedeš a šla jsem za Tebou a je pro mě moc těžký se v tom plácat sama... Znám Tě od mala, ale za tu dobu, co jsme byli spolu jsem se do Tebe neskutečně moc zamilovala, myslím, že žena víc milovat nedokáže! Stala jsem se Tebou posedlá a závislá na Tobě, je to jako by se mi zhroutil celej svět, jako bych ztratila pevnou zem pod nohama! Tolik bych se chtěla v noci přitisknout na Tvoje nádherný záda a cítit Tě. Tvůj tep, Tvůj dech, Tvoje teplo, Tvou vůni, Tvoje tělo... Vsadila bych všechno, all in, za tu jednu noc s Tebou, kdy bych si mohla položit hlavu na Tvůj hrudník a poslouchat, jak dýcháš, lásko... MILUJI TĚ! ♥️

Lásko moje, počítám teď každý den do doby, než si budu moct říct, že ten nejhorší rok je za mnou... Našla jsem svůj zápisník, do kterýho jsem si vždy psala ty svoje úkoly a cíle, bylo tam hodně věcí o Tobě, o nás... Všechno, co jsem dělala a na co jsem myslela bylo spojený s Tebou... I teď to tak je! Jen jsem tolik věcí nestihla a je mi to neskutečně líto! Říkám si, že když jsem to psala, měla jsem ještě všechno, celý svůj svět u nohou. Byl si pro mě absolutně všechno a občas nechápu, jak jsem dokázala žít celý ten rok bez Tebe, nechápu! A ta realita, že já tu jsem a kde jsi celou dobu Ty? Jakto, že tu že dne na den už tak dlouho nejsi a jakto, že už se toho objetí od Tebe nikdy nedočkám? Strašně moc Tě miluji a udělám pro Tebe cokoli, i když pozdě... Odpusť mi! ♥️

Broučku můj... ❤️ Teď zrovna myslím na tu chvíli, kdy jsem Tě viděla naposledy, cos měl na sobě, kolik přesně bylo hodin, když si ráno odcházel... Ten pocit, když jsme se objímali u dveří! Přála bych si spatřit Tě, jak do nich vcházíš, když se vracíš domů, nebo Tě vidět z okna, jak po cestě kouříš cigaretu... Čekat na Tebe na nádraží, jak si držíš tu tašku přes rameno a z dálky se na mě směješ, nebo jak mě chytíš za ruku, než nám donesou večeři a řekneš mi, jak moc mě miluješ... Pamatuju si, jak jsme spolu minulé léto prožívali tyhle horka, a ledová tříšť, pořád jsme to kupovali... Nedovedu si představit, že někde na světě běhá člověk tak dokonalý, jako jsi byl Ty... Vždy budeš láskou mého života a nikdy Tě nepřestanu milovat! ♥️ MARKU!

Ach....... Chybíš mi, zlatíčko moje! Neskutečně moc mi scházíš! Miluji Tě! ♥️

Ještě jeden měsíc, zlato a bude to rok... Zas jsem dnes četla Tvoje dopisy a prohlížela fotky! Nemůžu věřit tomu, že mě někdo tak hrozně moc miloval. To je neuvěřitelný, jak moc dokáže chlap milovat ženskou! Za tu lásku bych dala cokoli na světě! Miluji Tě! ♥️

Kéž by se nám to nikdy nestalo, srdíčko moje! Bude to už rok, strašně rychle to utíká... Mě tak moc schází povídání s Tebou, stýská se mi po tý obrovský lásce, cos mi dával! ❣️ Nemám nic cennějšího, než vzpomínky na Tebe a věř mi, že to je ta největší bolest na světě, vědět, že Tě už nikdy neuvidím! Ya Tebya lyublyu! ♥️♥️♥️

Sluníčko moje... Slzy... Pro mě dneska jsou tak nepřekonatelný! Moc Tě miluji! ❤️ Je mi smutno a nějak to nechápu! Pořád Tě hledám, v lidech, v okolí, v tom, co dělám a čemu věřím... Ale už to vlastně nemá nic společného s Tebou! Ty jsi pryč! Ty jo........ Scházíš! Scházíš mi šíleně moc! Vím, jak si mě miloval, vím to a chybí mi ta Tvoje láska! ♥️

Dala bych cokoli za to, aby ses mohl vrátit! Chtěla bych Tě zahrnout láskou a už bych nikdy neudělala všechny ty chyby, co jsem udělala... Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala a vím že nikoho, kdo by Ti byl alespoň podobný už nikdy nepotkám... Scházíš mi! Ve všem, co dělám, ve všem, co plánuji, v životě, který žiju. Tak moc bych si přála moct Ti ze sebe dát všechno to, co už dnes vím a chápu. To všechno, co jsem předtím neviděla a neznala... Jsi nejzářivější slunce, který mi do života svítilo a jsi nejtemnější mrak, co kdy nade mnou stál. Na tu bolest jsem si zvykla, dá se s tím žít, ale nikdy si nezvyknu na pocit, že Tě už nikdy neuvidím. Proboha, kéž bych to mohla vrátit! Kéž bych mohla udělat cokoli! Aspoň Ti posílám vzkaz: "Miluji Tě!" a opatruj mi tu moji překrásnou psí zrzku... ♥️

Ahoj Sluníčko moje... ♥️ Tak nějak to všechno zvládám, řekla bych, že se cítím volná, když na Tobě tolik nelpím... Snažím se vytvořit si v sobě a kolem sebe hezkej svět, ve kterým se mi bude dobře žít. Svět, ve kterým budu bojovat za nás oba, což je asi mnohem důstojnější, než se tady hroutit a den za dnem umírat. Ne, já to chci za nás vybojovat, dokážu to tady udělat krásný a dokážu jít dál... Protože já chci! Víš... Neskutečně moc mi scházíš, udělala bych opravdu cokoli, aby ses mi vrátil. Myslím na Tebe, bolí mě to a hrozně moc o Tobě sním, jen jsem to tak nějak uklidila. Je to jako dát věci do skříně...vím, že tam jsou, ale jsou uklizený. Mám před sebou ještě mnoho plánů a cílů a svou úctu Ti prokážu tím, že je všechny splním! Budu Tě navždy milovat, je mi líto, že nemůžeš být se mnou! ❤️

Největší štěstí pro člověka je prý to, když může žít pro to, pro co by byl ochotný zemřít... Umřela bych pro Tebe a byla bych neskutečně šťastná, kdybych pro Tebe mohla žít! Navždy v mém srdci, kotě! ♥️

Ahoj Koblížku... ♥️
Tak nad tím hodně přemýšlím a možná je čas udělat další krok dopředu, další krok, kterým se malinko odpoutám od Tebe. Měla bych Ti přestat tolik psát, napsat občas, až to budu opravdu cítit. Nemám potřebu mluvit o tom, co cítím a hlavně se snažím bojovat s tím. Přijímat ten fakt, že Ty jsi tam a já tady a že už nikdy nemůžeme být spolu propojení jako jsme byli. Všechno skončilo a já se v tom nechci topit... Bolest v mém srdci nedokážu ani vyjádřit, ale když začnu používat víc hlavu, uvědomuji si, že nejsem typ, co by se nedokázal zvednout, nemám to v povaze. O Tebe už bojovat nemůžu, ale můžu žít, za nás oba! Dala bych cokoli na světě, abys tady byl, ale když takhle budu přemýšlet, zešílim. Tvá smrt mě naučila paradoxně jednu obrovskou věc - vážit si života, milovat ho se vším všudy, takovej, jakej je... A to byla pro mě ta největší životní lekce! Já bych se svýho života teď už nikdy nechtěla vzdát, je to absurdní! Promiň... Posílám Ti polibky ❤️

Miláčku, pustila jsem se do toho svého projektu... Je to pro mě hrozně náročný, o tom všem psát, vzpomínat, dávat dohromady souvislosti, otevřít se, je to záhul na psychiku, hlavně to všechno zas vytáhnout... Ale musím to překonat, dělám to pro lidi, musím prostě! Věřím tomu a taky věřím, že to bude mít význam, že to za to bude stát. Jsem maniak, vždyť víš, že když se pro něco rozhodnu, jdu do toho. Jdu do toho naplno, to jsem já! Málokdy udělám rozhodnutí, takže když jo, je to pro mě závazek. Hlavně mám pro věci, kterým věřím neskutečnej zápal. Miloval si to na mě asi nejvíc a moji paličatost. Píšeš to v dopise... Cítila jsem k Tobě vždy to samé! ♥️ Ten projekt bude i na Tvou počest, dodělám ho, slibuji!

Nikdy jsem nevěřila, že mi čas nějak může pomoct... Ale pomůže, když k němu přidáš vůli žít dál a najdeš si nové cíle, za kterými půjdeš, pomůže to! A léčí mě to tady, byla jsem tu nešťastná a cítila se neskutečně izolovaná a opuštěná. Byla jsem tu na všechno sama a musela se protlouct. Vytvořila jsem si tu svou novou identitu a teď tomu tady říkám DOMOV! Neumím si představit, že bych teď měla být někde jinde. Zvykla jsem si na samotu, dokážu se sama zabavit, dokážu si naplánovat den, dokážu se bavit a užívat si život sama se sebou a dělám fakt malý, ale zato úspěšný kroky dopředu... Tebe jsem vážně pohřbila, kotě, hluboko do sebe, do svého srdce. Nejsi a nikdy tu už nebudeš a já se nemůžu každý den oddávat pocitům, že to tady bez Tebe nepřežiju, že nedokážu žít. Dokážu, já dokážu všechno, protože já jsem Nedvědová! Tenhle rok bude zlomový a ten příští už se mi určitě povede... Nikdy se s tím nevyrovnám a nikdy to nepochopím, ale naučím se věřit a žít dál. Líbám Tě, zlato moje! ♥️

Sluníčko moje... Pejska jsem si neodvezla, nebyla to ta správná jiskra a navíc bych takovou povahu nezvládla... Byl to pro mě šok, neumím bejt tak rázná, potřebuju parťáka, se kterým prožiju nějakou etapu života, pořídím si jednou zase Ridgebacka, od malinka, holčičku. Jako byla moje Leonka! Co se týká Tebe... Snažím se hodně omezit to psaní, vzpomínání, myšlení na to, protože když začnu, hrozně mě to pohltí. Myslím, že jsem vždy dokázala skvěle popsat, co cítím, jenže to, co cítím teď je pro mě úplně nemožný popsat slovy, je to někde ve mě. Někde hluboko ve mě a já se s tím peru takovým zvláštním způsobem... Chybí mi Tvá láska, Tvá náklonnost a oddanost! Chybí mi Tvůj klid, Tvůj zápal, Tvoje vzdorovitost, celej ten Tvůj charakter. Byl to pro mě největší hnací motor, byl si pro mě rodina. Chybíš mi, chybíš mi hrozně moc, chybíš mi jinak. A já se hodně změnila, jsem úplně někdo jiný, je mi tak dobře, jen potřebuju už lidi kolem sebe, potřebuju. Navždy budeš v mém srdci! ♥️ Zlatíčko! ♥️

Miluji Tě!

Sluníčko moje... ♥️ Pokud všechno dobře vyjde, pojedu si ve středu pro pejska, potřebuju parťáka pro život, kéž by to vyšlo. Moc mi scházíš, je mi úzko, nikomu to nemůžu říct, jak moc mi je zle... Je, hrozně! Miluji Tě! ♥️

Víš... Já už nevím, co psát... Myslím, žes pro mě připravil neskutečně těžkou zkoušku, nedám to! Miluji Tě, ale tohle nedám! Odpusť!

Umřela bych pro pohled do Tvých modrých očí, položila bych život za Tvůj nádherný úsměv! Zešílela bych pro Tvou překrásnou vůni... Přála bych si slyšet Tvůj hlas, slyšet, jak mi před spaním říkáš "MILUJI TĚ"... Mít Tě blízko a usnout ve Tvojí náruči. Držet Tě za ruku, hladit Tě ve vlasech, rozepnout Ti košili, vzít si ji na sebe a cítit Tě! Chci bojovat s Tvou vzpurnou tvrdohlavou povahou, chci vidět Tvůj důstojný postoj a prožít tu lásku, kterou si mi dal... Nikdo už mě nedokáže milovat tak, jako Ty. Tvoje srdce, srdce plný hrdosti v zápasu s citlivostí, něhou a oddaností... ♥️ Dala bych cokoli na světě za to, abych mohla prožít jednu takovou chvíli, kdy tohle budu mít! Chybí mi Tvá láska, Tvá jemnost, Tvůj humor, Tvůj klid, chybí mi tlukot Tvého srdce. Budu Tě navždy milovat! Jsem navždy Tvým otrokem!

Sluníčko moje... Já teď poslední dny neměla moc slov, je to všechno jako na horský dráze. Všechny věci okolo, to je šílený! Leonka je s Tebou, doma je ticho a prázdno, je mi po ní smutno, zároveň se mi povedly ty přijímačky a jsem přijata a školu... Potkala jsem Gábinu, mojí nejlepší kámošku že Sobíku a získala jsem na ni kontakt, pár lidí se teď kolem mě objevilo, tak nějak se začíná dařit... Víš, asi je to možná tím, že i já jsem volná! Když jsem schovala Tvoje věci, nějak zvláštně se mi ulevilo, dá se tu dýchat líp. Chybíš mi, a přesto jsem se rozhodla jít dál! Za dva měsíce to bude rok, Ty jo... A to je asi ten největší první zlom, takže se uvidí, jak to překonám! Budeš na vždy v mém srdci, věř mi. Moc Tě miluji! ♥️

Lásko moje, miluji Tě... Strašně moc na Tebe myslím, je to tak složitý! Všechno!

To ticho, ten klid, pro mě je to šílený... Zas to všechno začalo, říkám si, že se mi konečně zas malinko daří, a pak přijde tohle! 11,5 let s ní, byla se mnou všude, putovala tam, kde jsem byla já... Jediná bytost na světě, která mi skutečně nikdy neublížila! Tak čistá, krásná, tak kouzelná... Dvě hodiny mě vyloženě hypnotizovala, dívala se mi přímo do očí a to psi nedělají! Nevěděla jsem, že to je poslední noc, pořád jsem doufala, že ji ještě uzdravíme. Svým způsobem jsme několik měsíců koukali, jak umírá, byla tak nemocná a tak strašně statečná! Pořád ji cítím tady... Zlatíčko moje, opatruj ji a počkejte tam na mě! Miluji Tě a jí řekni, že ji taky moc miluji! ♥️

Sluníčka moje, doufám, že jste tam spolu... Je mi strašně smutno! Nemám, co říct, promiň, lásko...

Miláčku, Leonka mi umřela v náruči... Doufám, že jste se tam našli! Miluji vás, z celého srdce! Ještě před rokem jsem vás spolu fotila, teď už nemám ani jednoho z vás. Mám pocit, že umřu!

Miláčku můj, víš, strašně moc bych si přála věřit tomu, co jsem dnes slyšela... Ale asi každá možnost je pro mě lepší, než to, co se stalo, ale proboha, to pátrání po tom je šílený... Vždyť už mi Tě nic nevrátí! Moc Tě miluji!

Broučku, dneska mám teda fakt den, mám Ti toho tolik co říct, jen to dneska nestíhám... Jsem hrozně unavená! Hrozně mi tady scházíš, myslím, že ten svět bez Tebe je vážně smutnej... Už tři noci jsem spala bez těch Tvých věcí, nevím, jestli se mi ulevilo, nebo jestli jsem z toho vnitřně neklidná, prostě to zatím nemůžu rozeznat. Chtěla bych se aspoň někdy naučit žít bez Tebe. Prostě to nějak překonat a třeba se jednou upřímně smát! Tak jakože z pocitu skutečný radosti. Nevím, jestli to někdy zažiju, ale moc si to přeju. Miluji Tě! Dobrou noc... ❤️♥️❤️

Chlapečku můj překrásnej... Šíleně moc mi scházíš, šíleně moc! ♥️ Mám vážně zlomený srdce!!! Hrozně Tě miluji, doufám, že ať jsi kdekoli, že je Ti TAM dobře! MARKU! ❤️

Lásko, dneska jsem měla ten ústní pohovor z psychologie... Totálně jsem zpanikařila u překladu z Angličtiny, přitom umím dobře... No, prostě úplnej error, ale jinak si myslím, že jsem řekla všechno, prostě všechno, co jsem chtěla a myslím, že jsem to nepodělala a to je pro mě hlavní... V noci, když jsem se na to měla pořádně vyspat, lehla jsem si a proběhla mi hrozně intenzivní vzpomínka na Tebe, viděla jsem Tě v Praze na tý pizze, na podzim před rokem a půl... Jak si upravuješ vlasy s tou cigaretou v ruce, v tom červeným pruhovaným svetru, jak se pousmíváš a jak mě miluješ, cítím tu lásku, jak ses na mě díval. A Tys jel se mnou, měla jsem odjíždět domu do Tábora a Ty ses rozhodl, že pojedeš se mnou, proto, abys mohl 4 hodiny spát vedle mě... Tenkrát jsem Tě za to šíleně zbožňovala, bylo to jedno z nejhezčích gest, co pro mě kdy kdo udělal... Usínala jsem na Tobě už ve vlaku! Tak intenzivně to mnou projelo a když to píšu teď, cítím ty slzy... Strašně Tě miluji! Nezapomeň!

Sluníčko, budu na Tebe zítra myslet, mám druhé kolo na tu psychologii, jsem dneska dost nervózní a podrážděná, protože je to pro mě fakt velikej úkol... Ach! Dala bych cokoli za to, abys tady byl! Nikdy se nesmířim s tím, žes mě takhle opustil a nikdy se nesmířim sama se sebou, že jsem Tě dokázala takhle ztratit, že jsem nikdy neviděla nic. Ale to nejsem jediná, nechápe to nikdo, vůbec nikdo, dokonce ani policie, ani lékaři, nikdo prostě nechápe proč! Ale vždy to budu považovat za svoje obrovský selhání, že jsem zklamala jako Tvůj parťák a nepoznala, že se mi už nevrátíš. Sama nevím, jestli když ses mi naposledy díval do očí, jestli si o tom věděl, nebo přemýšlel... Ale nemyslím si to, pár hodin předtím si mi ještě psal, že mě nikdy NEOPUSTÍŠ, že mě budeš vždy chránit a že spolu zvládneme všechno! Nevím, jak se to mohlo stát! Tolik hodin jsem čekala a neměla jsem tušení, co s Tebou je. Tenkrát mě to zabilo, já bych teď chtěla zas žít! Jenže moje srdce je total... MILUJI TĚ! ♥️

Lásko moje... Dneska jsem udělala jedno obrovský rozhodnutí, hrozně jsem o tom přemýšlela, obrečela jsem to, je mi z toho smutno, ale rozhodla jsem se tak a myslím, že to tak bude správně, že se mi dost uleví. Už se totiž nechci úmyslně týrat, už je to na hlavu. Taky jsem se rozhodla překonat jeden ze svých největších strachů, co celý život mám. A to tak, že jsem se mu postavila přímo a budu každý den zkoušet znova a znova ho porazit, snad se z toho nezblázním a překonám to. Víš, musíš mi odpustit, miláčku, ale já už takhle dál nemůžu, musím se aspoň malinko osvobodit... Víš přece, že Tě budu vždy milovat, ale nemůžu každý den chodit kolem toho a ničit se tím, vždyť mě to den za dnem zabíjí. Strašně se potřebuju nadechnout... Odpusť mi! Moc Tě miluji, sluníčko!

Miláčku, zítra mě čeká další test, docela se na to těším, hrozně ráda si to opakuju a jsem ráda, když v tom zas můžu bejt... Strašně dlouho jsem za Tebou nebyla, dneska jsem na to myslela, vždycky jsem chodila zničená a trvalo mi několik dní, než jsem se z toho dostala, hrozně mě to bolí. Přijdu, brzy, slibuji, až pojedu příště, tak za Tebou zajdu, lásko... Moc Tě miluji, nesmíš se na mě zlobit, že jsem tam tak dlouho nebyla. Dnes jsem Ti domu zas koupila bílé růže, ty Ti sluší nejvíc, mám je na stole nejradši, značí Tvou krásu, jemnost a čistotu. Nechápu, proč jsi pryč, nechápu! Krásnou noc tam k Tobě... ❤️

Lásko, jsem dneska moc unavená, opět nastalo období, kdy po měsíci a půl nespaní doháním ten deficit, takže teď už asi třetí noc spinkám jak malá... Cítím v sobě únavu, příjemnou, to asi ta práce, jsem tam opravdu neskutečně spokojená, vážně si to zasloužím, potřebovala jsem takový klid a jistotu. Zlatíčko moje, moc Tě miluji! Posílám Ti polibky tam nahoru! ❤️❤️❤️

Koťátko moje, dneska jsem na Tebe měla vztek, je mi to líto, ale fakt mě to pohltilo... Nechápala jsem, jak si mě mohl nechat v takové situaci... Jak si mě sem mohl dostat! Nikdy bych si nepřála být tady. V pondělí jsem našla dopis, co jsme si psali spolu, ty otázky a odpovědi. Ptal ses mě, čeho se bojím nejvíc. Napsala jsem, že toho, že mě opustíš, nebo toho, že se někomu blízkému něco stane. Bum, dva v jednom! Přesná trefa! A Tys to přece dobře věděl, věděl si, že dýchám Tebou, že jsi pro mě všechno, že jsi můj vzduch, můj život! Ale dýchám i bez Tebe, ačkoli mám pocit, že se udusim... Moc Tě miluji! Víš, někdy bych si přála zapomenout, necítit tu bolest!

Miláčku, Ty jsi můj sen... Každý den si představuju, jaký by to bylo, kdybys tu se mnou byl... Jaký by to bylo, kdybych s Tebou mohla usínat, držet Tě za ruku, objímat Tě, líbat Tě, povídat si s Tebou! Určitě bychom bydleli v tom našem bytečku a já bych dělala školu, kterou jsme společně vybrali. A pak, až bych ji udělala, měli bychom dětičky, jak jsme chtěli a asi odjeli někam do ciziny, kde by nám bylo líp. Všechno jsme to měli tak naplánovaný, nebo spíš jsme si to vysnili. Pak si nám to bez jediného slova vzal a já se ocitla v obrovský propasti, na strašných pocitových hranicích, ze kterých je cesta ven neskutečně složitá... Lásko, jsi moje všechno! Je mi smutno, když prodávám zmrzlinu malým dětem a vím, že ty naše nikdy nebudou... Nevím, jak ten život dokážu prožít tak v osamění, ale vím, že nedokážu už nikdy nic budovat, co se týká rodiny, nikdy ji mít nebudu. Byl si vážně můj sen a chtěla jsem s Tebou všechno! Moc moc moc Tě miluji! ♥️

Srdíčko moje, nemáš vůbec tušení, jak moc Tě potřebuju, jak moc jsem bez Tebe nikým... Hrozně moc bych si přála dát ten život tak nějak dohromady, aby se to všechno uklidnilo a začalo se aspoň trochu dařit! Chtěla bych, aby věci fungovaly, chtěla bych úplně normální obyčejný život, nic víc nepotřebuju... Je mi tak líto, že nemůžu svůj život sdílet s Tebou, ale zanedlouho to bude rok, a mě dochází, že s tím už nikdy nic neudělám, že se to nikdy nezmění, že se prostě nevrátíš! Popravdě já stále ještě pořádně nechápu proč, mám v sobě spoustu nejasností, spoustu otázek, ale prostě jsi pryč! Věř mi, že Tě budu milovat do posledního dechu, do posledního úderu srdce... Navždy pro mě budeš ten nejlepší chlap na světě a nikdy o Tobě nepřestanu snít, nikdy! Je mi hrozně, každou noc, když mám usnout bez Tebe! Celým svým srdcem Tě miluji! Posílám Ti milión polibků, lásko... ♥️♥️♥️

Ty moje sluníčko milovaný... ♥️ Tak moc bych si přála, abys tu byl a já Ti mohla všechno říct, abys tu byl zítra, to mám další zkoušku z tý sociální práce, chtěla bych, abys tam stál, až vyjdu ven... Ale bude tam stát máma, ta mi stojí pořád v zádech, díky bohu. Však nikoho jinýho už prostě nemám! Jednou lásko, splním všechny ty sny za nás oba, jen se asi nikdy profesionálně neporvu s nějakým zápasníkem, jak si chtěl, to jde mimo mě trochu... Haha! :) Ale jinak nám splním všechno, neboj! Budu žít i za Tebe! Musím! ❤️ Miluji Tě, nadevše!

Miláčku, tak jsem z psychologie postoupila do druhého kola... Je to pro mě šíleně velká výzva, jsem z toho hodně ve stresu, ale chci zabojovat, jak jen to půjde... Pro Tebe! Pro mě, pro nás, pro všechny ty lidi, který neví, kudy kam... Jednou bych si strašně přála být ten, za kým přijdou, až nebudou vědět, jak tohle překonat... A taky prevenci, prevenci proti sebevraždám, už jsem se dokonce zapsala do jedný britský organizace pro prevenci sebevražd u mužů... Ach! Kéž by se mi to povedlo, kéž by...

Sluníčko moje... Tak to mám za sebou a můžu jen čekat! Ještě mě čekají další dvě zkoušky, no, něco vyjít musí! Strašně jsem si přála, abys tam byl, stejně jako minulý rok! Moc bych si přála, abych to s Tebou mohla všechno sdílet... Už jsem to všechno měla nadosah, ale přišel zvrat, když si odešel Ty. I potom jsem myslela, že to zvládnu, ale nešlo to... Potřebovala jsem trochu času se malinko srovnat, a tak jsem tady teď a zkouším to znova! Jen tenkrát jsem to dělala pro nás dva, pro naši budoucnost, je mi líto, že žádná už není... Chybíš mi! Moc Tě miluji! Moc! ❤️

Tak jdu na to, ve tři... Mysli na mě, myslím na Tebe! Miluji Tě! ♥️

Tak, srdíčko moje, zítra mě čekají ty přijímačky na psychologii... Myslím, že ten test zvládnu dobře, ale to ústní, to už bych nevěděla, přece jen jsem nervák, však mě znáš... Budu na Tebe myslet a doufat, že to tak nějak cítíš se mnou, asi nebudu vůbec spát, jak budu nervózní, ale to k tomu patří, vždycky to tak je, když je pro člověka něco hodně důležitý... Přála bych si dokázat to, ale kdyby to nevyšlo, určitě se dostanu na tu sociální, v tom nevidím problém. Moc Tě miluji! Miluji Tě celým svým srdcem! ♥️

Koťátko, zdálo se mi, že umírám já... Na leukémii, a že mi zbývá jen pár hodin. Byla u mě mamka, padaly mi vlasy, tekla mi krev z očí, měla jsem horečku přes 40 a ptala jsem se: "Maminko, já umírám?" a ona, že jo, všichni kolem hrozně brečeli a já furt říkala, že mi nic není, že mi je dobře, že to je v pohodě... Ty jo! Bylo to živý, hrozně moc! Víš myslela jsem si, že se smrti nebojím, že mě jen pošle za Tebou... Ale hrozně se bojím! Nechci ještě umřít, nechci to tu zahodit! Kéž bys aspoň na tu dálku mohl být se mnou a vést mě. Já jsem totiž pochopila že musím žít za DVA! Miluji Tě! ♥️

Sluníčko, dneska se mi zdálo, že zase žiješ... Že ses vrátil, a omlouval se mi, žes musel bejt pryč a že mě miluješ, ale nemůžeme být spolu, že se zas musíš vrátit... A pak si mě tahal z postele, to mě vzbudilo a hledala jsem Tě... Ty si tam nebyl! Tak jsem seděla na posteli a tekly mi slzy, přišlo mi to šílený! Já se z toho pořád nějak nemůžu dostat... Moc Tě miluji!

Miláčku můj... Víš, tak moc bych se k Tobě chtěla přitisknout, cítit Tvou vůni, Tvůj tep, Tvůj pot, Tvou kůži, Tvou jemnost, Tvůj dech. Chtěla bych zavřít oči a políbit Tě, aby to zas projelo celým mým tělem, až se mi budou podlamovat nohy, protože nebudu tu Tvou přitažlivost moct unést... ♥️ Jsi nejlaskavější, nejupříjemnější, nejněžnější, nejkrásnější, nejdůstojnější, nejtvrdohlavější, nejvtipnější chlap na celém světě! Jsi nejúžasnější člověk, jakého jsem kdy mohla poznat! Měla jsem s Tebou všechno, chci Ti říct, že jsem s Tebou byla neskutečně moc šťastná, jen až teď chápu, jak moc to bylo výjimečný a vzácný, protože já si stále myslela, že na vše bude času dost... Kéž by ses mohl vrátit! Aspoň na chvíli, jen Tě spatřit. Nebo kéž bys aspoň mohl číst věci, který Ti denně posílám na mobil... Kéž bys věděl, co všechno k Tobě cítím, jak je má náklonnost k Tobě nepopsatelná! Miluji Tě, celým svým srdcem! ♥️

Nikdy jsem si nemyslela, že mě tohle potká, že by se mi to opravdu mohlo stát... A vždycky jsem si hrozně přála, abych tohle prožít nikdy nemusela! Je to úplně to nejhorší, co se mi mohlo stát, ztratit Tebe je ta největší rána, kterou jsem kdy mohla zažít! Měla jsem s Tebou všechny sny a plány, a všechno umřelo s Tebou! Věřila jsem Ti, den co den jsem na Tebe spoléhala, visela jsem na Tobě... Smála jsem se, když ses smál Ty a byla mrzutá, když si byl Ty. Byl si můj nejlepší přítel, mohla jsem Ti všechno říct, nikdy si mě neodsuzoval, nepoužil věci proti mě, nikdy si na mě nebyl krutej. Vždycky jsem se na Tebe mohla spolehnout, opřít se o Tebe, věděla jsem, že říkáš pravdu, byla jsem s Tebou v bezpečí, v absolutním bezpečí. Milovala jsem Tě, od začátku do konce. Miluji Tě stále a bojím se toho, že už nikdy nedokážu normálně žít. Nechci žádný blbosti do života, chci jen normálně žít. Hlavně bych strašně moc chtěla spát, a fungovat... Bez Tebe mi to nejde!

Zlatíčko moje, je to už tak dlouho, co jsem se vyspala, když usnu, za 20 minut jsem zas vzhůru a vydržím třeba hodinu čumět do zdi... Prostě se mi to pořád v tý hlavě tak točí, kdykoli, když zavírám oči, pořád Tě vidím, cítím, vzpomínám na to všechno. Moc bych to všechno chtěla zas mít, ten náš domov, klidný večery, večeře, procházky, chtěla bych mít Tebe, čekat na Tebe, až přijedeš z práce a obejmout Tě. Ty pocity, když jsem Ti ležela na hrudníku a poslouchala Tvé srdce... ♥️ V tomhle divným světě mi šíleně chybí ten Tvůj dokonalý charakter! Tolik jsem v Tebe věřila! Ty jsi idol, jsi sen, možná si vždy byl jen sen... Moc Tě miluji! ❤️

Miláčku, neumím si představit, že Tě už opravdu nikdy nikdy nikdy nespatřím! Tolik bych si přála Tě obejmout, aspoň jednou jedinkrát Tě držet, pohladit, dotknout se Tě a cítit jak voníš... Kéž bych mohla vidět ten Tvůj smích, jinde než na fotkách! Hrozně mi Tvá krásná tvář chybí, lásko, za Tvou krásu bych vážně dala cokoli, podívat se Ti do očí, ztratit se v nich, zase... ❤️ Ten život plyne, pořád se snažím dát ho nějak dohromady, ale nejde to, spíš to všechno vždycky zpackám ještě víc! MILUJI TĚ a doufám, že Ti je dobře tam, kde jsi...

Sluníčko moje, strašně moc se mi po Tobě stýská! Já vůbec netuším, jestli to takhle dokážu, nevím, jestli bez Tebe zvládnu žít. Jsem z toho hrozně unavená, už prostě nemůžu... Miluji Tě!

Lásko, nemůžu pochopit, žes mi umřel... Strašně moc mě to bolí! MILUJI TĚ, celým svým srdcem! Tolik mi chybíš! Přála bych si slyšet Tvůj hlas, zavolat Ti, slyšet Tě smát...

Sluníčko moje, říkám si, proč mě v tomhle všem necháš tak bloudit... Hrozně se mi stýská, strašně bych potřebovala, abys mi už odpustil, abys mě nechal dýchat... Mě tohle udusí! Moje srdce patří jen Tobě, vždy Ti patřit bude, jsi pro mě úplně vším a přesto jsi to jediné, co už nikdy nemohu mít. To je docela nefér, ne? Scházíš mi! MILUJI TĚ! ♥️

Lásko, nedáváš mi v noci vůbec spát, spím tak dvě hodiny denně a pak v tý práci je to šíleně náročný, strašně se potřebuju vyspat... Buď mám období, kdy bych spala pořád, protože nechci nic vnímat, ale pak mám tato období a to je děs... Strašně mě tíží, že to nemůžu změnit, vrátit, nějak Ti pomoct. Moc mi chybí Tvá sladká, jemná, nenásilná přítomnost. Jsi výjimka, kterou jsem snesla, vždyť víš, jak po ránu nikoho kolem sebe nesnesu. Hodně se snažím to prázdno nějak zaplnit, jenže to nejde... Je hrozně hluboký! Všechnu mou lásku jsem věnovala Tobě a nikdy to už nedokážu vrátit. Jaký by to asi bylo, kdybych Tě neznala? Kdybych teď byla mladá holka, která by měla ráda život a těšila se na každej den... Jaký by to asi bylo? Bejt volná bez takovýho zármutku... Miluji Tě, je mi líto, že tu nemůžeš se mnou být! Posílám Ti tisíce polibků! ❤️❤️❤️ Koťátko moje!

Někdy, když hodně vzpomínám, stále ještě si říkám: "To není možný, že tady není..."
Bojím se toho, že si to nikdy říkat nepřestanu! Všechno pro mě zůstává jedním velkým klubíčkem otázek, na které nemám odpovědi... Je mi to neskutečně líto!

Koťátko moje milovaný... ❤️❤️❤️
Včera v noci jsem se snažila usnout, zavřela jsem oči, ale najednou se mi sevřel hrudník a pocítila jsem ten pocit, když mi máma řekla, co se stalo... Ten pocit, nikomu bych ho nikdy nepřála, pohltí Tě horko i chlad, cítíš, jak Ti tlukot srdce naráží do hrudi, máš pocit, že budeš zvracet, pak je to hrozná bolest, útlum v hlavě, záblesky všech těch vzpomínek, od dětství do poslední chvíle, běží to jako film, nevíš, jestli zešílíš, nebo jestli to je infarkt, slyšíš tu větu pořád dokola a jen se modlíš, aby tenhle zkurvenej pocit odešel... Většinou to přijde před spaním, byla jsem zvyklá s Tebou usínat každou noc. Taky jak se člověk zastaví, rozjede se kolotoč myšlenek a nejde to zastavit! Ten náš poslední večer, a naše poslední ráno. Scházíš mi, Ty můj lve! Položila bych život za to, abych Ti mohla do očí ještě jednou říct, že jsi ten nejúžasnější člověk na celém světě! Ten nejčistší! MILUJI TĚ! ❣️

Sluníčko, je to pro mě všechno složitý... Někdy bych si přála nad ničím nepřemýšlet a udělat věci úplně po svým, aspoň někdy tím životem nějak proplout a vědět, že se můžu ještě nadechnout. Změnila jsem se od doby, co tu nejsi, ale chci se změnit ještě víc, myslela jsem si, že to je špatně, ale mě takhle bude líp... Musíš mi to odpustit! Nezlob se prosím! Moc moc moc Tě miluji! ♥️♥️♥️

Sluníčko moje... ♥️ Já se na Tebe tak šíleně moc zlobím! Ale to Ty na mě asi taky... Všechny ty moje špatný kroky, kroky úplně vedle, stihla jsem toho tolik podělat od tý doby, cos odešel. Strašně mě to žere, ani si už nepřijdu jako člověk, spíš takovej špatnej přízrak, chtěla bych se Ti z toho všeho vyzpovídat, všechno Ti to říct a vysvětlit. Zdálo se mi zas o Tobě, tolik ses na mě zlobil a nemohl si mi odpustit, to mě tak mrzí. Nevím, co si o tom myslet, jestli je to pravda, nebo jen nějaký svědomí... Promiň! Miluji Tě! ❤️

Proč si mi to udělal? Proč si mi tak strašně moc zlomil srdce..? Celou tu dobu, co jsem s Tebou byla, dýchala jsem jen pro Tebe! ♥️ Jen a jen pro Tebe!!! Žila jsem Tebou, čím mám žít teď? Proč?

Myslím, že ať už jsem v životě podělala cokoli, potrestal si mě dostatečně. Copak už to nestačí? Já takhle nechci bloudit... A strašně se toho chci vzdát, chci Tě pustit, ale nedokážu to! Jsi moje všechno, stále a pořád jsi moje všechno, i když jsi už jen vzpomínka, jsi to nejkrásnější, co mám v sobě! ♥️ Tolik Tě miluji, tolik moc a tak ráda bych Ti dopřála klid a žila život za dva... Dej mi ještě čas prosím! Miláčku, miluji Tě, hrozně moc! Musíš mi už odpustit...

