Zdeňku......vzpomínáme.Žiješ stále v našich srdcích.

Vzpomínky stále bolí

Vzpomínáme dědečku.

Dva a půl roku. A přesto jako včera. Vzpomínáme s láskou, tati. Moc nám chybíš.

Krásný den otců aspoň touto cestou.

Tati, přeji ti aspoň takto všechno nejlepší k narozeninám, které bys dnes měl. Moc mi chybíš, vzpomínáme...

Škoda dědečku,že ses nedožil. Naše vnučka včera ukončila studium na vysoké škole. Dovedu si představit, jak bys ses radoval s námi.

Dva roky. Dnes se mi to všechno zase vrací. Pořád mi moc chybíš

20 měsíců uplynulo,kdy jsi navždy odešel. Stále na tebe myslíme

Druhé Vánoce bez tebe.

Pořád nám chybíš, táto.

Je to už 18 měsíců, co jsi od nás odešel. Nikdy nezapomenem.Stále v srdci jsi tam.

Nechodím Ti už tak často zapalovat svíčky, ale pořád se stejnou intenzitou na Tebe myslím. Ty jsi věděl, jak to všechno dopadne...ale já to zvládnu. Jsem přece Tvoje dcera. Chybíš mi.

14 měsíců

Druhý rok

Už nikdy se nevrátí ten čas, kdy jsme mohli ve tvém altánku společně pokecat. Škoda, že jsme si nenašli čas posedět častěji. Vzpomínáme a nezapomeneme.

Rok.

Zdeňku, prožívám zas těžké období. Chybíš mi.Mám pocit,že mi pukne srdce.Nedokáží se s tím smířit, že jsi nás opustil navždy,ale jsi sice vzdálen,stále jsi s námi v srdíčku.Hlavně, že se už netrápíš.

Včera zase krize. Zase je to nějaký horší. Pár slz a trochu se mi ulevilo, ale...blíží se to a já jakobych to prožívala znovu. Ta bolest, beznaděj.

Dědečku

Já vím, že víš...ale mám hotovo. Jen Ti to nemůžu zavolat.

Zítra to bude 11 měsíců. Pořád na Tebe myslím. Chybíš mi, tati.

Deset měsíců. Čas postupně otupuje bolest, stesk ale zůstává. Přestávám mít tolik otázek "proč", asi začínám chápat, že se to tím nezmění.
Už to nikdy nebude jako dřív.

Myslím na Tebe každý den, několikrát. Tak mi odpusť, že Ti nezapaluju svíčku každý den. Však to znáš...Toto období.

9 měsíců od rozloučení. Zase nějaký nápor stesku. Chybíš nám.

Vidíš? No samozřejmě vidíš. A takhle to má být, pomáhá nám to všem.

9 měsíců

Zase se nějak trápím. Pouštím si hudbu, kterou jsi měl rád a vzpomínám na Tebe. Dnes jsem psala v práci datum. To hnusné datum v dubnu. Nemám ráda duben. A už nikdy mít nebudu.

Přeji Ti k svátku.

Přeji Ti krásný svátek. Chybíš nám, už je to tak dlouho :-(

8 měsíců

Už jsem si za Tebou byla poplakat, popovídat. Moc na Tebe pořád myslím a dnes o to víc. Snad je Ti už lehko a zhora na nás koukáš. Nejsi tu, ale jakoby jsi tu byl.
Ale stejně... už to není ono. Krásné nebeské svátky, tatínku.

Posilám ti dědečku velkou pusu

Chtěla jsem napsat, že už tady chybíš jen Ty. Ale Ty tady s námi jsi. Jsi v našich srdcích. Miluju Tě, táto.

Dedecku,tolik bolesti a radosti v letošním roce

Dnes jsi mi obohatil sen a já byla tak šťastná. Zase jsi byl s námi.

Chybíš mi, táto. Ještě pořád si vybavuju Tvůj hlas i Tvůj smích. Bojím  se, že se mně tyto vzpomínky časem rozostří.

Nemá nám kdo ujídat cukroví..

7 měsíců. Snad se máš lépe tam, než tady...

Bojím se vánoc, Zdenku.

