Napsala jsem Tvoje jméno do mého srdce a zůstalo tam navždy

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama!

Chci ti zase psát
dopis od slz nečitelný
který stejně nejde odeslat

"do nebe to prostě nejde"

kdy ta bolest zmizí... přejde?

Spí sladce v rodné české zemi,  kterou jsi tolik milovala.....

A umírá-li člověk sám a tich, umírá s ním i jeho první smích, a první polibek a první boj, vše vezme s sebou pro mír, pro pokoj... V. Nezval

Fráňa Šrámek:
UPROSTŘED CESTY Ať cesty nikam nevedou, Tys po nich šela a šela jsi ráda, těch cest se nesmíš, nesmíš ptát, snad není cest, jen lidé jdou a jedna z hvězd je vždycky Tvou a z té Ti zazní odpověď až přestaneš se ptát...

Napsala jsem Tvoje jméno do mého srdce a zůstalo tam navždy

Když zahřeješ mé srdce ledové,
roztaje v Tvých dlaních poprvé,
slzy mi stékají v prachu,
líbat Tě chci, však podléhám strachu…
Chci dotknout se Tvé tváře
a nejsou to jen hloupé fráze.

Jen tebe ve svém srdci mám a pořád na tebe myslívám...

Člověk musí nejdřív zemřít, aby se stal nesmrtelným...

Kde je moje máma,
kde je, kdo ji zná,
zůstala jsem sama,
na ni jen vzpomínám.
Vzalo mi ji nebe,
už se nevrátí.
Musím žít bez tebe,
maminko nejdražší.

Na nebe z oken koukám,
myslím na tebe,
stýská se mi,
a proto ti posílám tenhle vzkaz,
vzkaz do nebe.

Odcházím bez nenávisti k vám ... přeji vám to, přeji vám ... Více již říci nemohla.
K dnesnímu výročí.....

Z lešení popraviště se ještě ozval její jasný hlas: Padám, padám ... tento boj jsem prohrála, odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid ... budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám ... přeji vám to, přeji vám ... Více již říci nemohla.

Bydlíme ve stejné ulici, jako jste žila vy. Denně chodím kolem vašeho domu, když vodím syna do školky. Nezapomínáme na vas❤️

Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.Milada

Můj rodný kraji, jak vidím tě snít,
     klidný a velký, míle a míle,
     slyším tvé srdce mohutné bít
     k životu, práci v nezmarné síle!


Ty nebe čisté! - jak ten tvůj dech
     ty dálky kolébá v něhu a těchu,
     z moře své krásy skanout nech
     mír a svit štěstí pod každou tu střechu!

Pro vás...Milado♥♥♥
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Poslední dopis dr. Milady Horákové

Praha - Pankrác věznice 27. VI. 1950, 2 1/2 hod.

Moji nejmilejší, ještě několik slov. Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leží na srdci a to budoucí, co vymění svůj život za život můj.......

Děkuji vám za lásku, kterou mi každý z vás na zemi projevoval,teď je čas, kdy musím jít sama.
Možná se budete krátkou chvíli trápit.
Víra vám přinese posilu a útěchu.
Nejsem daleko a život jde dál…
Když budete potřebovat, zavolejte, já přijdu.
I když mě neuvidíte, nebudete se mě moci dotknout, budu tady.
Když budete poslouchat své srdce,
budete jasně vnímat
lásku, kterou vám přinesu.

Odcházím za světlem,

kdes' v dálce splynu s ním.

Těm, které miluji,

na cestu posvítím.

Vzpomínky zůstanou navždy v mém srdci schované, ty mi nikdo nemůže vzít. Mně však nezbude nic jiného než o Tobě jen snít.

...pozdravujte zemi, zemi krásnou,

zemi milovanou,

kolébku mou i hrob můj,

vlast jedinou.

             K. H. Mácha

Kdo usnul již, spí každý rád

a sladká je ta tichá noc,

když přejde den.

                J. V. Sládek

Když umírají koně - těžce dýší, když umírá tráva - zvolna usychá, když umírá slunce - hasne v tiši, když umírá člověk - zpívá do ticha.

Prosím, odkud je báseň ...Kdyby z něho rostla kopretina,
ať se převysoko k slunci vzpíná,...
Děkuji.

27.června
Oprátka svázaná kolem krku,
hrdě zdvižená hlava.
Nohy svázané lanem.
"Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží- tuto zkoušku
mi určila já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno... jdu s hlavou vztyčenou."

Ti, co žijí pro druhé - neumírají. Jednoho dne pouze změní místo pobytu - přestěhují se do světa vzpomínek

Hledejte mě v lidech, které jsem znal a miloval. Pokud nedokážete žít beze mě, pak mě nechte žít ve Vašich očích, myslích a činech laskavosti. Milujte mě tím, že se Vaše srdce budou dotýkat. Láska neumírá, to jen lidé. A tak, když ze mě zbývá už jen láska …rozdejte mě

K narozeninám...co příjdou..
stále vzpomínám...ivča

Milada Horáková byla popravena jako poslední ze čtyř odsouzených k trestu smrti v ranních hodinách 27. června 1950. Urnu s jejím popelem rodině nevydali a dodnes není známo, kde se nachází. V roce 1991 jí udělil prezident Václav Havel řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam. Den smrti Milady Horákové se stal Dnem památky obětí komunistického režimu.

