O projektu

Když někdo z našich blízkých zemře, nepřestane být součástí našeho života. Není tu sice tak, jak jsme na něj byli zvyklí, ale jsou tu jeho věci, jsou tu místa s ním spojená, události, které nám připomínají, že tu s námi byl nebo byla. Mnoho věcí, byt, oblečení, hudba, jídlo, zvuky, vůně i naše myšlenky, vše obsahuje a připomíná nám zemřelého. V našich vzpomínkách je prostě stále přítomen. Doba, kdy si pomalu a bolestně zvykáme, že dotyčná osoba není již s námi, a kdy nám dochází, že nám zbývají "jen" vzpomínky, se nazývá dobou truchlení. V této době svým způsobem končíme starý a začínáme nový život. Musíme se naučit, že tu není někdo, kdo tu byl, a musíme se naučit jej bez velkých bolestí udržet živého ve svých vzpomínkách.

V naší společnosti se vytratily některé rituály, které pomáhaly touto dobou projít. Naše potřeba truchlení a loučení ale nezmizela.Tento vzpomínkový portál není virtuální kopií hřbitova, ale nabízí možnost, jak udržovat vzpomínky na zesnulé naživu a jak spojovat lidi, kteří měli dotyčného nebo dotyčnou rádi. Internet nabízí snadné překonání vzdáleností a otevírá možnosti k vzpomínání, které jsou blízké i těm, kterým již rituály našich předků mnoho neříkají.

Cílem našeho projektu není jen poskytnout novou možnost jak vzpomínat na zesnulé, ale i podpořit diskusi o smrti v naší společnosti, což může vést i k hledání smyslu klasických rituálů, jako je například pohřeb, výroční setkávání, zádušní modlitby či bohoslužba, navštěvování hrobů i jiné vzpomínání.

Rozhovor s paní ředitelkou Martinou Špinkovou o těchto stránkách.

K tématu doporučujeme tyto texty na našem sesterském portále Umírání.cz:

Dále pak

Projekt vznikl v roce 2010 díky podpoře Amgen Foundation. Provozovatelem je hospicové občanské sdružení Cesta domů. Pokud chcete tento projekt jakkoliv podpořit, aby i nadále mohl fungovat, patří vám tato stránka: Stránky se mi líbí.