a hlasy těch, kteří přihlížejí.
Úuuh, to mě udivuje.
Úuuh, to mě opravdu udivuje.

Šušká se, už brzy, až všichni zazpíváme tu melodii,
pak pištec nás přivede k rozumu.
A nový den začne pro ty kdo vydrží
a lesy to budou opakovat se smíchem.

Máš-li rušno v živém plotu,
nelekej se.
Je to jen jarní úklid Královny máje.
Ano, jsou dvě cesty, kterými můžeš jít,
ale nakonec
je stále čas změnit směr tvé cesty.
A to mě udivuje.

V hlavě ti hučí a nezmizí to,
pokud si neuvědomíš,
že pištec tě volá, aby ses k němu přidal.
Milá dívko, slyšíš vítr vát?
A věděla jsi,
že tvá cesta leží na šeptajícím větru.

A jak scházíme dolů po cestě
naše stíny převyšují naše duše.
Tam kráčí dívka, kterou všichni známe,
září bílým světlem a chce nám ukázat
jak se stále všechno mění ve zlato.
A když se zaposloucháš
nakonec melodie k tobě doletí.
Když všichni budeme držet pospolu
budeme jak skála a nepohneme se.

A ona si kupuje cestu do nebe.