K čemu je mi, že možná potom? To mám celý život prožít ve víře v něco, co vůbec nevím, jestli se stane? Je fuk, co bude potom! Chtěla jsem tenhle život prožít s Tebou! Se vším všudy! Prožívat radost, štěstí, bolest, slzy, vášeň, hádky, smích, křičet, zpívat, žárlit, opíjet se, tancovat, milovat se... Chtěla jsem tu Tvou lidskou podobu, Tvoje nádherný oči, úsměv, dokonalý ruce, tu vůni Tvojí kůže smíchanou s parfémem, slyšet tlukot Tvého srdce, když si lehnu na Tvůj hrudník! To jsem chtěla... Prožít to tady! Mít chlapa, na kterýho se můžu spolehnout, kterej mě ochrání a rozesměje, chlapa, kterej si sundá triko a bude mě přitahovat tak moc, že dostanu horečku, chlapa, co mě vezme na večeři a vymění žárovku, chlapa, co bude tátou mých dětí... Tohle jsem chtěla! To byl můj největší sen!!! A slíbil si mi, že tohle všechno budeme mít... Tak k čemu mi je, že až jednou odejdu, možná něco bude. A už vůbec nechci dokonalý svět, chtěla jsem ten rachot, šílenství, tu divokost tady! MILUJI TĚ!

Koťátko moje, tolik mi chybí Tvá jemnost, ta chlapská jemnost, kterou si mi do života dával. Byla to síla, bezpečí, ochrana, útěcha a něha zároveň. Takže jsem se cítila jako princezna... Chráněná holka, který patří svět. S Tebou jsem se nemusela ničeho bát, vždy jsem se bála jen toho, že bych Tě mohla ztratit, bála jsem se o Tebe tak moc. Když si jel autem, když ses pral, když si jezdil do Sobíku... Měla jsem takový strach, že by se Ti mohlo něco stát! Říkám si, že teď se nemusím už bát, viď? Že nemám co ztratit, ale pravda je taková, že se bojím, všeho a moc! Scházíš mi! Děsí mě, že prožiju svůj život bez Tebe, toho se bojím nejvíc! Moc Tě miluji, zlatíčko... Nezlob se už má mě! ❤️

Řekni jak! Jak? Odpoledne jsem na chvíli usnula, zdálo se mi o Tobě, mohla jsem se Tě dotknout, cítila jsem Tvůj dech, málem mě to zabilo, když jsem se vzbudila, dostala jsem záchvat breku. Cítila jsem Tě, ale nebyl si tu! Ničí, týrá, zabíjí mě to! Nejen já, ale i Ty mě musíš pustit, nechat mě jít dál, nesmíš se takhle vracet, musí Ti to ubližovat. Mě to taky hrozně bolí! Nedokážu pak několik dní vůbec fungovat... Vracíš se ve vzpomínkách, ve snech, v představách. Kéž by Tě šlo nějak vymazat. Ne proto, že bych chtěla zapomenout, ale proto, že bez Tebe nemůžu žít. Dny bez Tebe jsou bezvýznamný, prázdný, nemůžu to překonat! Strašně moc Tě miluji, já přece nemůžu celý život prožít v zoufalý lásce k zesnulýmu chlapovi. Vždyť já takhle umřu, bez Tebe a Tvojí lásky. Bez Tebe........ Nemám chuť už o nic bojovat, bez Tebe jsem nikdo, jsem nic! Potřebuju Tě! Tak mi řekni jak to mám kurva přežít??? MILUJI TĚ! BOLÍ MĚ TO! Ty si mi to slíbil! Tak proč si mi lhal?

Lásko moje, držím v ruce Tvoje modrý triko... Je to jediný, který jsem nevyprala! Měl si ho na sobě ten poslední víkend, nosil si ho doma, voní Tebou, voní naším bytem... Je z něj cítit kus Tebe, strašně to bolí. Vidím Tě v něm, vybavuju si ten víkend, mám Tě před očima, jak stojíš v tý kuchyni, slyším Tě, trpím tím... Zlatíčko moje! ♥️ Šíleně moc Tě miluji! Nesmíš se na mě zlobit...

Sluníčko, tak Tvýmu nejlepšímu kamarádovi se narodila holčička... Ani nevím, jak se jmenuje a kdy přesně se narodila. Vím to z facebooku... Je mi líto, že mi to neřekl sám, říkal mi, že to zapijeme a pak mi nedal ani vědět. Je mi to líto kvůli Tobě, chtěla jsem tam být místo Tebe, i když vím, že Tě nikdy nemůžu nahradit, ale bylo by to za Tebe! Moc se mi po Tobě stýská, miláčku! Snad neudělám velkou chybu...

Miluji Tě, nedokážu tu lásku vyjádřit žádnými slovy! Ty pocity se nedají popsat! Ze všech lidí na celém světě k Tobě chovám tu nejsilnější náklonnost. Moje touhy, vášně, sny s Tebou... Nic z toho ještě nezmizelo! V mých představách Tě stále objímám, stále hladím Tvoje záda, stále líbám Tvoje rty, stále vidím Tvé pohledy, slyším Tvůj hlas i smích, stále Tě cítím na svém těle, každý Tvůj dotek... Ten svět, o kterém si nechávám zdát, ten je náš a tvořím ho jen pro Tebe! ♥️ Chci Tě vidět, když ráno otevřu oči, chci do Tebe strkat ze spaní, když chrápeš, chci Ti nadávat, že pliveš... A tak strašně moc chci vzít zpátky každý ošklivý slovo, co jsem Ti kdy ve vzteku řekla! Chtěla bych Ti ještě darovat tolik lásky, tolik! Proboha, snad je Tvá dušička šťastná! Znala jsem Tě od mala, kotě! Jsi jediný chlap, který mě miloval a respektoval. Tvoje jemnost, důstojnost a kuráž nemají konkurenci! Ta Tvá sladká něha v těch velkých rukou... Ach, jak moc mi scházíš! MILUJI TĚ! ♥️

Moje překrásný sluníčko... Koukala jsem na to video, kde zpíváš, mě by bolestí prasklo srdce, tak strašně to bolí! Není možný, že se ta láska takhle ztratí, že se dva lidi tak odcizí, protože každý musí být někde jinde a není cesta zpátky! Kdybych tenkrát ráno jen tušila, že to je naposledy, co Tě vidím, naposledy, co Tě objímám! Kdybych jen věděla, že Tě už nikdy v životě neuvidím... Nikam bych Tě nepustila, spoutala bych Tě doma, spoutala k sobě a nikdy Ti nedovolila odejít. Říkám si, jestli si v tu chvíli tohle věděl, jestli ses se mnou loučil, jestli si věděl, že to je naposled, nebo jestli si v tu chvíli skutečně věřil, že přijdeš večer domů... Jestli Tě to ovládlo v tu chvíli! To se nikdy nikdy nikdy nedozvím! Je to šílenost! Hrozně Tě miluji! ♥️❤️♥️

Půl čtvrté ráno, zase nespím... Myslím na Tebe a hrozně mě bolí myšlenka na to, že Tě nemůžu obejmout, jakože už nikdy. Jako fakt? Už uběhlo tak moc času, že je asi marné říkat si, že to je jen sen... Už to trvá příliš dlouho a bolí příliš moc, na to, aby to byl pouhý sen! Zase jsem se včera setkala s tou větou, že si bůh bere k sobě ty nejlepší jako první, tak snad to je důvod, proč tady nejsi! Já, ačkoli nejsem přímo věřící, modlím se za to, aby Tvoje dušička byla klidná a spokojená tam, kde teď je. Doufám, že už nemáš žádné trápení... Víš, strašně moc lidí cítí něco jako přítomnost svých blízkých zesnulých, já tu Tvou ještě nikdy necítila. Nikdy jsem neměla ten úplný pocit v srdci, že jsi pryč. A nevím, jestli to je tím, že Tě nechci pustit, nebo tím, že se na mě tolik zlobíš, že za mnou přijít nechceš, nebo snad nemůžeš..? Chtěla bych cítit nějaké spojení, vědět, že jsi volný, ale kdo ví, jestli je takové spojení vůbec možné! Strašně moc Tě miluji! BUĎ VOLNÝ A ŠŤASTNÝ, LÁSKO! ♥️

S obrovskou láskou vzpomínám na Tvůj nádherný úsměv, na to, jak moc si byl vtipný a zábavný, já jsem se vážně nikdy tak nesmála, my jsme se v tom humoru doplňovali... Chtěla bych se ještě někdy tak zasmát, měli jsme takovej ten humor, co málokdo chápal, my jsme se na sebe jen podívali a bylo nám to jasný, takový výbuchy smíchu. Nemůžu spát, pořád na to myslím... Byl si šílenec, blázen, zvíře, rebel, přitom si byl tak neskutečně dobrej člověk... Takový srdce, pod tou Tvou schránkou velkýho a tvrdýho chlapa, byl ten nejlaskavější chlap, co znám. Každá žena by si Tě mohla přát, měla jsem Tě já a vím, že si mě miloval, miloval strašně moc! A čistě, bez žádných ale. Nikdo neumí milovat jako Ty! A já miluji Tebe, vždy jsem Tě milovala a navždy Tě milovat budu... Vím, že jsi pryč, jsi pryč a navždy budeš, nikdy se mi nevrátíš, vím... Ale, navždy budeš ve mě, budeš ve mě ležet jako můj malý vesmír, můj malý vnitřní svět a tam Tě budu opatrovat, protože stále žiju Tebou, lásko! ❣️

Tak strašně moc bych si přála vidět Tvůj krásný úsměv, zlatíčko... Je to neuvěřitelně dávno, kdy jsem Tě naposledy spatřila, čas plyne tak rychle! Chtěla bych se zas na chvíli ztratit v těch Tvých překrásných modrých očích, v tom oceánu krásy. Nikdy v životě jsem neviděla tak čistý a upřímný pohled. Hrozně se mi po Tobě stýská, blíží se léto a já nevím, jak ho mám bez Tebe přežít, kotě! Šíleně moc Tě miluji! Šíleně! ♥️

S každým dnem, s každým nádechem si uvědomuji, kolik chyb jsem v našem vztahu udělala... Bylo jich tak strašně moc! Nenávidím se za to! Chtěla bych umět vrátit čas a všechno to změnit, Marku! Chtěla bych se vykašlat na tu mou pitomou hrdost a říkat Ti třeba stokrát denně, jak moc Tě miluji! Chtěla bych nebejt tak idiotsky tvrdohlavá a prostě někdy udělat věci tak, jak si říkal Ty, jen tak, bez důvodu, jen proto, žes to tak prostě chtěl! Chtěla bych Ti do očí říct tu větu "Udělám pro Tebe všechno"!!! Čím dál tím víc mám pocit, že jsem to všechno podělala... Nikdy jsem si nezasloužila tak úžasného chlapa jako Ty, možná, že kdybys mě nepoznal, neměl bys takovou smůlu, třeba by Tě to nepotkalo! Všechna tajemství sis odnesl tam nahoru, zlatíčko, vlastně nikdy nedostanu odpověď, která by mi stačila, která by byla uspokojivá! Protože do sebe nic nezapadá a nic nesouhlasí, jsou to otazníky, které víš jen Ty. Ať pátrám sebevíc. Sluníčko moje, MILUJI TĚ! ❤️❤️❤️

Jsi tak neskutečně čistý! Jsi nejčistší člověk, jakého jsem kdy poznala. Často si říkám, proč to potkalo Tebe, proč se tohle nestalo mě... Vlastně ta odpověď je jasná. Ty jsi teď opravdu tam, kde Tě už nic nebolí a netrápí. Kdežto já cítím šílenou bolest ještě víc, než kdykoli předtím... A to je ono. Stalo se to mě! Doufám a z celého srdce si přeju, že tam, kde jsi, je Ti opravdu dobře, máš tam klid a jsi tam šťastný... A že tam na mě počkáš, jednou se k Tobě dostanu, i kdybych měla zbořit celý vesmír, slibuji, že udělám vše proto, abychom se tam setkali... Lásko moje, prosím, odpusť mi můj život, to, co dělám, to, kdo jsem a věř mi, že Tě miluji tak jako nikdy nikoho... MILUJI TĚ a umřela bych pro Tebe! Jsi nejúžasnější člověk, jaký kdy byl! A budu navždy věřit, tam někde uvnitř budu věřit, Ty víš v co........
♥️♥️♥️

Moje nádherná překrásná lásko... Sluníčko moje! ♥️ Chci Tě objímat, líbat, chci Tě rozesmát, chci Tě mít vedle sebe. Chci s Tebou prožívat tenhle život, byl by s Tebou krásnej. Možná, jsem já zabila Tebe, nebo možná si zabil Ty mě, když si mě opustil... Kdo ví! Zvláštní je jen to, že jsme oba mrtvý, a přesto každý někde jinde. Má cenu takhle žít? Jak mám žít plná lásky, lásky, kterou nemůžu odevzdat... Kotě moje! Šíleně moc Tě miluji, je to k zbláznění! ❤️

Ty si mi slíbil, že mě neopustíš! 21.8. si mi to slíbil, že mě nikdy nezradíš, protože jsem pro Tebe to nejdůležitější na světě! SLÍBIL SI MI TO. A den poté si mě navždy opustil! Tak proč??? Teď hned si přeju umřít a okamžitě Tě obejmout!!! Nemůžu bez Tebe dýchat, nemůžu žít!

Miláčku, zdálo se mi o Tobě! Žes mi kupoval šperky a dělal mi překvapení k narozeninám. Dal si mi prstýnek s kamínkem a řetízek, bylo to zvláštní, zapínal si mi ho na krk... Stál si přede mnou a díval ses mi do očí, pak ses mě zeptal, jestli Tě opravdu miluju a já říkám, že strašně moc. Byl to zvláštní, zamotanej sen, ale jsem neskutečně vděčná, že jsem Ti alespoň ve snu mohla říct, jak moc Tě miluji! Ach jo, lásko moje... ♥️ MILUJI TĚ!

Strašně, strašně moc Tě miluji a nikdy nechci zapomenout ani jedinou minutu, kterou jsem prožila po Tvém boku, lásko... ❤️ Jsi má životní dokonalost, kéž bych to mohla zažít znovu, věř mi, všechno bych změnila, byla bych k Tobě víc laskavá a nebyla bych tolik divoká, jako jsem byla... Ale bylo to s Tebou všechno úžasný! Zůstane to ve mě tak dlouho, dokud budu žít a doufám, že si to budu moct odnést i tam někam... Ale tam už to bude jedno, pokud se znovu setkáme ❤️ Ya Tebya lyublyu!

Broučku můj, mě je bez Tebe hrozně... Nemůžu pochopit, proč si mě tady nechal. Víš, co včera napsal mamce Pavel? Že prý za to můžu já, byla to absolutně šílená ráda do srdce, to je věc, kterou si nikdo nepřeje slyšet. Zamíchalo to moje pocity hrozným způsobem. Asi to ve mě bude dlouho ležet... Jsi ten nejúžasnější chlap na celém světě a mě se neskutečně moc stejská! Miláčku, přála bych si Tě alespoň slyšet, víš, ten Tvůj hlas, co mě dokonale uklidňoval. Usíná se mi bez Tebe na hovno! Nevím, jak se s tímhle mám poprat, prostě mi to nejde, zůstala jsem zaseknutá v čase a nejde se z toho dostat. Miluji Tě, úplně posedle! ♥️

Minulý rok, pamatuješ? My dva, Tvý nejlepší kámoši, moje mamka... Ach! Chybí mi to! Kéž bych dnes mohla být s Tebou, lásko... Je mi to strašně líto! MILUJI TĚ, SLUNÍČKO MOJE ♥️❤️♥️

Koťátko moje... Neumím si představit život bez Tvého úsměvu, bez pohledu do Tvých překrásných modrých očí, nedokážu žít bez Tvé vůně a Tvého tepla, lásko, potřebuju Tě, abych mohla dýchat. Jsi všechno! Nedokážu nechat své srdce tlouct bez Tebe! Nemůžu tohle překonat, nejde to. Ničí mě to, zabíjí mě to! Tolik moc Tě miluji, nevím, co mám bez Tebe dělat, jsem Tebou absolutně posedlá, visím na Tobě, nezvládnu bez Tebe žít. Nedokážu ty démony uvnitř mě přemoct! Mají mě ve své moci, nedovolí mi na Tebe přestat myslet. Miluji Tě, miluji tak neskutečně moc! Co mám dělat? Co? Udusim se, zešílim! Zabije mě to, umřu bez Tebe! Nemůžu už takhle...

Víš, vždycky jsem si říkala, že Ty dokážeš všechno, že Ti život přeje, silnej chlap, v nejlepším věku, absolutně fit... A pak se objevila ta zasraná nemoc, která Ti v tý hlavě udělala takovej bordel. Kdyby nepřišel ten zkrat, mohli jsme bojovat a třeba bychom to zvládli... Kdo ví! Ale podle toho, co říkali, by to bylo hodně těžké a špatné. Každý den si říkám, jestli je správné, že si Tě pamatuju jako úžasnýho a silnýho chlapa, než se potom dívat, jak mi mizíš před očima a jak musíš čelit takový šílený věci... Nevím, je to tak těžký! Můžu jen děkovat za to, žes o té nemoci nevěděl, že to u Tebe byl opravdu zkrat, takže si těch svých mladičkých 24 let prožil jako šťastnej kluk! Vím jen, že kdybych mohla, byla bych s Tebou a čelila tomu všemu s Tebou, prala bych se s tím, jako by to bylo ve mě. Sere mě to, sere mě to šíleně a vím, že každej říká, že to není fér, když mu někdo blízký odejde. Jenže u Tebe to opravdu není fér, Tys byl čistější než krystal, kotě! JSI MOJE ČÍSLO JEDNA! ♥️

Zlatíčko, nedokážu vůbec popsat, jak mi v tomhle životě scházíš. Ten, kdo nám tady určuje, jak dlouhý limit nám je udělen, udělal šíleně velikou chybu, když připravil svět o člověka, jako jsi Ty. Dokázal si všem okolo dávat strašně energie a inspirace, dokázal si slzy proměnit v smích, Tvá důstojnost neměla meze, vždycky proti proudu, nespoutaně, andělskej rebel. Lidi jako Ty jsou výjimky, nevím, proč zrovna při Tobě nestálo víc štěstí. Vždycky jsem myslela, že Ty jsi dítě štěstěny. Je mi to líto, Ty si měl tolik co nabídnout! MILUJI TĚ! ❤️

Ahoj Barusko.
Ani nevim jak jsem na tuhle stranku narazila, ale ctu tvoje prispevky kazdy den uz nejakou dobu.
Je mi uprimne velice moc lito, co se stalo a co ted prozivas.
Zaroven v tobe ale vidim tolik lasky, jako v nikom jinym. Mas tak cistou dusi.
Vidim, jak moc je mozne nekoho milovat. A jak kurevsky moc se da trpet po odchodu milovane osoby.
Diky tvym prispevkum si vazim kazdeho dne. Mozna to zni jako klise, ale je to tak.
Mas muj obdiv, citim s tebou a preji ti hrozne moc sily, aby si dal pokracovala v zivote tak dobre, jak jen to bude mozne.
At se ti vsechno dari.
Jsem s tebou a objimam te, pusu, Aneta. ❤️

Každý den bez Tebe je jako strašně špatnej sen, zlato! Jak je teď venku pěkně, vzpomínám si na každej ten den z minulého roku, jak jsme začali chodit pořád někam ven, nemůžu ty dny zapomenout... Byly dokonalý! Stýská se mi po nich, po Tobě! ♥️ Říkám si, jestli dokážu ten život prožít bez Tebe, jestli tohle zvládnu, víš, každej mi říká, že nemůžu zahodit svůj život, že musím jít dál, že musím bojovat. No, kecy, který, mi vůbec v ničem nepomáhají. Vždyť nikdo nemá ponětí, jak moc musím každý den bojovat, už od rána, kdy se vzbudím a zjistím, že už Tě nikdy neuvidím. Jak moc bojuju každý den, když musím chodit po tomhle světě, cítit se prázdná a přitom se smát a říkat, že mi je fajn... Kdyby moje rodina a všichni ti lidé viděli, co píšu sem, asi by se divili, jak jsem v hajzlu. Všichni si totiž vážně myslí, že jsem v pohodě. Což znamená, že bojuju dost. Ale jsem z toho šíleně unavená, víš? Bolí mě dýchat bez Tebe... MILUJI TĚ! ❤️❤️❤️

MARKU... ♥️♥️♥️
To nejkrásnější jméno na světě, ach! Tam nahoru Ti posílám miliony polibků. Všecičko nejlepší k svátku! Minulý rok si mě tenhle den vyzvedl z práce a pak jsme šli na oběd, ani nevíš, jak bych to chtěla vrátit. Moc Tě miluji! ❣️

Každý den o Tobě zoufale sním... Lásko moje! Každý den mám v hlavě ty vzpomínky a nemůžu věřit, nechci věřit, že to je konec. Všechno mělo teprve začít, mělo se nám úžasně dařit, všechno bylo dokonale naplánovaný a z minuty na minutu je všechno pryč. Devět měsíců usínám s Tvým oblečením vedle sebe, abych cítila Tvou blízkost, která se mi ztratila. Byl si z mého života tak násilně vytržený! Mám na srdci tolik tolik moc věcí, co bych Ti chtěla říct. A tolik polibků, co jsem Ti nestihla dát. ŠÍLENĚ MOC TĚ MILUJI, sluníčko moje! ❤️ A navždy budu, slibuji!

Chtěla bych se otočit a vidět Tě zas vedle sebe, koťátko moje! ❣️ Chtěla bych slyšet Tvůj smích a Tvůj hlas před spaním, který mě vždy uklidňoval... Vždy jsi byl moje bezpečí a ochrana, má útěcha, má opora. MILUJI TĚ! Budeme zase někdy spolu?

Já bez Tebe nedokážu žít, kotě! Strašně to bolí!!!

Sluníčko moje, je to třičtvrtě roku... Devět zasraných měsíců zasranýho života bez Tebe! Není možné, že už je to tak dlouho, ten čas se úplně někam ztratil, ani nevím, co jsem těch devět měsíců dělala. Všechno mi to splývá v jeden velkej časovej úsek plnej šílenýho utrpení... Je mi bez Tebe smutno, přijdu si tak odříznutá od světa, holka, co ztratila svou identitu, jsem jako němá, ztratila jsem svůj hlas a přitom se uprostřed davu snažím ze všech sil křičet, nikdo mě neslyší. Lásko, tolik bych si s Tebou chtěla povídat, sedět venku a povídat si! Minulý rok, v tenhle den, byli jsme na obědě a pak v tý kavárně u kina, vím i cos měl na sobě! Vidím Tě jako včera, pro Tvou krásu bych se zbláznila... ♥️ MOC TĚ MILUJI! Nezapomeň na mě, prosím!

Lásko, já nevím, co si na tomhle světě mám bez Tebe počít! Mě ten život šíleně bolí, bolí mě dejchat... Nedokážu vůbec nic, nemůžu to překonat, dostat to ze sebe, nejde to! Nemá pro mě nic smysl, žít je pro mě neuvěřitelný týrání! Nechce se mi tu bejt, nechci bejt bez Tebe, nedokážu s tím žít, nemůžu s těma myšlenkama a vzpomínkama vydržet! Chybíš mi tak neskutečně moc! Byla jsem s Tebou nejvíc šťastná, jak to je šlo! Jsi moje všechno! Můj největší strach je z toho, že se potom už nikdy nesetkáme! Bojím se toho, hrozně hrozně moc! Tolik Tě miluji, sluníčko moje! Tolik!!! Kdy to přestane, kdy to přestane tak bolet? Ať už to skončí!

Miláčku můj, přijde mi, jako by se celý svět zbláznil. Den co den chodím mezi lidmi a vím, že tu bolest nikdo nenosí se mnou, že to je svět, ve kterém člověk zůstane uvězněný a izolovaný... Moc Tě miluji, scházíš mi, kotě, ani nevíš jak moc! ♥️

Sluníčko moje, zítra jedu do Tábora, pojedu se podívat i za Tebou, zase mi to urve srdce, svým způsobem se mi vůbec nechce, hrozně mě bolí tam stát a dívat se na to. Mluvit na Tebe a vědět, že mě neslyšíš. Koukat se na Tvou fotku a vědět, že jen tam Tě můžu spatřit. Lásko, koupila jsem zase nějaké věci, které Ti tam chci dát, snad to nebude vadit. Je to ještě to poslední, co Ti můžu koupit... Takový poslední malý dárečky! Blíží se léto, ani nevíš, jak bych ho chtěla s Tebou prožít. Ach... Zlato moje, šíleně moc Tě miluji! ❤️❤️❤️

Miláčku, děkuju Ti za každou chvilku, kdy jsem mohla být s Tebou, nic pro mě nemá takovou cenu, jako vzpomínky, co mám s Tebou... ❣️ Lásko, miluji Tě... ♥️ Šíleně moc!

Pamatuji si Tvou krásu, Tvou přitažlivost, Tvůj překrásný charakter! Občas mi mizí Tvá tvář, když ji chci příliš zaostřit, je to asi tím smutkem, ale jsou chvíle, kdy mi běží mráz po zádech a cítím Tvou krásu, jako by byla přímo přede mnou. Tvé oči a Tvůj úsměv je to nejkrásnější, co jsem kdy viděla. Tvé objetí a Tvé rty to nejhezčí, co jsem kdy cítila. Miluji Tě, o Tvé kráse bych dokázala psát knihy! Lásko moje...

Lásko, nechápu, jak jsem mohla dopustit, abys měl práci, kde každý den u sebe nosíš zbraň... Jak jsem to mohla dovolit! Nikdy by mě nenapadlo, že........... Proboha, nenávidím se za to a nikdy si to neodpustím! Měla jsem Tě motivovat k něčemu jinýmu! Prosím, odpusť mi to aspoň Ty! Je mi to tak líto. Nechápu, jak se to mohlo stát, nechápu to! Odpusť! MILUJI TĚ! ❣️♥️❤️

Miláčku, je tolik věcí, co jsme spolu nestihli! Dnes jsem se byla projít po tomhle divným městě, všude bych Tě chtěla mít s sebou, chtěla bych stát vedle Tebe u tý řeky a povídat si, cítit jak v tom větru stojíš za mnou a objímáš mě! Pro jediný polibek bych vraždila... Odpusť mi, že jsem byla tak divoká, myslela jsem, že jsme mladý a že na odpočívání a klidu bude času dost. Teď bych dala cokoli za celý víkend v posteli u televize, i když dřív jsem to tak nechtěla. Budu Tě navždy nosit ve svém srdci! Moc moc moc Tě miluji! ♥️

Ach, sluníčko moje, zas jsem nestihla napsat, takže píšu po půlnoci... Ale to je fuk. Už několik hodin pracuju na videu, které tvořím pro Tebe, je mi u toho smutno a zároveň hrozně krásně, že jsem měla to štěstí a tohle všechno zažila... Když probírám naše zprávy, fotky, všechno je to dokonalý. Děkuji Ti, žes mi tohle všechno dal! Jsi nejlepší chlap na světě a budu Tě navždy milovat! ❣️

Je to tak moc dávno, co jsem naposledy viděla tu Tvou nádhernou tvář, Tvůj sladký úsměv, co jsem objímala Tvoje ruce a usínala Ti v náruči. Za ten pocit bych vážně dala cokoli, ani ten seshora, ani ten zdola mě neslyší... Lásko, neskutečně moc si přeju, abychom se tam nahoře jednou našli! Jak to mám udělat, jak mám všechno změnit, napravit, když vrátit čas už nejde? Zlobíš se na mě? Já na Tebe ne, není jediná věc, za kterou bych mohla, možná jen za to, že tu nejsi se mnou, ale to vyčítám životu, ne Tobě! Tolik Tě miluji, mám pro Tebe v sobě ještě tolik lásky, kterou jsem Ti nestihla dát! Zlatíčko, nezlob se na mě, odpusť mi! Ať už cokoli, jen mi to prosím odpusť! MILUJI TĚ! ❤️

Lásko moje, víš vůbec, jak mi scházíš... Slyšíš mě někdy, když na Tebe mluvím? Víš vůbec o tom, že existuji? Nebo je všechno ve Tvém světě už ztraceno a zapomenuto... Chtěla bych se s Tebou zas sejít, kdekoli! Miluji Tě! ♥️♥️♥️

Sluníčko moje, nestihla jsem napsat do půlnoci, tak píšu alespoň teď... Není mi dobře OPĚT, skoro nemůžu ani chodit, nic. Je mi ze všeho hrozně! Nemůžu překonat stesk, který cítím, bolí mě, že tu nejsi. Nevím, jak jít dál, jak to vymyslet dál. Do toho každý den  čekám, kdy mi umře Leonka, protože je na tom každý den hůř a hůř. Víš, já si vůbec nepamatuji, kdy jsem zažila den klidu, nevím, co je to normální den, nevím, co je to být normální. Jsem jako blázen... A jako blázen Tě miluji! ❣️❤️❣️

Skoro celý den jsem strávila v slzách, akorát večer jsem se šla proběhnout... Nevím proč a nevím, jak je to možný, ani nevím, jestli je to normální, ale poslední dobou je mi snad hůř než kdykoli předtím, když to bylo čerstvý. Začalo mě to pronásledovat a ze dnů, kdy jsem byla schopna fungovat se staly dny, kdy nedokážu nic. Nemůžu se na nic soustředit, po nocích nemůžu spát, bolí mě žaludek, tíží mě vlastní dech. Tak co to je? Je to pocit viny, je to bolest, je to žal? Co je to, že mě to tak ničí a pokládá ke dnu. A to byly dny, kdy jsem si fakt říkala, jak jsem silná. Stýská se mi po Tobě stále víc, není to tak, že by to s časem přešlo. Ve svých myšlenkách jsem si už tolikrát nasadila tu šňůru na krk a odešla za Tebou. V mých snech jsi stále krásnější, ale stále vzdálenější. Nedokážu ani vycházet mezi lidi, mám z toho šílený pocity, nechci s nikým mluvit, chtěla bych pryč, někam hrozně daleko. Chtěla bych za Tebou, lásko! MILUJI TĚ! ♥️

Vůbec nevím, jak se s tou bolestí mám vypořádat, jak mám překonat ten stesk... ❣️ Přijde mi to jako celá věčnost, vážně nevím, jak dlouho ještě tohle dokážu snést, vždyť bez Tebe já nejsem nic. Přijdu si tak bezvýznamná a bezcenná! Moc Tě miluji a šíleně moc mi chybíš, zlatíčko moje milovaný! Snad je Ti tam dobře, každý den se za to modlím... Líbám Tě!

Je mi bez Tebe tak smutno! Miláčku můj... Nepřála bych si nic na světě, než být s Tebou. Ještě aspoň na chvíli, ještě jednou... Šíleně Tě miluji! Nemůžu se s tím smířit! Tohle nemá smysl! Nemá........

Broučku, Ty vůbec nemáš tušení, jaký to pro mě bylo, když mi máma řekla, že už Tě nikdy neuvidím... Ten pocit nikdy nezapomenu, tu tupou ránu, ten dusivej pocit, ta neskutečná touha vrátit čas... Říkáš si "ne, ne, ještě se musíme vidět, vždyť jsem Ti zapomněla tolik věcí říct". Skoro jsem nedokázala brečet, nešlo mi to, pořád jsem to nechápala, bylo to jako špatný sen, jako by ses měl zas vrátit. Vzala jsem telefon a zkoušela jsem Ti volat, tak zoufale jsem věřila, že mi to přece jen zvedneš! A pak jsem jako blázen chodila po bytě a skládala Ti oblečení z věšáku do skříně. Pak jsem se pořád dokola ptala, jestli se vrátíš a vzala si na sebe Tvou košili... Došlo mi to pořádně až po několika dnech. A dochází mi to každým dnem víc, nehojí se to, ty rány jsou bolestivější, hlubší, protože mi stále víc chybíš. Nemyslím, že čas hojí rány. Jen si stále víc a víc přeju být s Tebou! Kéž bych mohla vrátit čas, nebo Ti věnovat můj život... MILUJI TĚ! ❤️♥️❤️

Ach... Koťátko moje! Tolik bych chtěla spatřit tu Tvou překrásnou tvářičku! ❣️ Tvoje modrý očička a Tvůj nádherný úsměv... Jsem si vzpomněla na tu Tvou zarputilost, tvrdohlavost a hrdost. Měl si to už jako kluk. Na základní škole jsem Tě hrozně trápila, pořád si za mnou chodil a já Tě tak zlobila! A dělali jsme si pořád naschvály, pořád hádky! ♥️ Mám od Tebe ještě to cd s písničkama, cos mi dal! Sluníčko moje, je mi to všechno tak líto! Navždy Tě budu milovat, vždycky pro mě budeš vším! Nikdy nic z toho nezapomenu! ❤️

Někdy mám pocit, že už nejsem člověk, jenom přízrak, že už nemám srdce, ale jen ledovou krychli uvnitř svého hrudníku, která mě svírá a mrazí všechno, co cítím, nebo vlastně už necítím. Ztratila jsem vášeň, zápal, touhu, nechci už nic... Jen přežít další den... Nechci už nic, než umřít mladá, nechci dlouhý život, nechci to nosit s sebou. Já už to nechci... Nezlobila bych se, kdybys mě zavolal k sobě! Jsem nemocná, láskou, tou smutnou láskou k Tobě. Láskou, kterou Ti už nemohu dát, polibky, které Ti nemohu dát mi tvoří v ústech tu tupou pachuť... Proboha, jak jen se nám to mohlo stát. Miláčku můj, odpustíš mi někdy? To všechno? Vždycky jsem si myslela, že jsem dobrý člověk... Teď pochybuju, že jsem vůbec člověk a dobrý už vůbec ne! Přála bych si, abys mi odpustil ty mé chyby... Prosím! Miluji Tě! ❣️

Chlapečku můj překrásnej... ♥️ Dneska jsem si už myslela, že nám Lea odejde za Tebou, bylo jí tak zle, že to vypadalo, že končí... Musela jsem dnes i odejít z práce, abych mohla být s ní a vyřešit to, ale odpoledne už malinko jedla a teď večer se i prošla, mám z toho radost. Nevím, co budu dělat, až mě opustí i ona. Mám tu fotku, na který ji držíš v náruči, je to legendární fotka. Ještě v létě jsme byli všichni spolu a za chvíli už nebudu mít ani jednoho z vás. Jak moc je ten život divnej! Každý den hledám sílu ráno vstát a fungovat, každý den znovu a znovu přemýšlím, jak to mám bez Tebe přežít! Chybíš mi, zlatíčko moje. Miluji Tě a posílám Ti milión polibků... Lásko moje! ♥️♥️♥️

Dnes bych pro Tebe dokázala vyplakat další oceán slz... Lásko moje! To je taková bezmoc, tak obrovská bezmoc! Nic mě nebaví! Šíleně moc Tě potřebuju! Koukám na naší společnou fotku ze základky... Nikdy by mě nenapadlo, že by se nám tohle mohlo stát. Bolí mě srdce, mám ho zlomený, rozdrcený na kusy! Copak tohle se dá přežít? Nedokážu se už ani nadechnout, cítím se tak spoustaná, ruce svázané a hlava uvězněná! Kotě........ MILUJI TĚ! MILUJI TĚ STRAŠNĚ MOC!!! ♥️

Vzduch, který dýchám mi přijde proklatě těžký... Někdy mám pocit, že se v tom udusim! Přijde mi, že jsem dřív byla silnější, teď jako by mě to absolutně dohnalo, no, snad to bude jen slabý období, protože já se dusim, fakt se dusim! Moc Tě miluji a nemohu s Tebou být, to je tak nefér! A nemůžu to změnit, nemůžu udělat nic!

Jsem v Táboře a všude Tě tady vidím... Ležím v posteli a vzpomínám na chvíle, kdys tu ležel vedle mě. Cítím Tě tady, Tvou blízkost, Tvou vůni, je to jako bys tu byl se mnou, ale nejde Tě uchopit... Strašně moc mi chybíš, stýská se mi tak moc, že nevím, jak to dokážu přežít! Všechno je tak matný, všechno hezký se vytratilo, cítím se neskutečně prázdná a slabá. Neumím s tím žít, nemůžu to nést, strašně mě to bolí, ta tíha je obrovská. Lásko moje, tolik bych si přála být s Tebou! Nedokážu se s tím vyrovnat!!! Moc Tě miluji!  

Miluji Tě! Navždy!