Láska neumírá, to jen lidé. A tak, když ze mě zbývá už jen láska …rozdejte mě …
Miládko blížícímu se výročí vaši smrti...nezapomínám..

Ptáčci ti, Miládko, zpívají,
přání svým křikem posílají k svátku který se slaví 8.2.
Moc vzpomínek posílám už teď...

Daleká cesta má –

marné volání.

         K. H. Mácha

Milá Milado báseň pro vás..
Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.
Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.
Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.
Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.
Odcházím s nadějí že bude lepší svět,
možná se ho dočkáte co nevidět.
Zavírám oči,dobrou noc,
na můj život toho bylo moc.
Odcházím a vím, že budu vám scházet
však nesmíte mi na hrob květiny házet.
Chci zemřít v klidu a bez cizího smutku,
já vím,že zanechala jsem zde mnoho dobrého skutku.
Odcházím a naposledy se loučím,
kapesník bílý v slzách máčím.
Hrob ze zlata já nechci si stavět,
že příběhy se o tom budou vyprávět.
Odcházím a vím,že byl to dobrý svět,
a však vím, že nevrátím se hned.
Na hrob si nechám nápis dát,
že se mi chtělo hrozně spát...

K zítřejšímu dni pro vás Miládko..

Lásku měla na rtech,

dobrotu v srdci,

poctivost ve své duši.

...pozdravujte zemi, zemi krásnou,

zemi milovanou,

kolébku mou i hrob můj,

vlast jedinou.

             K. H. Mácha

Něco básní ...černá růže..

Mně zdálo se - zlá noc to byla,
a srdce posavade puká -
že na ňadra mi bílá ruka
hrst černých růží položila.

Má prsa třásla se, tvář zbledla,
má duše zasténala v bolu,
leč chabá ruka s ňader dolů
těch růží sejmout nedovedla.

Milada


Ze čtyř popravených ze skupiny Milady Horákové přišla odsouzená na řadu jako poslední. Z lešení popraviště se ještě ozval její jasný hlas: Padám, padám ... tento boj jsem prohrála, odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid ... budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám ... přeji vám to, přeji vám ... Více již říci nemohla.

Až se srdce moje v popel promění,

po větru jej hoďte,

aby zapad v trávu na lukách.

Kdyby z něho rostla kopretina,

ať se převysoko k slunci vzpíná,

jako živé lidské ruce,

které do dlaní chtěly vzít slunce.

A když se nevrátím,

počkej až do noci,

až soumrak roztančí hvězdný rej

a když pak nepřijdu, sama se vrať,

mně klidu přej - neplakej.

Básník Jan Zahradníček

*17. 1. 1905 – †7. 10. 1960




Epitaf

Přijali jsme vás jak dar bez zásluhy,
dvě křehké snítky z dřeva rajského.
A cesta vaše na zemi jak cesta duhy,
jež jde a neohýbá stonku travného.

Je chudší svět, je chudší svět o soucit vřelý
vašich rukou, jež nedozrály v horké dlaně žen.
A psáno není, že těch ran, jež zhojit měly,
svět bude ušetřen.

Odešla... Jediná na světě jež nikdy nezradí na ni nám zůstane nejhezčí vzpomínka, to byla nejdražší, to byla maminka.

Milá Milado kytička na hrob ode mne...
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

ivana pelikánová
_____/)___/ )______./¯"""/')
¯¯¯¯¯¯¯¯¯\)¯¯\) ¯¯¯'\_„„„,\)

Po utrpení klid...

Život měříme skutky a ne časem.


Vyřiďte pozdrav každému, kdo mě měl někdy rád, mně už se nikdy nerozední, budu teď věčný spánek spát...(J. Wolker)

Dnes zapaluji svíčku pro pani Miládku..foto co jsem tam přidala je jeji dcera Jana.
Přesně na den co jste Miládko zemřela je to již 65 let.

Miladina slova...
„…Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním, abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno.

Až  jednou umřu,lásko nenech tesklivou notu znít , tisy a záhony růží , já nechci na hrobě mít . Po trávě toužím pouze , po chladné rose jen . Vzpomínej na mne chceš-li ,anebo zapomeň.    

Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla a lesy budou dále v slunci snít a vody budou dřímat v lesku bílých hvězd.

Je tisíce hvězd na nočním nebi, tisíce mušlí na březích moře, tisíce ptáků v oblacích, tisíce motýlů na loukách, tisíce kapek rosy po ránu, ale jen jedna matka na celém světě.

Taková chytrá statečná žena..přežila koncentrák a doma jí zabily!!!hrůza...