Je mně smutno. Dnes hrozně.

Dnes mně volali Tví kamarádi, myslí na Tebe a chybíš jim. Stejně jako nám. Slíbila jsem jim, že až za Tebou dnes půjdu, zapalím svíčky i za ně. Tak Ti to tam dnes zase bude zářit.

Žádná květina ani žádná svíčka nedokáže vyjádřit skutečné city a pocity.
Nikdy nezapomeneme, díky za vše.

Moc me mrzi, ze jsme si nerekli vic. Nikdy nezapomenu.  

Hezky jsi to napsala

Nesnášela jsem naše hádky. Naše tvrdohlavost a nutkání zvrátit rozhodnutí toho druhého. Najednou se mně odkryla podstata. Strach a láska.
To strach o Tebe mě nutil vyvolávat diskuze přecházející v hádky. To láska způsobovala strach, ten se měnil ve vztek. Ta bezmoc, kterou jsem občas měla..Teď už vím, že Ty taky. Hádky nebyly hádkami. Bylo to naše osobité vyznání. Proč jsem to nepochopila dřív?
Chtěla jsem Ti snést modré z nebe, Ty jsi nám do toho nebe odešel. Bylo by lehké zazlívat Ti Tvůj odchod, cítit ke smutku zlobu. Není vůbec jednoduché si postupně přiznávat, že Tvůj odchod vnímám jako vysvobození. Hněv a zloba. Přešly zase zpět v lásku. Milovala jsem Tě a nikdy nepřestanu, patří Ti jen to nejlepší.
Vím, že to muselo být pro Tebe už unavující, že ses trápil. Ani my už Ti nedokázali vlít do žil tolik energie, aby to překonalo nebo převýšilo únavu.
Vedle smutku stojí výčitky...jsem sobec. Ale ať...chci mít zase svého tátu, k čertu s Tvou nemocí a únavou. Neměl jsi odcházet.

Vzal sis sebou i kus nás... Už to nejsem já, už to není ta mamka. Tak moc jsi ovlivnil naše životy, tak moc nás ovlivnil Tvůj odchod.
Snad už je Ti dobře, s láskou na Tebe pořád myslíme.

Pět měsíců ode dne, kdy jsme se s Tebou loučili...
Chtěla bych Tě obejmout, schoulit se Ti v náručí stejně jako když jsem byla malá.

Tati, pět měsíců od Tvého odchodu.
A pořád stejně intenzivní vzpomínky, pořád stejně intenzivní smutek.
Snažíme se s tím smířit, ale zatím....:-(.Milujeme Tě

Svíčky hořely, jedná vzpomínka navazovala na druhou...
Dnes na Tebe aspoň na dálku vzpomínali i Tvoji kamarádi. Tak moc jsi měl rád rozhovory s nimi...
Půl dvanáctá s nimi, půl jedná se mnou, odpoledne s mamkou.
Tak moc nám to chybí, tak moc nám chybíš Ty :-(.

Babička má zítra svátek...a já Ti to vždy připomínala.
Proč už si nemůžeme volat jako dřív? Naše každodenní hovory, náš rituál o půl jedné.
Probírám si pořád dokola naše poslední rozhovory a pořád nemůžu pochopit proč to bylo tak rychlé...
A ten strach, to tušení... Mám to pořád v sobě. Ten den jsi nezavolal.
Miluju Tě a nikdy se mně nepřestane stýskat. Tvoji fotku mám pořád u sebe a denně k Tobě letí tolik vzpomínek. Často koukáme s Erikem na obláčky a hledáme, na kterém sedíš.
Jsem sobec. Vím, že Tě tam už nic nebolí a netrápí, ale nemusel jsi tam tak rychle.
S bolestí v srdci a se slzami v očích se snažíme žít dál...

Málokdy pláču. Teď je málokdy.

Chybíš mi, tati...