Ten den se nikdy neměl stát! Zkoušela jsem ho vymazat, vytrhla jsem ten datum z diáře, jako by nikdy neexistoval... Jenže prostě tady nejsi! Nejsi a nikdy nebudeš! Někdy mám pocit, jako bys byl celou tu dobu jen sen, jako bys tu nikdy vlastně pořádně nebyl, nevím, jak to popsat... Jsi mi tak vzdálený, přestože jsi člověk, se kterým jsem sdílela svůj každodenní životní rytmus. Všechno jsme dělali spolu, všude jsme chodili spolu, naše plány splývaly... Nikdy jsem nechápala, jak velkou mám kliku, že Tě mám! Teď to vnímám asi stokrát víc a je mi líto, že jsem se někdy chovala jako idiot! Je mi to líto a moc si přeju, abys mi to jednou odpustil! MILUJI TĚ! ♥️❣️♥️

Sluníčko moje nejdražší, nejmilovanější... Dneska jsem dávala ty přihlášky, moc bych si přála, abys mi stál v zádech a prožíval to teď se mnou... Strašně si přeju, aby to všechno vyšlo, abych se mohla aspoň někam pohnout a splnit si jeden z těch mých životních snů. Protože nic jiného než ty sny už nemám, přišla jsem úplně o všechno, když jsem ztratila Tebe. Lásko, miluji Tě, úplně nejvíc nejvíc moc, jak jen žena dovede. Kéž bych tak uměla oživovat! Odpusť mi... ♥️

Miláčku, zdálo se mi o Tobě... Tolik tu Tvou krásu miluji, když Tě vidím ve snu, je to pro mě nepopsatelný pocit! Chtěla bych Tě chytit za ruku a zas se s Tebou projít nočním městem, chtěla bych s Tebou snídat, nebo s Tebou tancovat, slyšet jak falešně zpíváš, jak se hystericky směješ, jak vztekle nadáváš... Chtěla bych z Tvých úst slyšet ta překrásná slova, cos mi říkal. Ani nevíš, jak moc bych chtěla slyšet Tvoje "miluju tě, koťátko", říkával si mi to i rozespalej. Vždycky jsem Ti ráno říkala, ať se opatruješ, ať na sebe dáváš pozor! Nikdy mi nedošlo, že bych Tě mohla ztratit, myslela jsem, že ruku v ruce zestárneme spolu, že celý život projdeme společně. Sám si to říkal... Ach, tolik mi scházíš! Moc Tě miluji! Moc!!! ♥️

Proč? Proč to potkalo právě Tebe? Nechápu to! Ze dne na den, z minuty na minutu jsi náhle nenávratně pryč. Všechno se mi sesypalo, všechno ve mě umřelo! Někdy mnou projede ten pocit, slyším ta slova, že se už nikdy nevrátíš a sevře se mi hrudník... Potoky, řeky, moře, oceány slz, které mi spadly po tvářích, tolik vzteku na osud, že mi Tě vzal! Vždy když zavřu oči, představuju si, že jsi tady někde blízko, někdy na Tebe mluvím, i když vím, že odpověď nepřijde. Občas vyslovím nahlas Tvé nádherné jméno a vždy si přeju, abys alespoň slyšel tohle volání... Je tak těžké se takhle změnit, nejsem schopna nějakých citů, přijdu si jako ledová královna. Všechno se to točí kolem mě, přijde mi, že stojím nad propastí a mám se rozhodnout, co udělám dál... Bojím se, že všechno podělám, občas i zapomínám na ten svět kolem sebe, nechávám věci plynout a nedokážu se zapojit a všechno pak splývá... Ach, tohle je peklo! Sluníčko moje, moc Tě miluji a posílám Ti milión polibků! ♥️

Tam seshora by mělo být povoleno dávat dolů aspoň nějaké vzkazy, abych tady věděla, že se tam nahoře máš dobře, že je všechno fajn... Kéž by aspoň to bylo možné, lásko moje. Šíleně se mi stýská, miluji Tě celým svým srdcem! Třeba o tom víš... ❣️❣️❣️

Nemůžu a nechci věřit tomu, že Tě už nikdy neuvidím... Zničím se bez Tebe! Potřebuju Tě, abych mohla dýchat! Miluji Tě, tak šíleně moc! Jsi pro mě úplně všechno, jsi má rodina, jak můžu žít bez Tebe! Chybíš mi, Marku, chci Tě tady! Nevydržím to! Miluji Tě jako posedlý blázen, nejsem schopná ničeho!

Miláčku můj, dneska mnou projelo tolik vzpomínek... Jako bych Tě občas slyšela, někdy mám pocit, že Tě někde slyším mluvit, přijde mi to jako nedávno, cos tady se mnou byl, přijde mi to jako včera, kdys mě naposledy objal a políbil, jenže zároveň je to celá věčnost! Je to milion smíšených pocitů, všechno se to přebíjí... Je mi vždycky tak úzko, že tu nejsi se mnou. Víš, stále a pořád mi to přijde, jako bys byl někde pryč a měl se zase vrátit za mnou, jako bys odešel jen na chvíli... Kéž by! Kéž by, koťátko moje! Myslím, že se s tím nedokážu nikdy vyrovnat, jsi neuvěřitelný! Lidé jako Ty neexistují, nemůžu se smířit s tím, že jsem Tě ztratila. Nikdy Tě nepřestanu milovat, nikdy na Tebe nezapomenu, jsi láska mého života, jsi muž mého srdce! Jsi moje všechno! ♥️  

Lásko moje, zase další víkend přede mnou, nenávidím je... Všechny jsme vždy trávili spolu a byly to ty nejkrásnější chvíle... Se s Tebou probouzet, nebo se jen tak celý den válet a koukat na filmy a celý noci se bavit s partou a lítat po městě... Hrozně mi ty chvíle schází, chtěla bych prožít ještě jeden takový den... Za chvíli přijde léto, vůbec nevím, co si počnu, co budu dělat, v cizím městě, sama celé léto. Kéž by nás osud nikdy nerozdělil! Tolik mě bolí, že Tě už nikdy nebudu mít u sebe, kéž bychom se aspoň jedou tam někde mohli zas setkat. Odpusť mi, kotě, prosím! Všechno!!! Moc Tě miluji! ♥️

Zlatíčko moje, tohle je přesně ten dne, kdy si říkám "vezmi mě tam za sebou"... Protože nic si nepřeji víc, než mít Tě u sebe... MILUJI TĚ, z celého svého srdce!

Srdíčko moje...♥️ Dnes jsem si na něco s Tebou vzpomněla, tak moc jsem se rozesmála, až jsem se z toho rozbulela, když mi došlo, že se spolu už takhle nikdy smát nebudeme... Hrozně mi schází ty Tvoje vtípky, od srdce se smát! Pamatuji si, že Tě často rozesmál víc můj smích, než to, co jsem Ti řekla... S Tebou jsem mívala hrozný záchvaty smíchu, nezastavitelný. S láskou v srdci na to vzpomínám! Šíleně šíleně moc Tě miluji, sluníčko moje a nikdy se to nezmění. Čas neskutečně rychle plyne... Ach! ♥️

Miláčku, kéž bych tak mohla vrátit čas... Proboha! Všechno bych to udělala úplně jinak, chtěla bych Ti toho ještě tolik říct, tolik Ti toho dát... Všechno teď vidím úplně jinak, nevím, proč jsem dřív řešila takový blbosti, dnes bych to už nikdy nedopustila... Jsi pro mě absolutně dokonalý chlap, až na Tvoje chrápání jsi úplně bez chyby! Mohla bych mluvit tisíce a tisíce hodin o tom, jak jsi úžasný chlap! ♥️ Vyčítám si spoustu věcí, třeba to, proč jsem Tě aspoň někdy neposlechla, proč jsem vždy musela vzdorovat, nebo třeba to, že jsem někdy byla tak slabá a Ty ses na to musel dívat, nebo když jsme se hádali kvůli kravinám... Je mi to tak líto! Ale vím, že když čtu ty naše staré zprávy, vím, že jsem Ti každý den říkala, co pro mě znamenáš... Moje city vůči Tobě byly vždy dost otevřené, byly to nejvíc, co jsem kdy v životě dokázala ze sebe vydat. Lásko moje, myslím na Tebe každou chvilinku, musíš vědět, že Tě přeci šíleně moc miluji a jen Tebe, navždy, kotě moje! ♥️❣️♥️

Broučku můj, tak moc bych chtěla vědět, kde jsi, co se s Tebou stalo, jestli o mě ještě víš? Asi ne, co? A pokud ano, cítíš stále, jak moc Tě miluji? A miluješ Ty mě tak, jako když jsme se viděli naposledy? Ach... Sluníčko moje! Jsi ten nejúžasnější člověk na celém světě a já nevím, jestli taková ztráta jde nějak překonat... Miluji Tě, nadevše na světě! ❣️❣️❣️

Čtu si naše zprávy ve starém mobilu, dneska jsem to zapla... Nedokážu věřit tomu, že vůbec nějaký chlap dovede psát takhle krásný a srdečný věci! Jsem z toho šíleně smutná, nikdy už takovou zprávu nedostanu... MOC TĚ MILUJI, chtěla bych Ti to říct do očí! ♥️♥️♥️

Zlato moje... ❣️ Šíleně moc mi chybíš, nedokážu si vůbec představit, že už nikdy. Tolik bych s Tebou chtěla mluvit, tolik moc, vždyť víš... Kdybys tady byl, všechno by bylo úplně jinak! Mám zase hrozný problémy s těma zoubkama, to si dobře pamatuji, jak si tam se mnou celý léto chodil... A vždycky si mě v čekárně rozesmíval, abych se nebála! A pak jsem tam měla jít 23., den poté, co se to stalo, tolik jsem se na to těšila, že to je poslední návštěva tam. Ach jo... Teď už se mnou nikdy nepůjdeš a už nikdy tam se mnou nebudeš čekat a smát se na mě... Hrozně Tě potřebuji, sluníčko moje! MILUJI TĚ!

Miláčku, dneska jsem přemýšlela, že rodina vážně není o tom, jakou máš krev, ale kdo je tady s Tebou a drží Tě za ruku, ať se vydáš kamkoli... Tos pro mě byl vždy Ty! Jsi má rodina, jsi ten nejvíc nevinnej a čistej chlap, co znám! Na celém světě se tohle muselo stát zrovna Tobě, je to moc nefér a hrozně se na ten osud zlobím, i když to nemůžu změnit. Šíleně mě to bolí, tohle je den, kdy se mi zas strašně ztěžka dejchá! A těším se, až bude tenhle den pryč, cítím se totiž neskutečně bezmocná! Moc Tě miluji, koťátko moje! Moc!!! ❣️

Marku, potřebuji s Tebou mluvit, potřebuji Ti říct tolik věcí... Třeba to, jak šíleně moc Tě miluji, jak jsi byl úžasný a výjimečný chlap, jak moc pro mě znamenáš! Všechno bych Ti to chtěla říct, schovat se do Tvého obrovského objetí a říct Ti, že jestli mě někdy opustíš, tak umřu!!! Vždycky jsem to říkala, a často si myslím, že to už přežít bez Tebe nedokážu, ale žiju? Žiju... A navíc funguju, tak nějak jo, ale jsem jako robot, prostě žít bez těch pocitů... je to život tak napůl, všechno je prázdné! Kéž bych Ti ještě mohla alespoň naposledy říct, co všechno k Tobě cítím, podívat se Ti do očí a ještě jednou Tě rozesmát! MILUJI TĚ, miluji Tě tak moc, že mám pocit, že mi srdce praskne! Jsi nejlepší člověk na světě! Tak nespoutanej a zároveň tak moc čistej! ❤

Broučku můj... Víš, říkám si, že na tomhle světě žije tolik nechutných a odporných stvoření, proč oni mají právo na život a Tobě to bylo odepřeno? Je mi to tak líto... Tys byl tak čistý, Tvůj charakter byl neskutečný! Chybíš mi, strašně moc, zlato moje... ♥❤♥ Moc moc moc Tě miluji, vždycky pro mě budeš to nejvíc v mém životě!!! ❤

Sluníčko moje... moc bych Tě teď chtěla obejmout a vědět, že všechno je v pohodě... Chybí mi náš domov, je mi smutno, že se do něj už nikdy nemohu vrátit, ale asi to tak mělo být. Byl čas ho pustit, nevydržela bych tam bez Tebe, byl si všude, na každé kostce na podlaze, na každém milimetru každé zdi, úplně, úplně všude a to bych asi nedokázala přežít! Je to taková nostalgie, vůbec nevím, jak jsem o to všechno mohla tak náhle přijít... Když mi tam přišli oznámit, že už nikdy v životě nebudu moct být s Tebou... Láme mi srdce, že se na Tebe už nemohu podívat, vidím Tě už jen na fotkách, ale mám Tě v hlavě, jsi tam, jako by to bylo včera, co jsem Tě viděla naposledy, a přesto je to věčnost... Je mi líto, že Tě neuvidím, jak stárneš, jak mi navlékáš prstýnek, nebo jak chováš děti... Bolí mě to! Nikdy na Tebe nezapomenu, myslím na Tebe každou vteřinu! Moc Tě miluji, lásko!!! ♥

Vždy budeš má rodina! Byl si mi tím nejlepším parťákem pro tenhle život, byl si ten nejskvělejší kámoš, úžasný přítel, dokonalý muž... Byl si pro mě úplně to nejcennější, teď jsou mi nejcennější vzpomínky, co na Tebe mám! To, co jsem prožila s Tebou... Asi to byl můj dar a vybrala jsem si ho takhle mladá... To, všechno, cos pro mě dělal, to jaký si ke mě byl, už mám asi na celý život vybráno a nejspíš by mi to mohl kde kdo závidět! DĚKUJI!!! ❤ MILUJI TĚ, koníčku! ♥

Ty moje sluníčko... Ty moje největší útěcho, můj nejlepší příteli, můj krásnej bojovníku, můj daleký vesmíre, moje zářící hvězdo, má překrásná lásko... Doufám, že existuje něco po tomhle světě, že Tě ještě někdy budu moct potkat... Kdybych to tak mohla prožít ještě jednou, i s tou bolestí, tak, jak to bylo, všechny ty dny s Tebou... od dětství, od prvního dne, kdy jsem Tě spatřila poprvé do dne, kdy jsem Tě viděla naposled! Všechno bych si to dala ještě jednou! A pak... už bych nikdy nedopustila, abys mě opustil! Miluji Tě, tak moc, jak jen to žena dokáže a rve mi srdce, že tady nejsi. Můj stesk, má bolest, má oddanost a zarputilost vůči Tobě, všechno mě to ničí! Jsi ten NEJLEPŠÍ chlap na světě! MILUJI TĚ! ❤♥❤

Zlatíčko moje, moc mě sžírá úzkost z toho, že Tě už nikdy neuvidím, že už nikdy nemohu být s Tebou! Chybí mi ten Tvůj krásnej a zamilovanej pohled, Tvůj úsměv, Tvá vůně, tak moc bych se Tě chtěla dotknout, obejmout Tě, přála bych si usnout s Tebou! Tolik toužím po Tvé blízkosti, chci, abys tu byl, patříš ke mě!!! Jsi moje všechno, všechno, lásko! Jasně, moje hlava funguje dál, život plyne, čas utíká...jenže moje srdce! To je tak prázdný a tak ledový! Moje srdce křičí, ptá se na Tebe a za žádnou cenu mu nedovedu vysvětlit, že jsi pryč a už nikdy se nevrátíš! Strašně moc Tě miluji a nevím, jestli vůbec a taky jak mám ten život překonat a přežít bez Tebe, všechno jsem to chtěla prožít s Tebou, všechno, co jsem dělala, směřovalo k Tobě, nebo k nám...Celá moje budoucnost měla být o nás! Všechno je pryč! Je neskutečně složitý všechno to změnit a vědět, že Tě tady už nemůžu mít, ani ty děti s Tebou, ani ten dům, ani tu Ameriku si nesplníme. Chtěla jsem Ti dát úplně VŠECHNO, věř mi! Miluji Tě!

Miláčku, pamatuješ, jak jsme se vždycky vsadili o dvacku? Chybí mi to! Moc! Chtěla bych se vsadit, ale už nemůžu... Prosím, odpusť mi! MILUJI TĚ! ❤

Ani v tento krásný den pro mě nevychází slunce... Možná právě dnes bych tak moc chtěla být s Tebou a říct Ti tu větu: "Jé, dneska je fakt krásně, co vymyslíme..." Zlato, mám to všechno tak moc v hlavě, všechno se změnilo, i když se mi moc ulevilo, když jsem zjistila konečně proč, ale zase si říkám, jak je ten život nefér, proč zrovna Tobě tohle napsal... Je mi to tak líto, byla bych ochotná všechno vzít na sebe a projít si tím, jen aby to nikdy nemuselo potkat Tebe! Položila bych svůj život za Tvůj a nepřemýšlela bych nad tím ani minutu... ♥ Moc Tě miluji, broučku! Posílám Ti milión polibků! ❤

Lásko moje, jsi ten nejúžasnější člověk, jakého jsem kdy poznala! Ani nevíš, jak moc bych chtěla teď být s Tebou a jít někam ven, jako vždycky... Ten život s Tebou byl překrásný! Moc Tě miluji! Moc!!! ♥

Chlapečku můj milovanej... ♥ Tak moc bych si přála spatřit Tě, dotknout se Tvojí tváře, Tvých rukou... Položit si na Tebe hlavu a povídat si! Byl si pro mě úplně vším, nemám tady už nic, co by mě hnalo dopředu a ne vždycky zvládnu bejt sama pro sebe dostatečně velkou motivací... Ale snažím se, fakt jo! Zlato moje, nosím Tě pořád v sobě, ať dělám cokoli, jsi pořád se mnou! Moc Tě miluji! ❤

Broučku můj, poprvé jsem byla na hřbitově bez otázky PROČ, teď už to vím a o to víc mě asi složilo, vidět tam tu fotku a to, co mi po Tobě zbylo... Ten krásný úsměv na té fotce... Ach, celý zbytek dne to zas nedostanu z hlavy! Scházíš mi... Ten Tábor mi Tě připomíná, každým krokem, každým nádechem, prostě jsi úplně všude, stále nás někde"potkávám"... Zlato moje, je mi to moc líto!!! ❤

Broučku můj, já jsem se na dnešek konečně vyspala, jakože fakt kvalitně! A zdálo se mi o Tobě, že tu jsi a že se máme sejít... V tom snu jsem se na Tebe těšila, měli jsme se sejít na Sezimáku, ale to jsou bohužel už jen vzpomínky. Je mi z toho tak úzko, když vím, že Tě nikdy neuvidím a že vlastně ani nebyla jiná možnost, než Tě ztratit, žes to tam měl prostě napsaný, v tý svý knize... Ležíš mi v srdci, jako ta nejlepší bytost na světě! Moje láska k Tobě nikdy nevyhasne, vždy si budu pamatovat, jak moc jsi byl výjimečný, pro mě téměř dokonalý! ♥❤♥ Miluji Tě, zlato... ❤

Tak, Sluníčko moje, teď už Ti konečně mohu dát to zasloužené sbohem... Svým způsobem jsem ráda, že to je takhle, znamená to, žes byl šťastný a nic Tě netížilo, a já si nemohu přát víc! Nedokážu ani vyjádřit svou bolest nad tím, jak moc kraťoučký limit Ti byl na tomto světě přidělen, ale ve svém srdci, ve své duši, ve svých myšlenkách, zůstaneš takový, jaký si byl... Chlap s charakterem, který pohlcoval, inteligencí, co fascinovala, srdcem obrovského bojovníka, krásou, která mi brala dech, silou medvěda, něhou plnou laskavosti, humorem, který rozesmíval k slzám... Odešel si svým způsobem důstojně, jako frajer! Sám by ses s tím nikdy nesmířil, kdyby si to věděl! Jsem vděčná za naše "rozloučení"... Už navždy Tě před sebou uvidím v té černobílé košili a prošívaných riflích, jak mě držíš u večeře za ruku! BUDU TĚ NAVŽDY MILOVAT, z celého srdce mi to je líto a raději bych byla, aby se to stalo mě, to mi věř! Takže...první upřímné SBOHEM... ♥❤♥

Šíleně moc mi tady chybíš, zlato... Vždycky jsem o smrti přemýšlela tak nějak ve vyšším levelu, ale od té doby, co tu nejsi, se týká mého každodenního myšlení, už je svým způsobem součástí mě samotné... Jediné, co mi to způsobuje, že se zas o něco víc bojím, jsem vyděšená! Člověk ví, jak moc je to blízko, a že vlastně my jako lidi tady na tom světě neznamenáme vůbec, ale vůbec nic! Jsme jen nějaký chodící schránky čehosi. A nevím, proč tolik lpíme na matrerii, když ty skutečný hodnoty přehlížíme! Vyměnila bych cokoli na světě a kohokoli na světě za Tvou přítomnost, lásko. ♥ MILUJI TĚ!

Musíme to spolu všechno nějak zvládnout, zlatíčko... Já proti tomuhle světu s Tebou ve svém srdci... Jsme na to na všechno sami! Je mi smutno, všechno mi aspoň tak nějak vycházelo a teď je to pryč a zbyl mi zas jen ten prázdný svět! Ach... BUDU TĚ NAVŽDY MILOVAT, LÁSKO! ♥♥♥

Mám Tě ve svým srdci tak strašně hluboko vrytého... Vím, jak moc si mě miloval, jak moc si o mě bojoval! A i já Tě neskutečně moc miluji a nikdy to citový prázdno nedokážu už zaplnit! Už navždy to zůstane mezi námi, někde mezi zemí a nebem, tam teď jsme! Jen každý jinde, což je strašná škoda, miláčku!!! Dala bych cokoli za to, abychom mohli být spolu, kéž bys mě nikdy neopustil! Jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo! Tvá krása, Tvůj nepopsatelný charakter, Ty jo, moc mi chybí, kotě! Někdy mám pocit, že to tady už nepřežiju, že s tím seknu... Jenže nemůžu a asi to ani nedokážu, i když poslední dobou se mi to tak moc vtírá do hlavy, jen aspoň malinko vědět, že bych se dostala za Tebou... ach! Neváhala bych ani minutu!!! Žiju ten život tím, že v něm vlastně postupně stále víc umírám... S tou bolestí se nedá žít! Scházíš mi a šíleně moc Tě miluji! Věř mi, prosím...
❤♥❤♥❤♥❤♥❤♥❤♥❤

Zlatíčko moje... vypadá to, že se už možná dozvím, co se stalo... Snad! Už to chci mít za sebou, je to víc než půl roku a já stále nevím, proč ses mi nevrátil domů... Stýská se mi, chybíš mi, nemůžu skoro ani jíst, nespím, tenhle týden je šílený! Stýská se mi po našem domově, po krásných večerech v našem obýváku, na party v kuchyni, po tom hádání se o koupelnu... Ach! ♥ Všechno je to pryč! Tenhle týden jsem úplně nepoužitelná, je mi hrozně a nedokážu téměř s nikým mluvit, nevím, jak to v sobě utopit, ale je to silný... Vrací se to, občas to tady se mnou je jako by to bylo včera... Moc Tě miluji! Vždy budu, Marku! ❤

Minulý rok, když byla zima, pamatuju si, jak jsme spolu vstávali do práce, stáli jsme spolu na zastávce a vždycky si mě zahříval... Asi si nikdy nedovolil, aby mi byla zima! Rozepínala jsem Ti bundu a schovala se do ní, abych z Tebe cítila to teplo! Byl si pro mě tou největší oporou a to asi naprosto ve všem! Chápu, bohužel až teď chápu, žes nikdy nic nemyslel špatně! Byla jsem jen moc tvrdohlavá, a nedala jsem si říct. I když jsi jediný člověk, kterého jsem kdy poslechla. Avšak měla jsem Tě poslouchat víc! Teď je mi to líto... Vždy jsi byl můj nejlepší přítel, byl si skvělý chlap!!! A jsem smutná, když vím, že nikoho takového nikdy nepoznám! Potkat někoho alespoň z jedné čtvrtiny takového, jaký si byl Ty, byla bych uchvácená... Nastaly mi zas ty bezesné noci, kdy mi opravdu scházíš. A snažím se Tě dostat z hlavy, lásko, protože tahle sebedestrukce je nepřijatelná! Miluji Tě, vždy budu, ať už jsi kdekoli, ať už tam budeš jakkoli dlouho... ❤ Bylo mi s Tebou nejlíp! Sluníčko moje! ♥

Sluníčko, celý den jsem nevylezla z postele, pořád a pořád jen přemýšlím... Je mi tak zle, že bych potřebovala jen a jen spát, jenže mi to nejde! Je to asi vykoupení, něco za něco! Dařilo se mi a teď musím zaplatit, chápu to a přijímám to! Jenže mám prostě právo žít, nějak fungovat... Nemůžeš mě vždy tak položit! Prosím, tak už se nezlob, odpusť mi! Víš přece, že mi scházíš!  Ale skutečně se mám omlouvat za to, že jsem se rozhodla v životě jít dál? Kotě... ♥

Tam někde, někde moc daleko... TAM jsi! Asi neuslyšíš, jak na Tebe volám, asi neuvidíš můj oceán slz, asi vůbec nevíš, že existuji. Ale pokud se ještě někdy setkáme, přeju si, abys mě poznal a abys mě miloval stejně tak, jako když jsme se viděli naposledy! Četla jsem dnes zas všechny Tvoje dopisy, já vůbec nechápu, jak jsem někdy mohla zaváhat, jestli si mě měl rád a tak... Vím, žes mě miloval jako šílený blázen! Čím déle jsi pryč a čím více poznávám lidi, tím více jsi vzácný! Nikdy Tě ve svém srdci neopustím! ♥❤♥

Je mi tak moc špatně, že nemůžu ani spát, prostě několik dní už téměř nespím! Takhle jsem se necítila dlouho! Nevím, co mám dělat...

Pro život jsem měla toho nejlepšího parťáka, jakého jsem si jen kdy mohla přát... Na tenhle svět, na to všechno, na radost i trápení, na všechno jsme byli dva! Ten pocit, že se mnou snídáš, že se ráno probudím a vidím Tě vedle sebe, že se spolu bavíme bezprostředně o čemkoli, že se před Tebou směju, převlékám, pláču... Měla jsem chlapa, co mě miloval, co by za mě položil život, chlapa, kterej nechal za sebou všechno, protože se rozhodl pro mě. Jsi ten nejúžasnější, nejskvělejší člověk, jakého jsem kdy poznala. Jsi nejkrásnější chlap, jakého jsem kdy spatřila. To, co mě k Tobě táhlo, to se nedá popsat, bylo to výjimečné, protože všechno s Tebou bylo! Znamenalo to pro mě všechno, Tys byl moje všechno, Tys byl moje slunce, můj dech! Mít jedinou jistotu, že bych se dostala k Tobě, tak už tady nejsem dávno! Strašně moc Tě miluji, dala bych vše za to, abych Tě mohla zas obejmout, broučku! Snad se máš krásně...Posílám Ti nekonečně moc polibků! ♥

Scházíš mi, kotě!

No........ co mám říct! Bolí to, kurevsky mě to bolí! Včera jsem se opila a bylo mi ještě víc smutno!!! Takže efekt restartu nebyl vůbec k ničemu! Moc mi scházíš!!! Kotě MOJE!!!

Je to naprosto hořká pachuť v mém srdci, předstírat spokojenost, když moje srdce spaluje bolest. Vůbec nevím, jak jsem dokázala přežít těch šest měsíců, ani nevím, jak přežiju ty další... Lásko, sluníčko moje, chtěla bych Ti alespoň naposledy říct, jak moc pro mě znamenáš! Dala bych vše na světě za to, abych mohla spatřit Tvou tvář, Tvůj úsměv, prožít Tvůj pohled. Kéž bych ještě jednou mohla cítit tu Tvou jemnou blízkost! Tolik mi chybí Tvá důstojnost, kuráž, něha, vzpurnost, intelingence, humor, myšlenkové pochody. Tvá sladká nádherná oddanost! Žádný muž na světě neumí milovat ženu tak, jako si Ty miloval mě! DĚKUJU TI, za každý krásný den, cos mi věnoval! Budu si toho navždy vážit! Vždy budeš moje životní láska. Jak mě bolí myšlenka, že můj chlapeček už není tady! KOTĚ, BUDU TĚ VŽDY MILOVAT, tam uvnitř, upřímně, hluboce, vždy budu Tvá! ♥ Odpusť mi, prosím, že jsem se rozhodla jít v životě dál... ❤

Půl roku uplynulo jako nic... Všechen ten čas úplně zmizel někam v prach! Tenhle datum budu mít už navždycky v hlavě, to číslo budu do konce života nenávidět! Nikdy nepochopím, proč všechno bylo tak, jak bylo, nedává to smysl... Je mi nesmírně líto, že Tě nemám po boku, měla jsem s Tebou v hrsti celý svět, znamenalo to pro mě všechno, ten pocit, když Ti tlouklo srdce! MILUJI TĚ! ♥

Broučku, včera večer jsem si tak moc přála lehnout si vedle Tebe a usínat s Tebou, tak moc bych potřebovala cítit tu krásnou vůni Tvého těla, každý ten milimetr Tebe, co znám nazpaměť... ❤ Nemůžu věřit tomu, že to nikdy nezažiju! Dneska jsem měla tak zvláštní pocit, jako kdybych Tě zas brzy měla vidět a všechno Ti říct, vysvětlit, ukázat... Fakt mě ten pocit pohltil a bylo mi z něj neskutečně úzko! Když vidím Tvoje fotky, proboha, jsi tak překrásný chlap, jsi ten nejkrásnější chlap, co znám, Tvá síla přitažlivost byla neuvěřitelná, byl si pro mě vždy magnet! Tolikrát jsem si přála i umřít, umřít jen proto, abych mohla být s Tebou, všeho bych se vzdala, přísahám, všeho, kdybych měla aspoň malinkou jistotu, že bych pak byla s Tebou! Všechno bych tady nechala, nic bych si nepřála víc, než být Ti nablízku! Kdekoli, klidně i v pekle! Celou noc jsem u sebe tiskla Tvou bundu, co jsem Ti dala k narozeninám. Potřebovala jsem Tě "držet"! Strašně Tě miluji a chybí mi život s Tebou! ♥❤♥

Marku, tak moc bych s Tebou chtěla mluvit... Chtěla bych slyšet Tvůj hlas, Tvoje názory, poslouchat Tvoje vtipy a vidět, jak se směješ. Tvůj hysterický smích, tolik mi to chybí! Nebo alespoň napsat Ti a dostat tak odpověď! Nemůžu si to vůbec připouštět, kdykoli se mi to dostane do hlavy, říkám NE a snažím se úplně vypnout, na povel, jako když máš někde tlačítko. Já bych jinak asi umřela, kdybych to měla přijmout! Mám jen strach, že to jednou ve mě bouchne, jak to v sobě dusím. Často bývám unavená z neustálého předstírání, jenže nedokážu překonat, když se na mě někdo dívá nějak soucitně, nebo tak. To mě úplně vysiluje a naplňují mě lidi, co jsou pozitivní a smějou se, to je prostě ta správná motivace... a že takových lidí je málo! Nechápu, na co si pořád lidi stěžují, vážně nechápu! Žijeme v době, kdy si nikdo ničeho neváží, všichni se furt jen všeho bojí. Nakonec jim život propluje mezi prsty a nazdar! Jsem šťastná, že jsem prožila život s Tebou, nic nikdy nebylo krásnější! ♥♥♥

luníčko moje, měla jsem teď dva dny, kdy jsem fakt musela nějaký věci řešit a o něčem se rozhodnout... Tak jsem se rozhodla tak, aby to bolelo co nejméně. Nějak si nemůžu dovolit krok zpátky, nebo do prázdna, musím to všechno nechat tak, jak to funguje, i když tím porušuju svoje základní přesvědčení o něčem. Asi to pro mě není tak důležitý, myslela jsem, že je to víc, že moje emoce jsou silnější. Spíš jsem se přesvědčila, jak jsou najednou věci pomíjivé, jak se s nima dá pracovat a jak můžu vyjít bez té svojí divoké nátury. Asi jsem si mohla dovolit jen s Tebou, být taková, byl si ten, kdo mě za to miloval, proboha, co všechno si mi odpustil, co všechno si překonal. Jak říkám vždy, jediný člověk, co mě dokázal zkrotit! Všechno to ve mě, dokázal si se mnou všechno a já s Tebou taky dokázala cokoli! Víš, že jako tým jsme byli úplně nepřekonatelný? Ach, pamatuju si ty chvíle, kdy nám patřil svět! Moc mi to schází! Miluji Tě, jsi ten nejlepší člověk, jaký kdy byl!!! ❤♥❤

Lásko moje... Dnešek byl fakt náročnej, celou noc jsem nespala, bylo mi šíleně zle, nepamatuju si, kdy by mi bylo tak špatně! No, nějak jsem to přežila, už je mi líp. Ach... Šíleně se mi po Tobě dneska stýská, chtěla bych s Tebou mluvit, přála bych si, abys mě objal a řekl mi to Tvoje "neboj, moje malá holčičko, všechno spolu zvládneme". Cítím se po dlouhé době zlomená, tak nějak to všechno fungovalo, teď jsem zase potopena v tom smutku. Bolí mě, že už Tě nikdy nemůžu vidět, že s Tebou nikdy nemůžu být, tolik moc jsem se chtěla posunout dál, ale nejspíš mi to není souzeno! Chybí mi život s Tebou a stýská se mi po domově... Moc Tě miluji a vím, že vždy budu! Je to strašně smutný... ♥

Kdybys jen věděl, jak moc jsi výjimečný! Kéž bych Ti mohla všechno říct a vyjádřit, co pro mě znamenáš! Už jen kvůli Tvé jedinečnosti Tě nikdy ze sebe nedokážu vymazat, bude to ve mě navždy ležet! Strašně moc si Tě vážím, vím, že bys mě nikdy, nikdy nezradil! MILUJI TĚ!

Kotě moje, zdálo se mi o Tobě... proboha, víš, že bych Tě nikdy nezradila, byla jsem Ti oddaná jako pes, nikdy bych neudělala úmyslně něco, co by Ti mohlo ublížit! Zlato, prosím, nezlob se na mě, nesmíš se na mě zlobit!!! Nosím Tě uvnitř ve svém srdci, jen Tě potřebuju trochu dostat z hlavy, abych mohla jít v životě dál! Je toho ještě strašně moc, co musím stihnout, moc věcí, který chci dokázat, nový sny, který si chci splnit! Tohle je pro mě konstruktivní řešení, protože Ty jsi teď tam a já tady a už nikdy nemůžeme být spolu! Kdybys byl tady, víš, že by bylo všechno jinak, to bych teď nosila na rukou svoje starý sny, jenže ty odešly s Tebou... Měla jsem strach, že si nový nikdy nenajdu, ale našla jsem je. I lidi, co za to stojí mám kolem sebe! Prosím, pusť mě, dovol mi jít dál... ❤❤❤ Budu Tě vždy milovat, Marku!

Kotě moje, včera večer jsem si psala s Tvou mamkou, stále nic neví, ale vím, že jí je hrozně. Má v sobě děsnou sílu a hrdost, takže to nepřizná, ale to, co mi píše... Vždycky mě to položí! Je to bezmoc a zoufalství! Vím, jak se s tím peru já, neumím si představit, co ona jako máma, která přišla o vymodlený dítě! Asi to nikdy nepochopíme, ani jedna... Strašně mi scházíš, doufám, že Ti je báječně! ❤ To už je to jediné, co si můžu ohledně Tebe přát...

Zlatíčko moje, daří se mi, fakt se mi daří, vím, že člověk opravdu dokáže překonat všechno, když má motivaci... Myslím, že jsem dostala něco jako další šanci ten život žít, chtěla bych ji pevně chytit a nikdy ji neztratit, protože jsem myslela, že slovo NADĚJE je pro mě smazané navždy! A zní to asi až morbidně, když řeknu, že teď všechno funguje... Když jsem s lidmi, když něco dělám, když mluvím, všechno je lepší... A jeden člověk je obzvlášť teď mojí ohromnou oporou. Vím, že by sis přál, abych to prožila. Nechci skončit jako chudinka, jako troska, klesnout na dno a zůstat tam. Za ten půl rok jsem si vytrpěla tolik bolesti, že mám snad teď právo se malinko nadechnout. I to jsem myslela, že už nikdy nezvládnu! Mám jistou představu o tom, co v životě chci a hodlám za tím jít! Tak mi to prosím odpusť, broučku! Budu Tě vždy milovat, vždy!!! ❤

To byl chaos ten den, kotě... Myslela jsem, že to nezvládnu, ale je tu někdo, kdo mi to pomohl překonat... Myslím na Tebe, stále jsi pro mě všude, jen jsem moc ráda, že jsem zmizela z Tábora. V pondělí jsem pochopila, proč jsem to tenkrát chtěla, tam jsi všude, tady nemám ty vzpomínky a mužů si tvořit nový... Musím Ti říct, že se mi daří, věci kolem mě nějak plynou a je to tak fajn. Chci Ti říct, že mi šíleně moc scházíš, ten pocit, že Tě už nikdy neuvidím mi trhá srdce, ale myslím, že mám teď motivaci, důvod, proč mám jít dál... A vím, že Ty to chápeš, že to tak chceš! Protože takhle by sis to určitě přál! Je mi líto, že nejsi tady, s námi, se mnou... Jsi pryč, je to tak dávno a přitom nedavno! Ach... ♥♥♥ MILUJI TĚ!

