Jirko,
znali jsme se dlouho a dobře, od vysoké. Kdo ještě může říci, že s tebou rok bydlel, kromě dětí, rodičů a manželky?
Pak jsme se nějak vytratili z dohledu.
Potkal jsem tě po letech vloni na jaře a zjistil, že nás pořád baví moc společných věcí - kola, cestovat... Plánovali jsem si nějakou společné akce ale něco nás předběhlo, již za měsíc přišla ta zpráva.
I proto vím, že člověk nemá jen tak sedět a marnit čas. Vím, že jsi takový nebyl a čas strávený s tebou mě vždy obohatil. Kdysi třeba tím, že jsi mě přivedl do jógy, nedávno nadšením z cest a spoustou plánů.
Smrti člověk nerozumí, přátelství je ale silnější, věřím že zůstalo i tam, kam jsi musel...
Díky za všechno.
Petr