Pořád se nemůžu s tím smířit, že se už nikdy nevratiš dědo.Po tvém odchodu mám pocit,že mám dvoje tváře. Navenek jsem dobrá, ale stále mi krvácí srdce touhou po tobě. Ta bolest je velká, že se nedá někdy vydržet. Miluji tě

Čtyři měsíce. Snažíme se zvyknout si na Tvou nepřítomnost, ale nikdy se s tím asi nebudeme schopni smířit.
Všechno se stejně motá kolem Tebe....co bys na to řekl, jak by se Ti to líbilo, tohle jsi chtěl, toto sis přál - jsi pořád s námi.
Jen jedno si neodpustím. Byl jsi tady a já pořád pracovala s tím, že jednou si to vynahradíme. Teď nejsi a já si ten čas udělala... jen už ho nemůžu trávit i s Tebou. To mě bude mrzet už napořád.
Snad je Ti na tom obláčku lépe než tady.
Milujeme Tě, dědo. <3

Dali bychom všechno....za pár chvil s Tebou. Stýská se nám, dědečku.

Stále mi chybíš

Báječný tatínku.... tolik jsi nás toho naučil. Veliké díky za to, že i na sebe můžu být dnes hrdá.

Nikdo Tě nemůže nahradit...i když už jsi nic nemohl dělat, radu jsi měl vždycky. Tak ráda bych si zopakovala naše polední hovory. Potřebuju poradit s filtrací, chtěla bych vědět co ta naše přestavba.
A dnes mě to lákalo na houby. Ale kdo by mně poradil, které jsou které?
Prosím, opatruj nás všechny... měla jsem dnes špatný pocit. Děkujeme, nejen za tohle.

3 měsíce. Je to tak dlouho a zároveň jako vcera. Už nic nebude jako dřív. Pořád nám moc chybíš...

Tak jsem Vás tam nahoře pěkně pobavila. Pusu tati <3

Dnes na Tebe zase myslím, dnes ale jinak....s úsměvem, protože vím, že by ses mi zase smál

Moc mi chybíš

Dnes je to dva měsíce, co jsi nám odešel. Pořád na Tebe myslíme, nejde si jen tak zvyknout na to, že už s námi nejsi.
Dnes má Erik narozeniny, ale já pořád myslím na to, že nebudeš na oslavě, neuvidíš pokroky, které dělá.
Snad je Ti tam lépe, už se netrápíš. Miluju Tě, tatínku. <3

Tolik nám scházíš...

Někdy mi chybíš tolik, že nevím co dál.
Bez Tebe nejsou cíle, bloudím v kruzích a stále se vracím. V den, kdy skončil Tvůj život, skončil i náš.. proč to nejde vrátit?

Včera jsme Ti splnili přání a uložili Tě vedle Tvé maminky. Nepřestáváme na Tebe myslet, nepřestáváme pociťovat tu obrovskou ztrátu - ztrátu Tebe.
Snad už všichni najdeme trochu klidu...
S láskou za všechny.

Dnes by jste s mamkou slavili výročí svatby :-(. Zase další den plný jen vzpomínek.

Dnes je to měsíc, co jsme se s Tebou rozloučili. Pořád mně to přijde jen jako sen, hrozně špatný sen.
Dnes v noci se mně o Tobě zdálo...byli jsme tak šťastní....
Miluju Tě, táto. Ty to víš, že?

Měsíc smutku, měsíc vzpomínek, měsíc snů, měsíc tichých rozhovorů s Tebou, měsíc slz, měsíc kdyby, měsíc proč, měsíc kéž by, měsíc jako bez života, měsíc bez Tebe....

Pořád Tebe myslím, chybíš nám....
Po otevření dveří u Vás doma pořád říkám: "Ahoj dědo." ...jen Ty už mně neodpovíš.
Dny jsou pořád plné slůvek kdyby a proč. Dnes bys měl narozeniny a my už Ti nemůžeme nic dát, už se na nás při rozbalování dárků neusměješ, už nikdy neuvidíme Tvoje rozzářené oči.
Škoda, že neexistuje nic, co by Tě nám vrátilo. Moc se nám stýská.

Byl jsi nejlepším tátou, jakého jsem si mohla přát. Tolik věcí jsem nestihla udělat, říct. Celý život jsi obětoval nám a já mám pocit, že jsem Ti to nestačila oplatit. Moc nám chybíš, pořád na Tebe myslíme.