Je mi smutno, kotě... strašně moc! ❤ MILUJI TĚ, sluníčko moje! ♥

Jinak zlatíčko... tak nějak bych řekla, že o mě víš, víš, jak mi je a že i Tobě tam je smutno... Proto si mi něco poslal a pro něco sis zase přišel... Leonka půjde každou chvíli za Tebou, už nemůže chodit, je na ton špatně, říkali, že to máme počítat na týdny. Takže mě i ona opustí, vím, že budeš mít v nebi kousek mě, budete tam spolu a Ty dáš pozor na ni a ona na Tebe... Minule jsem na ni mluvila a řekla jsem jí, ať Ti vzkáže, jak moc Tě miluji a jak mi tady chybíš, jak se naše životy změnily, když si odešel... Už nebudeš sám! A Tys mi poslal zase něco, co pomůže mě, abych nebyla sama. Přijímám to a děkuji Ti! MILUJI TĚ, navždy budu! ♥

Sluníčko moje, neumíš si představit, jak mě to včera sejmulo, místo, abychom slavili, musela jsem se dívat na hřbitově, co po Tobě zbylo, je to úplně jako by mě to pohřbívalo zaživa! Dlouho jsem to v sobě dusila, ale včera jsem to nezvládla a totálně mě to pohltilo... Na tohle se člověk nemůže připravit, ani se s tím vyrovnat, vždycky to bude ležet ve mě, do konce mého života to tam zůstane a budu s tím muset žít... Jen, mám teď malou naději, že mě v životě ještě nějaký hezký věci čekají, tak nějak věřím! Ten můj pozitivní přístup k životu je strašně silná věc, a nejlepší je, že do věcí dokážu motivovat sama sebe, je to strašná touha ten život opravdu žít, dýchat nestačí... Byla jsem včera u Jordánu, vzpomínala jsem, jak jsme tam bydleli, bylo mi tak úzko, že mi málem prasklo srdce žalem. Ale je to za mnou, je to pryč, Ty jsi pryč, teď jsem já, už není my a tomu se já musím postavit, nemám na výběr. Vždycky Tě budu milovat, vždycky budeš to číslo jedna v mém životě. Odpočívej... ♥❤♥

Lásko moje, nemáš tušení, jak moc bych si přála být s Tebou. Moc mě to bolí, strašně moc!!! Je mi smutno, hrozně! Není to vůbec fér, je mi to líto! MILUJI TĚ, jsi moje sluníčko... ❤♥❤

S úderem půlnoci by Ti dnes bylo 25 a já nedokážu popsat, jak moc je mi líto, že ses toho nedožil. I když jsi strašně moc daleko, věř mi, že jsem "s Tebou"... ❤ Tolik bych si přála to s Tebou slavit, chtěla bych Tě vidět, jak se směješ, mluvit s Tebou, je tolik věcí, co bych Ti chtěla říct. Vím, že se Tvoje srdce už nikdy nerozběhne, tak nějak se i to moje zastavilo, ten den, cos odešel. Ale zůstaneš ve mě navždy! Krásný narozeniny, kotě! S láskou... ♥

Koťátko moje, psychicky se na ten zítřek připravuju, leží to ve mě tak dlouho... Je mi to tak líto, že to nemůžeme spolu oslavit, že vím, že Tvoje srdíčko se už nikdy nerozběhne, prostě to musíš oslavit TAM s těmi, co už tam jsou také. Dám si panáka na Tebe, budu na Tebe myslet každou minutu, budu "s Tebou" a budu strašně moc trpět nad tím, že ses nedožil ani 25 let... Bolí mě to! Děkuji Ti za všechno, za všecičko, cos pro mě kdy udělal, neumíš si představit, jak mi scházíš! MILUJI TĚ, navždy v mém srdci zůstaneš!!! ❤

Sluníčko moje, nemůžu pochopit, proč teď nejsem s Tebou, proč nemůžu mít u sebe toho nejlepšího chlapa na světě! Moc mi chybíš, nevím, co mám napsat, nemůžu najít slova... Odpusť mi. MILUJI TĚ! ❤♥❤

Barunko hodně sil... I když to tak nevypadá, někteří víme.

Broučku můj, jsem dnes moc unavená, je mi hrozně smutno, přišlo to nějak s ránem, ale musela jsme být v práci na přesčas, takže jsem musela dělat, jak je všechno v pořádku... Zvláštní je, že se mě neustále ptají, jak je možné, že jsem pořád tak pozitivní, kdyby jen věděli... Jsi tak vzdálený, tak moc daleko! Je mi prostě hrozně! MILUJI TĚ! Odpusť mi, nemám dnes moc slov, mám jen moc pocitů v sobě... Krásnou noc, kotě moje! Posílám Ti nekonečně mnoho polibků! ❤

Mám pocit, jako by mi srdce mělo prasknout! Miluji Tě, celou svou duší Tě miluji! ❤ Ať už jsi kdekoli...Koťátko moje, jak to mám unést?

Zlato moje, dlouho, dlouho jsem se necítila tak bezmocně jako teď... Přihlížela jsem si Tvé fotky, bylo mi smutno, s každou tou fotkou se pojí mnoho vzpomínek, míst, slov... Každý den rozdávám úsměvy, ale kdo ho dá mě? Jsem dneska unavená, opravdu moc unavená! Strašně se mi stýská, nevím, co mám dělat! Začínám si myslet, že jsem v nějakém jiném světě! Nemůžu si to připouštět, úplně strašně moc to v sobě dusím, nevím, asi prasknu! MILUJI TĚ!!! Tolik bych chtěla být s Tebou! ♥♥♥

Marek, to je to nejkrásnější jméno, co znám... Vím, žes neměl rád, když jsem Ti říkala Marku, přišlo Ti to příliš tvrdé, ale já to milovala!❤ Víš, říkám si, jaké by to bylo, ten pocit mít Tě vedle sebe, zas cítit jak překrásně voníš, lásko! Jaké by to asi bylo se Tě dotknout, obejmout Tě! Už ani nevím, jaké to je... Všechno tak nechutně zmizelo do prázdna! Je mi líto, že už Tě nikdy nemohu chytnout za ruku a kráčet po Tvém boku, cítila bych se neskutečně pyšně! S tím nejlepším mužem na světě... Stýská se mi po Tobě! Znamenáš pro mě celý svět, a když nejsi teď tady, nic už není takové... MILUJI TĚ, srdíčko moje! Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala!!! ♥

Ty mě tak moc pohlcuješ, jsi všude, tak strašně moc se snažím vypnout, jenže je mi tak smutno. Vzpomněla jsem si, jak jsem Tvým kamarádům musela sdělovat, že už tady nikdy nebudeš s nimi... Bylo to pro mě hrozný, přišla jsem si jako kat, jako člověk, který jim všechno vzal, milovali Tě, vím, že Tě fakt milovali... Byl si pro ně takovej vzor, chtěli být jako Ty, měli před Tebou veliký respekt, brali Tě naprosto takového, jaký si byl!!! Bolelo mě, když jsem s nimi tenkrát udělala tu rozlučku, vidět slzy všech těch tvrdých chlapů, který se tak marně snažili zavolat Tě zpátky, pamatuju si tu jejich bezmoc, ty písničky, co pro Tebe pouštěli, všechny ty vzpomínky, co mi vyprávěli... Bolelo mě to za mě samotnou a ještě i za ně! Toulali jsme se po nocích venku, popíjeli z jedný flašky, buď jsme nemluvili vůbec, nebo jsme vzpomínali ba Tebe, všichni jsme to tak moc chtěli vrátit, nikdo z nás to nechápal! Uběhlo už tak moc dní, lásko... Nejsi tady! Nemůžeš se vrátit a já s tím neumím žít!

Nemám vůbec ponětí, proč se to stalo právě nám... Strašně moc jsem Tě milovala a budu Tě milovat po zbytek svého života! Neumím se s tím smířit, neumím tomu čelit, dokážu před tím jen utíkat, snažím se nedívat se na fotky, jsem ve stadiu, kdy mě to šíleně ničí, chci Tě z tý hlavy teď na chvíli dostat, potřebuju se malinko nadechnout, nějak se před tím schovat... Jsem k Tobě připoutaná, nemůžu se od toho odloučit, nevím, jak... Chci Tě nechat jít, pustit Tě, jenže neumím to! Prosím, odpusť mi to všechno! MILUJI TĚ! ♥♥♥

Kotě moje, strašně moc se mi stýská! Nechci tady zůstat bez Tebe a prožívat to sama! Jsi má rodina, jsi chlap, kterého z celého srdce miluji, jsi člověk, se kterým chci strávit celý svůj život! Nemůžeš mě přeci tady nechat! Znám Tě od malinka, chtěla jsem být prostě jen s Tebou!!! Broučku! ♥

Lásko moje, milovala jsem Tě od první chvíle, byla jsem z Tebe šílená, byla jsem úplně mimo, nemohla jsem Tě dostat z hlavy, měla jsem s Tebou ty nejkrásnější pocity, všechno okolo mi bylo jedno... Vím, že hned od prvního dne si se mnou chtěl stále být, prostě každý den, čekal si na mě, až půjdu z práce, jezdil si za mnou kamkoli, kde jsem byla, pořád jsem Tě měla za sebou, dal si mi tolik pozornosti, náklonnosti a lásky, že jsem nevnímala okolní svět, mým světem ses stal Ty! Víš, že jsem Tebou byla vždy posedlá a stále jsem, jsi ten nejúžasnější člověk, jakého jen znám! Neumím si představit, že ten život prožiju bez Tebe. Občas mě pohltí nějaká vzpomínka, ale ne normálně, tak nějak mnou úplně proběhne, cítím, jak se mi u toho sevře hrudník a chce se mi zvracet, úplně to zabolí, nedokážu to popsat, jsou to hrozně silné pocity! Je mi bez Tebe hrozně a nedaří se mi to ničím zaplnit... Prostě potřebuju Tebe!!! MILUJI TĚ! Strašně moc, zlato!
-♥-❤-♥-❤-♥-

Zlatíčko moje, tolik mě dneska přepadla touha být s Tebou, je mi smutno, život s Tebou měl tak moc jinou chuť, všechno bylo tak jiný, tak hezký a svým způsobem tak nevinných... Je mi neskutečně líto, že už nemůžeme být spolu! Budu Tě vždy milovat, budu Tě milovat z celého svého srdce, miláčku... Posílám Ti milión polibků! ♥

Broučku, zdálo se mi o Tobě... měla jsem možnost si něco přát a přála jsem si dojít si pro Tebe... Tak jsem běžela a s každým krokem jsem stoupala do nebe, najednou jsem byla strašně vysoko, a viděla jsem Tebe, byla jsem ještě výš než Ty. Měl si na sobě bílý oblek, byl si celý v bílém, měl si upravené vlasy a usmál ses na mě, tak jsem křičela "Marku, jdu pro Tebe", podala jsem Ti ruku a najednou jsem se začala propadat do prázdna a padala jsem a Ty ses vzdaloval... a pak jsem se vzbudila! Tak moc bych chtěla natáhnout ruku a vědět, že Tě mohu zase mít u sebe, moc se mi stýská... Zlato, prosím, odpusť mi to všechno, je mi to líto, tak moc bych vše chtěla změnit! Tak moc!!! MILUJI TĚ, lásko, a po celý svůj život Tě milovat budu! ♥

Pamatuješ si, jak si byl poprvé u nás, kotě? Přišla moje mamka a říká: "To je hrozný, já si vás pamatuju jako malý smrady ze základky a ono to teď skoro neprojde dveřma!" Byl si obrovskej kus chlapa, ty Tvý záda a ramena, proto jsem se s Tebou cítila vždy tak bezpečně. Třeba když ses pral, s těma Tvýma medvědíma tlapama stačily facky. Vždycky jsem se hrozně bála, když ses pral, ale Tys mi říkal, že když je to nutný, udeláš to a že Ti přijde naprosto přirozený, že v sobě chlap má pudy se rvát, když za něco bojuje. Tys bojoval za všechno! Měl si šílenej zápal do věcí a pak si neviděl a neslyšel, ale milovala jsem to. Vždy mi to připomínalo mě. Sám si mi říkal a dokonce mi to píšeš i v jednom z Tvých dopisů, že zbožňuješ můj zápal, že jdu do všeho po hlavě, ať to stojí, co to stojí... Ach, kolik chlapů píše dopisy, skutečné milostné dopisy, tak tvrdej chlap jako Ty a tolik jemnosti, cos mi odevzdal... ❤ Strašně moc se mi stýská! MILUJI TĚ! ♥♥♥

Celý svůj svět a všechno, co v něm je, bych okamžitě vyměnila za jednoho jediného člověka! Strašně moc si Tě vážím, nikdy nepoznám člověka, který by Ti mohl být aspoň podobný, byls výjimka, byls všechno! Byls mnohem víc, než si každá žena vůbec může přát! Vždycky si mi stál za zády, jako ten největší lev, cítila jsem se opravdu neporazitelná! ❤ Je neuvěřitelné, že tady už nejsi, pořád nad tím kroutím hlavou a říkám si, jak je to možné!

Zlato moje, dnes jsem si vzpomněla na tolik krásných věcí a smála jsem se nad tím... Víš, bylo úžasný mít Tě po svém boku, dala bych vše za to, aby to tak zase mohlo být! Ty jsi byl vždy neskutečný charakter, prostě všechno, cos dělal, jak ses choval, jak jsme si ve všem rozuměli... Tak moc bych si chtěla promluvit, nebo spíš nechat Tě mluvit a poslouchat, co říkáš, mám tolik otázek, co bych Ti chtěla dát! Moc Tě miluji! MILUJI!!! ♥♥♥

Broučku můj, tak se mi ten dnešek tak nějak povedl, vypadá to, že to takhle může fungovat a to ze všech stran v mém životě... Byla bych takhle vzhledem k situaci vážně spokojená a stačilo by mi to! Vím, že stojíš při mě, i když tu nemůžeš být. Cítím, že se vše obrací k lepšímu a to je vždy důvod k radosti... Potřebovala jsem někde zakotvit a začít znovu, tak snad se to povedlo... Až budu zas Tebou, všechno Ti to budu vyprávět! Neskutečně moc mi chybíš! Tady je teď taková možnost, že od 12. do 15.2. můžeš poslat na dopravní podnik Valentýnské vyznání lásky a oni to vylepí po tyhle tři dny v mhd. Sice Valentýn neslavím, ale 12. máš narozeniny Ty a 14. zase já, tak bude hezký, když pro Tebe budu moct udělat tohle gesto. Četla jsem to právě dnes v mhd a říkám, že to musím udělat... Jsi moje sluníčko, víš! I když jsi daleko, ale skutečné slunce také hřeje na dálku... Moc Tě miluji, kotě. ♥❤♥

Leonka má rakovinu, za chvíli mě opustí i ona, půjde tam za Tebou. Doufám, že se o ni postaráš, bude Ti tam dělat společnost. Budeš mít TAM u sebe něco tady ze mě, jednou TAM snad budeme všichni spolu! Ach jo...

Zlatíčko moje, ani nevíš, jak bych si s Tebou dnes chtěla popovídat... Chtěla bych se Ti svěřit, slyšet na to Tvůj názor! I když je pravda, že kdybys tady byl, tuhle situaci bych řešit nemusela. Nechci si dneska lehnout do prázdný postele, potřebuju, abys mě objal! Každým dnem bych se to měla dozvědět, jsem úplně nemocná z toho, čekám a čekám a už z toho šílím... Už aby aspoň to bylo za mnou! Zítra by mi měla tak nějak začít nová etapa v životě, snad bude svým způsobem úspěšná, pomohlo by mi to. Šíleně mi scházíš, MILUJI TĚ, zlato... Posílám Ti nekonečně moc polibků! Už se na mě nezlob, prosím! ♥❤♥

Tak moc bych si přála, aby ses vrátil... Člověk se o Tebe tak bojí, snaží se udělat úplně všechno pro Tvoje štěstí, ale pak přijde tak veliká rána! Je tolik věcí, co Ti potřebuju říct, zlato! Je pro mě moc složitý obejít se bez Tebe, chybíš mi snad čím dál tím víc, jen to umím víc potlačit. MILUJI TĚ, MARKU!

Zdálo se mi o Tobě... Ten pocit, že jdu vedle Tebe, že Tě držím kolem pasu, že ses na mě usmál, že mi podáváš ruku. Všechno to bylo tak moc skutečný, jen jsi v tom snu byl dost smutný... Mám chuť umřít, abych mohla jít za Tebou a říct Ti, abys smutný nebyl... Pohlcují mě silné vzpomínky, hrozně moc s tím teď bojuju! Neskutečně moc Tě miluji, za chvíli bychom měli narozeniny, nedal si ani těch 25, opustil si mě příliš brzy. Mám Tě v hlavě, od rána do noci, jsi všude, všude ve mě i kolem mě... MILUJI TĚ a jsem bez Tebe zoufalá!  

Kotě moje, cokoli, úplně cokoli je lepší vnímat než to, že jsi mrtvý. Ta bolest je téměř nezvladatelná, i když se ji snažím těžce utlumit. Jenže už to jsem jen já, jen já sama a proti mě zbytek všeho, co zbylo po Tobě! Dá se to přežít za hroznou cenu, ale je to jediná věc, která pomáhá... Aspoň už jsem se tomu tady naučila říkat DOMA, a i když jsem tu v těsný izolaci, nemám chuť už nikoho vidět, nemám chuť to s nina prožívat, Ty lidi stáli vždy za nic a Tys mi to vždy říkal. Chybí mi Tvá něžnost a upřímnost, neměla jsem s Tebou strach z ničeho, jen, že mě třeba někdy opustíš... No a vidíš! Jsi prostě pryč, nejsi, jsi pryč, nenávratně, navždy. A už nikdy nemůžeme být tady spolu, chtěla bych si Tě vzít, být Tvá žena a každý den tvořit Tvůj život životem. Chtěla bych Tě držet za ruku ve všech příležitostech, který potkám, chtěla bych s Tebou zas sdílet ten každodenní život, stálo to za to! Bylo to to nejkrásnější, co jsem mohla zažít. MILUJI TĚ, moc si všeho, cos pro mě dělal vážím! ❤❤❤

Zlato moje, chybí mi s Tebou všechno, čím dál tím víc se přesvědčuju o tom, jak moc jsi byl výjimečný... Všechno s Tebou chutnalo tak jinak, všechno mě s Tebou bavilo, měla jsem jistotu, chlapa, o kterého se mohu opřít, chlapa, co mě potřebuje, chlapa, na kterého je absolutní spoleh. Nevydržel si beze mě, cítila jsem se tak důležitá! Vyrvala bych si srdce z těla, jak moc mě to bolí! Nikdy jsem si nechtěla ani představit, že Tě ztratím... Chtěla bych, aby ses mi vrátil! MILUJI TĚ a vždy budu, nosím Tě v sobě, jsi můj malej vesmír uvnitř mě... ♥♥♥

Miláčku, tolik mě zajímá, co se s Tebou stalo, kde jsi a jestli vůbec někde jsi, jestli něco cítíš, jestli o mě víš, jestli mě vnímáš, nebo jestli si upadl do věcného zapomnění... Potřebovala bych ještě čas, alespoň malinký kousek času, na to, abych mohla být s Tebou a říct Ti, že Tě moc miluji! Děkuji Ti za každou chvilku, za každou jednu vteřinu, za všechno! MILUJI TĚ, nadevše na světě a nikdy se to nezmění!!! ♥

Chci Ti dát lásku, mám jí v sobě tolik, mám jí uvnitř sebe a nedokážu ji v sobě tak hrozně moc dusit, potřebuju Ti ji dát a vědět, že ji přijímáš... Chci vzteky mlátit do Tvýho hrudníku a křičet, jak moc Tě miluji!!! Chci Tě držet za krk a dívat se Ti do očí, chci se na Tebe pověsit a spadnout do Tvojí náruče a vědět, že držíš, že nepoustíš, že mě pevně držíš! Chci brečet smíchy nad tím, co říkáš, chci Ti udělat žárlivou scénu, chci si na sebe vzít Tvoje zpocený triko, chci se přitisknout k Tvým zádům a vědět, že jsi blízko a nemůžeš mě opustit, chci Tě vidět jak vycházíš ze sprchy a stáhnout Tě do postele a hrát si s Tvými mokrými vlasy, chci Ti ráno nadávat, ať už ten budík konečně vypneš, chci vědět, že se mi v pořádku vrátíš domů!!! Chci, aby ses vrátil, chci vidět Tvůj úsměv, chci cítit, jak jsi šťastný, abych i já mohla být! PROSÍM, vzbuď mě! Moc Tě miluji, kotě, šíleně moc! ♥

Zase se přesunula hodina přes půlnoc a já tu ležím a vymýšlím v tý svojí hlavě kraviny... Kam až je člověk v hlavě schopný zajít, co všechno se v něm dokáže odehrát během jedné chvíle, co všechno může jedna lidská bytost nést na svých zádech... Tu bolest, kterou nesu já, musím teď už přede všema skrývat, nikdo o tom nechce mluvit, nikdo to nechápe, každý už to má za sebou, jen mě se to každý den drží a nevím, jak z toho utéct... Chtěla bych se rozběhnout a skočit do Tvé náruče, hledat Tě a najít Tě, mluvit na Tebe a dostat odpověď, zasmát se a vidět Tě, jak se směješ mě. Chtěla bych chytit Tvou ruku a projít nočním Táborem... Chtěla bych Ti celá patřit, chtěla bych být sevřená ve Tvém objetí a cítit Tvou sílu a teplo. Chtěla bych Tě hladit ve vlasech a klasicky Ti do všeho kecat, ach... Moc mi scházíš! Jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala, neznám nikoho, kdo by se s Tebou mohl srovnat a nikdy nikoho takového nepoznám.  VŽDY TĚ BUDU MILOVAT, VŽDY!!! ❤❤❤ Sluníčko moje...

Proboha, vrať se! Vrať se domů! Ještě jsme nic nestihli, chci s Tebou mít děti, chci s Tebou mít rodinu, Ty jsi má rodina!!! Potřebuju Tě tady! Umírám, už nemůžu takhle žít, v těch lžích a přetvářce... Nic jsem nepřekonala, ne, není to dobrý, není mi fajn, jen to říkám, aby mě všichni nechali bejt, protože pořád slyším jen "přece kvůli tomu nepřestaneš žít svůj život, všechno Tě teprve čeká". Kecy!!! Všechno odešlo s Tebou! Prostě se vrať, nebo pro mě přijď! Udělám cokoli, co budeš chtít, cokoli, co řekneš, ale zůstaň u mě, NEOPOUŠTĚJ MĚ! Miluji Tě a nedokážu to unést!!!

Lásko moje, prosím, zavřu teď oči... a až se ráno vzbudím, buď vedle mě, buď se mnou, chci Tě mít u sebe, chci být s Tebou, víc, než cokoli jiného na světě! Proboha, potřebuji Tě! Nemůžeš se mi takhle ztratit, já se v tom světě bez Tebe pohybovat neumím! Miláčku, prosím!!! Strašně moc Tě miluji! ♥♥♥

Zlato moje milovaný... ❤ Kéž by se potvrdila ta teorie, kéž by! Nic by mě netešilo víc, než vědět, žes byl šťastný, že to nebyl klam, že to bylo skutečné! Dneska jsem si zas vzpomněla na ty Tvoje zlozvyky a fakt jsem se nasmála! ❤ Tvůj humor, Tvá oddanost, Tvá něha, Tvá síla, Tvá ochrana, Tvůj hlas, Tvá útěcha, Tvé objetí, Tvoje gesta a pohyby, Tvoje spokojenost, chybí mi to! Všechno mi to nepopsatelně chybí!!! Kotě moje, jsi nejlepší chlap na celém světě a vím, že se Ti nikdy nikdo nevyrovná! Jsi totiž TOP! ❤❤❤ MILUJI TĚ!!!

Stále si říkám, jaké by to bylo, kdybys tady teď byl... Všechno by bylo jiné a já bych žila svůj velký životní sen! Strašně moc mě to všechno položilo, spálila jsem mosty všude, kde to bylo třeba a cítím se teď opravdu volná! Naučil si mě to Ty, nehledat smysl tam, kde žádný není a že ty lidi kolem mě jsou k ničemu... Měl si vždycky pravdu, vím to! Byla jsem jen moc tvrdohlavá na to, abych to přiznala. HROZNĚ MOC TĚ MILUJI, sluníčko moje! ❤❤❤

Zlatíčko moje, je to pět měsíců... Je to v hrozném rozporu, přijde mi to jako pár dní, co jsem Tě naposledy viděla a zároveň je to celá věčnost, kdy jsem s Tebou byla naposled! Strašně moc bych si přála umět kouzlit, vrátit to všechno zpátky, prožít to znovu! I kdybych měla prožít i tohle, udělala bych to, stálo by to za to, ten život po Tvém boku!!! Nedokážu popsat, jak moc mi scházíš, už je to tak dlouho, že se má slova často opakují a já nemám nové emoce, které bych Ti mohla věnovat... Kéž bych mohla vidět, jak stojíš na nádraží a čekáš na mě, kéž bych Tě viděla, jak běžíš a držíš si kalhoty, protože sis nevzal pásek, chtěla bych vidět, jak se mračíš, když Ti slunce svítí do očí, chtěla bych Tě vidět tancovat po pár pivech, chtěla bych Tě slyšet nadávat u hry, cos hrál, chtěla bych Tě vidět, jak do sebe láduješ jídlo, chtěla bych, abys mi celou noc funěl do ucha, chtěla bych Tě ráno vidět odcházet a večer na Tebe čekat! Chtěla bych žít, žít s Tebou... MOC TĚ MILUJI! Strašně moc!!! ♥

Ani nevíš, jak moc bych si přála cítit Tvůj dech, Tvůj tep, Tvou vůni... ❤ Ani nevíš, jak moc bych si přála jít s Tebou za ruku a vědět, že všechno máme ještě před sebou. Prožila jsem s Tebou to nejkrásnější období v mém životě a myslela jsem, že nás teprve všechno čeká, že to je začátek... Všechno bylo tak moc blízko, ale během chvíle se to sesypalo, všechno odešlo s Tebou, umřelo všechno! Chybíš mi a já to prostě nemůžu nijak zastavit! Čas plyne bez Tebe a já ho nemůžu vrátit zpátky! Jsem bezmocná a jsem moc zklamaná, protože už Tě nikdy neuvidím! MILUJI TĚ, celým svým srdcem, koťátko moje... ♥♥♥

Patří Ti celé mé srdce a vždy Ti patřit bude... Ten život už nikdy nemůžeme prožít spolu, ale ať budu kdekoli, ať udělám cokoli, všude Tě uvnitř ponesu s sebou! Věci, které mi po Tobě zůstaly budou mít vždy místo hned vedle těch mých! Jsi můj drahokam, který budu navždy opatrovat! To, že tady nejsi je má největší životní prohra, kterou asi nikdy nebudu schopna přijmout. Nikdy si nesplníme naše sny, ale já svůj život tak nějak nechci vzdát... hledám si nové sny a chtěla bych si je zkusit splnit! Snad mi to všechno, co si mě naučil bude oporou ve chvílích, kdy si ve svých krocích nebudu jistá. Snad mi ta bolest, se kterou se každý den vypořádávám jednou přinese sílu, se kterou budu umět pracovat. Doufám, že se nikdy nezměním, že budu vždy taková, jakou si mě miloval, doufám, že mě to, co se stalo nepoloží, ale nějak posune dál... Vím, že si mě moc miloval, vím, jak si byl jedinečný, byl si vysněný parťák do života! Nemám si už s kým povídat, s Tebou bylo všechno jiné! MILUJI TĚ, LÁSKO! ❤

Občas bych si na Tebe přála úplně zapomenout, vím, že je to hnusné, ale občas si ti tak říkám... Chtěla bych být zas ta svobodná volná holka plná snů, nežít každodenně s takovou tíhou, chtěla bych cítit štěstí, mít ze života radost, milovat ho... Protože já si nejsem jistá, jestli mě vzpomínky na Tebe udržují při životě, nebo jestli mě spíš zabíjejí... Přijdu si totiž uvnitř úplně mrtvá! S Tebou odešlo všechno, i kus mě samotné!!! MILUJI TĚ tak moc, že na to jednou umřu, na lásku, na smutek, na žal...

Proč? Proč Ty jsi tam a já jsem tady??? Tak strašně daleko, že jsme se už navždy rozdělili!!! Chybíš mi! Udusim se! Potřebuju Tě! Miluji Tě! Proč se to stalo?

Tolik mi scházíš, myslím, že začínám dost blbnout, možná je to ale jen má obrana, jak věřit v to, že ten život nějak pluje a funguje dál... Jen se na mě nesmíš zlobit, moc Tě o to prosím! MILUJI TĚ, zlatíčko moje a věř mi, že bych pro Tebe položila svůj vlastní život! Nic by mě neudělalo šťastnější, než vědět, že dýcháš, že jsi v pořádku, že prostě jsi!!! Dobrou noc... DĚKUJI TI ZA VŠECHNO, chlapečku můj milovanej! ❤♥❤

Víš, srdce mám na sračku,
A nevím si s tím rady,
Protože i když se pak sejdem,
Chci Tě teď a tady,
Z těch slz, co jsem vybrečela,
Bych mohla vytvořit oceán,
Chceš to zas budovat spolu,
Jenže teď stojíš tam sám,
Tolikrát jsem vytvořila,
Tvůj přízrak v mý hlavě,
A zpovídám se ze všeho,
Komu, přece Tobě,
Křičím Tvý jméno,
Do prázdna k Tobě promlouvám,
Smlouvám s ďáblem,
Za Tebe se přimlouvám,
Nabízím mu všechno,
Snažím se prodat svou duši,
Vykoupit Tě zpátky,
Černá Ti (NE)sluší,
Jsi pro mě můj vesmír,
A když nemohu být s Tebou,
Zoufale Tě prosím,
Vezmi mě tam s sebou.
MILUJI TĚ! ♥-❤-♥

Víš, co jsem vždycky milovala? Když jsme někde byli, všude lidi kolem a všichni v ruce telefon, seděli u večeře a telefon a neměli si co říct a my dva jsme to nikdy nedělali. Měli jsme k sobě takovou úctu, navíc jsme se pořád bavili, pořád jsme měli co říct... ❤ A taky jsem milovala bezpečí vedle Tebe, že se na mě nikdo ani nepodíval, když si byl po mém boku, protože z Tebe měli respekt, připadala jsem si neporazitelná. ❤ A myslím, že by mi mohla každá žena závidět, protože ať jsme byli kdekoli, vždy si měl oči jen pro mě a snažil se být vždy středem mé pozornosti. Dál jsem zbožňovala, že si uměl všechno ocenit, ať už jídlo, vyprané prádlo, vyžehlenou košili, mou vůni ve vlasech, krém na mých rukou, šaty, které jsem si oblékla, prostě si to všechno tak vnímal! Stále si mi říkal krásná slova, na mé zprávy si okamžitě reagoval... Říkal si, že neumíš vyjadřovat své city, já neznám nikoho, kdo by někomu vyjádřil tolik krásných citů, jako Ty mě každý den... MILUJI TĚ! Za to, kdo jsi byl! ❤

Je mi po Tobě hrozně smutno, chci to všechno vrátit zpátky! Chci Tebe zpátky, chci to všechno, co jsem s Tebou prožívala. Lásko moje, tolik mi chybíš! Chybí mi ten náš život, tolik bych si přála ho zase žít! Každé ráno Tě vidět vedle sebe, každou noc usínat ve Tvé blízkosti, všechno dělat s Tebou, chodit nakupovat, motat se v kuchyni, večeřet a snídat spolu. Chtěla bych poslouchat, jak mluvíš, Tvoje vtipy a to, jak moc jsi inteligentní, vždycky jsem milovala, když jsme se o něco hádali, nebo sázeli o dvacku, vzpomínáš? Byla to šílená sranda! Moc Tě miluji, chtěla bych do celého světa křičet "PROSÍM NEOPOUŠTĚJ MĚ!" Jenže už je to pryč... všechno je pryč! ❤ Proboha, tolik chci být s Tebou!

Kéž bych jednou šla v noci spát, ráno otevřela oči a spatřila Tě vedle sebe... Dotknout se Tě, políbit Tě, cítit tu Tvou elektrizující blízkost! Ten den, co se to stalo, jsem Ti ještě ráno psala, že mi s Tebou včera bylo nepopsatelně... A Tys mi na to odpověděl, že udeláš vše pro to, aby mi tak bylo každý den! Ne, nebyla to lež, opravdu od toho dne se každý den cítím NEPOPSATELNĚ! Protože ta bolest se popsat nedá... Nemůžu věřit tomu, že se naše cesty jednou pro vždy utnuly a že tady teď mám bloudit sama! Myslím, že jsem nemocná! Doufám, že se jednoho dne skutečně probudím vedle Tebe, jen Ti asi strašně vynadám, žes mě tady nechal, když si mi slíbil, že MY DVA NAVŽDY SPOLU... Miluji Tě, broučku, celým svým srdcem! ❤

Ani nevíš, kotě, co bych dala za to, abys tady mohl být... kráčet po mém boku, držet mě za ruku vždy, když někam jdeme, objímat mě na zastávce, líbat mě, když se dívám z okna, jíst z mého talíře, protože mě chceš provokovat, chrápat mi v noci do ucha... ♥ Prostě být tady se mnou, každý den, budovat náš svět, plnit si naše sny! Jsi tak daleko! Moc Tě miluji, vždy budeš mé srdce, jsi ten nejúžasnější člověk na světě!!! Nikdy nechci zapomenout ani vteřinu toho, co jsem se Tebou prožila... I když někdy cítím tak hlubokou bolest, že si říkám, jaké by to bylo Tě nikdy nepoznat a tuhle bolest nemuset nikdy prožít. Opravdu to nepřeju ani největšímu nepříteli... MILUJI TĚ! ❤❤❤

Lásko moje, pořád dokola se ptám, jestli si na mě pamatuješ, jestli o mě víš..? Stýská se Ti? A miluješ mě ještě pořád? A budeš mě milovat i zítra? A jestli se někdy někde setkáme, bude to jako tenkrát? Miláčku, Ty o mě nejspíš vůbec nemáš tušení, já Tebou žiju, ale Ty už mě asi neznáš... Víš, lidé mi říkají, že jsi tady stále se mnou, že na mě dáváš pozor a chráníš mě, jenže já Tě tady necítím. Cítím Tě jen skrz svoje vzpomínky, ale necítím, že bys tady někde blízko mě byl. Je mi smutno, cítím se osamělá, cítím, že nic už na světě nemá cenu. Přes víkend, za pouhé dva dny jsem zhubla 4 kila, jsem teď pořád unavená, jsem teď pořád tak divně otupělá, cítím se jako polomrtvá, chybíš mi, a to tak moc, že nedokážu nést svůj život, ne sama. Jsi tak daleko... Přála bych si, abys mě zase miloval, abys mě nikdy neopustil! MILUJI TĚ, celým svým srdcem, jsi pro mě všechno! ♥-♥-♥

Kéž bych se s tím dokázala aspoň nějak poprat, nějak se tomu přizpůsobit, nějak to přijmout a žít dál... Když se o to snažím, je to ještě horší, prostě už nejde žít normálně dál. A to, co bylo normální kdysi, to už je pasé... Přála bych si být silná a vnímat to trochu jinak, jenže já jsem hodně pohoršená tím, jak moc je nefér, že si odešel právě Ty! Slunce mého života, ta nejjasnější hvězda na obloze, pro mě ta jediná, která zářila, s Tebou zhaslo všechno! Život se stal něčím, co prostě musím přežít a i když bych si strašně moc přála ten život milovat a žít ho tak, jak jsem vždy chtěla, bez Tebe to už nikdy nepůjde. Byl si součástí všech mých snů, mých cílů a plánů... Byl si moje druhé já a od té doby, co tu nejsi, cítím se neúplná a zmatená. Pořád jsem tak nějak prostě doufala, že se vrátíš a stále mi to přijde, jako bys měl, protože když se dívám na Tvé fotky, nemůžu věřit, že nejsi!!! Nemůžu... Na to Tě příliš moc miluji! Kotě moje... ❤

Vím, že je prostě konec... Ty jsi tam, já tady, jsi tak strašně moc daleko, že mezi námi už není žádná spojitost. Existuje nějaký svět ještě potom? A v tom světě, víš o mě, pamatuješ si na mě, scházím Ti tak, jako Ty mě? Kdybych přišla za Tebou, poznal bys mě, věděl bys, kdo jsem, nebo bychom byli oba cizí? Nemůžu překonat, že je konec! Nemůžu se smířit s tím, že už nemám právo být Tvá a Ty můj... Chtěla bych se k Tobě přitisknout jako malá holka a být prostě zas na chvíli šťastná! Všechno to, co jsem prožila s Tebou, bylo to nejkrásnější v mém životě, lásku, kterou jsem k Tobě cítila a stále cítím, takovou už nikdy víc nepoznám, nikdo už mě nebude tolik milovat, ale nikdo mi už ani nemůže víc ublížit... To vědomí, že jsi pryč a já tam nemohu být s Tebou, to mě ničí! Kdo ví, jestli si mě ještě vůbec pamatuješ... Můj svět je bez Tebe prázdný a já si přijdu vážně bezmocná a taky nemocná. Těžce opilá láskou, láskou, na kterou nemám už právo... MILUJI TĚ! Snad to víš... ♥

Chci Tě zpátky, chci Tě mít u sebe, schovat se s Tebou pod deku a být zase šťastná... cítit se bezpečně, milovaně, cítit se hezká, cítit, že život má smysl... ❤❤❤

Víš, kotě moje, já vím, že i kdybych se snažila sebevíc žít ten život nějak normálně, nepůjde to. Prostě to už bez Tebe nejde, je to všechno divný, jsi všude kolem mě, ale nemůžu Tě obejmout, jsi ve všem, co dělám, vidím Tě prostě všude... Je to šílenost, dovádí mě to k šílenství! Dala bych cokoli na světě, aby Tvoje srdíčko tlouklo a mohla jsem Tě pevně obejmout! Jsi všechno, úplně všechno!!! Tvůj úsměv je to nejkrásnější na světě! Nemůžu překonat, že tady nejsi a nikdy nebudeš, tolik mi scházíš! Takhle se ten život žít nedá, už to nikdy nebude dobrý... Tak moc bych si přála mít zpátky ten skvělý život s Tebou! MILUJI TĚ, nejvíc na světě a navždy!!! ♥❤♥

Ten Tvůj překrásný úsměv, vždycky když ho vidím, vím, že bych pro něj zemřela... ♥ Tolik se mi po něm stýská! Chybí mi Tvůj hlas, který na mě mluví, když usínám, chybí mi s někým si hezky povídat, chybí mi Tvá blízkost, chybí mi ten pánský parfém z Tvého oblečení, které máš na sobě, chybí mi stát v autobuse a držet se Tě, chybí mi, jak se na mě díváš a jak mi říkáš všechny ty hezký věci, chybí mi jít po ulici a držet se za ruku, chybí mi mít mastnou pusu od pizzy a smát se u toho, chybí mi všechno! A to nepopsatelně moc! MILUJI TĚ, sluníčko moje... ♥❤♥

Ne, proboha už nechci takové sny, prosím... Tohle mi nedělej! To mě ničí! Kdyby to byla pravda, v životě bych to neunesla. Modlím se každý den za to, aby to tak nebylo! Miluji Tě, dýchala jsem jen pro Tebe, žila jsem a stále žiju jen Tebou, zlato! Prosím, nezlob se na mě... Vždyť Ty víš, jak moc mi scházíš, že bez Tebe nemohu žít!

Broučku můj, cítím se tak strašně daleko od celého světa... Každý den bez Tebe je nekonečný, jenže pak si uvědomím, jak už je to dlooooouho, co jsem Tě naposledy viděla. A dala bych vše za to, abych Tě mohla vidět zas. Chtěla bych Tě políbit na čelo a zlíbat Tvoje překrásné ruce... ♥ Strašně moc se mi stýská po těch našich vtípkách, ty naše hlášky a smích, hysterický smích, hlavně ten Tvůj! Neskutečně moc Tě miluji, je mi po Tobě hrozně smutno!!! ❤❤❤

Je mi strašně moc smutno, kotě!!! Jsem vděčná, že teď dokážu spát, aspoň to nemusím vnímat... Chtěla bych se probudit za hrozně dlouho, nebo raději už vůbec, to by bylo, být zase s Tebou, zase my dva... ♥ Ach! Já už takhle dál nemůžu...

Jsi celý můj život, kéž bych mohla vyběhnout na ulici, zakřičet Tvé jméno a slyšet odpověď... ♥

Miláčku jsem k Tobě poslední dny dost krutá, viď? Asi je to má bezmoc, má bolest a taky můj vztek... Vážně jsem hrozně dlouho budovala svůj život, chtěla jsem ho žít naplno, s vášní, s láskou, respektem, chtěla jsem ho žít správně, spravedlivě, chtěla jsem toho hodně dokázat a hodně toho po sobě nechat. Pamatuješ, jednou jsme seděli na posteli a já Ti říkala, co bych všechno chtěla pro svoje/naše děti. Chytla jsem se za břicho a řekla jsem: " Ještě vás nemám, ale slibuju, že budu ta nejlepší máma a že pro vás udělám všechno na světě." Pro ty dny jsem žila, dny, kdy budeme mít rodinu, kdy bude všechno fajn... Byl to můj největší sen a nikdy jsem netušila, že se mi nesplní! Den co den se sama sebe ptám, proč se to stalo. Den co den čekám na nějakou odpověď. Teď bych si nepřála nic víc, než cítit Tvůj dech a slyšet tlukot Tvého srdce! MILUJI TĚ, celým svým srdcem. MILUJI TĚ víc, než to dokážu vůbec snést a nemůžu se z toho dostat! Odpusť mi, prosím... ♥♥♥

Sám dobře víš, jak moc jsem dřela, co všechno jsem musela překonat, s čím vším se vyrovnat, co všechno jsem musela udělat a dokázat, abych se dostala až tam, kde jsem byla... Tolik let jsem to všechno budovala, stokrát jsem spadla, ale vždycky jsem vstala a zkusila to znova, moje povaha se nikdy nezměnila, vždycky jsem zůstala svá a Ty víš, že když jsem něco chtěla, bylo to buď na sto procent, nebo nic! Proboha, tolik jsem se snažila, aby můj/náš život byl alespoň trochu velkolepý... A pak sis to všechno odnesl s sebou... Musela jsem někde udělat zatraceně velikou chybu, jen pořád nemohu přijít na to kde! Nevím to! A je mi to strašně moc líto!!!

Lásko moje, připadám si už jako blázen, vždyť já na Tebe pořád mluvím, nahlas, povídám si s Tebou... Směju se na Tebe, říkám Ti vtipy a každou noc si představuju, že ten svetr není jen kus oblečení, ale že to jsi Ty! Je mi hrozně smutno! Každý mi říká, že se nemám tak trápit, jenže já Tě tak šíleně moc miluji!!! Jak můžu jít dál, jak se nemám trápit, vždyť já jsem ráda, když vylezu ven, když se najim, když se usměju... Visela jsem na Tobě, znamenal si pro mě všechno a všechno, co jsem dělala bylo kvůli Tobě, nám a naší budoucnosti. Měla jsem na dosah absolutní štěstí, stačilo tak málo a měli bychom už úplně vše, stačilo by jen plnit si naše sny...  Vždycky to říkám-byla jsem tak blízko! A najednou mi přijdou domů oznámit, že všechno, co jsem měla, je pryč!!! Neskutečně se mi stýská, nemám tušení, jak se mám chovat, jak mám jít dál. Pro mě ten život prostě skončil, pro mě nepokračuje dál... Tohle není život! MOC TĚ MILUJI, KOŤÁTKO ❤♥❤

Miláčku, já už nevím, co se dá ještě unést... Promiň, já prostě dnes nějak nemám co napsat, všechno, co jsem potřebovala jsem řekla na hřbitově. Chtěla bych si promluvit osobně, víš? Prostě z očí do očí a chtěla bych se Tě zeptat na tolik věcí, ani mě nikdy nenapadlo, že bych se na to měla ptát, což mě moc mrzí... Víš, že bych za Tebe položila vlastní život! A jak moc ráda bych to udělala!!! Strašně strašně moc Tě miluji a strašně strašně moc se trápím!!! Odpočívej, já to zkusím taky... ❤

Jsem zlomená tak moc, jak jen lidská bytost být může... Myslím, že se s tím nikdy nesmířím! A vím, že Ti budu navždy odevzdaná jako věrnej pes!

Koťátko moje, jsem tak vynervovaná... Dnes zase jedu TAM za Tebou, je mi z toho špatně! Asi tohle už nedokážu zvládnout... Ty návštěvy tam jsou hrozné, dívat se na to........... Ani to neumím popsat! Vím jen, že mi z toho je hrozně a když tam stojím a vidím, co mi z Tebe zbylo, vidím, Tvou fotku,vidím tu odpornou vzdálenost mezi námi, chce se mi křičet, chce se mi umřít... Je to něco úplně nemyslitelného! Kéž by se to nikdy nestalo, už prostě nemůžu! Umírám tady bez Tebe, nedokážu se poprat vůbec s ničím, jsem tak propadlá tomu všemu, jsem propadlá Tobě. Utopila, udusila jsem se v Tobě! MILUJI TĚ, navždy!

Nikdo nemá právo soudit něco, o čem nic neví... Tu bolest, kterou prožívám se mnou nikdo necítí! Ze slz, co jsem vyplakala by mohl být oceán a z bolesti, kterou cítím, by mohli vytvořit krutý trest smrti! Za celou dobu Ti nikdo nevyjádřil tolik úcty, co já. A když už Tě všichni tak hrozně moc a hrozně dlouho znali, mohli aspoň jít a zapálit Ti na hřbitově svíčku, mohli místo nemístných poznámek vzít telefon a poslat mi pitomou zprávu, jak to zvládám... Svět se zbláznil, lidi nemají charakter a já ačkoli jsem Tě znala mnoho let, začínám se ptát, zda jsem Tě opravdu znala! Scházíš mi, chtěla bych si sednout naproti Tobě, podívat se Ti do očí a upřímně si promluvit o tolika věcech! Chtěla bych mluvit, hodiny a hodiny... a myslím, že by bylo hodně o čem! Je mi to všechno strašně moc líto! Vůbec nic nechápu... Miluji Tě! Jenže dnes se strašně zlobim!!!

Jak moc bych Tě chtěla obejmout, strašně pevně a nikdy Tě ze své náruče nepustit! Už bych tu chybu nikdy neudělala! Už bych NIKDY nedovolila, abys mě opustil!!!

Je mi tak smutno, zlato moje... Prospala jsem včera strašně moc hodin, sice přerušovaně, ale měla jsem chuť všechno zaspat! Mám pocit, že se můj život nikam nehýbe a že se snad už ani nikdy nepohne... Každý den čekám, kdy se dozvím, co se tam tenkrát stalo a proč! Věřím, že když budu vědět pravdu, spadne ze mě obrovská tíha! Šíleně moc mi scházíš... Miluji Tě! Doufám, že můj život nebude příliš dlouhý, abych mohla být s Tebou co nejdřív a doufám, že spolu potom budeme... ❤♥❤ Doufám, že se potom setkáme, nikdy už Tě nepustím!

Lásko moje, jakto, že nejsi tady? Já tyhle noci bez spánku už nevydržím... Nedokážu si lehnout do postele a spát, když Ty jsi pryč! Byla jsem zvyklá usínat s Tebou, vadilo mi Tvoje chrápání a teď bych za něj dala všechno, za to, abys mi funěl do uší každou noc... Já nevím, jak tohle můžu překonat, to prostě nejde! Pořád to nechápu, nemůžu se s tím smířit, potřebuju Tě tady, chci Tě tady! Nedokážu bez Tebe žít, jsi můj dech!!! Proboha... Asi se zblázním, ztrácím svou mysl, která utíká úplně někam do neznáma! Nechci to takhle, nechci, abys byl pryč! A zoufale se denně ptám všech démonů, za jakou cenu Tě mohu vykoupit... Obětovala bych VŠECHNO! Nejsem na život bez Tebe připravená! Šíleně moc Tě miluji, z celého svého srdce a na věky věků! Slibuji! ❤❤❤ Já už nemůžu, dusím to v sobě tak moc, že to jednou udusí mě...

Na světě není nikdo, s kým bych si teď přála být víc... Jsi moje všechno, jsi celý můj svět! Nedokážu to už takhle, jsem z toho vážně moc unavená... Sluníčko moje, kéž bych tam mohla být místo Tebe! Udělala bych to pro Tebe tak ráda... Strašně moc mi scházíš, miluji Tě, nadevše na světě!!! ♥ Víš to přece... ❤

Kotě, už to trápení neunesu... Víš, člověk to vážně počítá! Nejdříve to byla ta první noc, kdy jsem věděla, že ji musím přežít... Pak jsem týden chodila jako mrtvola, vůbec jsem nejedla, neudržela jsem se na nohou, další týden jsem lezla za Tvými přáteli, abychom o tom mluvili a řešili to, pak to byl měsíc, úplně šílenej měsíc, kdy jsem stihla udělat hrozně moc špatných rozhodnutí, která už nejdou vrátit. Pak to byly dva měsíce, pak tři a po těch jsem myslela, že to nejhorší je za mnou a že přijde čas přijetí reality... Nejdřív to tak vypadalo, jenže pak se to všechno zvrtlo, zasekla jsem se na místě a nemohu se z něj hnout! Vůbec nevím, jak a kam mám jít dál... Je to šílenost! A za chvíli to bude půl roku, pak rok, pak dva, pět, deset, dvacet let a tak dál... Ani si nepřeju dožít se tak dlouhého věku! Už teď je pro mě život jen taková povinnost, to poslední, co jsem si přála je ztratit Tě. Myslím, že to nemůžu nikdy přijmout... na to Tě až příliš miluji! ♥

Koťátko moje, není to fér! Já jsem prostě jednou v životě měla chlapa, kterému jsem věřila a cítila se s ním bezpečně! Měla jsem člověka, co mě tahal nahoru, co mě vedl, co mě miloval... Jsi víc, než všechny zázraky a dokonalosti světa! Jsi pro mě vším, nejsi tady přes 4 měsíce a já nežiju ničím jiným, než vzpomínkama na Tebe! Dala bych všechno za to, aby ses mohl vrátit... Svět se zbláznil! Chybí mi ten Tvůj charakter, ten skutečný charakter drsného chlapa se srdcem... Cítím se, jako bys byl celou dobu jen sen! Je to neuvěřitelné!!! MILUJI TĚ, myslím na Tebe od rána do večera! Prostě pořád... sluníčko moje! ❤♥❤

Broučku, mám Tvou fotku jako pozadí na mobilu, vždycky když ji vidím, ten úsměv a ten pohled, prostě to nemohu pochopit! Jako bys nikdy neodešel, jako bych měla být za chvíli s Tebou... Byla doba, kdy jsem si říkala, že jsem to nějak pochopila, ale že ses tím nikdy nesmířím... Blbost! Nepochopila a nechápu to stále! Myslím, že to nepochopím nikdy! Chybíš mi! Ty a život s Tebou! ♥♥♥ MILUJI TĚ!

Nemůžu ten sen dostat z hlavy! Mám ten Tvůj úsměv tak čerstvě v paměti... jako bychom se včera viděli, bylo to vážně tak skutečné! Jsi prostě úplně všude! MILUJI TĚ! ♥

Zlatíčko, dala bych prostě cokoli, včetně svého života za to, abys tady byl... ještě aspoň den, dva, nebo celý můj život! Vždycky jsem si říkala, že bych nikdy nechtěla zažít ztratit někoho z rodiny, nebo koukat, jak je někdo vážně nemocný! Byl to takovej můj strašák celý život... zažila jsem to jako malá holka a už jsem to nikdy zažít nechtěla! Přesto, stalo se mi úplně to nejhorší, co se mi mohlo stát! Stýská se mi po Tobě, po našem domově, byla chyba ten byt pustit, ale asi jsem potřebovala zmizet, v tom bytě jsem nemohla vydržet, byls všude... myslela jsem, že uteču vzpomínkám, ale je jedno, jak jsem daleko, prostě jsi pro mě stále všude! Hlavně jsi tu pořád, ať dělám cokoli, nedá se to utišit, ani zkrotit! Kotě, jsem do Tebe tak ponořená, jsem pohlcená jen vzpomínkama! Už nic není, život jako by se úplně vytratil ze světa! Je mi strašně, když vím, že nemohu být s Tebou a objímat Tě! Posílám Ti milión polibků, MILUJI TĚ! ❤❤❤

Zlatíčko moje, odpoledne jsem si šla lehnout, nebylo mi dobře... a zdál se mi ten nejkrásnější sen, co se mi kdy mohl zdát! Stál si u mě a objímal si mě, smál ses na mě a říkal si, ať se netrápím, že budeme zase spolu, že k sobě patříme a že jsme spolu byli vždycky! Že ale teď musím najít sama sebe a žít život desetkrát víc i za Tebe... Byl si tak klidný a vyrovnaný, hladila jsem Tvoje ruce a říkala, ještě nechoď! Bylo to jako skutečnost, byl to můj nejkrásnější zážitek od doby, cos odešel! Neumím ani popsat, jak strašně moc mě ten sen pohltil! Kéž by to byla pravda... Strašně moc Tě miluji! Teď už vím, že se na mě nezlobíš a že i když jsi daleko, pořád mě miluješ, jako já Tebe! ❤♥❤

Miláčku, stýská se mi! Nevím, jak to mám přežít, nic nedává smysl, bez Tebe je všechno tak zbytečný! Nikdy si nezvyknu na tu osamělost, zoufalost, bezmoc... nikdy nepřijmu tu bolest! Včera jsem prohlížela Tvé dopisy, to, co v nich píšeš, to je neuvěřitelný! ❤ Dala bych všechno na světě, abych mohla taková slova od Tebe ještě někdy dostat! Je mi bez Tebe smutno, chybí mi Tvůj smích, Tvůj dotek, Tvá blízkost, taková ta blízkost, kdy je člověku horko, zvedá se mu tep a motá se mu hlava! A usínat bez Tebe každou noc, probouzet se bez Tebe každé ráno! Tohle jsem přece nikdy nechtěla, to je to poslední, co jsem od života chtěla! Je mi to strašně moc líto, chtěla bych Tě tady mít a dělat Tě šťastným! MILUJI TĚ, sluníčko moje... Nezapomeň na mě!

Broučku, psala Ti i moje mamka! Stály jsme venku s Tvou fotkou, koukaly nahoru a zapálily svíčku, která Ti tam pak hořela... Bylo mi bez Tebe fakt hrozně! Je mi to tak moc líto, miluji Tě! ❤♥❤

VRAŤ SE! Musím Tě obejmout a říct Ti, jak moc Tě miluji!!!

Zlato, kéž bych Tě tak mohla mít... kdybys tady byl, svalila bych se Ti k nohám jak oddanej pes! Věř mi! Cítím v sobě takový věci, že to nedokážu ani popsat!!! Myslím, že už je to chorobná posedlost Tebou! Kdo by Tě taky nemiloval... že? Tebe nejde nezbožňovat! ♥

Nevim,jak to chodi tam nahore...ale pokud I tam...tak preju jen to NEJ...

Krásnej novej rok, kotě! Děkuji Ti za ten 2017, prožila jsem to nejlepší s Tebou!!! ♥♥♥ MILUJI TĚ!

Lásko moje, Ty můj parťáku, můj příteli, moje slunce, moje hvězdo, můj vesmíre... Nikoho bych si dnes nepřála mít po boku tak, jako Tebe! Je mi to tak moc líto, že s Tebou nemohu být. O půlnoci se na Tebe budu dívat!!! Moc Tě miluji! Strašně moc, scházíš mi víc, než si dovede kdo představit. Jsi celý můj život!Jsem ta holka se zlomeným srdcem...

Kotě moje zlatý, dneškem končí tenhle rok... byl to nejbláznivější rok mého života! Na jednu stranu byl strašně nádhernej, za to, co jsem s Tebou prožila, za každý den, za každý zážitek... a děkuju Ti za to! ♥ A zároveň to byl ten nejhorší rok mého života, vzal mi Tebe, a za to ten rok nenávidím... Ani nevíš, jak bych o půlnoci chtěla být s Tebou, držet Tě za ruku, dát Ti pusu, koukat na oblohu a říkat si, že teď to bude dobrý... Já vím, že dobrý to už nikdy nebude... ale budu se dívat na tu oblohu a budu doufat, že tam někde jsi a koukáš zase na mě! MILUJI TĚ! Strašně mi chybíš, zlatíčko... ❤❤❤

Broučku můj, doteď jsem ještě nespala, celou noc vzhůru a v slzách a ještě asi stále moje tělo nehodlá odpočívat... přitom jsem tak vyčerpaná! Ach, pamatuješ ty naše snídaně? To jsem tak zbožňovala!!! Vždycky Tys šel nakoupit, já prostřela stůl, vše jsem připravila, aby to vypadalo krásně, přitáhli jsme stolek k posteli, koukali na dětský pohádky a papali pod peřinou... ❤❤❤ A pak přecpaný jsme ještě usnuli, většinou já Tobě na hrudníku, jak jsem se skrz Tebe dívala na telku... no, byla jsem vzhůru hned, jak si vydal první medvědí chráp... ❤ Jak moc mi tohle chybí, byl to takovej náš víkendovej rituál! Chtěla bych být s Tebou, mít Tě blízko u sebe... MILUJI TĚ, sluníčko moje! ♥

Ničí mě to, zabíjí mě to... ten pocit, že Ti nemohu pomoct, že je všechno pryč a nemůžu nic udělat! Nikdy si neodpustím, že jsem Tě pustila do práce, že jsem chtěla, abys tam zůstal, když si chtěl dát výpověď, měla jsem Tě nechat! Nikdy si to neodpustím!!! Nechala jsem Tě odejít a čekala na Tebe, aniž bych vůbec tušila, že se nevrátíš domů. Objímala jsem Tě a smála se na Tebe ještě ráno, ani ne pět hodin předtím jsem Tě držela v náruči a neměla ponětí, že je to úplně naposledy! Proboha, chci to vrátit zpátky! Tak aspoň do chvíle, kdy jsem to ještě nevěděla... ale když ses během hodiny neozval, věděla jsem, že je něco zle, protože jsme byli v kontaktu neustále!!! Tak moc bych Ti chtěla pomoct, být tam místo Tebe, aby to potkalo mě. Bez váhání bych za Tebe život položila! Tohle prostě nemůžu nikdy překonat!!! Odpusť mi, že jsem Tě nechala ráno odejít, odpusť mi, že jsem tady zůstala, když Tobě čas vypršel, odpusť mi, že se to nestalo mě, ani nevíš, jak ráda bych to vzala na sebe! Odpusť!

Asi z toho zešílím, přeskočí mi... Chci Tě mít doma, chci, aby ses vrátil, chci abys tady byl se mnou a budoval to, co jsme si slíbili! Chci Tě od rána do večera objímat a říkat Ti, jak moc Tě miluji! Chci být jen s Tebou, vzdala bych se všeho a všech!!! Jsi moje všechno, na Tobě jsem svůj život postavila, já na tohle nejsem připravená a nevím, jak se k tomu mám postavit teď! Všechno jsem vložila do Tebe, nic mi tady nezbylo! Miláčku můj... ❤❤❤ Já nevím, co mám dělat! Ty se na mě zlobíš? Nebo proč mi aspoň nepomůžeš najít odpověď... Jestli se na mě zlobíš, ať už za cokoli, prosím, odpusť mi to! Už se nezlob! Šíleně moc Tě miluji ♥♥♥ Ztrácím bez Tebe chuť žít, už nemůžu...

Ptám se, kotě, jestli život může být víc šílenější... Během jedné jediné minuty se všechno navždy změní? Jak to? Celý život o něčem sníš, buduješ to, bojuješ, snažíš se, překonáváš každou překážku a když si říkáš, že to špatný máš už vybráno, že to máš snad už za sebou a že už Tě konečně čeká to hezký, tak klesneš na úplné dno! Nikdy v životě jsem nebyla tam, kde jsem teď... způsobilo to, že se budu zas o to víc bát! Jak mám žít já, když tady nejsi..? Ach, tak moc ztrácím chuť do života! Všechno se mi zhnusilo, jsem unavená, už to takhle nechci! Víš, co bych si strašně moc přála, přála bych si zas Tě rozesmát! ❤ Ty si chápal můj humor jinak, než všichni ostatní! Byla to pro mě vždy čest, když jsem Tě dokázala rozesmát a milovala jsem ten Tvůj hysterický smích, vždy jsem měla takové za dosti učinění! Kéž bych tak mohla vidět Tě, jak se od srdce směješ! Prosím, nevzdaluj se alespoň v mých myšlenkách! Nevzdaluj se nikdy, protože Tě nepopsatelně moc miluji a Ty myšlenky mě udržují naživu!

Jsi můj nejlepší přítel a to přátelství mi šíleně chybí! Tvá ochrana, humor, útěcha, byl na Tebe vždycky spoleh a cos řekl, platilo. Cítila jsem klid, když jsem byla s Tebou! Chybí mi to!
Jsi můj milovaný chlapeček, chybí mi ta láska! Tvoje objetí, polibky, držení za ruku, usínání ve Tvé náruči, hlazení Tvých vlasů, touha po Tobě... ❤
Jsi nejlepší člověk na světě, chybí mi obdivovat Tě! Za všechno! Za Tvou sílu, kuráž, odhodlanost, zarputilost, tvrdohlavost, laskavost, jemnost, upřímnost...
Nikdy se nevyrovnám s tím, že jsem Tě ztratila. Jak svého nejlepšího přítele, tak lásku mého života, nikdy se nevyrovnám s tím, že Ti bylo pouhých 24 let a že jsem Ti nestihla ukázat a dát všechno, co jsem chtěla! Odevzdala jsem Ti svou duši, své srdce, odvezdala jsem se Ti celá, vždy budu patřit Tobě a je jedno, jak daleko jsi, láska kterou k Tobě cítím nemá žádné podmínky, žádné hranice, žádné limity. ❤♥❤ MILUJI TĚ!

Lásko moje, znám Tě od malinka a od první chvíle, co jsem Tě poznala až do chvíle, kdy jsem Tě viděla naposledy, jsem k Tobě cítila (a stále cítím) něco jiného, výjimečného. Vždycky mě na Tobě pohlcovaly dvě věci, Tvá okouzlující krása a Tvůj neskutečný charakter!!! Jsem úplně posedlá a zaslepená láskou k Tobě! Nemohu bez Tebe dýchat! Nedokážu pochopit, že tu nejsi a co mě opravdu tíží je to, že stále nevím proč. Slibuji Ti, že si na to počkám, protože v mých očích si právě Ty miloval život asi víc, než kdokoli jiný, koho znám. Psali jsme si i z koupelny, od rána do večera jsme byli v kontaktu, když jsme byli v práci, nevydrželi jsme bez sebe, nedokážu se smířit, že je prostě konec! Naše poslední společná noc, patří k těm nejhezčím! Kotě, ještě 21. si mi psal, že jsem Tvé srdce, že o mě nikdy nechceš přijít! A 22. dopoledne si mi psal, že se těšíš domů, pár minut předtím si mi ještě psal! Proboha, tak proč Tě teď nemám u sebe, jsi tak daleko, tak moc daleko. Zoufale to bolí! MILUJI TĚ!

Ty moje zlatíčko... ❤ Svírá se mi hrudník, když si uvědomím, že už Tě nikdy nespatřím. Moc mi chybí Tvoje zprávy a Tvoje slova, ten absolutní klid a bezpečí po Tvém boku! A taky Tvá krása, přála bych si vidět ji, tu nejkrásnější bytost na celém světě! Chtěla jsem, abys byl šťastný, hrozně mi na tom záleželo, brala jsem to jako svůj životní úkol... Milovala jsem náš domov, díky Tobě! Jenže teď bych tam asi nevydržela, proto jsem se odstěhovala daleko! Tak moc Tě potřebuji, tolik bych si s Tebou potřebovala popovídat a taky obejmout, chlapečku můj... MILUJI TĚ! Víš to, že ano? Doufám, žes o tom nikdy ani trochu nepochyboval... ♥

Sluníčko moje, absolutně si bez Tebe teď nevím rady... Vždycky jsem věřila, že my dva NAVŽDY, vím, že s Tebou bych dokázala úplně všechno! Všechno jsme měli na dosah! Měli jsme úplně vše a to, co jsem s Tebou prožívala bylo to nejkrásnější v mém životě. Prostě to nikdy nepochopím... Hrozně mi scházíš, kotě! Z celého svého srdce Tě miluji... ♥❤♥

Nemůžu to pochopit!!! Tolik mě to bolí, stýská se mi... kdybys tu byl, všechno by bylo jinak! In the black mid-winter... ♥

Já nevím, co mám říct... moc Tě miluji, chlapečku můj!!! ♥♥♥

Zlatíčko moje, vůbec nevím jak, ale přežila jsem to... Strašně to leží ve mě, nedokážu o tom mluvit, neumím ty pocity popsat, občas to ze sebe aspoň trochu vypíšu. Včera jsem ani nedělala stromek, zrušila jsem na truc všechny tradice, k obědu jsem měla smažený sýr a k večeři chlebíčky, jako vyjádření úcty k Tobě jsem řekla, že si prostě ke stolu nesednu! A mamka mě ve všem respektovala! Večer jsme byli v hospůdce a já rozdávala úsměvy na všechny strany... absolutně to nechápu! Nevím, jak to dělám, jsem sama na sebe hrdá, tak moc jsem na sebe hrdá! Možná je to hodně tím, že když jsem potřebovala přátelé a mluvit o tom, byla jsem na to úplně sama a přátelé se vytratili, teď už o tom nechci mluvit já, probojovala jsem si to z úplného dna až sem... Bez přátel, rodiny, stěhování, nástup na vejšku, s neskutečnou bolestí v sobě a teď jsem tady! Díky Tobě, vzpomínám na všechno, cos mi kdy řekl a snažím se být taková, jaká bys chtěl, abych byla! Děkuji Ti za vše, hluboce Tě miluji, Marku ♥

Ty jo, tolik to bolí!!! Ale asi mám vybráno na celý život! Poznat někoho tak dokonalého, to se jen tak nestává lidem za celý dlouhý život, mě se to stalo a každý den, kdy si za mnou tři hodinky jezdil domů z práce, to byla fakt láska... asi málokdo může říct, že cítil někdy v životě to, co já! Měla jsem štěstí, měla jsem Tebe! A tolik lásky, kolik si mi dal, tolik mi dnes chybí. Přesně tolik jsem totiž ztratila... Miluji Tě! Nejvíc na celém světě!!! Bolí mě to, tak už mi sakra odpusť!!! ♥♥♥

Dala bych vse na svete,aby jste zase mohli byt spolu.Ne jen dnes,ale cely zivot...Aby tve srdce tlouklo jen pro ni a naopak...Kez bych mela tu moc a mohla udelat kouzlo.Koukam se na svoji dceru,jak je zoufala a nestastna...tolik to boli.Chybite mi... VY DVA SPOLU...

Myslím si, že nemůže být nic smutnější, než to, že nemohu být na Vánoce s Tebou! Bolí mě to, chlapečku můj... ♥

LA FAMILIA DE SANGRE! ♥❤♥ Miluji Tě!

Koťátko moje, čekala jsem na půlnoc... S neskutečně velikou bolestí Ti posílám tisíce vánočních polibků. Šíleně mě bolí, že nemohu být dnes s Tebou, protože Ty jsi to jediné, co bych si k Vánocům přála! ♥ Chlapečku můj milovanej, dala bych cokoli, COKOLI na světě za to, abych Tě mohla spatřit a obejmout! Miluji Tě celým svým srdcem a věř mi, že navždy budu! Ať si kdekoli, buď šťastný, vždycky jsem si přála, abys byl a také jsem myslela, že Tě šťastným udělám já. Jako holka, žena i přítel jsem zřejmě hodně selhala a je mi to strašně moc líto! Prosím, moc Tě prosím, odpusť mi to! MILUJI TĚ, sluníčko... ❤❤❤ A přeju si Tebe, protože jsou Vánoce a o Vánocích se dějí zázraky!

Leží to uvnitř mě, jako nějakej podělanej balvan, co mě tahá ke dnu! Kam až člověk dokáže ve svojí mysli klesnout, když cítí bolest... Kam až člověka myšlenky zavedou, jako by opravdu sám stál na prahu smrti, nebo jako když čekáš na rozsudek před pekelnou bránou... To, co mě děsí, je strach, že už Tě pak nikdy nepotkám! MILUJI TĚ, a ne pro nic za nic se říká "láska až za hrob"... Smrt je silná, ale láska je mnohem, mnohem silnější! MILUJI TĚ, nekonečně moc! ❤

Broučku ❤ Nic na světě bych si nepřála víc, než aby ses vrátil, vrátil domů... Chtěla bych se schovat do Tvé náruče a usnout s hlavou na Tvém hrudníku, chtěla bych být tak blízko Tebe, jak jen to jde, chtěla bych být třeba déšť, nebo sluneční paprsek, obojí je Ti teď mnohem blíž, než kam mohu dosáhnout já... Šíleně moc Tě miluji! ❤ Tak moc o Tobě sním, tak moc toužím Tě spatřit a dotknout se Tě... Tak moc bych chtěla znovu pocítit, jaké to je, když se ke mě přiblížíš tak blízko, až cítím Tvůj tep... Ten svůj bych zastavila pro ten Tvůj. Máš pro mě větší cenu, než všechno na světě! Kéž bych Tě poslouchala!!! Je mi to moc líto, prosím, odpusť mi, moc Tě prosím, lásko moje... ♥

Pamatuji si mnoho Tvých pohledů, ale nikdy nezapomenu, jakým způsobem ses díval na mě... Tak jako nikdo jiný předtím, tak jako se už nikdy nikdo podívat nedokáže. Ten pohled mám navždy v hlavě!!! MILUJI TĚ ❤♥❤

Oceán ve Tvých modrých očích, nakažlivost Tvého smíchu, Tvé plné rty, Tvé vášnivé polibky, Tvůj pronikavý hlas, Tvá okouzlující slova, Tvůj voňavý krk, Tvůj horký dech, Tvé nádherné ruce, Tvá bezpečná náruč, Tvé utěšující objetí, Tvůj elektrizující dotek, Tvoje něžné pohlazení, Tvůj pulzující hrudník, Tvá veliká záda, Tvoje malinký ouška a nos, Tvůj důstojný postoj, Tvůj tvrdý výraz, Tvá průhledná gesta, Tvoje máchání rukama, Tvé neustálé házení si s věcma za zádama, Tvoje sahání do vlasů, Tvůj chronický kašel, Tvůj dokonalý humor, Tvoje propínání prstů u nohou, Tvoje plácání po břiše, Tvůj způsob, jakým jíš, Tvé vztekání u her, Tvá radost, když Ti donesou pizzu, Tvůj super vyjadřovací talent, co mě doháněl k šílenství, Tvůj styl oblékání, Tvé rozepínání pásku, když si šel jíst, Tvá víra, ta neústupnost, když si něčemu věřil! To všechno jsem kdysi měla, jen dnes to má větší hodnotu, kterou jsem předtím vnímala jinak. Myslela jsem, že mě budeš provázet celým životem. LÁSKO, MILUJI TĚ! ♥

Zlato moje, čas tak rychle běží, jsou to 4 měsíce života bez Tebe! Za ty čtyři měsíce jsem vyplakala snad moře slz, vykřičela ze sebe tolik věcí, co jsem v sobě dusila, naučila jsem se nemít s nikým soucit, tak jak si to vždy říkal, utvrdila jsem se, že má hrdost je nezlomná a že raději než prosit o pomoc, spálím mosty, naučila jsem se vydržet sama se sebou a svými náladami, přestala jsem si kousat nehty, začala jsem kouřit v pokoji, což jsem předtím nesnášela, a přes nezkrotnou touhu být s Tebou, jsem se naučila chtít to přežít a nechvátat za Tebou. Neumím si totiž představit, že by teď mělo všechno skončit, mám chuť ještě něco udělat, něco dokázat, nechat tady odkaz a mám chuť ještě vidět svět. Uvnitř jsem úplně mrtvá a celé dny jen sním o Tobě, ale taky vím, že se jednou vrátím ještě silnější a že ten svět poznám a splním nám naše sny za nás oba! Pro Tebe!!! ❤ Abych Ti pak měla co vyprávět, až se sejdeme... Všechno si mě naučil Ty! DĚKUJU! Moc Tě miluji, navždy kotě ♥ NAVŽDY!

Sluníčko moje, dnes je tak divné počasí, zajímalo by mě, jak je to TAM u Tebe... Jestli Ti není zima a tak... Na Vánoce se díky bohu vracím DOMŮ! ❤ Budu vzpomínat, jak jsme je tam minulý rok trávili spolu! Víš, myslela jsem si, že jsme si fakt souzený, a ty kecy o spřízněných duších, myslela jsem, že něco takového jsme, když se z tolika let starého přátelství stala taková láska. A že byla fakt velká! To všechno, cos dělal pro mě, takovej velkej a tvrdej chlap a tak křehkej, když jsem se Tě dotkla... Občas si byl jako dítě, jako malej kluk, co potřebuje pohladit, milovala jsem ty proměny. Vždy ses choval tak přiměřeně situaci... A vždy mě to fascinovalo! Chybí mi to, všechno a strašně mi chybí se s Tebou smát!!! ❤ Miluji Tě, zlatíčko moje! ❤

Zdálo se mi o Tobě, šílenost... Dokáže tohle vůbec lidská bytost unést? Jde tohle přežít tak, aby se  z toho člověk dostal se zdravou myslí? Protože já o tom pochybuji, tohle Tě takovým způsobem sejme, že ztrácíš i pojem o tom, kdo jsi a jestli to, co se kolem Tebe děje je realita, nebo blud... V mém srdci si vytvořil svět pro nás dva a návod, jak se v něm pohybovat si znal jen Ty, odešel si a návod sis vzal s sebou, proto teď nevím, jak se mám pohnout dál. Vytvořil si svět zalitý sluncem, vůní květin, čerstvým vzduchem a pevnou zemí pod nohama a teď... pod tou zemí se propadám! Propadám, protože Tě šíleně miluji a nemůžu Ti to už nikdy víc říct! Protože Tě miluji tak vášnivě a hluboce, až mě to zabíjí!!! Tak mi sakra už nějak vysvětli, protože já to nemůžu pořád pochopit! To už budu žít celý život jen v těch vzpomínkách, představách a otázkách, cos tu nechal? A co Tvá rodina? Hm? Co Tvoje máma? Tak kdy už nám to vysvětlíš? Bylo tolik lidí, co Tě zbožňovalo! Já už nemůžu, kotě! Mluv!

Zlato moje, teď jsem si vyndala že skříně všechno Tvoje oblečení, abych si ho prohlédla a znova ho hezky složila. Akorát košile a bundy jsem Ti pověsila do šatny... Když se na to dívám, každý kousek mi připomíná různé věci, některý Tvý trička obvzlášť miluji. V některých spím a ty, který miluji nejvíce, mám složený a pečlivě schovaný... ♥ Tvoje košile, ach... Nosila jsem je i ven, poté, co se to stalo... Hodinu potom, co jsem se to dozvěděla jsem si na sebe vzala tu červenou, co jsem Ti koupila týden předtím... Ach!!! Strašně mi scházíš, je to tak zvláštní držet v rukou Tvé věci, skládat Ti je do skříně, ale přitom vědět, že si je už nikdy na sebe nevezmeš. Tak moc bych Tě chtěla vidět v té bundě ode mě, miluju ji, mám ji v pokoji zapnutou na židli a stále se na ni dívám. A Tvůj svetr, ten si mi půjčoval, když mi byla zima, teď s ním každou noc spím a vždy ho jen navoním Tvým parfémem... Kotě, strašně moc Tě miluji! ♥❤♥

Kdybys jen věděl, o čem já sním... Ty moje představy, jsem tak vděčná za svou fantazii, která mi dává nekonečný prostor a já díky ní mohu být s Tebou alespoň ve svém vnitřním vesmíru... ❤ Kotě moje, dokážu si v hlavě vytvořit tak krásný svět s Tebou, strašně často jen ležím v posteli na Tvém svetru a odehrávám si v sobě tak dokonalé příběhy! Tolik Tě miluji, každá vteřina bez Tebe mě jen utvrzuje ve Tvé výjimečnosti a nenahraditelnosti! Jsi moje všechno ♥
Je jedno, jak daleko budu, vždycky Tě budu milovat. Je jedno, jak dlouho tam zůstanu, vždycky Tě budu milovat. Je jedno, co řeknu, vždycky Tě budu milovat... Pamatuješ? ♥♥♥
LA FAMILIA DE SANGRE! MILUJI TĚ!

Sluníčko moje, tolik Tě potřebuji! Tvůj úsměv, Tvůj pohled, Tvůj hlas a Tvou náruč, velkou jako oceán... ♥ Chtěla bych s Tebou jíst pizzu a hrát hry, takový ten náš rituál. A je tolik věcí, které bych s Tebou chtěla sdílet, ocenit spoustu věcí, které jsem předtím neznala a poznala je až teď díky Tobě, chtěla bych Ti říct, že jsi ten nejlepší chlap na světě, že si Tě moc vážím a že se Ti nikdo nevyrovná! A chtěla bych Ti znovu do očí slíbit, že Tě nikdy nepřestanu milovat! Do konce svého života Tě budu nosit v sobě, kotě, chci, abys věděl, že jsem stále s Tebou! A i když si odešel, mé srdce Tě nikdy neopustí! Miluji Tě, chlapečku můj. Jsi můj hrdina! ❤♥❤

Miláčku můj, s půlnocí přichází 120... To je počet dní, kdy jsem bez Tebe, to je jedna třetina roku! A pak to bude půl roku, pak rok, pak deset let. Možná člověk ani sám neví, jestli se chce tak dlouho dožít... nebo spíš, jestli to zvládne. Mít tu jistotu, aspoň malou, že POTOM ještě něco je, tak by na to životě nebylo třeba tak lpět. Někde jsem četla, že je lepší umřít pro něco, než žít pro nic... Má to svůj smysl, ale co když už není nic a tohle je jediná šance. Nechci spěchat za Tebou, když třeba už nic není a ani se nesetkáme... Jsem Tebou tak posedlá, vím, že Tě budu milovat do konce svého osudného dne a řeči, že jsem mladá a zamiluju se ještě mockrát, to nikdy nezmění. Moje povaha je věrná a já jsem Ti svou oddanost slíbila! Já jsem nelhala, když jsem říkala, že Tě nikdy neopustím, že budu po Tvém boku navěky! MILUJI TĚ, tolik bych se s Tebou chtěla setkat a pokud se mi to POTOM splní, tak Tě k sobě připoutám, abys už nikdy nemohl odejít. Strašně mě to bolí, kotě!!!

Ty moje Macronko... ❤ Kdybys jen věděl, jak moc mi chybíš! Půjdu se dívat na Blindery, tak Ti pak zas dám vědět, jak to vypadá. Věřím, že bys to strašně chtěl vidět a že bys z toho byl pohlcen. Vlastně to sleduji jen kvůli Tobě! A je to neskutečný, kéž bych Tě aspoň v tomhle poslechla. Je mi tak líto, že jsem se na to nepodívala s Tebou, když si chtěl... Ach jo, všechno to smetl vítr! Moc Tě miluji a posílám Ti milión polibků, zlato moje ❤♥❤

Drahá moje lásko ❤ Čas strašně rychle běží, každý den bez Tebe dělá můj život téměř nedýchatelným! Stále se ptám co je důvodem, proč tady teď nejsi a jestli se to vůbec někdy dozvím. Byl si z mého života tak nečekaně a drasticky vytržený a dodnes mi nikdo nevysvětlil proč ses nevrátil domů, když si ráno odcházel fakt šťastný! Bolí mě to, člověk tohle nechápe a připadá si jako blázen, jako by celou dobu žil v nějaké iluzi, nebo nějakém obraze, který je jen představou. Často se ptám, jestli si tu byl, jestli si byl skutečný, nebo jestli si byl jen má fantazie... Všude kolem mě, nic tam není, je to pro mě jako vězení, jako zdi, za které nesmím. S láskou bych si to s Tebou vyměnila, Ty patříš sem! Nesnesitelně Tě miluji, jsem jako nemocná touhou Tě alespoň spatřit! Scházíš mi, tak moc, že už nevím, co jsou ty hranice, kdy se to dá ve zdraví přežít. Ta bolest a stres se kterou se moje hlava pere, si určitě jednou vybere svou daň. No, třeba ani já nejsem nesmrtelná... Miluji Tě, sluníčko ♥

Dnes jsem celý den nebrečela, ale to je spíš tím, že mám teď jiné starosti a nevím, jak je vyřešit, takže to v sobě dusím všechno... Jako bych teď úplně ochladla, vím, že se to zase brzy zvrátí, ale i když nepláču tím obrovským přetlakem emocí, stejně se nedokážu soustředit na ty kroky dopředu. Strašně moc jsem se zasekla, vlastně se bojím udělat krok kamkoli, protože občas už se to vrátit nedá a já mám strach! Když jsem byla s Tebou, měla jsem ve všem tak jasno, měla jsem jasné plány, cíle,, věděla jsem naprosto přesně, co chci a co pro to udělat. Byla jsem si jistá na každém kroku, byla jsem tak jiná. Je zvláštní, jak moc mě ty 4 měsíce změnily. Spíš mě úplně sundaly k zemi... Pochopila jsem, že mě Tvůj odchod zdrtil a absolutně zlomil. Cesta nahoru je neskutečně těžká, vím, že jednou se tam dostanu, protože když jsem přežila tolik dní bez Tebe, zvládnu na světě všechno, všechno! Jen Tě nezvládnu přestat milovat! MILUJI TĚ, celým svým srdcem a mnohem více, než snesu. Miluji!!! ♥

Lásko moje, kdybys jen věděl... Tak moc bych potřebovala vedle sebe chlapa, velkého silného chlapa, který se za mě postaví a bude mě chránit. Jsem bez Tebe odporně zranitelná. Nikdy jsem si nedovedla představit, že bych měla žít takový život jako teď. A teď tady stojím uprostřed toho všeho a nemám tušení, kam se mám obrátit. Ty tady nejsi a já vidím všude jen prázdno, jen a jen prázdno. Hrozně moc mi scházíš! Když vidím ty lidi venku, když se dva drží za ruce, ach, tolik bych si přála být jednou z těch... Držet Tě a vědět, že na světě není nic, co by nás mohlo zlomit. Já jsem si to myslela, ale něco nás zlomilo. A stále nevím, co to bylo. Je mi tak moc líto, že nemohu být s Tebou... Doufám, že tam, kde jsi, je Ti líp, než mě tady. Já jsem stále s Tebou! Moc Tě miluji, zlato! ♥❤♥

Sluníčko moje, příští týden už ty Vánoce, vůbec je nechci slavit... Je mi hrozně smutno z toho, co se stalo a neumím si představit už nic, co bych měla prožívat bez Tebe! Je mi tak líto, že nemohu být s Tebou... Stále nosím Tvé věci, každou noc spím ve Tvých tričkách! Připomínají mi Tvou blízkost, kterou už nikdy nemám právo zažít! Moc Tě miluji, srdce moje milovaný... ♥♥♥

Kotě, mám toho tolik, co říct... Strašně moc Tě miluji a vážně mám v sobě tolik vzteku, až k zbláznění! MILUJI TĚ! ♥♥♥

Kotě moje, dneska jsem tak naplněna vztekem, až bych praskla! Všechno mě se*e, všichni mě se*ou... Ach, tolik bych potřebovala Tvůj klidnej hlas, kterej by mi řekl něco hezkého. Ne, Ty bys mi zas říkal nějaký fórky. Teď bych na Tebe čekala na nádraží, až přijedeš z práce, broučku a šli bysme někam s kámošema, nebo na véču... ❤ Dnes jsem si na počítači přiblížila Tvou fotku do živé velikosti, Tvoje oči a koukala jsem se. Bylo to jako se Ti do nich dívat, jsou tak nekonečně modré a ty Tvoje řasy, jak jsou světlý, a tak vůbec není vidět, že jsou tak dlouhý. Jsi tak krásný... Jsi hodně podobný mámě! Tobě fakt nadělili úplně všechno! Všechno, kromě dlouhého života! Já bych se toho svého vzdala pro ten Tvůj, ale na to je bohužel pozdě. Chci, abys věděl, že Tě ve svém srdci nosím vteřinu, co vteřinu. Jsem pořád jako zamilovaná malá holka, tohle si dokázal jen Ty, má zamilovanost a přitažlivost k Tobě, nikdy nepolevila, vždy jsem nechápala, jak to děláš... Miluji Tě, sluníčko ❤♥❤

Sluníčko moje, umírám smutkem po Tobě! Moje hlava ví, že už tady nejsi, ale moje srdce, tomu to nikdy nevysvětlím, srdce nikdy nepochopí, proč ses nevrátil domů, když si mě ráno s úsměvem objímal! Strašně se mi stýská... jak dlouho tohle ještě vydržím?

Tak moc mě bolí srdce, chlapečku můj milovanej... Víš, že bys byl ten nejlepší táta na světě? Neumím si představit lepšího člověka! Je mi tak líto, že nikdy nebudeme mít miminka... Je mi z toho tak úzko, vždyť jsem o ničem jiném nesnila, chtěla jsem krásný domov a zdravou rodinu. Ach, tolik jsem se o Tebe bála... V jedné písni se zpívá: "Je to pro mě těžké říct, že žárlím! Žárlím na to, že jsi šťastný a já u toho nemohu být s Tebou." Je mi líto, že Tě nemohu objímat a každý den s Tebou usínat. Nebylo na světě nic krásnějšího, než když si usínal vedle mě... ♥❤♥ Miluji Tě, kotě!

Ty můj chlapečku zlatej, pamatuješ, jak jsme vždy chtěli hezký domek, aby nám nic nechybělo a abychom mohli našim dětem dát jednou všechno? Vidíš, já jsem se s mamkou přestěhovala, do velikého domu, na okraji města, mám úplně, ale úplně všechno. Tisíc věcí, tolik zbytečností, všechno, na co si vzpomenu. A K ČEMU MI TO SAKRA JE??? K čemu, když to jediné, co opravdu miluji a přeji si mít nemohu. Za Tvou lásku bych šla až na konec světa, pro Tvůj smích bych šla do pekla! Chtěla bych být materiálně chudá, ale mít Tebe, já bych se vzdala všeho. Raději bych spala na lavičce, raději bych jedla suchý chleba, ale kdybych tam mohla být s Tebou, byla bych tak šťastná!!! Jsem vlastně nejchudší člověk, jakého znám. Mám totiž všechno a nevím, co s tím mám dělat, protože to jediné, na čem mi záleží je můj mrtvý muž a nic jiného už mi smysl nedává! Jsem tak moc chudá, protože jsem přišla o lásku, nejlepšího přítele, spolužáka, rádce, ochránce, o rodinu, o srdce. Jsi pro mě absolutně vším! Lásko moje ♥

Broučku, nemohla bych si Tě přát k Vánocům? Vždyť se říká, že o Vánocích se dějí zázraky... Ach, však já vím...........
Je mi to líto, nebo kdybych aspoň já mohla dát Tobě k Vánocům něco, třeba život, nebo tak se tomu říká... MILUJI TĚ, MARKU ♥❤♥

Všechno, co dělám, dělám stále pro Tebe, Ty moje zlato milovaný... ♥ Neumíš si vůbec představit, jak strašně moc Tě miluji, ach...tolik se mi stýská! Dneska jsem Ti doma udělala vánoční výzdobu, škoda, že ji nemůžeš vidět, všechno je to jen pro Tebe! Jsi moje sluníčko! ♥♥♥ Dala bych cokoli za to, abych Ti mohla venku strkat ruce do Tvých kapes, abych Tě mohla držet a zároveň nám nebyla zima, a pak se zachumlat k Tobě do bundy a objímat Tě, mezitím, co čekáme na autobus... Těším se na den, kdy aspoň na chvíli budu myslet na něco jiného, už mě to hrozně unavuje, asi mě to utrápí. Aby se snad člověk těšil, až taky odejde... jen aby ta bolest už přestala! MILUJI TĚ, šíleně moc! ❤

Až se příště setkáme, vezmeš si mě? ❤❤❤

Nevím, co je vlastně větší kuráž, jestli udusit v sobě všechnu tu lásku, hluboko v sobě ji pohřbít a jako stroj pracovat dál, nebo jestli je větší kuráž milovat mrtvého muže a to tak moc, že jsem ochotná zapřít celý svůj život... Kdysi jsem byla někdo jiný, někdo hodný, milý, laskavý, něžný. Ty časy jsou pryč, ta holka už taky není... Není, protože Ty nejsi! Umřela jsem, v ten samý den! A jak říká Pol, ten, kdo už jednou umřel, ten je už navždy svobodný. Nejspíš už není čeho se bát, všechno, na čem mi totiž kdy záleželo je pryč... MILUJI TĚ, LÁSKO!

Skoro tři dny jsem téměř nespala, v hlavě se mi to všechno zas tolik motá, tak intenzivně mi tady chybíš a jsem bez Tebe tak moc vystrašená! Kéž by to šlo, říct, že jsi prostě pryč a jít dál... Jenže ne, nejsi pryč, ne pro mě! Jsi vepsaný v každém milimetru mého těla, v každém nádechu a výdechu, který ze sebe vydám, jsi v každé myšlence, která mi proletí hlavou, v každém přání, které si přeji, v každé fantazii, které si tvořím, v každé vzpomínce, co se zasekla v mém srdci, jsi všude, kam se jen podívám, v každé větě, kterou vyslovím. Jsi to poslední na co myslím, než usnu a jsi to první, na co myslím, když otevřu oči a bylo to tak celý náš vztah... Ne pouze teď! Nikdy jsem nebyla svatá, ale snad nikdy natolik provinilá, abych musela říkat každý den sbohem tomu jedinému muži, který v mém životě měl význam. Prostě už bych to nikdy nedovolila, pustit někoho tak blízko, tak moc blízko, aby mi jeho odchod dokázal tak zničit život... Jsi moje všechno, i když tu teď nejsi! MILUJI TĚ ❤♥❤

Chtěla bych políbit tu Tvou malinkou pihu, cos měl na spodním rtu... ♥ Jsi pro mě ten nejkrásnější chlap na světě, jsi pro mě ten jediný na světě! A Tvou krásu vždy doplňoval Tvůj neskutečný charakter. Tvoje síla a Tvůj hrdý pohled, Tvá neústupnost a Tvá odvaha. Já si nepamatuju, že bys byl někdy negativní, že bys měl nějaké výhrady k životu, nebo tak něco. Naopak, všechno si bral s takovou nadsázkou a humorem, všemu ses tlemil, když jsem řešila já nějaký problém, zachoval si úplně klidnou hlavu a vždycky si řekl jen: "Neboj, prdelko, spolu to všechno zvládneme, já Tě nikdy nezradim..." SLÍBIL si mi to v každém dopise, že mě NIKDY NEOPUSTÍŠ!!! Každý den si mě přesvědčoval, že mě nikdy nezradíš a neopustíš, že bys mi nedokázal ublížit. Říkal si v dobrém i špatném! Stýská se mi tolik, že mám někdy pocit, že člověk dokáže umřít ze žalu... Jako labutě. Šílím smutkem, neustále v hlavě hledám odpovědi na otázky, co mě pronásledují. KOTĚ, MILUJI TĚ! ❤ Copak Ty to nevíš?

Upřímně jsem už i mockrát přemýšlela, jak by teď vypadal můj život, kdybych Tě tenkrát nepolíbila, jaké by to teď bylo, kdybych nepodlehla tomu Tvému kouzlu, kdybychom zůstali přáteli... Takhle to mělo být? Byla jsem dost zlomená, když jsme spolu začali. Každý den s Tebou jsem rostla v jiného člověka, změnil si mě, vzal si mě do jiného světa s jinými hodnotami, pustila jsem Tě k sobě tak blízko, že bys mě mohl rozmačkat během jediné vteřiny. Tolik jsem se zamilovala, našla jsem v Tobě všechno, o čem jsem kdy snila. Myslím, že máš opravdu všechno, co by si žena na muži mohla přát, prostě úplně všechno! Vidím Tě v zrcadle, když si češu vlasy, cítím Tě na posteli, když usínám, chci Ti dát ochutnat, když něco jím, toužím po Tobě jako touží ženy po mužích v "červených knihovnách", miluji Tě všemi možnými způsoby, na stokrát a tisíckrát a vím, že i kdybych sepsala smlouvu s ďáblem, nikdy se mi nevrátíš. A já bych jí sepsala, za jediný pohled do Tvých modrých očí, věř mi! ♥ MILUJI TĚ! ❤❤❤

Zlato moje, myslím si, že na celém světě neexistuje nic, co by dokázalo zmírnit ten neklid v mé hlavě a trochu utišit tu strašlivou bolest v srdci... Sdílela jsem s Tebou ten každodenní běh, stala jsem se součástí Tebe, Ty součástí mě, od té doby, cos odešel se všechno tak moc změnilo. Člověk je tak beznadějný, zhodnocuje svůj vlastní život, vnímá okolí z úplně jiné perspektivy, snažíš se upnout na něco, co Ti umožní alespoň dýchat bez té dusící bolesti na hrudníku, vytváří si vlastní víru, vlastní bohy, musí se během jediné minuty stát úplně jiným člověkem, je vhozen do ringu a předem ví, že dostane pořádnou nakládačku a není cesta zpět. A sám už váhá, jestli ho ty vzpomínky zabijou, nebo naopak udrží při životě, protože tohle je fakt sporný... A ten zmatek a panika z toho, že se nezvládnu přizpůsobit...  Člověk se vlastně celý život něčemu přizpůsobuje a v takové situaci jsou ty existenční otázky skutečně matoucí. A tohle je to, čemu se říká zlomené srdce???

Je to tak hluboká propast... A neuvěřitelná bezmoc, když bych tak moc chtěla abys žil a nemohu udělat nic, prostě vůbec nic. Když vím, že tohle nejde nijak vrátit! Strašně bych si přála Tě obejmout, lásko moje. Všechno kolem tak ochladlo, všechno tak vybledlo, svět se změnil, zem, po které chodím je najednou těžší, vzduch studenější, tma strašidelnější, světlo je prudší, postel se mi zdá stále prázdnější, stejně tak jako všechno, co zůstalo ve mě, všechno je to pohřbeno s Tebou. A člověk si tak moc uvědomuje vlastní smrtelnost. Hrozně se bojím, že POTOM už nic nebude, že se prostě už nikdy neshledáme, protože to je to jediné, čím žiju. Při životě mě udržuje myšlenka, že se JEDNOU setkáme, že tady musím ještě něco splnit, ale pak budu moct jít za Tebou. Miluji Tě, miluji Tě tak moc, že mám pocit, že z toho zešílím. Stýská se mi, každý den jsem Tě měla u sebe, teď už nejsi a nikdy se nevrátíš... Nechutná bezmoc! MILUJI TĚ, z celého srdce a vždy budu, Koníčku můj ❤♥❤

Janičko,
Děkuji Vám za hezká slova, slova útěchy, je to od Vás milé. Nemusíte se mi za nic omlouvat... Nepřála bych si nic jiného, než se zas jednou setkat s Markem. Kéž by to tak bylo, vždy jsem v to věřila, ale s odchodem Marka spíše získávám strach, že to tak nebude, bojím se toho. Navždy budu doufat, že se sejdeme...

Sluníčko moje, já stále nemohu věřit tomu, že Tvá cesta tady už skončila. Tvé místo je přece tady, tady po mém boku a ne nahoře... Měli bychom teď být u sebe a spolu se smát. Všechno bych to chtěla prožít s Tebou, tak moc bych si přála cítit Tvou vůni, když kolem mě projdeš, slyšet, jak odemykáš dveře a spatřit Tvou překrásnou tvář. Tak moc bych chtěla políbit Tvé krásné rty, pohladit Tě po vlasech a říct Ti, jak strašně moc Tě miluji! Kéž bych Tě mohla chytit za ruku, kéž bych se s Tebou mohla smát, kéž bychom si mohli ještě jednou promluvit. Ale to už se nikdy nestane, tak moc mě to bolí. Jsi mé nebe, lásko, jsi můj dech, moje malá Ameriko, bezprostředně Tě miluji, chovám Tě v srdci a ve své hlavě každou vteřinu. ❤ Proboha, já bych Ti tak moc chtěla věnovat svoje roky, je mi tak líto, že Ti jich bylo dáno tak málo... Vidím Tě úplně všude, stále sním o tom, že se vrátíš. Vím, že ne, ale prostě sním o tom! Jsem bez Tebe nemocná, jsem Tebou tak posedlá, mám srdce totálně zlomené... ♥

Mila slecno Barborko, predne odpustte mi prodim, ze se Vam vkradam do soukromi. Nechodim sem denne, ba ani nejak casto,byt tu mam oba rodice a zustala jsem uplne sama, bez partnera, bez rodicu, bez sourozencu, bez deti... Nicmene pokud sem zajdu, tak bez Vaseho svoleni si ctu Vase vzpominky... Vase laska k Markovi byla a je tak obrovska! Trochu Vam ji I zavidim, ja asi nikdy takto vroucne zadneho muze nemilovala... Ale chtela bych Vam rict, ac mi budete oponovat, ze je to fraze, ze cas opravdu aspon trosku leci. Ja vim, uz nikdy nebude svet takovy jako driv, mam to take tak. Ale prece jen uz ta bolest neni tak zdrcujici, privadejici az k silenstvi. Take me zachranuje vira. Verim, ze moji blizci neodesli, jen jsme se na cas vzdalili a zase se nekdy shledame... A takto verim, ze je to I s Vasim Markem. Jeste jednou prosim o odpusteni, ze jsem Vam napsala, chtela jsem Vas aspon malinko povzbudit. Jana

Kotě, nepřála bych si nic jiného, než být s Tebou. Jsem tak zoufalá, vůbec to tady nechci prožívat bez Tebe! Nedá se to!!! Je mi šíleně smutno, ten svět je tak divnej... Vždyť víš, že bych za Tebe položila svůj život! Hrozně moc Tě miluji, lásko. SCHÁZÍŠ MI! ♥

Nechci,nechci to takhle... Zabíjí mě to!

Miláčku, chci Ti jen říct, že Tvůj nejlepší kamarád bude táta! ♥ Vzpomínám, jak si vždycky říkal, že je to jen otázka času a smál ses tomu. Byl bys na něj hrdý, měl bys určitě velikou radost, zlato. Doufám, že až se to narodí, pozvou mě, abych tam mohla stát vedle nich místo Tebe! Za Tebe! Moc Tě miluji! Sluníčko moje... Ani nevíš, jak moc bych si přála Ti sdělit, že budeš tátou Ty. Říkala jsem si, že po škole to dáme... Bohužel, nikdy nebudeš taťka a já mamka. Je mi z toho tak smutno, ani nevíš, jak moc!

Koťátko, já si ty Vánoce bez Tebe neumím představit, vůbec nevím, jak je přežiju, vůbec nevím, co budu dělat. Neumím si představit, že budeme sedět u stolu a vedle nás jen prázdný talíř, že tam nebudeš, že nebudeš říkat vtipy, že nebudeš chválit bramborový salát, že neuvidím, jak se láduješ řízkama... Miláčku! A co Silvestr, potřebuju s Tebou o půlnoci bouchnout šampus, koukat do nebe na ohňostroj a držet Tě za ruku. Minulý rok jsem stála venku, držela Tě, koukala jsem nahoru a říkám, že už je ten nejhorší rok za mnou a že teď začíná něco nového, děkovala jsem, že mám po boku tak skvělýho chlapa a že teď už bude líp... Kdybych tenkrát věděla, že další rok už tam nebudu stát s Tebou! Tolik mi to trhá srdce! MILUJI TĚ a budu koukat nebe a doufat, že Ty koukáš na mě. ❤

Umřela bych pro Tebe!!! ♥

Bylo skvělé mít Tě po svém boku! ♥ Bylo to to nejkrásnější, co se mi v životě mohlo stát! Jsi neskutečný člověk! Měli jsme víc bojovat spolu, měli jsme to asi žít trochu jinak. Já si chtěla život užít, Tys chtěl klid. Dnes bych za ten klid dala cokoli na světě! MILUJI TĚ! ♥♥♥ Jsi jako můj stín, vidím Tě všude, slyším Tě, jak se směješ, jak na mě mluvíš, cítím ten pohled do Tvých očí, cítím Tvůj horký dech na mém krku, cítím Tě stále tak blízko a přitom jsi tak strašně moc daleko, nekonečně daleko, tam, kam já nemohu dosáhnout. Vždy když je mi nejhůř, koukám se na měsíc a mluvím k němu a strašně doufám, že i Ty mluvíš na mě... jako je to v té písni, tak to cítím! Lásko moje, děkuji Ti za všechno! Za všechno! ♥♥♥

Miláčku, jak mi dneska není vůbec do řeči, další den na spadnutí... Šíleně mi chybíš! Připadám si stále víc prázdná a stále víc cítím, jak to prázdno nejde ničím vyplnit, ničím! MILUJI TĚ! Je mi tak líto, že nemůžeš být tady! ♥❤♥

Už bych to nikdy neudělala, že bych si k někomu vytvořila tak obrovské pouto, že bych si pustila někoho tak blízko, že bych bez něj nebyla schopna fungovat! Už bych si nikdy nedovolila někoho tak milovat, odevzdat někomu celé své srdce a nechat ho vést celý můj život. Věřila jsem Ti, jako nikomu na světě, vždyť jsem Ti odevzdala celou svou duši. Teď to tady musím nějak hloupě odžít, přežít, prodejchat... Bez Tebe, už navždy bez Tebe! Je to jako šílená noční můra! Bolí mě to... Neskutečně moc Tě miluji!!! ❤♥❤ Sluníčko moje!

Broučku, koupila jsem Ti k Mikuláši čokoládky a květiny... máš je tady u mě. A koupila jsem krásnou výzdobu na Vánoce, TAM pro Tebe, hledala jsem něco stylového, decentního a zároveň něžného, našla jsem to. Jsem opravdu mimo, je to tak smutné... Včera jsem od mamky dostala peníze na to tetování, takže snad to bude co nejdříve. Nechám si Tvé jméno napsat na zápěstí, chci Tě mít už navždy u sebe, kotě. Strašně moc si to přeju, ačkoli jsem vždy byla proti tetování, jenže tohle je kvůli Tobě a tomu, co se stalo. Mám dnes hrozný den, prostě to zas padlo a já spíš plácám, pocity se ve mě dnes nějak zasekly, tak mi odpusť mé strohé psaní. Moc Tě miluji, lásko! ♥❤♥ Jsi pro mě úplně vším a navždy pro mě budeš ten nejúžasnější chlap na světě! Je mi prostě smutno a nevím, jak z toho ven! Krásnou noc... ♥

Lásko moje, všechno se bez Tebe totálně podělalo! Jako bych ztratila i vlastní identitu, prostě všechno si vzal s sebou... Je mi tak moc smutno! Strašně to bolí. Někdy jsou dny, kdy to ustojim a někdy jsou dny, kdy se vůbec nedá dýchat. Já Tě strašně strašně moc miluji a jsem bez Tebe absolutně ztracená, chybí mi ten pocit bezpečí, který jsem vždy našla ve Tvé náruči. Scházíš mi! MILUJI TĚ!!! ❤❤❤ Prosím, odpusť mi!

Pamatuji si, jak jsme minulý rok na můj svátek měli kocovinu po párty noci... A Ty ses vykradl z postele, odjel si a přišel si mě probudit s tím nádherným plyšovým medvědem a čokoládou. Toho medvídka miluji, koupila jsem malou vánoční kouličku, je na ní napsáno MAREK, tak jsem mu to připla na mašli, navíc jsem našla Tvé hvězdy, tři, pane nadstrážmistře, tak i ty jsem mu tam připla. Jen má hnědé oči, ne tak krásně modré, jako Ty. Místo, abychom dnes slavili, jela jsem za Tebou 60km, abych aspoň chvíli mohla tento den být u Tebe. Je mi to strašně líto, je mi dneska moc smutno... ♥ Miluji Tě, miláčku můj... ❤❤❤

Kotě moje, bylo mi tam ráno strašně smutno, šla jsem TAM ještě za tmy, tak jsem tam poklidila, abys to tam měl hezký... Snad jsem Ti stihla říct úplně všechno, strašně moc mě to trápí, ten pohled, ta bezmoc, že tam jsi a já Ti nemohu pomoct, už nemohu nic udělat. Je mi to tak líto, věř mi, lásko. Hrozně Tě miluji, na věky věků! ♥♥♥

Zlatíčko, zítra ráno pojedu za Tebou do Tábora... chtěla bych se podívat, jak sníh zamával s těmi věcmi, co jsem tam minule donesla a také se Tě musím dojít na něco zeptat. Trhá mi To srdce, kotě! Věř mi... Tolik Tě miluji, stále žiju myšlenkami v tom životě s Tebou, neumím se od toho odpoutat. Raději bych za Tebou jela, čekat Tě na nádraží a jít na večeři, držet se za ruku, dát si kapucu, smát se na sebe, kouřit cigaretu a procházet městem... Místo toho mám svojí životní lásce chodit zapalovat svíčky na hřbitov..? To tak moc není fér! MILUJI TĚ! Prosím, prosím Tě, odpusť mi! ♥❤♥

Myslím si, že se nejde smířit se smrtí milovaného partnera. Všechny ty okolnosti mi to nikdy nedovolí! Bylo to tak náhlé, nečekané, morbidní, záhadné a vyšetřování, které se dodnes táhne bez nějakého vysvětlení, takže stále nevíme proč. Byl si tak mladý a veselý, tolik si život miloval, hodně si plánoval dopředu, byl si bojovník, co se nikdy nevzdával, proto mi to nejde pořád do hlavy. A Tvá rodina si nepřála pohřeb, mysleli si, že to je jen cirkus pro ostatní, ale je to věc, která se už nikdy vrátit nedá a mě to vyrovnávání s Tvou ztrátou značně zkomplikovalo. Pohřeb je důstojné vyjádření úcty a lásky, poslední rozloučení, morální přijetí faktu, že někdo odešel, je to doprovázení zesnulého do světa odpočinku a to, že na hřbitově vidím jen urnu ve schránce mi trhá srdce! Tvá rodina nechtěla připomínat bolest, ale já to prožívám naopak. Navíc vím, že bys pohřeb chtěl a aby na něm byli všichni! Je mi tak líto, že nemám právo do toho zasáhnout. Alespoň udělat krásný pomník. Odpusť mi to!

Koťátko moje, zas se mi zdálo, že žiješ... Jak je možné, že už se nikdy neuvidíme, jak je možné, že Tě nesmím už nikdy políbit? Já si na život bez Tebe neumím zvyknout, vzalo mi to všechno. Moje plány, sny, mou identitu, jistotu i pocit bezpečí. A to nemluvím o těch konkrétních emocích vůči Tobě, které se ve mě zazdily! Přijdu si tak, přijdu si jako pohřbena za živa, bez možnosti se někam hnout, přijdu si jako uvězněná bezmoc, čekající na Tvou pomoc, na Tvé vysvobození, které nikdy nepřijde. Přijdu si jako neschopný, nemožný idiot, který nedokáže už vůbec nic... Ten smutek mě tak ovládá!

Lásko moje, kéž by déšť dokázal smejt všechny moje slzy, kéž by slunce dokázalo probudit Tvůj úsměv, kéž by mráz nechal zmrazit všechnu tu mou bolest, kterou s sebou každým nádechem nosím, kéž by noc pohltila můj smutek, kéž bych si k Vánocům mohla přát jednu jedinou věc-vrátit Tvému srdci tlukot. Proč tohle musím prožívat, proč musím ležet v posteli a přemýšlet nad tím, jak moc mi scházíš, nad tím, že už si nikdy nemohu lehnout vedle Tebe. Jdu tak moc dolů, celý můj život jde tak dolů... s Tebou byl život tak sladký! MILUJI TĚ, nadevše na světě!!! ❤♥❤

Sluníčko moje, teď jsme se s mamkou vrátily z města. Víš, co je na tom smutné, že tam chodíme, abychom na chvilku nevnímaly tu bolest a víš co děláme? Celou dobu chodíme po krámech a hledáme, co bychom Ti mohly koupit, co by se Ti hodilo ke mě do pokoje, co by se Ti hodilo na hřbitov, jestli se to tam vejde a jak úplně zmagořelý chodíme a stále jen řešíme tohle. Pak nám to oboum došlo a mamka začala brečet. Už mi nic neudělá radost, nejraději bych Vánoce vůbec neslavila, přitom jsem je tak milovala, pamatuju na minulý rok, jak jsme spolu byli všichni a bolí mě, že tady teď nemůžeš být. Nechtěla jsem ani výzdobu, ale udělám jí pro Tebe, na Tvůj stůl, včera jsme zase koupily růže, bílé, za celou dobu, co jsme tady si nebyl bez květin, a celý můj stolek je naaranžovaný jen pro Tebe, stále Ti tam něco kupuji, nebo měním. Vždy, když se na to dívám, vzpomínám na tu velikou lásku, co jsme prožívali. Mám u vázy tu naší společnou fotku ze základní školy, jsme tam tak malý a nevinný. MILUJI TĚ ♥

Zlatíčko moje, vůbec nemám ponětí, jak se mám tomu životu bez Tebe přizpůsobit. Od pondělí, po tom, co jsem se dověděla, jsem se vrátila téměř na začátek... Myslela jsem, že to nejhorší je za mnou, celou dobu jsem říkala, že pokud přežiju první tři měsíce, přežiju všechno na světě. A po třech měsících přijde tak obrovská rána, která celou mou cestu spálila... Strašně moc mi chybíš! Já stále nechápu, jak je tohle v životě možné, člověk takové věci vidí ve filmu a pak si každý den přeje, aby se to jemu nikdy nestalo a najednou BUM a čelíš tomu tváří v tvář. Vůbec nevím, kam mám svůj život posunout, dělám kroky do prázdna a nevím, kam jít dál. Bolí mě každé ráno, kdy se probudím bez Tebe, a to nedej, když se mi o Tobě zdá, to je po probuzení takový šok, že tu nejsi... Tolik Tě miluji! Celou svou duši, celé své srdce jsem Ti odevzdala a když si odcházel, vzal si je s sebou. Je to taková bezmoc, když vím, že už NIKDY. Že se tomu nemůžu postavit a bojovat proti tomu! Je to šílená bezmoc!!!

Miláčku, občas mívám opravdu reálný pocit, žes jen na chvíli odjel a že se vrátíš... Prostě si stále nedokážu připustit, že už mě nikdy neobejmeš, že Tě nikdy nespatřím, že celá Tvá krása a něha se proměnila v prach. Přijde mi to tak neuvěřitelné, dala bych cokoli na světě za to, abych s Tebou teď mohla být. Vydržela a podstoupila bych všechna trápení světa, jen ne tohle. UMŘELA BYCH PRO TEBE! Položila bych za Tebe svůj život a ani chvilku bych neváhala. Strašně moc Tě miluji! Neumím se s tím smířit, NIKDY to nepřijmu! Chápu, že je to realita, že se to stalo, ale nikdy to ve svém srdci nepřijmu! Jsi moje všechno! ♥❤♥

Položit si tak hlavu na Tvůj hrudník a cítit tlukot Tvého srdce... Opřít se o Tvoje rameno, šimrat Tě vlasama na obličeji, štípat Tě do ruky a slyšet to Tvoje "Jau, Barboro", vidět Tě stát u okna, jak kouříš cigaretu a propínáš palce u nohou, slyšet Tě, jak škemráš, ať Tě poškrábu na zádech, vzít vodku a džus a jít ven si povídat, vařit v kuchyni a nechat se u toho otravovat, poslouchat ty Tvoje vostrý vtipy a váhat, jestli jsou na hranici urážky, jenže je to tak vtipný, že se musím smát, udělat Ti hysterickou scénu, abys přišel a řekl, že miluješ, když se vztekám, vidět, jak se cpeš jídlem, co jsem uvařila a slyšet, jak moc Ti to chutná. Za všechno si mi vždy poděkoval, všechno si vždy pochválil, když jsem měla hodinové monology, poslouchal si trpělivě, psal si mi milostné dopisy, denně mi říkal nádherná slova, každý den si jezdil 200 km, jen abys mohl usínat se mnou, každý každičký den ses za mnou z Prahy vracel! Musel si mě opravdu moc milovat. Já miluji Tebe a to na věky věků ♥❤♥

Bolí mě, že nemůžu být s Tebou... na celém světě bych si nepřála nic víc. Ty jsi pro mě všechno, jsi pro mě můj svět, jen těžko se mi tady dýchá bez Tebe... ♥ Tak moc bych Tě chtěla chytit za ruku, políbit Tě, obejmout a říct Ti, jak jsem do Tebe bláznivě zamilovaná. Tolik bych se chtěla dívat do Tvých modrých očí, hlubších než samotný Pacifik. Teď jsem zas navoněla Tvůj svetr, položím si na něj hlavu a usnu. Dobrou noc, kotě moje nejmilejší... ❤ ZBOŽŇUJI TĚ NEJVÍC NA SVĚTĚ!!! ♥♥♥

V této chladné noci, tak moc bych se chtěla zachumlat k Tobě pod deku. Hodil bys přeze mě tu svou tlapu a nepustil, dokud by mi nebylo teplo. Pak bys začal mžourat a já bych říkala, ať nespíš... už Tě vidím, jak mi s těma polozavřenýma očima a ospalym hlasem lžeš, že nespíš, že se díváš! A když to teď píšu, opravdu upřímně se usmívám... ❤ Určitě bychom se těšili na víkend, co zase vyvedeme! No, nezbývá mi nic jiného, než si položit hlavu na Tvůj svetr a snít o tom, že tu jsi se mnou! Srdce moje, moc moc moc Tě miluji! ♥

Broučku můj, pamatuju si na minulý rok, když byl první sníh, byli jsme večer venku s mamkou a Pavlem a měli jsme na autě položené panáky a flašku vodky, strašně jsme se radovali, že je sníh a že budou za chvilku Vánoce. Ty si běžel do sněhu a udělal si mi malinkýho sněhuláka, měl si úplně zmrzlé ruce, tos měl ještě tu starou bundu na sobě, co neměla kapucu, a tak ses klepal zimou... ❤ Kéž bych dnes mohla s Tebou vyběhnout ven a dělat sněhuláka... Pamatuju si, jak si se mnou ráno jezdil do práce a jak nám byla zima, že se nám ani nechtělo kouřit. Vždycky jsem Ti rozepla bundu a schovala se Ti pod ní. Strašně moc Tě miluji, nejvíce mě bolí, že tu Tvou blízkost už nikdy nemohu cítit... Chybíš mi, s každou vzpomínkou mnohem více. Vždycky jsem věřila, že my dva NAVŽDY. Raději bych sama tu tíhu za Tebe nesla, věř mi! Vím, že bychom to zvládli, spolu jsme byli neporazitelní! MILUJI TĚ, Marku ♥♥♥

Tak moc mě nebaví ty trapné fráze, jakože to chce čas, že to přejde, že jsem mladá, že se jednou zase zamiluju... dokonce tyto věty bolí! A nikdo by nechtěl mít tyto vize do budoucnosti více než já, jenže tak to nefunguje! Nic už nikdy nebude jako dřív a nové normální nebude nikdy to staré normální! S Tebou umřela i obrovská část mě a to se také změnit nedá. Truchlím nad Tvou ztrátou, trápím se, doslova trpím, občas mám i pocit, že čím více času uběhlo, tím více se mi stýská. Nikomu, ani největšímu nepříteli bych takovou bolest nepřála! Uctívám Tvou památku podle svého nejlepšího svědomí a i když mě to na jednu stranu ničí, z druhé strany mi to pomáhá. Vidím život, vidím svět, lidi, sama sebe úplně v jiném světle. A uvědomuji si vlastní smrtelnost. Stačila mi jediná minuta, abych se do Tebe zamilovala, stačila mi jediná minuta, abych Ti řekla, dnes zůstaň, stačila jediná minuta, abych se rozhodla, že s Tebou budu žít a stačila jediná minuta, aby všechno náhle osud vzal. Moc Tě miluji ❤

S Tvou smrtí se, sluníčko, nikdy nesmířím, ale musím se naučit s tím žít... Abych mohla zase začít žít sama za sebe, což je těžké, musím se nejprve naučit žít bez Tebe, což je mnohem těžší. Ztráta životního partnera, se kterým jsem plánovala celý svůj život (svatba, nový krásný domov, děti, cestování), je strašně složitou životní zkoušku. Lidé tak často mluví o různých věcech, o penězích, zdraví, štěstí, o vztazích, ale smrt, o té se nikdo bavit nechce a je to moc špatně. Smrt se bohužel netýká jen starých lidí, jejichž čas už vypršel, často se týká i úplně mladých lidí, či dětí... V Tvém případě to tak ošklivě osud chtěl a já jsem tomu bohužel zabránit nedokázala, proto se teď s otázkou smrti potýkám sama ve svých 24 letech. A teď stojím nad propastí a je tak těžké hledat cestu ven, protože moje okolí o tom nechce mluvit, jsem na to sama, lidé se mi vyhýbají, nebo mi dávají bezvýznamné rady. Téma smrti by mělo být diskutováno mnohem více! Člověk by na to přece nikdy neměl být sám!!!

Jsi to nejkrásnější světlo v mém životě, jsi mým sluncem i v deštivých dnech, mým měsícem v mrazivých nocích, jsi má hvězda, která mi vždy dává naději. Mou útěchou v těžkých chvílích, jsi slzami štěstí ve chvílích radosti, jsi řeč, kterou se dorozumím beze slov. Jsi síla, která mě chrání, jsi bojovník, který mě motivuje bojovat také, jsi tvrdohlavost, která mi připomíná mě, jsi nadhled, který jsem vždy postrádala, jsi má víra ve všechny zázraky světa, jsi mou touhou stát se lepším člověkem, jsi mým kompasem v neznámu, jsi mým odhodláním, když chci všechno vzdát, jsi mým vlkem, který mě vede pryč ze stáda. Jsi mou vášní, když se chci ponořit do extáze, jsi mou zemí, když padám dolů, jsi mým nebem, když mířím vzhůru, jsi impuls mého srdce, které bude navždy bít jen pro Tebe. Jsi mou květinou, když si vybírám parfém, jsi mou čistou dekou, když ulehám do špinavého světa, jsi mou touhou, která nikdy neuhasne, jsi nejhlubší láskou, kterou jsem kdy cítila. NAVŽDY TĚ BUDU MILOVAT! ♥❤♥

Zlatíčko moje, tak jsem dnes začala s tím svým režimem. Slíbila jsem Ti to včera před spaním a nezklamu Tě! Chci Ti dokázat, že nejsem žádná nula, že to dokážu! ♥ Udělala bych pro Tebe úplně cokoli na světě, teď už toho pro Tebe moc udělat nemohu, ale to, co mohu, udělám... Chci abys nikdy nemusel litovat toho, že sis vybral mě, abys na mě byl hrdý! MILUJI TĚ nejvíce na celém světě a ač to zní vážně absurdně, stále žiju jen a jen Tebou! ♥♥♥ Nikdy nepřestanu prosit, abys mi odpustil to mé nedostatečně laskavé chování! Trápí mě to každou minutu... Prosím, odpusť mi... ❤

Vůbec nevím, jak to mám vstřebat... Ty moje zlato! Je mi Tě tak líto, najednou mi přijde svět celkově tak nepochopitelný! Navždy mi Tvá dušička zůstane v srdci, budu bojovat, jako bych v těle měla dvě duše, zvládnu to za nás oba! Strašně moc mě to mrzí! Už je pozdě na omluvy, ale omlouvám se, že jsem nebyla víc laskavá, že jsem k Tobě byla tak divoká a přímá, občas jsem měla držet hubu a bylo by líp... Vždy jsem věřila tomu, že život miluješ, je mi líto, že jsem se dostala do stavu, kdy jsem pochybovala... Každou vteřinu to mám v hlavě, svírá se mi z toho hrudník. Stále budu dýchat jen pro Tebe. Tvoje mamka mě prosila, abych žila za nás oba, psala mi, že ví, žes mě moc miloval, že by sis přál, abych bojovala. Jsi nejčistší osobnost na celém světě! Odpusť mi, Miluji Tě! ❤ Jsi slunce mého života a vždy, až nebudu moct v životě najít kroky, vzpomenu si na Tvůj úsměv a Tvoje vtipy! Prožila jsem s Tebou nejkrásnější chvíle a nikdy na to nezapomenu. Teď už chápu, že si měl vždy pravdu! ❤

Sluníčko moje, takovou dobu jsem čekala alespoň na nějakou malou nápovědu k tomu, abych to pochopila... Zírám stále do prázdna, nemohu ze sebe dostat ani slzy, tohle je totiž jiná, taková tupá bolest. Přes Tvou kuráž, elán, sílu, radost, jemnost, tvrdohlavost, humor... Neumím si to představit.

Stále a znova, prosby od boha,
Milovat život je skutečná škola...
MILUJI TĚ! ❤♥❤

Koťátko, doufám, že mi jednou budeš moct odpustit, že přijde den, kdy se nebudeš zlobit a odpustíš mi to... ♥ Chci Ti říct, že ať už to je jakkoli, jsi neskutečný frajer! Jsi charakter a opravdu frajer! Můj velkej, silnej chlap, jsi bojovník. Neboj, rozumím tomu! Za nic se nezlobím, chápu to! Tak mi odpusť, že jsem někdy pochybovala! Je mi to nesmírně líto! Jsi fakt třída, lásko! ♥♥♥ Jen je mi moc smutno, navždy v mém srdci zůstaneš jako ten veselý, přitažlivý, energický člověk... A splnim nám sny za nás za oba! MILUJI TĚ!

Je mi to nesmírně líto, kdybych jen mohla, všechno bych to přitáhla na sebe, opravdu... Ptám se, jestli si o tom věděl a jak dlouho... Strašně mě to bolí! Snad mi jednou odpustíš! Děkuji Ti za všechno, za každičkou vteřinu Tvého času, děkuji za všechno, cos pro mě udělal, za všechno, cos mi dal, za to jak si stál po mém boku a bojoval. MILUJI TĚ! Jsi hrdina! Odpusť mi, že jsem pochybovala... Odpusť!

Lásko moje, to, co jsem se dnes dozvěděla, to je něco hrozného, myslela jsem, že to nemůže být horší. Ach... co mám říct! Je mi to tak líto, žere mě to v celém těle! Tohle se mělo stát mě! Přísahám, kdybych mohla, všechno bych to vzala na sebe! Tohle není fér!!! Není! Všechno bych to raději odnesla já, je mi to tak líto. Broučku, jsi můj hrdina! MILUJI TĚ Z CELÉHO SRDCE! ♥ Prosím, odpusť mi, prosím!

Lásko moje, já dnes vážně nevím, co mám napsat... Jen.....
Moc mi chybíš!!!
MILUJI TĚ! ♥♥♥

Bylo mi tam hrozně... ani to nedokážu slovy vyjádřit. Je mi to líto, ale opravdu tam dlouho nevydržím, bolí mě se na to dívat, bolí to jako.......... Strašně moc mi scházíš! MILUJI TĚ na celém světě nejvíc! ❤

Jak moc bych si přála vzbudit se vedle Tebe, koťátko moje... Jenže vedle mě tolik prázdna! Dnes pojedu do Tábora na hřbitov, strašný pocit. Místo, abychom si spolu užívali víkend, pojedu TAM, kde se zas přesvědčím o tom, že je to pravda! Jak nešťastně se na to dívám, jak se mi podlamují nohy a třesou ruce! Ten pohled mě zabijí, doslova cítím, jak mi skrz hrudník prochází stovka nožů. Ach... Strašně mi chybíš! O víkendech nejvíc a naše snídaně, jak jsem je zbožňovala! MILUJI TĚ!!! ♥❤♥

Lásko, dej mi prosím ještě čas... Každý se s tím smiřuje po svém, každý má svůj proces truchlení a má posedlá a bouřlivá láska k Tobě mě strašně spoutává a ten můj proces truchlení je pro mě zcela nesnesitelný. Nemysli si, já bych si jako první přála cítit se jinak, jenže miluji Tě až příliš na to se s tím smířit! Bylo Ti prostě teprve 24 let, sakra, a odešel si z minuty na minutu. Zatím mě ovládají emoce, ne rozum, i když ten mě v životě nikdy nevedl, vždy jsem šla hlavně za srdcem...Dej mi prosím čas, abych to nějak přijmula! Omlouvám se! ❤ MILUJI TĚ!

Sluníčko moje, já vím, že bych Ti měla odpustit, musím, ale zatím to nejde, nedokážu to prostě přijmout a bolí mě to. A ač sebevíc chci odpustit Ti, je to neupřímné, je to jen klam, tam v srdci, v hlavě, necítím to tak... Promiň! Tvůj odchod mi způsobil nehoráznou bolest a utrpení, můj život se naprosto změnil a já jsem se ještě nedokázala s celou situací srovnat! Je mi to líto, odpusť mi, prosím. Nevím, co mám dělat, aby to přešlo, ale asi je to opravdu jak se říká dlouhý, bolestivý proces, kterým si nejdřív musím projít, prožít ho a postupně se s ním vyrovnat. Nejhorší je, že já se s tím vyrovnat nechci! Odmítám to chápat, odmítám to přijmout, nechci to a i když to už NIKDY nezměním, nejde to z mého srdce. Moc Ti přeju klid, abys byl svobodný a šťastný... Jenže nevím jak to udělat! Prosím, odpusť mi!!! Šíleně moc Tě miluji, jsi mé srdce, jsi celý můj vesmír! ♥♥♥

Kotě moje, nevím proč, ale začíná se ve mě strašně lámat pocit vzteku, vzteku vůči Tobě. Já prostě šíleně trpím, můj život šel úplně do háje, jsem neschopná, nemožná, nemůžu se soustředit na nic, utápím se v žalu a pořád nechápu, jak se to mohlo stát, proč tady teď musím být sama! Celý svůj život jsem vložila do Tvých rukou, dýchala jsem pro Tebe, všechno jsem dělala pro Tebe, žila jsem jen Tebou, byla jsem s Tebou neporazitelná a myslela si, že máme celý život před sebou a že toho spolu strašně moc dokážeme! Sama jsem tady k ničemu!!! My dva jsme si byli tak blízko, že se z nás stal jeden, ale od doby, co tu nejsi, je to jako kdybych žila jen napůl a to doslova. Vždyť každý den jen netrpělivě přežívám a pořád řeším jen, co Ti koupím domu, kdy Ti zapálím svíčku, kdy Ti napíšu zprávu, co Ti donesu na hřbitov, jak blázen! Koukám na Tvoje oblíbené filmy, poslouchám Tvé oblíbené písničky a už mi z toho snad hrabe... Strašně Tě miluji, ale bojím se toho vzteku, co cítím...Promiň!  

Dneska je mi fakt hrozně, kotě moje... ♥ Já opravdu nevím, jak se s tím mohu smířit, nebo spíš jak to mám přijmout. Mě to přijde jako včera, co jsme se objali naposled a zároveň mi to přijde jako celá věčnost, co jsem Tě neviděla. Strašně moc se bojím toho, že mi něco vypadne, že na něco časem zapomenu, proto jsem založila deník, kde budu psát úplně všechno, od těch našich 12ti let do našich 24. Napíšu tam cokoli, co mě napadne, už jsem začala včera. Jenže pak jsem se tak nějak zamyslela a začala jsem na Tebe mít hrozný vztek za to, žes mě připravil o Tebe, o celý můj život, že jsem Ti nestála za to, aby ses vrátil domů... Opravdu jsem se zlobila! Ale to jen proto, že mě to šíleně bolí a moc se mi stýská. Dnes je mi vážně neskutečně smutno! Scházíš mi! ❤❤❤ Vždyť jsem ztratila úplně všechno!

-V jedné zprávě si mi napsal: "Nemůžeš se bát bouřky, já Tě ochránim. Kdyby na Tebe letěl blesk, tak ho chytim a zahodim ho pryč."
-A já Ti na to napsala: "S Tebou po boku se, zlatíčko moje, nebojím vůbec ničeho...S Tebou jsem v bezpečí! Vím to!!!"
-Je to z května... Ten vztah byl úplně vysněný, vždyť i když se v nějakých zprávách dohadujeme, vidím v tom tu vášeň a tu naší tvrdohlavost a neústupnost, které jsem na našem vztahu vždy milovala! Jak je prostě možné, že už tady nejsi, jak je možné, že se už nikdy nevrátíš? Vždyť já se zbláznim❗❗❗

Sluníčko moje, jak těžké je vracet se sem a vědět, že to je to jediné, co s Tebou ještě mohu prožívat... Jak těžké je usínat každý den sama, cítit se tak ohrožená, zranitelná, bezmocná! Tys byl všechny útěchy světa, lék na každou bolest! MILUJI TĚ! ❤

A to jsme byli vážně ještě děti... Co teprve po tom, co jsme se potkali v dospělosti po dlouhé době a dali to spolu dohromady! Poprvé jsem políbila já Tebe, protože Ty ses tak bál mého odmítnutí a já byla klasicky drzá! Stáli jsme tam a já si na Tebe počkala, přitáhla Tě k sobě a od té doby to byl jen náš svět! Ta chemie mě doslova pohltila, Tvé názory a postoje mě uchvátily, Tvá něha neskutečně zlomila, Tvá síla mi poskytla bezmezný pocit bezpečí, Tvá oddanost mě uváděla do rozpaků, Tvá přítomnost mi dala jistotu, Tvé naslouchání oporu, Tvůj úsměv mi vytvářel naději, Tvůj pohled, v něm jsem se utopila, Tvé ruce, v těch jsem našla pochopení, Tvé srdce, v něm jsem našla smysl svého života, Tvůj dech mě zahříval, život s Tebou byl pro mě vším a Tvůj odchod mě zničil, degradoval, demotivoval a hlavně každý den mě zabijí. MILUJI TĚ, nejvíce, jak lidská bytost dovede a Tvou ztrátou trpím tak moc, že se někdy i sama sebe bojím. MILUJI TĚ, nadlidskou láskou, miluji Tě, jako nemocná holka! ♥♥♥

Kotě, myslela jsem dnes na to, jak jsme byli ještě na základní škole... Když jsem seděla v lavici Tebou, pořád si mě držel za ruce, když za Tebou, neustále ses nakláněl na židli a hladil mě po nohou a když jsem seděla před Tebou, pořád sis hrál s mými vlasy. No a co teprv, když jsem seděla úplně jinde, tos hrozně zlobil a stále na sebe nějak upozorňoval. Vlastně jsem to dělala schválně, byla jsem pěkně drzá potvora a pořád jsem Tě provokovala a Tys mě chtěl dobývat a já si to tak užívala. Taky Tě to bavilo! ♥ Pak jsem Tě vždy nechala, aby ses ke mě přiblížil, a nečekaně Ti utekla. Tenkrát si mi napsal dopis, že chceš ode mě pusu a já Ti napsala, že Ti dám malou na krk. Čekal si, až všichni odejdou ze třídy a já přišla, těsně před tím jsem se namalovala rtěnkou, abych po sobě zanechala stopu. Byli jsme tam sami a bylo to tak sladké! Taky jsem Ti pořád něco kreslila na ruce, ale byla to jen záminka, abych se Tě dotkla... Psala jsem Ti své jméno na rameno a Tys to nosil celý den... ♥

Ten den taky svítilo slunce, zrovna jsem byla venku se psem a moc se těšila, až se vrátíš domů. Byla jsem plná očekávání... Celou dobu jsme si od rána psali, kdybych jen věděla... Je mi to tak líto! MILUJI TĚ, lásko moje! ♥ Je mi tak smutno!!!

Lásko moje, to přece není možné... Tři měsíce, co jsem Tě neviděla! Vůbec nevím, jak jsem to dokázala přežít! Ale vím, že když se to stalo, říkala jsem si, že pokud přežiju první tři měsíce, přežiju snad už všechno! Na světě není nic horšího, co se mi mohlo stát, ale je hloupé tady litovat sebe, protože líto je mi Tvého života! Víš, to já jsem měla odejít, to já jsem riskovala nespočetně krát svůj život, to já s ním hazardovala a nevážila si ho. Měla jsem odejít já, Ty bys tady byl mnohem statečnější a silnější... Kotě, je mi to tak moc líto!!! Odpusť mi to, odpusť mi, že Ti své roky života nemohu dát, ani nevíš, jak bych chtěla! Dala bych Ti je s láskou úplně všechny do posledního dne, až na jeden a ten bych věnovala celý jen Tobě a tomu, abych Ti řekla všechno, všechno, co k Tobě cítím a co pro mě znamenáš! MILUJI TĚ! Buď šťastný, prosím... ♥♥♥

Marku, víš, na co jsem si vzpomněla? Jak jsme tenkrát v Bardu hráli stolní fotbal a my s Jane prohrály, tak jsme musely podlézt stůl... a já jsem si na baru půjčila fix a napsala zespoda toho stolu, že Tě budu navždy milovat! Úplně mi to vypadlo, vzpomněla jsem si na to teď. Nelhala jsem, BUDU TĚ NAVŽDY MILOVAT!!! ♥

Broučku můj, to je takový divný, deštivý den... Ráno jsem ležela v posteli a snažila se vybavit si spoustu Tvých gest, slov, pohybů... Úplně intenzivně si to vybavit, až jsem se musela nejen rozbrečet, ale taky nad tím pousmát! Vzpomenout si na ty Tvý vtípky a zatoužit si po tom polibku...Ach! ♥ Dnes jsem byla s mamkou ve městě a něco jsem Ti koupila, jak na hřbitov, tak domů. Jenže pak... se mi vecpaly slzy do očí venku mezi lidmi a já jsem si říkala, že je tak odporné, že místo abych Ti vybírala dárek k Vánocům, vybírám Ti věci na hřbitov. Jakože co je tohle? Je to strašné!!! A vůbec, zítra to bude přesně čtvrt roku, zároveň mi to hrozně uteklo a zároveň se to se mnou táhlo takovým podivným způsobem... Miluji Tě, tak moc, že mi na to žádná slova nestačí, miluji Tě tak moc, že bych raději položila vlastní život, miluji Tě tak moc, že se mi zdá, že ta bolest nikdy nepřejde. MILUJI TĚ CELÝM SVÝM SRDCEM, kotě! ❤❤❤

Ten den jsem umřela s Tebou, sluníčko... A každý den umírám znova! Každý den cítím tu bolest, znova a znova! Vždyť Ty jsi můj život! Jsi můj hrdina!!! ♥♥♥

Zlato moje, je mi po Tobě moc smutno... Jak jen se nám to mohlo stát, proč nás život takhle rozdělil? Ještě jsem s Tebou nestačila prožít to nejdůležitější. Zanechal si mi tady pouze prázdné vzpomínky, tolik jsem si přála mít s Tebou děti, které by měly ty překrásně modré oči po Tobě! ♥ A chtěla jsem mít syna, který bude mít tu Tvou vzpurnou povahu! Vždycky, když jsem měla strach, nebo byla z něčeho smutná, vždy si mi říkával "moje malá holčičko"... Chybíš mi, Tvé teplo, Tvůj smích a Tvůj dotek! Jak moc bych si přála políbit Tvé sladké rty, cítit, jak mi dýcháš na krk, když se ke mě přitiskneš. Chtěla bych držet Tě za tváře a upřeně Ti hledět do očí, zase se koukat. I kdybych věděla, že se Tě nikdy nesmím dotknout, stačilo by mi se na Tebe dívat, to ve mě samo o sobě vyvolává neskutečný pocit krásy a tepla. Nevím, jak tohle přežiju, když Ty jsi tam a já tady! Ten stesk mi nedovolí normálně žít! Miluji Tě tak vášnivě, tak divoce, tak zbrkle Tě miluji!!! Scházíš mi! ❤

Lásko moje, moc mě trápí myšlenky... Přemýšlím a ptám se, jestli existuje nějaká spravedlnost! Tohle přeci není fér! Ze všech těch lidí, co jsem v životě poznala si odešel právě Ty a já to nemůžu pochopit! Snad se i zlobím na lidi, co tu zůstali místo Tebe! Kotě, pouhých 24 let!!! Jsi pro mě úplně vším, nechci tady zůstat! Měli jsme tolik snů, nechci snít bez Tebe! Šíleně Tě miluji, stýská se mi a nepřeju si nic více, než být s Tebou, raději bych zemřela, než Tě nechat odejít!

Broučku, neumím si představit, že už NIKDY!!

Slibuji, že pro mě nikdy neumřeš, dokud budu já dýchat, budeš stále žít... v mém srdci do posledního dechu! ♥ Miluji Tě, nejvíc, jak to jen dokážu!

Miláčku, to, co jsme měli, to bylo něco neuvěřitelného! ❤ Byly to momenty absolutního štěstí, euforie, něhy, vášní... Bylo to tak vzácné, poznala jsem s Tebou překrásné stopy života a ty se navždy obtiskly do mého srdce! Ta láska, ta chemie, to přátelství, všechno se to dokonale doplňovalo, s Tebou po boku mi celý svět ležel u nohou a bylo to ohromující! Je mi tak moc líto, žes mě musel opustit. Občas se někam schovám, abych měla chvilku jen pro sebe, mohla zavřít oči a snít o Tobě. Často si představuji, že Tě jednou spatřím, poběžím k Tobě a Ty mi řekneš, že ses vrátil... Opravdu o tom sním! Jsi nejmocnější muž mého života a navždy Ti bude patřit celé mé srdce, to Ti slibuji! Moc mě bolí, že nemohu být s Tebou, kotě, moc to bolí... ❤ MILUJI TĚ! Jsem bez Tebe NIC! Jsem bez Tebe zlomená, nedokážu se ani volně nadechnout, všechno je to jako bych se dusila! Strašně moc doufám v to, že existuje něco po smrti a že až to tady odmakám, dostanu ještě jednu šanci Tě vidět, TAM někde! MILUJI TĚ!

Lásko moje, celé noci buď probdím, nebo stále přemýšlím nad Tebou... Vždy, když usnu a vzbudím se, hledám Tě vedle sebe, jenže nejsi tady! Jak to mohlo takhle daleko zajít? Nechápu, jak se to mohlo stát, nechápu proč!!! Je mi Tvého krásného života tak líto. Jsi tak výjimečný člověk a čím víc jsem sama, tím víc pozoruju lidi kolem a všímám si, jak moc jsi úžasný člověk! Tolik mě bolí, že tím životem nemohu už více kráčet s Tebou, po Tvém boku byl svět úplně jiný, to jsem ještě měla život ráda a snažila se vytvořit svět jen pro nás dva! Byly to nepopsatelné chvíle, byly to neskutečné zážitky, nikdy v životě nic takového už nezažiju, nikdy nezapomenu na chvíle s Tebou, jsou to nejkrásnější a nejhlubší, co v srdci mám! Miluji Tě a slovy to nedokáži vyjádřit! Navždy budeš má rodina! LA FAMILIA DE SANGRE! ♥♥♥

Broučku, cítím to nechutné prázdno, které si mi tady po sobě zanechal! Neskutečně moc Tě miluji, stýská se mi! Udělala bych cokoliv, abys tady mohl být se mnou! Jsi mé slunce, mé srdce, má duše, můj vesmír, moje malá Amerika, můj dech, můj svět, můj život, jsi prostě vším!!! ♥

Lásko, kéž bych mohla křičet! Strašně křičet! Tvé jméno do celého světa!!! Chybíš mi! Nemůžu tu bolest unést, možná ne tu bolest, ale tu lásku, co cítím!!! ♥ Vrať se!!! Slíbila jsem, že to už nikdy nevyslovím, a přesto... VRAŤ SE MI DOMŮ!❤❤❤

Kotě moje, přála bych si usnout a probudit se vedle Tebe. Probudit se s hlavou na Tvém hrudníku, otevřít oči, vidět Tvé triko, cítit Tvou vůni a tlukot Tvého srdce! ❤ Není na světě jediná minuta, kdybych si nepřála darovat Ti svůj život, kdykoli bych svůj život položila za to, abys Ty mohl žít, určitě by ses tomu postavil líp! Byl bys silnější, hrdější, nespadl bys tak dolů, jako já. Ty bys byl frajer, zatímco já se dotýkám země. Jsi NEJLEPŠÍ člověk, jakého jsem kdy poznala a neříkám to, protože tu nejsi! Říkala jsem to vždycky...vždycky jsem na Tobě milovala, jaký jsi. Fascinovalo mě to, uchvátilo, ohromilo, pohltilo... Už jako malý kluk, vždycky jsem Tě obdivovala za to, že jdeš proti proudu, protože nemám ráda ovce v davu! Ty jsi vždycky byl vlk!!! MILUJI TĚ, miluji! A na věky věků budu cítit bolest, že už nemohu spatřit Tvůj úsměv. Ale pamatuji si ho a mám ho v hlavě, snech, myšlenkách, srdci, v duši. NAVŽDY, kotě! ♥♥♥

Stojím uprostřed světa, s rukama spoutanýma, vidím pohledy a míjím ty pozdravy, stojím a třesu se zimou, obklopena tolika lidmi, přijdu si tak vzdálená, tak jiná... Tvá smrt mě tak zlomila, vzala mi naději, kterou jsem viděla v letech, co máme před sebou. Jako zazděná zaživa, jako pohřbena s posledním výdechem, co prošel skrz Tvá ústa. Jako vdova, chodící v černé, osamělá víc než dítě, které nikdo nechce. Malá ztracená holka na pouti, stojící v davu s červeným balónkem. Nikdo kolem mě tu bolest nesdílí, nechápe, necítí a já se s každou vteřinou vzdaluju víc a víc. Stýská se mi po Tobě!!! Tak moc, že můj vlastní život je mi vzdálený. Co asi tak může tu 24 letou holku tak trápit? Láska? Ne, ještě hůř, smrt její lásky! Tak co je pro mě teď cesta, kam vede, co je mé poslání, proč tady jsem? Proč tady musím být já, když Tvůj čas už vyprchal? A já jsem tak lakomá, protože jsem se o čas nerozdělila... MILUJI TĚ, víc než dokážu unést!

Sluníčko moje, mě je bez Tebe tak smutno! ❤ Tak moc bych si přála vrátit čas! MILUJI TĚ!

Sluníčko moje, chtěla bych Ti dát ještě tolik lásky, chtěla bych Ti toho ještě tolik moc dát... Chtěla bych se s Tebou ještě nekonečně krát držet za ruku, usínat s Tebou, objímat Tě, smát se s Tebou, procházet se s Tebou, sedět s Tebou v kině, zapálit si s Tebou cigaretu a povídat si, chtěla bych Tě ještě tolikrát políbit a tolikrát Ti říct, že Tě moc miluji... Vždy toho je za celý den tolik, co bych Ti chtěla říct a občas se vybrečet ve Tvé náruči. TAK STRAŠNĚ MOC MI CHYBÍŠ!!! Člověk, aby se skoro těšil na svou vlastní smrt, aby už konečně mohl být s Tebou! Kotě moje, MILUJI TĚ Z CELÉHO SVÉHO SRDCE! ❤❤❤ Stýská se mi!

Miláčku můj, jak moc si vážím toho, že jsem s Tebou mohla prožít tolik krásných věcí, moc si vážím každé vteřiny, kterou si mi věnoval a je mi líto, že jsme je občas nevyužili lépe. Moc si vážím Tebe, toho, kdo jsi byl během života se mnou... Jsi ten největší bojovník na světě! Moc Tě miluji! V mých snech jsi každý den, každou hodinu, každou minutu... a navždy v nich zůstaneš! ♥

Proč se to stalo mě? Proč Tobě? Proč se to stalo zrovna nám? Tak mladí, krásní, šťastní, celý život před sebou, tolik snů, plánů, cílů... Koťátko moje... To je taková bolest! Chtěla bych do celého světa křičet Tvé jméno, ale vím, že mě už neuslyšíš! Chtěla bych se za Tebou rozběhnout, ale vím, že Tě nedoženu! Chtěla bych hladit Tvou tvář, ale to už mohu jen na fotkách! Tak strašně to bolí, lásko, tak strašně moc! Položila bych za Tebe svůj život během jediné vteřiny, to přísahám! Moc Tě miluji! ♥♥♥

Zlato moje, je mi po Tobě tak moc smutno! Chtěla bych Tě strašně moc obejmout a dát Ti tu největší pusu na světě!!! ♥ Dnes jsem se začala učit Anatomii, teda, to je síla, zápočet budu mít do konce listopadu a zkoušku v únoru. Únor, měsíc našich narozenin. Vždycky jsi se chlubil, že jsi přesně o dva dny starší než já... No, teď už jsem spíš starší já, co? Ach jo, je mi to líto! Moc Tě miluji! Dnes jsem četla zas celou naší konverzaci sms, bylo to skvělé vždy čekat, až mi odepíšeš, teď už mi od Tebe žádná krásná slova nikdy nepřijdou! Co bych dala za to, kdyby se mi na telefonu objevila zpráva od Tebe... Jen prostě vědět, že dýcháš! ❤ MILUJI TĚ!

❤ LA FAMILIA DE SANGRE ❤ Nikdy na to nezapomeň... Marku!

Zlato moje, vybavuji si Tvou vůni, nemyslím parfém, myslím Tvé tělo... ta vůně, která se do mě vepsala kdykoli ses ke mě přiblížil. Tolik jsem tu vůni milovala! Dnes jsem zas hodně četla a přemýšlela, nad tím, co se stalo...já... nejde mi to do hlavy a vím, že dokud nezjistím pravdu, budu se v tom vážně topit! Potřebuji vědět, proč ses mi nevrátil domů!!! Je to tak veliká záhada! A nemohu se s tím nějak vypořádat. Jsi pro mě úplně vším, nemůžu to jen tak nechat být. Vždyť celý svůj život jsem si představovala s Tebou a najednou, z minuty na minutu je všechno jinak... Šíleně Tě miluji, přijde mi to jako celá věčnost, co jsem Tě naposledy viděla. Lásko moje, strašně potřebuji Tvou blízkost a Tvou sílu, která mě vždycky vedla tím nejlepším směrem... Kotě! ❤ MILUJI TĚ!

Sluníčko moje ♥ Vzpomínám si na ty Tvé překrásné ruce, tolik bych je chtěla držet a políbit, cítit jejich teplo, položit si do Tvých rukou celý ten svět na dlani, který jsme měli... Chtěla bych se Ti podívat do těch nádherných očí a vidět ten Tvůj lehký poloúsměv, tolik mi chybí ta Tvá neskutečná síla, odhodlání, kuráž, nadhled, hrdost, Tvoje pevné objetí a ten klid, který z Tebe vyzařoval! Tolik Tě miluji, navždy zůstaneš v mém srdci, lásko! ❤❤❤

Sluníčko moje, teď jsem šest hodin vkuse dělala práci do školy, víceméně je to šílené na přemýšlení, ale na druhou stranu mi to nedovolilo na Tebe tolik myslet, což bylo svým způsobem osvobozující... Ach! Přijde mi to tak neuvěřitelné, jako bych se opravdu zbláznila, jsem šťastná, že jsem byla vůbec schopná na něčem pracovat. Tolik mi scházíš, no, však víš, víkendy jsou tragédie... Lásko moje, doufám, že jsi šťastný tam, kde jsi! Je mi tak líto, že nemůžu být s Tebou! MILUJI TĚ! Celým svým srdcem, kotě! Strašně moc Tě miluji! ❤ Vždyť to víš... ❤

V mé hlavě, stále, neustále, jen Ty jediný, nikdo jiný, jako bych byla slepá, jako bych přišla o rozum... trápí mě to! Má láska je tak hluboká, že přijmout to, znamená se Tě navždy vzdát a nejde mi to!!! Ať chci sebevíc! MILUJI TĚ, stále tak vášnivě jako poprvé a stejně tak vášnivě jako naposledy... Chci Tě vidět! Kotě moje...

Evi, moc Vám děkuji za Vaše slova, vážím si jich! Je to tak těžké, když nečekaně odejde tak mladý člověk, těžko se s tím smiřuje... Ale nikdy už to nevrátím, i když bych tisíckrát chtěla. Ještě jednou Vám děkuji a přeji Vám hodně sil.

Milá Barborko.
Čtu si Vás každý den a je mi vás moc líto.Ale dneska jsem tu četla poprvé skutečně skvělou zprávu.Rozhodla jste se moc dobře,už jsem vám to chtěla napsat dříve,ale nechtěla jsem zasahovat nějak nešetrně do vaší bolesti.Máte pravdu,nemůžeme umírat každý den pro mrtvé ať jsme je měli sebevíc rádi.Je třeba se naučit žít bez nich.Ze srdíčka a vzpomínek nám je nikdo nevezme,můžeme s láskou vzpomínat,někdy si i poplakat,ale náš život jde dál.Dokud je pro koho nebo pro co žít tak život má smysl.Vy máte jistě rodiče,nebo alespoň maminku,možná i kamarádku.To pro začátek jako důvod k životu stačí.Časem se objeví i další důvody,uvidíte.I ta bolest bude časem menší. Taky se říká,když úpěnlivě často voláte mrtvého tak jeho duše nemůže dojít pokoje,protože jí něco stále táhne nazpátek(k Vám).A tak stojí někde na rozcestí,sem už nemůže a "tam" taky ne. Dovolte jí odejít za Světlem,ať má věčný klid.Pomůže to jí i Vám.
Věřte mi...
Držím Vám moc palce aby se Vám to podařilo.

Lásko moje, tak jsem nad tím celou dobu přemýšlela a rozhodla jsem se žít... Všechno jsem si to sepsala na papír. Ty jsi pryč a nikdy se nevrátíš, já si nechám prstýnek, řetízek, tetování, ale musím přestat s tím ostatním. Takže bych Tvé oblečení a vůně chtěla aspoň na chvíli schovat, zkusit žít bez toho, aniž bych chodila okolo toho a stále jen brečela. Každý kus Tvého oblečení ve mě vyvolává strašně moc vzpomínek, sice nádherných, ale moc bolestivých. Silní lidé tohle nedělají, to už hraničí s chorobnou posedlostí. Jsem Tebou posedlá, ale musí to skončit. Třeba se ráno vzbudím a nenajdu odvahu to udělat, ale teď jsem takhle rozhodnuta. Musíš mi to dopustit, prosím Tě o to. Tvůj mladičký život skončil a já si nemůžu dovolit umírat každý den s Tebou. Je mi to tak líto, ale nikdy to nevrátím! Přestanu Ti psát a budu Ti psát pouze sem, jednu zprávu denně! Vždy večer před spaním... Dnes ještě napíšu, ale potom to zkusím takhle. Tak mi odpusť, prosím! MILUJI TĚ, celým svým srdcem! ♥♥♥

Nosím Tvé oblečení, voním se Tvými parfémy, denně Ti píšu zprávy, pokouším se Ti dovolat na telefon, i když vím, že Tvé číslo neexistuje, pravidelně Ti kupuji domu květiny... A zjišťuji, že mě to užírá! Nepomáhá to nikomu, Tobě to život nevrátí a mě ho to ničí ještě víc. Rozdělil si nás, takhle to je a Ty jsi teď tam a já tady a ačkoli je to pro mě to nejtěžší v životě, já tady pořád jsem a MUSÍM jít dál, prostě musím. A takhle to nepůjde... Úcta a láska k Tobě je jedna věc, utápění se ve Tvé smrti je věc druhá. Už nemohu dokázat a splnit si to, co jsem chtěla s Tebou, a tak musím změnit směr a najít nové sny, za kterými půjdu. Je mi 24 let a pokud dobře bude, zůstanu tady ještě mnoho let a já je musím prožít. Dýchat nestačí! Měla bych s tím vším přestat, schovat Tvé věci a žít tím, co je teď. Je mi to neskutečně líto, obrátil si celý můj život naruby, ale já to nezměním! Je to bezmoc a já potřebuju sílu! Přijdu Ti říct, jak jsem se rozhodla... moc Tě miluji! Odpusť mi!!! ❤

Zas se mi zdálo, že jsi živý, kotě, ale bylo to tak intenzivní, tak neskutečný, jaký si byl, jak si na mě mluvil, když jsem Tě držela za ruku, dokonce i v tom snu jsem si říkala, že doufám, že to není sen! Budu přemýšlet o tom, cos mi tam řekl! Moc Tě miluji, broučku, posílám Ti milión polibků ♥♥♥

Smlouvala bych i s ďáblem, lásko... věř mi! Dala bych mu celou svou duši! Kdybys byl v pekle, i tam bych chtěla za Tebou. Vzali mi Tebe, vzali mi všechno! Všechno, čemu jsem věřila, čemu jsem podlehla. V těch Tvých modrých očích jsem se utopila, jsi pro mě důležitější než vzduch a já jsem se udusila, když si přestal Ty dýchat. Necítím se jako lidská bytost, ale jako duch. Když se na sebe dívám do zrcadla, strašně se na Tebe zlobím a říkám si, cos to ze mě udělal... Takovou trosku, strašně jsem se změnila, můj výraz, můj pohled, má vůně, můj charakter. Jsem tak zatrpklá a zklamaná, přitom jsem vždy byla veselá! Bolí mě to! Měl bys aspoň chvíli cítit, jaké to je, vyměnit si to se mnou, protože já už nechci snášet ten pocit, že Tě nikdy neuvidím! Možná jsem už pochopila, že nejsi, smířila jsem se, že je to pravda, ale odmítám ji přijmout! Nesouhlasím s tím! Je to nemoc, psát Ti tady každý den a hlídat svíčky, blázen jsem! Šílenství mě stáhlo! MILUJI TĚ, miluji Tě jak pes a taky tak trpím!

Kotě, já nejsem věřící, teda vlastně věřím v něco, jen nevím v co, ale prostě v něco... A nemám tušení, jestli tohle všechno vidíš a slyšíš... ale posílám Ti TAM k Tobě jeden vzkaz a strašně moc chci, abys o něm věděl!

Chci Ti říct, chci, abys nepochybně věděl, že jsem s Tebou byla neskutečně šťastná, i přes to všechno, co jsme prožili, byla jsem šťastná! Byla jsem na Tebe vždy hrdá, byla jsem Ti oddaná, věrná a chovala jsem k Tobě obrovskou úctu. Nikdy jsem nebyla svatá, můj temperament byl divoký a mé emoce vášnivé až příliš, udělala jsem mnoho chyb, blbých rozhodnutí i zbytečných scén, ale v lásce k Tobě jsem neselhala a neselžu nikdy. Chci, abys věděl, že jsem Ti stále oddaná a že navždy budu. Jsem TVÁ! A jednou Tě chci potkat a říct Ti, jak strašně moc Tě miluji!!! ❤

Lásko, prožila jsem s Tebou to nejkrásnější ve svém životě, spousta lidí to nikdy nepozná, nezažije to, co my. Bylo to nádherné! ❤ Poznala jsem štěstí, lásku, oddanost, nejlepšího přítele, nejlepšího milence, vášeň i odpuštění, slzy štěstí i smutku, radost i šílenství... Jsem tak bohatá, protože mám takové vzpomínky a zážitky, které nikdo nemá. Své štěstí už jsem vyčerpala a nežádám už další, ale... Budu někdy ještě mít radost, dokážu něco, za něčím jít, bojovat pro něco? Všechno jako by ztratilo význam...  MILUJI TĚ! Jsi celý můj svět!!! Nejde to!

Kotě moje krásný, celou noc jsem nespala... Celý večer jsem zase myslela na Tebe a vybavovala si různé vzpomínky! Nemůžu to pochopit, proč Ty? Dostal ses z nějakého důvodu do mého života a tehdy, když jsem si s Tebou naplánovala všechno, odešel si z něj. Tak nečekaně, tak tragicky, tak smutně... Hrozně mě to bolí a je mi to líto, já bych stokrát raději byla na Tvém místě, jen aby Ty si byl v pořádku. Vzpomínám si, jak jsem se o Tebe bála, každý škrábanec, každá modřinka, nadávala jsem Ti, když si mi psal za jízdy v autě, byla jsem nešťastná z těch Tvých bojových sportů, že se Ti tam něco stane, prudila jsem Tě, že Ti bude zima, když půjdeš jen v triku, bála jsem se, že se někde ve městě s někým popereš, když si říkal, že bys šel k hasičům, říkala jsem, že je to nebezpečné. Tolik si vzdoroval světu, tolik moc si šel proti proudu. A teď... Nejsi! Má bolest z Tvé ztráty je neútěšná, už ani nevěřím, že je pro co žít. Ty jsi pro mě vším, jsi má RODINA, víš to... MILUJI TĚ! ❤

Koťátko moje milovaný, tak jsem teď přišla ze školy. Rozbrečela jsem se nejen tam, ale i v autobuse, no ale žiju, žiju. Jak já nenávidím úterky, den, kdy se to stalo... Strašně mi chybíš, dneska si musel být někde se mnou, když jsem to zvládla! Miluji Tě, ničí mě ten svět, ve kterém nejsi. Já už Tě nikdy neuvidím a to mi každičkou vteřinu láme srdce na kusy! Jen se Tě dotknout, políbit Tě na čelo, nebo alespoň vědět, že dýcháš, i kdybys měl být už navždy daleko ode mě, stačilo by mi, že dýcháš!!! MILUJI TĚ! ♥ Navždy!!!

Lásko moje, měla bych už dávno spát, abych to zítra vydržela... Ne! Já klasicky mezi druhou/třetí ráno sedím nad Tvými věcmi a chodím okolo Tvých parfémů, abych se mohla dobrovolně týrat... Protože mi scházíš, byla jsem s Tebou každou noc a usínali jsme spolu, aspoň trochu mi Tě ty věci připomínají a nejvíce oblečení, které máš ode mě, to mě doslova drtí! Tvé dopisy, fotky, zprávy, dokola znova, slzy, co nejdou zastavit a pak náhle zas ta studená apatie, kdy je mi všechno jedno. Myslím, že tohle čas spravit nemůže. Je to jiné, když odejde člověk náhle a mladý, nečekaně opustí svět a zanechá tu někoho, kdo na něm byl emočně závislý, kdo jím žil, kdo je jím posedlý, protože to všechno já k Tobě cítím. Jsi pro mě celý můj vesmír a jsi pro mě tak výjimečný, že není nic, co by mi mohlo Tvou přítomnost nějak aspoň z části nahradit. Jsi nenahraditelný!!! ❤ Vždy jsem se bála, že Tě ztratím, ale nikdy jsem nečekala tohle. MILUJI TĚ, sluníčko! ♥♥♥

Broučku, zítra bych zase chtěla vydržet ve škole celý den od rána do večera, tak mi drž palečky... Moc Tě miluji!!! ♥

Kotě moje, slíbila jsem Ti, že budu silná a že to všechno zvládnu! Slíbila jsem Ti, že budu za Tebe a pro Tebe bojovat... Zpočátku to šlo mnohem lépe, teď se to všechno na mě sesypalo a místo síly spíš slábnu a propadám zoufalství! Strašně mi chybíš, zapomínám a stáváme se nezodpovědnou. Všechno odkládám tak dlouho, až to pak nezvládám. Dnes v noci se pokusím splnit nějaké úkoly, stejně nebudu spát... Tak tu buď se mnou a zvládneme to spolu, pomůžeš mi? Moc moc moc Tě miluji, srdce moje ♥❤♥

Lásko moje, ještě že mám v posteli Tvou bundu, celou noc jsem se k ní tiskla... dala jsem Ti ji ke Tvým 24. narozeninám, kdybych tušila, že budou poslední, zabalila bych Ti do toho papíru své roky života! Neuvěřitelně moc mi chybíš, je to horší a horší. Dřív jsem dokázala fungovat aspoň trochu, teď jsem úplně dole a nemůžu se zvednout. Bolí mě život bez Tebe! Ničí mě to! MILUJI TĚ ♥♥♥

Jak jen to mám vydržet, broučku? Jak??? Nedokážu to, pro mě tohle není život! Strašně mě to bolí! Jen přežívám ty pitomý dny bez nějakého smyslu... Chybíš mi!!!♥

Dnes jsem byla na hřbitově, donesla jsem Ti tam nějaké věci, jsem úplně mimo, moc mě to bolí, skoro jsem nemohla zapálit svíčku, jak se mi klepaly ruce... Bylo mi hrozně, když Tě vidím, jak jsi uzavřený v nějaké schránce, bez špetky důstojnosti, proto mám doma koutek, který je Tvůj, tam ani není místo, abych Ti tam mohla donést pořádné věci, a tak nosím vždy jen drobnosti, aby se tam vešly. Tady doma to máš krásné, jsou tam všelijaké věci, svíčky stále hoří. Až pojedu zase do Tábora, zajdu zas za Tebou, nevydržím tam moc dlouho, když vidím, jak se z takového velkého chlapa stalo trochu popela, je to morbidní a nedokážu to překonat. Trhá mi To srdce, ten způsob, jakým jsi uložený, ale nemohu s tím nic udělat, ačkoli bych si ze srdce přála to nějak změnit. Je mi to líto, promiň mi! Moc Tě miluji a scházíš mi... ❤ Odpočívej, lásko moje...

Sluníčko moje, umírám tady bez Tebe! Každou minutu, každou vteřinu! Vždyť tohle není život, takový život přeci nikdo nechce. Nedá se takhle žít a celý život s sebou táhnout tak obrovskou bolest... Na tohle nikdy dost silná nebudu! Chybí mi všechno, úplně všechno! Znamenáš pro mě celý můj svět!!! Tohle je peklo, copak může být někde hůř? Všude je hrozně, když tam nejsi Ty! MILUJI TĚ, šíleně moc a ten stesk mě neskutečně ničí!!! Já bych svůj život ihned vyměnila za Tvůj!!!

Nedá se bez Tebe žít, nemůžu nijak fungovat, i kdybych stokrát chtěla... Nezvládám ten život bez Tebe! Moc mi scházíš a nebaví mě dýchat, když to neděláš se mnou... MILUJI TĚ, celou svou duší!

Volám Ti a Ty to nezvedáš!!! PROČ???

Koníčku můj!!! Každou chvíli se mi to vsouvá do tý mojí podělaný hlavy a nemůžu Tě ze svý mysli dostat! To, jak moc Tě miluji je šílenost, milovat toužebně někoho, kdo už není je snad nemoc. Ale asi budu nemocná celý život!!! Kotě moje... ❤❤❤

Ani nedokážu slovy popsat, jak moc mi scházíš... A jak moc mě to bolí! Dala bych opravdu celý svůj život za to být s Tebou aspoň chvilinku! Moc Tě miluji!!! ❤❤❤

Víš, co jsem na Tobě milovala? Vždy si mi odpustil moje chyby, žádné tresty, žádné výčitky, zapomněl si na to a miloval si mě dál. Za to já Tvé chyby vždy nosila v sobě a nedokázala jsem jen tak jít dál, vždy jsem nějakým způsobem trucovala... Ale jednu věc nikdy nezapomenu-každou noc, každou, ať už jsme byli třeba rozhádaní, vždy si mě políbil a řekli jsme se, že se milujeme, i když jsme se na sebe zlobili. Milovala jsem usínat, když si přeze mě hodil tu Tvou tlapu, která mě chránila a nebo když jsem se já přitiskla k Tvým zádům a cítila to teplo, které z Tebe dýchalo... Ach! Tolik mi to chybí, bylo to každou noc, teď už je to 74 nocí bez Tebe a každá je prázdnější... MILUJI TĚ!!! ❤

Sluníčko moje, ze všeho nejvíce na světě bych si přála, aby ses jednoho dne objevil, abys mi řekl, že jsi zpátky, žes musel odejít. Aby ses jednoho dne postavil přede mě, já k Tobě přišla, dotkla se Tě a zjistila, že jsi skutečný a zešílela štěstím. Vím, že se to nikdy nestane, ale i tak... možná jsem blázen, ale každý den o tom budu snít, modlit se za to a tajně v to doufat. MILUJI TĚ!

Už po půlnoci, broučku... Klasicky vzhůru! Strašně mi chybíš! Miluji Tě, jako šílenec, jako posedlý cvok, jako malá praštěná holka! Ach, bože...tolik mi scházíš! Pojď se třeba hádat, nebo klidně se vztekej a já budu taky. Zařvi a já zařvu taky! A pak mi řekni, že mě stejně miluješ a já udělám to samé... ❤ To přeci není možné, že tu se mnou nejsi 74 dní, protože počítám každý!!!

Miláčku, když jsem před pár lety měla maturitní ples a volila jsem barvu svých šatů, strašně moc jsem chtěla bílé. Ale bílé šaty by si měla žena obléknout jednou jedinkrát v životě a to na své svatbě. A tak jsem zvolila tyrkysové. Doufala jsem, že právě s Tebou na sebe obléknu ty nejkrásnější bílé šaty, na naší svatbě, kde si s Tebou zatančím a stanu se majitelkou nejkrásnějšího prstenu a Tvou ženou až na věky... Teď vím, že ty krásné bílé šaty na sebe nikdy neobleču, ale věř mi, že v mých představách si Tě za svého muže beru každý den... A nádherný prstýnek od Tebe už na své ruce mám, ačkoli není snubní, ale mé fantazie mi nikdo vzít nemůže... MILUJI TĚ!!! ❤❤❤

Jak moc Vám rozumím...Držte se ! M

Zabíjí mě to, kotě. Nedá se to vydržet!!! Šíleně Tě miluji, jsem Tebou tak posedlá! A na Tvé lásce tak závislá!!!

Broučku, bude ještě někdy den, kdy se budu cítit jako normální lidská bytost? Budu se ještě někdy upřímně smát? Cos mi to provedl... Strašně Tě miluji, položila bych za Tebe život! Vždyť to víš! Neumím žít bez Tebe! Tohle mě zlomilo a sundalo mě to k zemi neskutečným způsobem. A pohledy těch lidí, co si myslí, že už bych měla být v pohodě. Nechápavé reakce lidí, když řeknu, že prostě nemám náladu! A když říkám, že už nemůžu, pokaždé dostanu odpověď, že to chce čas. Hovno čas! Čas mi Tvou lásku nevrátí! MILUJI TĚ TAK, JAK JEN LIDSKÁ BYTOST MŮŽE MILOVAT. MILUJI TĚ NEJVÍC, JAK JEN ŽENA MŮŽE MILOVAT MŮŽE! ❤ A vím, že i Ty si mě tolik miloval! Chybíš mi a strašně se trápím...

Srdce moje... chodím po domě, kde to téměř nejde vydržet, po nocích usnout, to je nadlidský úkol. Stále Tě vidím všude kolem sebe, vidím Tě, ale nemůžu Tě obejmout, slyším Tě, ale nemohu Tě najít, mluvím na Tebe, ale nedostávám žádné odpovědi... Je to pro mě taková rána do srdce!!! Ty jsi pro mě od malinka ten nejlepší! MILUJI TĚ, strašně moc! Nevím, co mám dělat, nevím, jak mám dýchat, je to spíš jako se úplně dusit! Moc Tě potřebuji! Měli jsme sakra celý život před sebou!!! Nevím, jak tohle vydržím, nevím! Posílám Ti milióny polibků, nezapomeň na mě! A odpusť mi, prosím! ❤

Lásko moje, měli jsme celý život před sebou, chtěli jsme založit rodinu, vždycky si říkal, že chceš, aby naše děti jednou byly krásné jako já. A já jsem říkala, že chci, aby měly modré oči po Tobě. Celý život jsme chtěli prožít spolu, každý den čtu Tvé dopisy, ve kterých mi píšeš, že budeš vždy stát po mém boku. Psal si mi překrásná slova, strašně mi chybí... Dokázal si mě utěšit a nikdy jsem nemusela mít z ničeho strach, když si byl se mnou! Teď se bojím... Bojím se! Moc Tě miluji! Je mi neskutečně moc líto, že nám to spolu nevyšlo...

Miláčku, nemám Ti co odpouštět, jen Ty PROSÍM, odpusť mě! PROSÍM!!! Miluji Tě!

Sluníčko moje, od doby co tady nejsi, se dějí tak hrozné věci a já v nich neumím chodit. Nemám tady nikoho, nikoho, kdo by mě chránil, kdo by mi mohl poct. Teď Tě tolik potřebuji, jsem strašně zklamaná. Moc mi chybíš, kotě! Stále dokola si to v hlavě promítám, nechci si vůbec představovat, že tady už navždy musím být sama! Nikdy se nesmířím s tím, že jsem o Tebe přišla, nikdy tu bolest z Tvé ztráty nepřekonám! Je mi tak líto, že jsem Tě do té práce pustila, že jsem Tě nechala ráno odejít! Nedokážu bez Tebe žít, pro mě to není život. Srdíčko moje, tolik Tě miluji! Navždy Tě milovat budu, jsi ten nejlepší chlap na světě!

Lásko moje, mám za sebou šílený den a šílenou noc... strašně moc bych teď potřebovala Tvou útěchu a oporu! Neumíš si představit, jak mi je a co se všechno stalo! Je mi tak moc líto, že nemohu být s Tebou, neskutečně moc Tě miluji! ❤

Nenávidím Tě! A k tomu Ti mohu říct už jen jedno... nemůže nenávidět ten, kdo předtím šíleně moc nemiloval! Miluji Tě a nenávidím Tě, protože jsem tu zůstala sama a jsem bez Tebe nic. Sakra!!! Neodešel jen Tvůj život, ten můj odešel ten samý den! Miluji Tě, je to šílenství! Je to taková bolest a šílenství!!! Nenávidím Tě, miluji Tě!!! Jsem naštvaná! Šíleně! Protože mi chybíš a já už s Tebou nemůžu mít děti!!! Do prdele!!! Chybíš mi! ODPUSŤ MI!

Neumím si celý ten život bez Tebe představit! Stýská se mi tolik, až mě to dohání k šílenství! Chybíš mi! Chybí mi ta Tvá důstojnost, Tvůj nadhled, strašně mi chybí Tvá slova, podpora, útěcha a hlavně ta láska, kterou si mi dával! Tak moc bych si chtěla lehnout na ten Tvůj překrásný hrudník, cítit, jak mě Tvé ruce drží a jak Ti tluče srdce, neumím si na světě představit nic krásnějšího, než ten pocit, že Tvé srdce bije!!! Je mi to tak líto! Odpusť mi, že jsem Tě neposlouchala víc! Odpusť mi, prosím...

Dnes se mi o Tobě zdálo, kotě... V tom snu si byl zase živý a byli jsme venku, měl si na sobě tu košili ode mě, možná si ji v tom snu měl, protože když jsme naposledy byli spolu, měl si ji také... Chybí mi ty časy! Jak byly ty vedra a Tys mi pořád chodil pro ledovou tříšť. Jak jsme chodili na pizzu a s partou ven k Jordánu. Jak jsme byli u Tebe na chatě a koupali se ve tři ráno v bazénu a pak jsme zmrzlý pod dekou koukali na UFC, já se tak snažila kvůli Tobě neusnout, mezitím co Tys už dávno chrápal. Pamatuju si, jak jsme dělali tu zabijačku, to byl skvělý zážitek! Všechny dny stály za to! Včetně dnů, kdy jsme na sebe křičeli, protože jsme byli oba uražení a neústupní... vzpomínám na to s úsměvem, když jsem zlobila, říkal si mi Barboro! ❤ MILUJI TĚ a nikdy nepřestanu doufat!!!

Koťátko, nejkrásnější zvuk na světě je tlukot Tvého srdce, a ten už nikdy neuslyším... Nejkrásnější věc na světě jsou Tvé oči a úsměv a ty už nikdy nespatřím... Dýchalo z Tebe obrovské teplo! Láskou a touhou si spaloval moje srdce! Byla jsem první holka, ke které si něco cítil, byla jsem poslední žena, kterou si miloval. Když si opouštěl tento svět, měl si v srdci mě a já budu mít navždy v srdci Tebe, do doby, než já opustím tento svět... Ve Tvé náruči jsem našla vše, o čem jsem kdy snila. S Tebou jsem cítila klid a bezpečí a teď mi to chybí, protože mám strach! Moc Tě miluji, stále žiju jen Tebou! ❤❤❤

Miláčku, proč si mě opustil a nechal mě tady samotnou? Jsem bez Tebe tak nemožná a neschopná! Tolik Tě teď potřebuju!!! Ty ani nevíš, jak moc je to bez Tebe složité! Moc mi scházíš, jsem úplně zoufalá a tak zlomená! Nenávidím víkendy! Hrozně moc! Je mi šíleně smutno! Stýská se mi po Tobě... Stále čekám, že se vrátíš, jenže Ty se mi nevrátíš! A já stále nevím proč! Užírá mě to zaživa! MILUJI TĚ!!! Jsi pro mě úplně vším, jsi pro mě celý můj svět, neumím to bez Tebe! Nezvládám to...

Sluníčko moje, jak já nesnáším víkendy. Vždy jsme je trávili spolu, pořád jsme někde byli a užívali si život. Pro mě jsou teď víkendy čas, kdy mám možnost přemýšlet nad tím ještě víc než během týdne... víc se mi stýská, víc mě to bolí! Tolik bych si přála Ti říct, jak moc Tě miluji. Ale Ty to víš! Stále čekám, kdy se vrátíš domů, ale Ty už se nevrátíš, viď?

Je mi po Tobě moc smutno, je mi pouhých 24,což nevím  jestli je dar... musím to stále tahat za sebou! Bojím se, bojím se PRAVDY! Miluji Tě!!! ❤  

Broučku, pojď, vyměníme si to! Teď já odejdu a Ty pojď sem! Celý svůj zbytek života, co mi osud nadělil Ti věnuji! Jen dýchej!!! ❤

Moc moc moc Tě miluji!!! Nechci stále jen vzpomínat, tak moc Tě chci mít blízko sebe! Chtěla bych Tě obejmout, chytit Tě za ruku, chtěla bych se s Tebou smát, povídat si... Je tolik věcí, které bych Ti tak moc potřebovala říct a tolik by mi pomohlo znát na ně Tvůj názor... Chtěla bych na Tebe někde čekat, těšit se na Tebe, koukat na hodinky a vědět, že příjdeš v čas, protože na Tebe byl vždy velký spoleh a cos řekl, to platilo. Dost těžko se mi tady v tom světě teď bloudí samotné, byla jsem zvyklá svůj každodenní život sdílet s Tebou! Je mi smutno, tak moc smutno, že si přijdu jako poslední člověk na světě... Nikde nikdo! A já stále čekám na Tebe. Raději bych měla tisíce směšných a hloupých nadějí, než se s tím smířit! Odmítám se vyrovnat s tím, že Tě už nikdy neuvidím! Bojím se, lásko, mám strach!

Jsi NEJLEPŠÍ člověk, jakého jsem kdy poznala, jsi člověk s tím nejčistším srdcem, co znám. Byl si takový vzpurný rebel, ale přesto si byl vždy přímý a čistý. Byl si občas ďábel na ostatní, ale anděl ke mě... NIKDY TĚ NEZKLAMU! Jsi navždy se mnou a já navždy s Tebou, jen je mi moc líto, že na takovou vzdálenost. Je mi líto, že nám to nevyšlo tak, jak jsme si to přáli! Kéž bych se s Tebou mohla o svůj život rozdělit a dát Ti roky svého života! Raději bych umřela mladá ruku v ruce s Tebou, než nechat Tě odejít a být tu zbytek života bez Tebe! Jsem bez Tebe tak zlomená, přitom bych teď měla žít za dva! Odpusť mi... slibuji, že se dám dohromady! MILUJI TĚ!

Sluníčko moje, sžírá mě neskutečná bolest a touha po Tobě... Já bych za jediný Tvůj pohled vyhladila celý svět, šla bych tisíce kilometrů pro jediné Tvé objetí, byla bych ochotna umírat v největších bolestech výměnou za jedinou hodinu strávenou s Tebou! Byla bych ochotna udělat vše, kdybych jen mohla! Prošla bych samotným peklem, jen abych z dálky slyšela Tvůj hlas. Lásko, miluji Tě! To jak mi chybíš, mi rve srdce na kusy. Prosím, odpusť mi vše, čím jsem Ti kdy ublížila, prosím, buď šťastný, ať jsi kdekoli a prosím, pokud můžeš, počkej na mě... Najdu si Tě! Pokud budu moct, najdu Tě a na věky věků Tě připoutám k sobě, abys mě už nikdy nemohl opustit! MILUJI TĚ!

Nemohu Tě ani na chvilku dostat z hlavy... cítím se, jako bys mě neustále sledoval a tak se pořád kontroluji a snažím se neudělat žádnou chybu... Nikdy bych Tě nechtěla zklamat! Šíleně moc Tě miluji!!!

Není jediná minuta, kdy bych na Tebe nemyslela! Jsi tak hluboko vepsaný ve mě, nedokážu Tě z hlavy dostat ani na chvilku. Tolik bych si přála, abys tu byl se mnou, abych se Ti mohla svěřit, Ty bys mi poradil, obejmul mě a řekl mi "Neboj, to zvládneme, spolu zvládneme všechno"... Slíbil si mi, sliboval si mi to každý den, že mě nikdy neopustíš, že budeš celý život stát po mém boku, že si mě vezmeš, že mě budeš vždy chránit. Slíbil si mi to! Přijdu si tak bezmocná, zoufalá, prázdná, unavená, nebaví mě nic, prostě necítím a neprožívám nic jiného, než šílenou bolest, kterou si ve mě zanechal. Někdy si dokonce přeju, aby se mi něco vážného stalo, abych se mohla vydat na cestu za Tebou. Ale nemůžu, nemůžu zklamat mámu, ještě mám před sebou velký úkol a to je udělat ji šťastnou, vrátit jí vše, co pro mě celý život dělala. Ještě není můj čas, nemohu za Tebou, tak mi to odpusť. Počkej na mě, lásko... Moc Tě miluji, celá má duše, celé mé srdce patří navždy Tobě!

Jsi ten nejlepší chlap na světě a já jsem neskutečně hrdá na to, že jsem mohla být Tvá holka!!! Nechápu to, v hlavě mám stále milion nezodpovězených otázek. Nic Ti život nevrátí, ale pravda je to, co by mou mysl aspoň trochu osvobodilo! Odpusť mi, prosím, odpusť, že jsem Tě ten den nechala odejít do práce, odpusť, že jsem Ti na tu zprávu neodepsala hned, mohlo by všechno být jinak. Jsem tak pyšná, že zrovna já byla Tvá holka, stále jsem a navždy Tvou holkou zůstanu! Zanechal si ve mě odkaz a já ho budu šířit dál... Jsi nenahraditelný, jsi vyjímečný, jsi nejlepš! Moc Tě miluji, Ty moje Yakuzo <3 Kéž by existovaly další životy, chtěla bych i v tom dalším být Tvou holkou, přála jsem si být Tvou ženou a matkou Tvých dětí, tak příště... Ať jsi kdekoli, buď tam šťastný!

Moc mi scházíš... moc! Miláčku, miluji Tě, co mám dělat? Položila bych svůj život za mimutu strávenou s Tebou! Tolik mi chybíš!!!

Sluníčko moje, moc se mi stýská. Tolik bych chtěla být s Tebou, ale nemohu. Už nikdy nemohu být s Tebou! Nevím, jak to mám přežít! Mám celý život před sebou a celý život si to mám s sebou nést? Nechci to tak! Chybí mi náš život, byla jsem s Tebou moc šťastná! Byli jsme na všechno dva, nechci tu zůstat sama, kotě! Kéž bych mohla být s Tebou, kdekoli! MILUJI TĚ! Celým svým srdcem...

Moje láska byla někdy příliš divoká, stejně jako můj život, vím... Moc jsem Tě pohltila všemi těmi emocemi, ale Tys mi to dovolil! Bral sis ode mě a vracel si! Hádky, debaty, rozhovory, rady, smích, drby, vtipy, zpívání, komentování ostatních, utěšování... to všechno jsme dokázali hodiny a hodiny! Milovala jsem to všechno, ať už to bylo cokoli. I dny, kdy jsme se nemohli vystát, proto, že jsme byli úplně stejní! Mohl si mě vždy zkrotit, Ty jediný v životě si to dokázal, ale pamatuj si jedno!!! Mou lásku k Tobě žádnou vzdáleností nezkrotíš! Neutišíš, nezměníš, neutečeš před ní! Mou lásku sis vzal s sebou, stejně jako mou duši! Upsala bych ji ďáblu, zaprodala se jako špinavý pes, jen abych Ti mohla pohlédnout do očí a říct Ti, jak strašně moc pro mě znamenáš! Nezapomeň na mě, počkej na mě! Prosím!!! MILUJI TĚ, MARKU!!! Moje bolest je nepopsatelná! Miluji Tě, miluji!

Lásko moje... Já bez Tebe nemohu žít, hrozně špatně se mi dýchá! Dusím se, nemůžu se z té bolesti vzpamatovat. Mám pocit, že mi přeskočí! Chybíš mi, Tvůj hlas, který na mě mluví, náruč která mě chrání, ruce, které mě hladí! Plánovala jsem s Tebou celý život, chtěla jsem Ti dát děti, chtěla jsem Tě udělat šťastným!!! Proč? PROČ? Setkáme se ještě někdy? Řekni, že ano! Řekni mi, prosím, že zase budu s Tebou! Miluji Tě, šíleně, šíleně moc!!! Tu vysokou školu dodělám-pro Tebe, abys mohl být hrdý! Scházíš mi, je mi takové smutno, že to nedovedu popsat! Srdce moje, tolik potřebuji cítit, jak voníš, když kolem mě projdeš, jak mě zamrazí, když se mě dotkneš a jak mě pohltí horko, když mě políbíš... POTŘEBUJI TĚ! Lásko moje, prosím!!! Probuď mě, usměj se na mě, přitiskni se ke mě a řekni, že to byl jen blbý sen... PROSÍM!

Barunko ,neznám Vás ani jsem neznala Marka.Jen čtu Vaše řádky plné smutku ,bolesti....Je mi to tolik líto a posílám sílu a objetí na dálku .

Koťátko, strašně moc mi chybíš! Nevěřím tomu! Nevěřím! Vyměním svůj život za Tvůj, bez váhání, ihned! Jen mi řekni, že dýcháš!!! PROSÍM! Prosím!!!!!!!

Lásko, sluníčko moje... Je to přesně dva měsíce! Nedokážu bez Tebe žít, nedokážu fungovat, přijdu si jako blázen. Strašně moc mi chybíš! Strašně!!! Chybí mi Tvé krásné modré oči a Tvůj překrásný úsměv, dala bych celý svůj život za to, abych Tě mohla aspoň jednou spatřit. Bez Tebe jsem nikdo! Šíleně moc Tě miluji!!! Dodnes nemohu pochopit, proč si ráno odešel do práce a večer ses mi už nevrátil! Když jsem Tě naposledy viděla, byl si šťastný a objal si mě! Nemůžu to pochopit a je mi to hrozně moc líto! Neměla jsem Tě pouštět do práce, lituji, že jsem to necítila, nebo nějak nepoznala. Odpusť mi, prosím! Není den, kdy bych si to nevyčítala! Odpusť! MILUJI TĚ!

Nezapomenu den, kdy jsem Tě poprvé spatřila. Bylo nám 12 a Tys přistoupil k nám na základku. Od malinka jsme se strašně milovali a nenáviděli zároveň... Pořád jsme se hádali a přesto jsme byli nejlepší kámoši. Tajné pusinky, schovávání ve třídě, už jako děti jsme si napsali miliony sms a dokonce i dopisů... Nikdy jsem nepoznala nikoho, kdo by byl takový jako Ty, byl si jiný než všichni ostatní. Už jako malý kluk si pořád vzdoroval, hádal se, rval se, byl si tvrdohlavý a zarputilý. Vydrželo Ti to celý Tvůj kratičký život a já to na Tobě milovala... Jsem strašně moc šťastná, že jsem Tě mohla potkat a být součástí Tvého života. Prožila jsem s Tebou ty nejkrásnější chvíle ve svém životě! Děkuji, kotě. Děkuji za každou minutu s Tebou!!! Je mi moc líto, že si se mnou zůstal pouze do 24 let. Mám pocit, jako bych ten den umřela s Tebou... A od té doby mnohokrát znova a znova. Šíleně mě to bolí, můj život jako by se zasekl. MILUJI TĚ!!!